Pokračujeme ve zkoumání skutečné historie lidstva — klíč k jejímu pochopení leží ve starověkém Sumeru a Babylonu »

Další pasáže sumerských záznamů ukazují na fakt, že Nefilové, kteří na Zemi založili první kolonie, vytvořili vlastní odrůdu otroctví – nikoliv pomocí otroků dovezených z jiného světadílu, nýbrž s „primitivními dělníky“, které si stvo­řili a geneticky vyrobili podle vlastních představ.

Tyto skutečnosti jsou i hlavním důvodem, proč se vůbec sumerskou historií zabýváme na těchto stránkách, které vás primárně vedou k sebe-poznání, k poznání své duše – protože všechny stopy se sbíhají a data poukazují na závažný fakt – totiž že to byl velmi pravděpodobně EN.KI, který geneticky stvořil naši rasu.

Pokračujeme se Sitchinovou prací. V minulé části jsme skončili u nečekaně vysokého stáří archeologických nálezů v jižní Africe. Badatelé vyslovili přesvědčení, že „skutečný úsvit těžby kovů ve Svazijsku nastal nejspíše někdy v době 70 000–80 000 let př. Kr.“ a Dr. Kenneth Oakley, bývalý ředitel antropologického od­dělení Muzea přírodních dějin v Londýně, řekl že ony nálezy „vrhají důležité světlo na původ člověka… je možné, že jižní Afrika byla koléb­kou člověka“, „rodištěm“ Homo sapiens.

Ano, nejspíše právě tady se objevil prv­ní moderní člověk na Zemi – stalo se tak v důsledku řetězce událostí vyvolaných „bohy“ a jejich hledáním kovů.

V následujících částech Sitchinovy knihy bude řečeno ještě mnoho o sumerském popisu stvoření člověka — prosíme, počkejte s posuzováním a nejdříve si poskládejte všechna fakta do celkového obrazu:

---

„Zlatý věk“ a bohové na Zemi

Seriózní vědci i autoři vědeckofantastických děl shodně tvrdí, že pádným důvodem k osidlování dalších planet či planetek by mohla být dostupnost vzácných nerostů, jež se buďto na Zemi nevyskytují vůbec, anebo je jejich těžba pří­liš nákladná. Nemohl to být také důvod, proč Nefilové kolonizovali Zemi?

Současná „věda“ rozděluje činnost člověka na Zemi do doby kamenné, bronzové, železné a tak dál; starořecký básník Hesiodos však uváděl pět dob – zlatou, stříbrnou, bronzo­vou, bohatýrskou a železnou. Až na dobu bohatýrskou se všechny starověké tradice shodovaly na pořadí zlato-stříbro-měď-železo. Prorok Daniel měl „veliké vidění“, v němž spatřil muže ve lněném oděvu: „Na bedrech měl pás z třpy­tivého zlata… tělo měl jako chrysolit, tvář jako blesk, oči jako hořící pochodně, paže a nohy jako lesknoucí se bronz…“

Mýty a legendy jsou plné mlhavých vzpomínek na „zlatý věk“, většinou spojovaný s dobou, kdy na Zemi pobývali bohové; po něm následoval věk stříbrný, který vystřídaly doby, kdy se o Zemi dělili bohové s lidmi – věk bohatýrů, mědi, bronzu a železa. Nejsou tyto legendy ozvěnou skuteč­ných událostí na Zemi?

Zlato, stříbro a měď patří svou relativní hmotností i ato­movým číslem do jedné skupiny v periodické klasifikaci prvků; vyznačují se podobnými krystalografickými, chemic­kými i fyzikálními vlastnostmi – jsou měkké, kujné a vodi­vé. Ze všech známých prvků jsou to nejlepší vodiče tepla a elektrického proudu.

Z těchto tří kovů je nejodolnějším, doslova nezničitelným prvkem zlato. Ačkoliv je nejproslulejší coby základ [peněžního] oběživa nebo při výrobě šperků a jiných uměleckých předmětů, je téměř nepostradatelné v elektrotechnice – vyspělá společ­nost potřebuje zlato k montáži mikroelektronických sou­částek a do počítačových „mozků“.

Okouzlení člověka zlatem lze vystopovat od prvopočát­ků civilizace a náboženství – od jeho kontaktů s dávnými „bohy“. Sumerští „bohové“ vyžadovali, aby se jim pokrmy po­dávaly na zlatých podnosech, voda a víno nalévaly ze zla­tých číší, aby se odívali do zlatých rouch. Ačkoliv Izraelité opustili Egypt v takovém chvatu, že jim ani nezbyl čas, aby nechali vykynout chléb, měli příkaz vyžádat si od Egyp­ťanů všechny dostupné stříbrné a zlaté předměty. Tento příkaz, jak si později ukážeme, předvídal potřebu těchto kovů při zhotovování archy úmluvy a jejího elektronické­ho vybavení.

Zlato, jež nazýváme královským kovem, bylo ve skutečnosti ko­vem „bohů“

Když Hospodin promlouval k proroku Ageovi v souvislosti se stavbou druhého Božího chrámu, upozorňo­val ho: „Mé je stříbro, mé je zlato, je výrok Hospodina zá­stupů.“

Důkazy naznačují, že láska člověka k těmto kovům má své kořeny v potřebě Nefilů – jak se zdá, Nefilové přišli na Zemi, aby těžili zlato a jemu příbuzné kovy. Možná přišli za dalšími vzácnými kovy – například platinou (hojně se vy­skytující v jižní Africe). A nelze také vyloučit možnost, že přišli na Zemi kvůli zdrojům radioaktivních minerálů, např. uranu a kobaltu – oněch „modrých kamenů z Dolního svě­ta, jež činí zlo“, jak se o nich zmiňují některé texty.

Na mnoha obrazech vychází Ea coby bůh hornictví z nějakého dolu a vyzařují z něj tak silné paprsky, že bohové, jež ho doprovázejí, se musí krýt ochranným štítem; na všech po­dobných vyobrazeních drží Ea v ruce hornickou kotoučo­vou pilu (obr. 146).

Pozn. redakce: Obr. 146 je naneštěstí jeden z bodů, kde se Sitchin určitě mýlí, to je nutno jasně říci, při vší úctě k jeho práci. Na dané pečeti je zobrazen jednoznačně Šamaš, bůh Slunce – což právě vyjadřují paprsky zářící z jeho ramen. Britské muzeum rovněž tvrdí, že znak na pravé straně zářící postavy je úzce spojen se Slunečním bohem. Badatelé se obecně shodují i v tom, že ony sloupy po stranách snad symbolizují „nebeskou bránu“, ze které Slunce vychází. Následují zdroje:

• Cylinder seal depicting the Sun-god, Southern Iraq, Akkadian period, about 2300 BC. The meaning of the symbols on either side is not clear but that on the right (the star-spade) is closely associated with the Sun-god. On either side, two attendant gods hold open the gates of dawn which are decorated on top with the figures of a recumbent lioness and lion. In front of one of these attendants is a mace and behind the other is a god with hands clasped in an attitude of worship. All the figures are bearded and wear the horned head-dress that indicates divinity and a pleated skirt which, at least in two cases, is open in front to allow freedom of movement. British Museum. [No. 89,110.] https://www.britishmuseum.org/collection/object/W_1873-0901-1
• http://garyosborn.moonfruit.com/5-the-akhet-and-hypnagogia/4593575571
• The Babylonian Legends of the Creation and the Fight Between Bel and the Dragon. Told by Assyrian Tablets from Nineveh (BCE 668-626), 1901, pp. 8-9. Author: British Museum. http://www.gutenberg.org/files/9914/9914-h/9914-h.htm

Texty popisují řadové Anunnaky jako „bohy“, kteří se zapojili do osidlování Země a „vy­konávali úkoly“

Enki byl sice velitelem prvního výsadku a řídil rozvoj Abzu, ale zásluhu na úspěchu celého díla neměl pouze on. Největší kus každodenní dřiny a lopoty odvedli nižší členo­vé výsadku – [běžní řadoví] Anunnakové. Jeden sumerský text popisuje stavbu Enlilova střediska v Nippuru. „Pracují Anunnakové, bozi nebe a země. Seky­ry a košíky drží v rukou svých a kladou základy měst.“

Babylonská verze Stvořitelského eposu oproti tomu tvrdí, že Anunnakům přidělil jednotlivé úkoly bůh Marduk.

Pozn. redakce: Lze předpokládat, že v sumerském originále je „bo­hem“, jenž těmto astronautům velí, Enlil. V předchozích textech v této rubrice jsme již poukázali na jasné důkazy o tom, že babylonský stvořitelský epos cenzuroval a překroutil starší sumerské záznamy » Ano, evidentně tenkráte proběhla starověká verze toho, čemu dnes říkáme cenzura aneb historii píší vítězové… Můžeme se jen dohadovat, na základě nepřímých indicií, že šlo o mocenský souboj několika frakcí, možná i několika různých ras. I tomuto tématu se ještě budeme věnovat, protože je důležité k pochopení toho, proč vládci této planety dodnes dělají tak šílené věci a proč se lidská rasa nachází v takovém marasmu.

Svěřil je Anovi k ochraně příkazů svých,
na nebí tři sta umístil stráží
a stejně pak země běh ustanovil.
Šesti stům bohů nebe a zemi dal k obývání.
Když vydal všechny ty pokyny,
Anunnakům nebes a země podíly jejich přiřkl…

Z textů vyplývá, že tři sta z nich – „nebeští Anunnakové“ neboli Igigové – byli skutečnými astronauty, kteří zůstali na palubě kosmických lodí a nikdy nepřistáli na Zemi. Z těchto mateřských lodí, jež obíhaly kolem Země, startovaly raketoplány k Zemi a po návratu ze Země se na ně znovu vracely.

Šamaš byl coby náčelník „orlů“ vítaným hostem a hrdi­nou na palubě „skvostných velikých komnat v nebi“, jež obývali Igigové. [Zde se doslova vnucuje moderní označení „kosmická orbitální stanice“. Pozn. red.] „Hymnus na Šamaše“ popisuje, jak Igigové pozorovali Šamaše blížícího se ve svém raketoplánu:

Jen co tě popatří, všichni princové se radují.
Všem Igigům srdce nad tebou zaplesá…
V oslnivé záři tvého světla, jejich cesta…
Bez ustání vyhlížejí tvůj jas…
Dokořán otevřená je brána…
Chlebové oběti všech Igigů (očekávají tě).

Igigové, jež zůstali ve vesmíru, se patrně nikdy nesetkali s člověkem. Některé texty uvádějí, že „byli pro lidstvo příliš vysoko“, a že se tudíž „lidmi neobírali“. Zato Anunnaky, kteří na Zemi přistáli a bydleli na ní, lidstvo znalo a uctívalo. Texty často uvádějí, že „Anunnaků nebeských… je 300“ a že „Anunnaků pozemských… je 600“.

Přesto však řada textů vytrvale odkazuje na Anunnaky jako na „padesát velikých princů“. Z běžného přepisu jejich názvu v akkadštině – An-nun-na-ki – se přímo podbízí vý­znam „těch padesát, kteří přišli z nebes na zemi“. Lze nějak překlenout tento zdánlivý rozpor?

Připomeňme si text, v němž Marduk spěchá ke svému otci Eovi se zprávou, že se ztratila kosmická loď s „Anun­naky, jichž je padesát“ na palubě, když letěli kolem Satur­nu. Zaříkadlo z doby třetí dynastie urské mluví o anunna eridu ninnubi („padesáti Anunnacích z města Eridu“). To bezesporu svědčí o tom, že skupina Nefilů, která založila Eridu pod Enkiho velením, čítala padesát členů. Nemohlo to tedy být tak, že padesátičlenný byl každý výsadek Nefilů?

Podle našeho názoru je docela pravděpodobné, že Nefilové přilétali na Zemi v padesátičlenných skupinách. Návště­vy na Zemi se stávaly pravidelnými; v časové shodě s pří­hodnou dobou startu z Dvanácté planety přistávali další Nefilové. Pokaždé se část těch, kteří na Zemi přiletěli dřív, rozhodla odcestovat domů, a tak nastoupili do přistávacího modulu a odletěli k mateřské lodi. Ale Nefilů, jež na Zemi zůstali, bylo stále víc a počet astronautů z Dvanácté plane­ty, jež kolonizovali Zemi, vzrostl z původního padesátičlenného výsadku na „600, kteří se na Zemi usadili“.

Jak mohli Nefilové splnit své poslání – vytěžit na Zemi potřebné nerosty a zpět na Dvanáctou planetu poslat ingoty – s tak malým počtem těch, kdo přiložili ruce k dílu? Nepochybně spoléhali na své vědecké znalosti [a technické schopnosti]. Právě v této souvislosti nám plně dochází Enkiho klíčová role – proč právě on, a ne Enlil, jako první přistál na Zemi a byl pověřen úkolem vystavět Abzu.

Gudeova pečeť zobrazuje vládce Lagaše

Na jedné slavné pečeti, dnes vystavené v Louvru, je ztvár­něn Ea se svými známými tekoucími vodami, jež však zde jako by procházely laboratorními zkumavkami a filtrovaly se v nich (obr. 147).

Sitchinův starověký výklad Eova spojení s vodou naznačuje možnost, že Nefilové původně doufali, že získají nerostné látky z moře. Vody oceánů skutečně obsa­hují obrovské množství zlata a dalších životně důležitých prvků, ale v tak rozředěném stavu, že k takové „vodní těž­bě“ by mohla opravňovat pouze mimořádně vyspělá a záro­veň levná technologie. Je také známo, že mořské dno je poseto množstvím hrudek nerostů; jsou však přístupny pou­ze tomu, kdo do těch hlubin dosáhne a vytáhne je nad hla­dinu.

Pozn. redakce: Zde opět musíme Sitchinovi vytknout nepřesnosti. Za 1. nepodařilo se nám najít doklad o umístění pečeti v Louvru. Za 2. jeho výklad významu scény vypadá silně spekulativní a nepodložený. Podle důvěryhodných dat tzv. Gudeova pečeť zobrazuje Gudeu (druhý zleva), kterého vede za ruku a představuje právě Enkimu (zcela vpravo) hadí bůh Ningishzida (třetí zleva). Daleko smysluplnější se zdá výklad o rituálu „pomazání“, který je dobře znám z nedávného středověku, kdy církev tzv. „pomazávala“ pověřené správce resp. vládce. Tento rituál byl odvozen od biblických zmínek o historii židovského národa. Také bychom to mohli chápat ve smyslu předání pokrevní linie… resp. její moci… Pečeť je doložena na str. 215 v knize „The seal cylinders of western Asia“ z roku 1910 jejíž autorem je William Hayes Ward.

Poškozený reliéf z Girsu zobrazuje podobnou scénu jako Gudeova pečeť

Zdroje:

• Seal of Gudea, led by Ningishzida. Book: The seal cylinders of western Asia by Ward, William Hayes, 1835-1916. Publisher: Carnegie Inst., Washington, 1910.
• https://archive.org/details/sealcylindersofw00warduoft/page/214/mode/2up
• Ningirsu the war god, for whom Gudea built maces, spears, and axes, all appropriately named for the destructive power of Ningirsu—enormous and gilt. However, the devotion for Ningirsu was especially inspired by the fact that this was Gudea’s personal god… https://en.wikipedia.org/wiki/Gudea
• https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Seal_of_Gudea,_led_by_Ningishzida.jpg
• Book: The Sumerians. Author: Charles Leonard Woolley. 1965. https://www.fadedpage.com/books/20170924/html.php

• This research… argued that Eden’s Serpent is a _recast_ of several Mesopotamian gods bearing the Sumerian epithet ushumgal (ushum = „serpent“, gal = „great“) meaning „great serpent“ or „dragon“ who were held responsible for: (1) man’s creation; (2) man’s being denied knowledge; (3) creating a fruit tree garden in edin/eden for man to care for on their behalf; (4) man’s being warned not to eat forbidden food; (5) man’s being offered forbidden food; (6) man’s acquistion of „god-forbidden knowledge“;(7) man’s being denied immortality; (8) the removal of „man“ from a god’s garden in edin/eden for rebellion because of an ushumgal’s actions… identified 10 protagonists appearing in Mesopotamian myths as behind Eden’s Serpent: (1) Anu/An; (2) Dumuzi/Tammuz; (3) Ningishzida/Gishzida; (4) Ea/Enki; (5) Enlil/Ellil; (6) Marduk/Merodach; (7) Inanna/Ishtar; (8) Nergal as the equivalent of Satan, „ruler“ of Hell; (9) Saidu (Sadu) the Hunter; and (10) Shamhat (Ukhat). Some of these protagonists are also behind Eden’s God, Yahweh-Elohim and Eden’s Cherubim…
  http://www.bibleorigins.net/Serpentningishzida.html

-pokračování-