A jsme u jádra mého příspěvku. Chci vám zcela bez obalu předložit několik velmi dobrých důvodů, proč byste křesťanským církvím v žádném případě neměli důvěřovat a měli byste se s ní definitivně vědomě ve svém nitru rozejít.
Chci před vás předložit argumenty, které sice můžete odmítnout, ale poté už nikdy / třeba na konci onoho světelného tunelu po odchodu z této inkarnace tváří v tvář Světlu / nebudete moci tvrdit : sorry, Bože, já o tom nic nevěděl, mně o tom nikdo neřekl. /
Poodhrňme spolu závoj iluzí nad tím, čí zájmy vlastně naše jistě mnohými milovaná a pro mnohé nenahraditelná římsko-katolická církev / i ty ostatní / hájí a nakolik je možno ji a je považovat za církve Kristovy.
O samotném počátku příchodu lidí tzv. páté rasy / tedy dnešního lidstva / na jeviště dějin planety Země toho mnoho již zaznělo v mých textech zde v archivu či na mém webu. Navažme na to, co již je vám snad už z mých textů známo.
Toto je duální svět a člověk je proto duální bytostí. Má proto dvě samostatná vědomí těla a vědomí ducha promítající se do jeho součtového vědomí duše. Pro lidský život na Zemi je charakteristickým rysem stálý souboj programu vědomí lidského těla / ega / v podobě projevů zla / sobectví a oddělenost / a programu lidského ducha v podobě projevů dobra / lásky a sjednocení /.
Tolik diskutovaná svobodná lidská vůle v podstatě neznamená nic jiného než možnost svobodné volby lidské duše / a tedy člověka jako takového / mezi těmito dvěma mezními programy a volby případné mixace jejich poměrného zastoupení v tom kterém okamžiku v jednání, myšlení a konání daného jedince.
Všimněte si, že naše slavná křesťanská církev dualitu a závěry nutně z ní plynoucí nepopírá, ale také nijak nezdůrazňuje. Také ona vás jen tak mimochodem učí, že máte ducha a máte tělo.
V této souvislosti vás ale okamžitě důrazně nabádá, abyste za každou cenu preferovali v sobě program ducha / a tedy dobra / a s ním lásku k Bohu a touhu po Boží přítomnosti ve svém životě. A abyste stejně důsledně odmítali tělo s jeho programem sobectví a oddělenosti jako nositele dědičného hříchu a faktickou příčinu vašeho původního vyhnání z ráje.
Církev vám říká jen to, co se jí v její hře na dominantní organizaci západního civilizace hodí do krámu. Některé věci zdůrazňuje, jiné potlačuje a berte prosím jako reálný fakt, že nikdy neváhá a ani neváhala špinavými prsty svých profesionálních manipulátorů vhodně upravovat například i pro sebe samotnou vždy „svaté“ pasáže biblických textů.
Všimněme si skutečného dění na této Zemi v historii vývoje jejího osídlení se zaměřením na příchod lidstva páté rasy. Podotýkám, že vám tento proces přibližuji tak, jak mi byl postupně v průběhu posledních dvaceti let mými informačními zdroji představen.
Vznik člověka tzv. páté rasy
Ten, kdo je povolán najít v popisovaných dějích logiku a dokáže spojit dílčí jevy známé historie a současnosti lidstva s těmito kusými informacemi z počátku všeho, si jistě o mých závěrech udělá správnou představu.
Když si dlouhověké humanoidní bytosti čtvrté lidské rasy z pozitivní duchovní linie tady na Zemi před několika tisíci lety z více méně praktických důvodů stvořily / případně z jiných planet přesunuly / bytost člověka páté rasy, došlo k zásadnímu zlomu ve vývoji živých bytostí na Zemi i v přilehlém vesmíru.
Země v tom období zdaleka nebyla tak pevná jako dnes, připomínala spíše plastickou hmotu a těla těchto dlouhověkých humanoidních bytostí ze všeho nejvíce připomínaly tekutý krystal / Edgar Cayce /.
Podobně jako je dnešní společnost sociálně členěna na určité skupiny či vrstvy, bylo tomu tak i tehdy. Takže vedle vládnoucí vrstvy a dejme tomu střední třídy byly i zde bytosti, které můžeme srovnat s dnešními feťáky a bezdomovci. To byla ta část bytostí dané civilizace, která neudržela dostatečný odstup od energií hmoty a zcela se do nich ponořila, aniž by měla odpovídající fyzické tělo dané hustoty.
Hmota a prožitky v napojení na hmotu perispritem ducha a únik z duchovna do hmoty směrem dolů se těmto bytostem stal totální závislostí a drogou, podobně jako dnešnímu člověku mnohdy alkohol, marihuana, pervitin či kokain umožňuje únik, byť zdánlivý, z hmoty směrem vzhůru.
Jejich závislost jim neumožňovala žít normální život tehdejšího typu a pro vyspělejší část společnosti, která život v hmotě světa dokázala dobře sladit se svojí duchovní podstatou, zde vyvstal problém.
Tehdejší vládce se svojí suitou se radí a přijímá návrh, jak zabít dvě mouchy jednou ranou. Řeší totiž vedle potřeby udělat něco s nepřizpůsobivými jedinci i sílící nutnost přizpůsobovat stále hutnější pozemskou hmotu potřebám vlastní civilizace.
Nadále díky postupnému pádu do hmoty této Země spolu s přilehlou částí vesmíru si už tato společnost nevystačí pouze silou myšlenky jako dosud, ale musí potřebné úpravy realizovat stále více i přímými pracovními fyzickými zásahy v hmotě.
A tak, aby se ulehčilo vyvoleným a ti mohli mít dny bohatší králů, leží vládci na stole návrh na spojení zatím samostatné bytosti tzv. zvířecího člověka, který se vyvinul v živé přírodě jako produkt tvůrčího úsilí negativních mimozemských civilizací nemajících přístup ke kvalitě ducha (viz padlí andělé a archandělé), se samostatnou duchovní na hmotě závislou bytostí, oním „bezdomovcem“ a „feťákem“, jemuž tak bude m.j. i dopřáno svoji nezřízenou touhu po prožívání hmoty v praxi realizovat.
A protože tehdy na Zemi ještě neměli demokracii českého typu a tehdejší vládce nebyl modrým ptákem, nečichal k růžím a nebyl ani závislým na moci a alkoholu jako někteří v TOP 09 či na Pražském hradě / a tedy pravděpodobně nebyl naprostý idiot /, měl autoritu ve společnosti, kterou řídil. Proto netrvalo dlouho a specialisté na genetiku ovládající technologie, o nichž se nám ani nezdá, udělali své a onen hybrid zvířete a ducha v podobě dnešního člověka páté rasy byl na světě.
Tento hybrid byl přirozeně vybaven původní, ale již nikoli skupinovou, ale individuální součtovou duší a jejím vlastním na zvířeti či duchu v sobě nezávislým vědomím. To mu umožňovalo být v tomto světě fyzicky činným jako samostatná bytost a využívat tak fyzické dispozice svého těla, stejně tak jako je schopen být činným ve světě ducha a využívat jeho mentální inteligenci,
Genetickým propojením obou bytostí tak vzniká zcela nový subjekt, multidimenzionální bytost člověka páté rasy, která stojí nohama na Zemi a hlavou sahá do nebe, aniž by ona sama, jak vás dále přesvědčím, o tom pořádně třeba i v roce 2013 křesťanského letopočtu ve své většině něco věděla. Tenhle děj je docela dobře popsán v onom známém příběhu z bible. Vzpomínáte?
Říká Bůh Adamovi a Evě: chtěli jste poznat, jak chutnají vibrace hmotných světů ? Vy blbouni, říkal jsem vám, že nemáte žrát příliš hltavě to ovoce ze stromu poznání. Věděl jsem, jak to nakonec dopadne.
A dal pokyn svým andělům s plamennými meči / laserovými či světelnými skalpely v laboratořích vybavených elektronovými mikroskopy /, aby tato provinilé duchy v jejich vlastním zájmu ponořili do hmotných těl a tak je vyhnali z ráje.
Že ono „vyhnání“ skrze spojení duchovní bytosti s tou zvířecí zahrnuje i ztrátu dlouhověkosti a s ní se objeví i nutnost projít zážitkem smrti při ztrátě fyzického těla, je vám jistě známo. A že to logicky znamená to, že touha oněch bytostí po prožívání hrubohmotného světa vede k opětovnému zrozování v něm v takřka nekonečném kole inkarnací, to je jasné také.
K tomu jen poznámečku: je prokázáno dnes už i vědecky /pro ty z vás, kteří to musíte mít/, že reinkarnace byla běžně součástí křesťanského učení do poloviny čtvrtého století n.l., tedy do doby, než se toto stalo po třech stech letech pronásledování oficiálním státním náboženstvím tehdejší Evropy. Představte si to třeba takhle : tehdejší vládce s tehdejším papežem takhle sedí u láhve pančovaného alkoholu a vládce povídá : hele, ti pitomci dole nechtějí platit daně a ještě se bouří. A mám s tím problém, protože když je moji lidé věší na kříž a upalují, vůbec se toho nebojí. Dokonce vyhrožují, že jak se znovu narodí, vyřídí si to s námi. To už tak dále opravdu nejde ! Žádný problém, škytne papež, dlouze si přihne, šáhne vedle sedící nevěstce někam nad koleno a praví : spolehni se, něco vymyslíme a těm dacanům vymyjeme mozek. A než dopili další láhev a byli převezeni na oddělení traumatologie v tehdejším Vatikánu k vystřízlivění, zpracovali a odsouhlasili spolu návrh na zavedení jediného života s možností odchodu do nebe či do pekla. A zavedli příslušné tresty upálením pro ty, kdo by tomu nechtěli rozumět. Nejbližší koncil jediné církve jim to bez problémů přiklepl a protože kvalitního dříví v lesích a katů bylo naštěstí dostatek, dnes to všichni věřící raději již berou jako fakt.
Tento případ je jen jedním z mnoha, kdy si církev upravuje biblické texty a jejich výklad podle svých potřeb. K dalším se dále ještě dostaneme. Už rozumíte tomu, že vždy si s vámi a s vašimi předky v minulosti stejně tak jako dnes dělají to, co chtějí?
A vy jim zobete z měkounkých paciček, které nikdy nezavadily o práci a cpete jim jejich tučná bříška, aby v klidu mohli třeba i prznit vaše děti, což mnozí z nich rádi, velmi rádi.
Ano, prioritou církve není váš pozvolný vývoj zpět k duchu a výchova k dodržování základních zásad na této cestě, protože samotné spasení člověka jako takového není v zájmu církve. Čím větší stádo, tím větší moc a tím větší zisky tady a teď!
Řeči o znovuzrozování a případné napadání ničím nedoložených a mnohdy si protiřečících církevních dogmat jsou dnes a vždy byly smrtelným hříchem a jen to, že čeští Dukové a Vlci už nejsou tak mocní jako byli jim podobní ve středověku, mne a možná i vás v této chvíli chrání před reálnou možností stát se pokrmem živlu ohně na fešácké hranici z dubových polen.
Osobně nepochybuji, že za možnost obnovy těchto pro církev jistě nádherných tradic se mnozí ve Vatikánu dnes a denně modlí.
Na téma církev a láska, tolikráte předzpěvované z kazatelen, chci uvést s trochou nadsázky snad ještě toto : nemohu jinak než konstatovat, že viděno z historické perspektivy křesťansky milovat nepřítele v praxi římsko-katolické církve neznamená dnes a neznamenalo ani nikdy jindy nic jiného než to, že nepřítel se s láskou hladí, hladí a ještě jednou hladí … až je konečně vyhlazen.
Pro ty, co mají krátkou paměť, lze připomenou například tzv. Katary. Veškeré informace o nich byly podrobeny tvrdé cenzuře – ale i z toho mála co se dochovalo – lze dobře vidět že měli k originálnímu Ježíšově učení velmi blízko. Je snad jasné, že pravdu Cézaro-papežská církev nemohla v žádném případě tolerovat.
Poznáte je po ovoci bylo řečeno
Vlevo »Pope Innocentius III excommunicating the Albigensians«, vpravo »Massacre against the Albigensians by the crusaders«. Obrázek pochází z iluminované kroniky Chronique de Saint-Denis (mezi roky 1332 až 1350), momentálně uložené v British Library. Vykresluje »hrdinné« činy při papežské křižácké výpravě proti Albigenským. Zvětšete si prosím obrázek a povšimněte si dobře o jaké bohulibé činy se jednalo. Křesťanům Ježíš zakázal používat násilí – proto ty holé ruce. Rytíři na koních byli ve své době ekvivalent dnešních tanků.
Křesťanská láska k bližním podle papeže
Soudruh Dominik si jistě zaslouží své pocty za bohulibou likvidaci všeho katarského a za obzvlášť hlubokou lásku k bližním vůbec 🙂
Saint Dominic burning books of the Cathars. Autor obrazu: Pedro Berruguete, okolo roku 1500.
S. Dominik si vysloužil papežský dík rovněž pečlivou likvidací katarských písemností. Necenzurované Ježíšovo učení nesmělo v žádném případě přežít.
Citáty z Wikipedie: S. Dominik právě zde založil inkvizici… papežovy výzvy křižákům, slibující dva roky odpustků, neměly velký ohlas… až poté co bojovníkům umožnil přivlastnit si půdu vyvražděných odpůrců rozjela se křížová výprava na plné obrátky…. Křižáci pustošili celá města, vyvražďovali jejich obyvatele a ničili poklady provensálské kultury… Např. jen v městě Béziers bylo vyvražděno veškeré obyvatelstvo – dvacet tisíc lidí…
Zničena byla rozvíjející se velmi vyspělá occitánská kultura a tolerantní společnost… něco podobného dosáhla až italská renesance o cca 200 let později. Ano, toto byl způsob kterým církev uvrhla na Evropu Dobu temna.
A pokud jde o bližní církve, ti na tom nejsou u ní samotné o mnoho líp za předpokladu, že odmítnou poslušnost.
V další části našeho textu budeme věnovat pozornost ještě hlouběji dualitě lidské bytosti. Řekneme si principy, které v propojených časoprostorech tohoto Univerza platí a ovlivňují váš každodenní život, aniž to tušíte.
Světlá i Temná strana síly
Situace kolem vzniku páté lidské rasy tak, jak byla výše popsána a je rozebrána i v jiných mých textech, generuje další nutné závěry: Řekněme si něco podrobněji o tom, že bytosti obývající tento náš vesmír / lidově „mimozemšťané“ / můžeme v zásadě rozdělit na dvě velké skupiny.
První skupinou jsou humanoidní, ale i nehumanoidní bytosti, které řečeno slovy bible zůstaly věrné Bohu a jsou tedy takříkajíc bytostmi Světla. Tyto bytosti vlastní vysoké vibrace vědomí a mají proto v sobě pevně zakotven i při svém pobytu v projevených světech program svého ducha, kterým je program lásky a sjednocení.
Druhou skupinou jsou opět humanoidní, ale i nehumanoidní bytosti, o kterých je v bibli řečeno, že se postavily proti Bohu a potom jsou vyloučeny / dočasně / z přístupu do oblasti duchovních světů. Jsou tedy těmi, o kterých běžně hovoříme jako o bytostech z nízkých vibrací temna.
Pro tyto bytosti platí, že v sobě mají pevně zakotven při pohybu v projevených světech program ega, tedy program sobectví a oddělenosti.
Pozor prosím, zdůrazňuji, že mezi bytosti světla a bytosti temna a ty bytosti, kterým obvykle říkáte mimozemšťané, můžete položit rovnítko. Obojí jedno jest. Rovněž připomínám, že program sobectví je možno považovat v tomto vesmíru za energii zla, program lásky za energii dobra.