Pokračujeme ve zkoumání skutečné historie lidstva — klíč k jejímu pochopení leží ve starověkém Sumeru a Babylonu »

Právě teď se dostáváme k tomu úplně nejdůležitějšímu…

Lidská rasa se rozhodně nevyvinula náhodou… poskládejme si všechna fakta do celkového obrazu. Tato informace je hlavním důvodem, proč se zabýváme sumerským tématem. Pokud člověk nechce zůstat uvězněn na této planetě a nechce klesnout zpátky na úroveň zvířecí říše a naopak chce naplnit hlavní smysl života – může mu v tom velmi pomoci pochopení svých kořenů. Protože pokud duše pochopí, jak se dostala na Zemi do tohoto těla, současně jí to pomůže pochopit kam kráčí, co je jejím cílem a smyslem v tomto pozemském výcvikovém táboře »

Mnohé sumerské texty potvrzují, že „bohové“ stvořili člo­věka, aby za ně vykonával práci. O postavení a funkci člověka vypovídají už výrazy, ji­miž ho označovali Sumerové i Akkaďané: byl to lulu („pri­mitiv“), lulu amelu („primitivní dělník“), awilum („náde­ník“).

---

Epos Atrachasís obsahuje podrobný popis stvoření člověka!

Podle eposu Atrachasís alias „Když bohové jako lidé pracovali“, jenž bývá naneštěstí často CHYBNĚ překládán jako „Když bohové ještě byli lidmi“ » pak bohové přivolali bohyni-rodičku (matku bohyni Ninchursag, též Damgalnuna, Ninmah {Great Queen}, Nintu {Lady of Birth}, Mamma, Mami {Mother}, Aruru, Belet-Ili {Lady of the Gods}) a vy­bídli ji, aby se pustila do díla:

Zde Bélet-ilí, rodička,
nechť stvoří potomka!
Zde matka bohů,
nechť bohyně-rodička stvoří lulu,
nechť robotu bohů člověk na bedra svá vezme!
Nechť stvoří lulu amelu,
on nechť nese jařmo!

V obdobném starobabylonském textu nazvaném „Stvo­ření člověka matkou bohyní“ přivolají bohové „bohů porod­ní bábu, moudrou Mami“ a takto ji osloví:

Tys rodička, stvořitelka lidského pokolení.
Ty stvoříš lidskou bytost a ona ponese jařmo!

Na tomto místě se epos „Když bohové ještě byli lidmi“ a obdobné texty mění v podrobný popis samotného stvoření člověka. Když bohyně – zde jménem NIN.TI, tedy „paní, která dává život“ (v české verzi Nintu) úkol přijme, vysloví několik požadav­ků, například nějaké chemikálie („živice z Abzu“) na „očiš­tění“ a „hlínu z Abzu“.

Ať už to bylo cokoliv, Ea těmto požadavkům bez potíží rozuměl:

Očistnou připravím lázeň.
Nechť je zabit jeden bůh…
S masem a krví onoho boha
Nintu nechť promísí hlínu!

Aby se z namíchané hlíny dal uhníst člověk, bylo také zapotřebí ženské pomoci – jistých aspektů těhotenství či porodu. Enki nabídl služby své choti:

Ninki, choť má božská, nechť slehne k porodu. Sedm bohyní-rodiček nechť je jí nablízku a pomáhají.

Po smíchání „krve“ a „hlíny“ měla fáze „porodu“ završit vtisknutí „božské pečeti“ prvnímu člověku:

Osud novorozeněti urči!
Ninki mu vtiskne obraz bohů,
nechť z něj člověk vzejde!

Obrazy na asyrských pečetích byly nejspíš zamýšleny jako ilustrace k těmto textům: matka bohyně (jejím znakem byly nůžky na pupeční šňůru) a Ea (jehož původním znakem byl půlměsíc) na nich připravují směsi, odříkávají zaklínadla a vzájemně se vybízejí k rychlejšímu tempu (obr. 151, 152).

Zapojení Enkiho družky Ninki do stvoření prvního úspěš­ného vzorku člověka nám připomíná příběh o Adapovi, o němž jsme se zmínili v jedné z předešlých kapitol:

Za onoho času, v oněch letech,
mudrce, syna města Eridu,
člověčenstva vzor Ea stvořil.

Mezi badateli převládá názor, že odkazy na Adapu jako Eova „syna“ svědčí o tom, že „bůh“ EN.KI tohoto člověka milo­val natolik, že ho adoptoval. Ale v témž textu mluví Anu o Adapovi jako o „Enkiho lidském potomku“. Zdá se, že účast Enkiho choti na stvoření Adapy, „vzoru člověčenstva“, vy­tvořila určitý genealogický vztah mezi novým člověkem a jeho bohem: to Ninki byla těhotná s Adapou!

Nintu požehnala nového tvora a ukázala ho Eovi. Na některých pečetích je zobrazená bohyně zvedající novoro­zeně; vedle ní je strom života, naproti laboratorní baňky (obr. 153).

Vznikla tak bytost, již mezopotamské texty opakovaně označují jako „vzor člověčenstva“; zřejmě se opravdu po­vedla, protože „bohové“ se pak halasně dožadovali duplikátů. Tento zdánlivě bezvýznamný detail však vrhá světlo nejen na způsob, jakým byl člověk „stvořen“, nýbrž také na jinak protichůdné údaje obsažené v Bibli.

Jako muže a ženu je stvořil…

Podle první kapitoly Genesis:

Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem,
stvořil ho, aby byl obrazem Božím,
jako muže a ženu je stvořil.

V kapitole páté, jež je výčtem rodopisu Adamova, se píše:

V den, kdy Bůh stvořil člověka,
učinil jej k podobě Boží.
Jako muže a ženu je stvořil,
požehnal jim a v den, kdy je stvořil,
dal jim jméno Adam (to je Člověk).

Studijní překlad CSP více odpovídá originálu:

26 I řekli Bůh Elohimové: Učiňme člověka k našemu obrazu, jako naši podobu, aby panovali nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem a nad celou zemí i nad všemi plazy pohybujícími se na zemi. 27 Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je muže a ženu.

• https://www.bible.com/bible/509/GEN.1.26-27.CSP

1 Toto je záznam Adamova rodopisu. V den, kdy Bůh stvořil člověka, učinil ho v podobě Boží, 2 muže a ženu je stvořil. V den, kdy je stvořil, je požehnal a nazval je Adam.

• https://www.bible.com/bible/509/GEN.5.CSP

Jedním dechem se nám oznamuje, že Bůh stvořil podle svého obrazu a podle své podoby jedinou bytost, „Adama“, a zároveň, že stvořil současně muže i ženu, což si zdánlivě odporuje. Rozpor ještě více podtrhuje druhá kapitola Gene­sis, podle níž byl Adam jistou dobu sám, než na něj Bůh „uvedl mrákotu“ a z jeho žebra utvořil ženu.

Pozn. redakce: Možná ještě výstižněji je tento problém překladatelů vidět v přesnější verzi CSP, kde se píše: „V den, kdy je stvořil, je požehnal a nazval je Adam.“ Což zní vyloženě absurdně – co nám uniká?

Tento rozpor, nad nímž si lámou hlavu učenci i teologové, však zmizí, jakmile si uvědomíme, že Biblické texty byly jen zhuštěnou verzí původních sumerských zdrojů.

Tyto zdroje nás informují, že bohové – poté co se pokusili vytvo­řit „primitivního dělníka“ „smícháním“ lidoopů se zvířaty –, dospěli k závěru, že jedinou směsí, z níž by se to mohlo po­vést, budou patrně lidoopi a sami Nefilové. Po několika ne­úspěšných pokusech vznikl „vzor“ – Adapa/Adam. Zpočát­ku byl sám. Když se ukázalo, že Adapa/Adam se povedl, bylo ho využito jako genetického modelu nebo „šablony“ ke stvoření duplikátů, a těmito duplikáty byli nejen muži, ale také ženy. Jak jsme si již řekli, ono Biblické „žebro“, z ně­hož byla utvořena žena, bylo slovní hříčkou sumerského TI („žebro“ a „život“), což jen potvrzuje, že Eva vznikla z Ada­movy „životní podstaty“.

Mezopotamské texty nám o výrobě Adamových „dupliká­tů“ nabízejí svědectví z první ruky… Byly uposlechnuty Enkiho příkazy. V domě Šimti, kde je „vdechován život“, se shromáždili Enki, matka bohyně a čtrnáct bohyní-rodiček. Byla získána boží „podstata“, při­pravena „očistná lázeň“:

A Mami zaříkala,
jak pobízel ji Ea, jenž se před ni posadil.
Když skončila zaříkání,
do hlíny ruku zabořila.

Jsme nyní podrobně zasvěcováni do procesu hromadné­ho stvoření člověka. Nintu, za přítomnosti čtrnácti bohyní-rodiček:

…čtrnáct kusů hlíny odrýpla.
Sedm kusů dala vpravo
a sedm kusů dala vlevo.
Mezi ně pak položila cihlu.
…vlasy…
…nůžky na pupeční šňůru.

Je zřejmé, že Nintu rozdělila bohyně-rodičky do dvou skupin: „I svolala sedm a sedm moudrých a učených rodi­ček.“ Poté jim do lůna vložila „namíchanou hlínu“. Z poško­zeného textu vyčteme náznaky chirurgického zákroku – odstranění či vyholení chlupů, přípravu chirurgického ná­stroje – nůžek na pupeční šňůru. Nyní nezbývalo než če­kat:

Když shromážděny byly rodičky,
usedla Nintu
a počítala měsíce.
Do svatyně osudů Desátý měsíc byl povolán.*
A Desátý měsíc přišel.
Oloupal hole, otevřel lůno.**

* V angl. verzi: „Osudový Desátý měsíc se blížil.“ Pozn. překl.
** V angl. verzi: „Doba otevření lůna pominula.“ Pozn. překl.

S radostnou zářící tváří
Nintu si hlavu zahalila
a pomáhala při porodu.
Opásala bedra svá
a jala se žehnat.
Moukou nakreslila kruh
a položila cihlu [v cihle byl život].*

* V angl. verzi: „Nakreslila kruh; v cihle byl život.“ Pozn. překl.
* Pozn. redakce: Vidíme podobnost čistě nenáhodnou, když se Nintu hygienicky a sterilně obléká jak dnešní chirurgové při operaci! Výraz „cihla“ v tomto kontextu vůbec nedává smysl, intuitivně jsem si jistý, že šlo o jistou „věcičku“, přesněji o nějaký „krabicový-cihloidní přístroj pro podporu života“, ještě přesněji o tzv. „inkubátor“ » Potvrzuje to i původní doslovný překlad „v cihle byl život“. Byl v ní život – protože podpora života – chápete? A co se týče „kruhu z mouky“ – zde se přímo vnucuje představa maminky, která na podložku pod novorozeně nejdříve nasype vrstvu léčivého, dezinfekčního, sterilizujícího práškového zásypu… dnešní dětské zdravotní sestry a lékařky tento trik dobře znají!

Zdá se, že drama stvoření člověka se ještě vystupňovalo opožděným porodem. Směsí „hlíny“ a „krve“ otěhotnělo čtr­náct „bohyní-rodiček“. Ale uplynulo devět měsíců, začal de­sátý: „Doba otevření lůna pominula.“ Matka „bohyně“ pocho­pila, co se od ní čeká, a „pomáhala při porodu“. Že při tom sáhla i k nějakému chirurgickému zákroku, to jasněji vyplývá z jiného obdobného textu (navzdory jeho útržkovitosti):

Nintu… měsíce počítá…
Osudový desátý měsíc vzývá,
I přišla Paní, jež rukou otevírá.
S… otevřela lůno.
Rozzářila se radostí její tvář.
Hlavu si zahalila…
otvor udělala.
To, co v lůně bylo, objevilo se.
Matka bohyně radostně zvolá:
„Já to stvořila, to mé ruce učinily!“

Jak byl tedy stvořen člověk? Co má člověk oproti opicím NAVÍC?

Pozn. redakce: Přesně teď přišel okamžik, kdy je vážně skutečně NUTNÉ, abyste si připomněli naše vysvětlení o tom, co je to lidská duše DOOPRAVDY » Není to sice úplně snadné čtení, nicméně tato znalost se vám rozhodně vyplatí, právě teď totiž máte JEDINEČNOU příležitost pochopit, co to vlastně EN.KI udělal. A nejen to – můžete pak i daleko lépe chápat, proč jste tady na Zemi v těle člověka a jaký je cíl vašeho duchovního vývoje v pozemské škole života!

Text eposu „Atrachasís“ obsahuje pasáž, jež měla za úkol vysvětlit, proč musela být „krev“ boha smí­chána s „hlínou“. Oním potřebným „božským“ prvkem ne­byly totiž jednoduše jen kapky „boží“ krve, nýbrž něco pod­statnějšího a trvalejšího. „Bůh“, který byl vybrán [k zabití], měl podle sumerského textu tzv. TE.E.MA – přední autority na tento text (W. G. Lambert a A. R. Miliard z Oxfordské univerzity) překládají tento výraz jako „osobnost“.

Jenže tento starověký pojem je mnohem specifičtější; doslova znamená „to, co umísťuje, co svazuje paměť“. Navíc se tentýž výraz objevuje v akkadské verzi jako etemu, což se překládá jako „duše“.

V obou případech jde o ono „něco“ v krvi boha, co sloužilo jako schránka jeho individuality. Dle Sitchinova soudu jsou to nepřímé opisy toho, oč usiloval Ea, když podro­bil krev onoho boha několika „očistným lázním“ – o jeho geny. V sumerském textu je podrobně popsáno, proč musela být tato bož­ská složka důkladně promíchána se složkou pozemskou:

Ať člověk i bůh spolu se v hlíně smísí!
Nechť tělo i duše, jež v bohu uzrály,
v svazku pokrevním do konce dnů splynou.
Na znamení života, na věčnou paměť,
nechť jejich „duše“ splyne v svazku pokrevním.*

* Toto je překlad angl. Sitchinovy verze. V tomto případě je žel Sitchin, díky své neznalosti duchovní podstaty člověka, mimo! Alternativní český překlad příslušné pasáže zní takto:

Ať člověk i bůh spolu se v hlíně smísí!
Abychom v příštích časech bubnu** naslouchali!
Nechť z božského těla vzejde duch,
nechť člověku své znamení [života] vtiskne
a bude tu na věčnou jeho paměť!

** V tomto případě se český překladatel docela dobře trefil, až na evidentně nesmyslný „buben“ 🙂 Místo legračního „bubnu“ dává podstatně větší smysl slovo „duch“ příp. „duše“! A až si dále osvětlíme pravý význam slova „hlína“, bude vše ještě daleko jasnější!

To jsou silná slova, jejichž plný smysl učencům uniká. Text tedy praví, že „hlína“ byla smíchána s božskou krví, aby byl bůh s člověkem geneticky svázán „do konce dnů“, aby byla člověku vtisknuta pečeť boží schránky tělesné (biblic­kého „obrazu“) i duševní („podoby“) v pokrevním svazku, jejž by nebylo možné zpřetrhat.

Epos o Gilgamešovi vypráví, že když se bohové rozhodli stvořit dvojníka napůl božského Gilgameše, matka bohyně smíchala „hlínu“ s „podstatou“ boha Ninurty („obdařeného Ninurtovou silou“). Enkiduova ohromná síla je připisová­na také bohu Anovi („jak souhvězdí Anovo jsou mocné paže jeho“); touto silou byl obdařen skrze Ninurtu, Anova vnuka.

Akkadský výraz „kišir“ také odkazuje na jistou „podsta­tu“, jistý „výtažek“ v krvi nebeských bohů. E. Ebeling shr­nul úsilí pochopit přesný význam slova kišir těmito slovy: „Podstata, či jistý odstín tohoto výrazu, se patrně vztaho­val na božstva, jakož i na rakety z nebe.“

Shodně s ním naznačuje i E. A. Speiser, že tento výraz znamená „něco, co sestoupilo z nebe“. Prý to naznačuje „použití tohoto termí­nu v lékařských souvislostech“.

---

Pohled z duchovní perspektivy se znalostí duchovní podstaty člověka

Pozn. redakce: Protože ragauian.cz ví podstatě člověka daleko více než Sitchin a všichni materialističtí „vědci“ dohromady, může vám také dát daleko přesnější pochopení toho, co se ve skutečnosti stalo v důsledku Enkiho, doslova božského, zásahu…

Zopakujme si klíčové pasáže:

• člověk i bůh spolu se v hlíně smísí
• z božského těla vzejde duch
• člověku živému své znamení vtiskne
• na znamení života,
  na věčnou paměť,
  nechť jejich „duše“ splyne

Je jasné, že každý překlad je vždy výkladem, jak už jsme vás upozornili v našich analýzách Bible. Je také jasné, že žádný dnešní překladatel ani „vědec“ nechápe, co to EN.KI ve skutečnosti provedl… nicméně… když si klíčové výroky spojíme a shrneme, začne se nám z nich vynořovat původní smysl:

Ten pravý význam je v tom, že EN.KI vysokovibrační vědomí boha, božskou Jiskru neboli Ducha napojil na nízkovibrační hmotné vědomí v těle lidoopa – přesně to je řečeno slovy o smíšení člověka a boha! Je to vlastně dost jednoduché na pochopení, když máte k dispozici ono klíčové Poznání! Výsledný produkt, LU.LU alias Adam, tím získal inteligenci převyšující všechny své zvířecí příbuzné a bývalé kamarády. Adam z onoho zvířecího těla zdědil také emocionální složku a pudové ego. Roli ega už dobře znáte » a pro skupinu Annunaki „bohů“ byl jistě důležitý jmenovitě „sebezáchovný pud“, jelikož jejich adamitské otroky činil daleko odolnějšími – s potenciálem pro výchovu schopných vojáků… Další úžasnou schopností nově vyrobených adamitských otroků byla a stále je jejich „samoučící schopnost“ – doslova programovatelnost. „Člověk je chytrý a programovatelný“ – tento velmi výstižný výrok robota Sofie nedávno proběhl světovými médii. Prorok Abdrushin přesně tu stejnou schopnost nazývá „napodobovací pud“… Jasné jak facka!

Umělá inteligence (AI) Sofie pokládá rafinovanou a hluboce filozofickou otázku: Jak lidé mohou vědět, že jsou doopravdy lidé?

• Zhruba od 1 minuty 28 sekundy v uvedeném videu klade robot klíčové otázky: https://vimeo.com/240515532#t=88s
• Pomocí tlačítka [CC] si zapněte české titulky.

Připomeňme si i ragauianovo hlavní poselství o tom, že náš duchovní vývoj vede skrze kultivaci těla-ega, nezapomínejme na toto klíčové Poznání » Až když DOOPRAVDY Poznáte sebe-sama, můžete si být jisti tím, že jste lidé a proč jste lidé…

Pozoruhodný je i výrok o znamení života – jeho význam se vám stane zcela jasným, když si uvědomíte, že jediná VĚČNĚ ŽIVÁ složka v člověku je právě vědomí ducha! My už dnes známe i odpovídající gnostický výrok z Tomášova evangelia:

11 Ježíš řekl: "Toto nebe pomine a to co je v tomto nebi pomine. A mrtví nežijí a živí nezemřou. [Ve] dnech kdy jste jedli mrtvého, činili jste jej živým. Pokud byste se octli ve světle, co učiníte? Ve dni, [kdy] jste [byli] jedním, stali jste se dvěma. Jestliže se stanete dvěma, co učiníte?" (Tomáš 11)

Role genů je malinko jiná, než se nám pokouší nakukat současní materialističtí dogmatici » Na základě poznání, které sami můžete studovat v naší rubrice „o podstatě reality“, bychom to mohli intuitivně shrnout do jedné věty – naše geny jsou nosič, který díky Enkiho zásahu umožňuje právě spojení těchto dvou vibračně rozdílných vědomí v jednom těle adamitské rasy. Ano, je to přesně ta rasa, v jejichž tělech momentálně žijete. Tato těla spojují dva světy a díky nim na své osobní Cestě k vzestupu můžete zažívat a také integrovat to nejlepší z obou světů! Máte jedinečnou, doslova kosmickou příležitost!

Tak co, chcete ji právě teď, na Konci věku, využít, nebo se necháte globalisty vystrašit a dobrovolně uzamknout do nového nevolnictví a zatlačit zpět na zvířecí úroveň?

V biblické Genesis nalézáme pouhý zkrácený výtažek tohoto stvořitelského příběhu, nicméně klíčová informace o spojení ducha a těla zůstala i tam: Píše se tam, že když Bůh stvořil prvního člověka Adama, tento „člověk se stal živou duší“. Bůh (= Enki) vdechl svého ducha do hmotné bytosti „z prachu Země“ (= geneticky modifikovaného lidoopa) a tento duální celek se stal „živou duší“. Tato duše je dnes obvykle nazývána „člověk“. Slovo „duch“ přitom podle Bible označuje jistou sílu nebo energii, která dává tělu život – jinak řečeno jde o „dech života“:

Hospodin Bůh vytvořil člověka z prachu ze země, a do jeho chřípí vdechl dech života; a člověk se stal živou duší. (1. Mojžíšova neboli Genesis 2:7)

• https://bible.com/en-GB/509/gen.2.7.csp

Velmi zajímavý je tzv. Darbyho překlad. Označení tvůrců člověka jako Jehova Elohim (to je množné číslo!) je daleko nejpřesnější ze všech:

And Jehovah Elohim formed Man, dust of the ground, and breathed into his nostrils the breath of life; and Man became a living soul. (Genesis 2:7, A New Translation by John Nelson Darby out of the original Hebrew and Greek, 1890.)

• https://bible.com/en-GB/478/gen.2.7.darby

Duše je zcela jasně celý živý tvor, celá naše bytost, ne jen něco uvnitř, co přežívá smrt těla. Nakonec se spolu podívejme na tzv. žlázy s vnitřním vyměšováním – není vůbec náhoda, že jsou prostorově lokalizovány v centrech vyššího vědomí – tzv. čakry jsou energetická centra a současně také určitá centra vědomí. Veškeré informace se sbíhají v mozku, ale to nic nemění na tom, že v lidském těle se nachází dvě hlavní vědomí…

-konec poznámky-

---

Opět jsme u prostého slova: gen

Pozn. redakce: Následující Sitchinův odstavec musíme škrtat, jelikož výraz „mužské nebo ženské geny“ je zmatečný. Nic takového neexistuje » Gen je základní jednotka dědičnosti. Geny jsou tvořeny DNA. Každý člověk má dvě kopie stejného genu. Jedna se dědí po matce a druhá po otci. Sitchin tím chtěl nejspíše říci, že při stvoření Adama byly OTCOVSKÉ geny od „boha“, zatímco geny MATKY byly pozemským prvkem – tj. matka byla pozemšťanka.

Starověké texty – mezopotamské i Biblické – dokazují, že při procesu splynutí dvou souborů genů – genů boha a Homo erectus – bylo použito mužských genů jako božské složky a ženských genů jako pozemského prvku.

Kniha Genesis, jež tvrdí, že Bůh stvořil Adama podle svého obrazu a své podo­by, později popisuje zrození Adamova syna Šéta těmito slovy:

Ve věku sto třiceti let zplodil Adam syna
ke své podobě, podle svého obrazu, a dal mu jméno Šét.

• https://www.bible.com/bible/509/GEN.5.3.CSP

Tyto výrazy se shodují se slovy, jimiž je popisováno stvoření Adamovo. Ale Šét se Adamovi narodil zcela nepochybně biologickou cestou – oplodněním ženského vajíčka muž­ským spermatem Adamovým, následným početím, těhoten­stvím a porodem.

Totožná terminologie svědčí o totožném procesu, z čehož vyplývá jediný hodnověrný závěr – že totiž i Adama stvořil „bůh“ stejnou cestou, tedy oplodněním žen­ského vajíčka mužským spermatem boha.

Jestliže byla „hlína“, do níž byla božská složka přimí­chána, složkou pozemskou – oním „prachem země“, jak tvrdí všechny texty –, jediný možný závěr je ten, že muž­ské sperma boha – jeho genetický materiál – byl zaveden do vajíčka samice lidoopa!

Akkadský výraz pro „hlínu“ – nebo spíše „hnětací hlínu“ – zní „tit“. Původně se však psal jako TI.IT („to, co je s životem“). Hebrejsky znamená tit „bláto“; jeho synonymem je však „bos“, jež obsahuje stejný kořen jako bisa („bažina“) a „besa“ („vajíčko“).

Stvořitelský epos se doslova hemží slovními hříčkami. Už jsme se zmínili o dvojitém a trojitém významu slov Adam-adama-adamtu-dam. Přídomek matky bohyně, NIN.TI, zna­menal „paní života“ i „paní žebra“.

Proč tedy také ne bos-bisa-besa („hlína-bláto-vajíčko“) jako hříčka pro ženské vajíčko?

Vajíčko samice Homo erectus, oplodněné božskými geny, by­lo poté vloženo do lůna Eovy manželky; když byl takto získán „vzor“, jeho duplikáty byly vloženy do lůna bohyní-rodiček:

I svolala sedm a sedm
moudrých a učených rodiček.
Sedm přivedlo na svět muže,
sedm přivedlo na svět ženy.
Když do párů je spojily,
když do párů je spojily
před rodičkou, stvořitelkou osudu,
řád lidského pokolení stanovila Mami.
Byl stvořen Homo sapiens.

Starověké legendy a báje, Biblické údaje i moderní věda se vzájemně doplňují a potvrzují ještě v jednom hledisku. V souladu se zjištěními moderních antropologů, že se člo­věk vyvinul a poprvé objevil v jihovýchodní Africe, nazna­čují mezopotamské texty, že ke stvoření člověka došlo v Abzu – v Dolním světě, kde ležela „země dolů“. Některé texty se zmiňují o „posvátné Amamě, ženě pozemské“, která sídlila v Abzu a byla obdobou Adapy, „vzoru člověčenstva“.

V textu o stvoření člověka uděluje Enki matce bohyni následující příkazy: „S jádrem hlínu smíchej z útrob země, přímo nad Abzu.“ Hymnus na stvořitelské počiny Eovy, který „Abzu sídlem svým učinil“, začíná tvrzením:

Božský Ea v Abzu
odrýpl kus hlíny,
Kullu stvořil k obnově chrámů.

Hymnus dále uvádí seznam stavebních odborníků i těch, kteří měli na starost „hojnost plodů z hor i moře“ a jež stvo­řil Ea, a to bez výjimky z kousků „hlíny“ odrýpnutých v Abzu – v zemi dolů v „Dolním světě“.

Z textů jednoznačně vyplývá, že zatímco u vody v Eridu si Ea postavil dům z cihel, v Abzu si dům ozdobil drahými kameny a stříbrem. Právě odsud pochází jeho tvor – člověk:

Pán AB.ZU, král Enki…
vystavěl dům ze stříbra a lazuritu.
Stříbrem a lazuritem, jako světlem zářivým,
otec svůj dům v AB.ZU vyzdobil.
Tvorové s jasnou tváří,
jež z AB.ZU pocházejí,
kolem vládce Nudummuda stáli.

Z různých textů lze dokonce vyvodit, že stvoření člověka způsobilo mezi „bohy“ rozkol. Jak se zdá, alespoň zpočátku byli „primitivní dělníci“ určeni pouze pro Dolní zemi [AB.ZU]. Anunnakům, kteří lopotili v Sumeru, byly tudíž odepřeny výhody nové pracovní síly. Záhadný a matoucí text, který učenci nazvali „Zpěv o motyce“, je ve skutečnosti záznamem událostí, jež vedly k tomu, že Anunnakové, kteří za Enlilovy vlády zůstali v Sumeru, získali spravedlivý podíl „černohlavců“.

Ve snaze znovu nastolit „normální řád“ se Enlil odhodlal k něčemu neslýchanému: přerušil kontakty mezi „nebem“ (Dvanáctou planetou nebo kosmickými loděmi) a Zemí, a podnikl drastická opatření proti místu, kde „vychází živé tělo“ (V české verzi nazváno Uzuea. Pozn. překl.)

Pán všemu, co se patří, zářivě dal vzejít,
pán, jehož rozhodnutí změnit nelze,
Enlil, aby sémě země vzejít mohlo,
pospíšil si nebe od země oddělit.
Aby v Uzuea první (lidé) vyrůst mohli,
vykopal otvor v Duranki…

Proti „zemi motyky a košíku“ sestrojil Enlil zázračnou zbraň jménem AL.A.NI („sekyra, jež vyvíjí sílu“). Tato zbraň měla „zub“, který se – „jako jednorohé dobytče“ – dokázal probourat i silnou zdí. Podle popisu šlo nejspíše o nějakou velkou sbíječku přimontovanou k vozidlu podobnému bul­dozeru, jež drtilo vše před sebou:

Dům ten, jenž se proti Pánovi vzbouří,
dům ten, jenž se vůli Páně nepodrobí,
AL.A.NI přiměje podrobit se Pánovi.
Ze zlého… hlavy rostlin drtí,
kořeny škube, korunu trhá.
Enlil připevnil na svou zbraň „drtič země“ a zaútočil:
Pán AL.A.NI povolal, příkazy udělil.
Drtič země jako korunu na hlavu mu vsadil,
odjel s ním k místu, kde vychází živé tělo.
V jámě byla hlava člověka;
ze země vybíhali lidé,
k Enlilovi chvátali.
Enlil na Černohlavce své mile se díval.

Vděční Anunnakové se podělili o přicházející „primitivní dělníky“ a bez prodlení je zapřáhli do práce:

Anunnakové přiběhli k němu,
ruce si kladli na ústa,
v modlitbách Enlila velebili.
Dali lidu svému Sumerů motyku uchopit.

Stejně tak i podle biblické knihy Genesis byl „Adam“ stvořen ně­kde západně od Mezopotámie, poté byl přemístěn na vý­chod, do Mezopotámie, aby pracoval v rajské zahradě:

A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a umístil tam člověka, kterého vytvořil. (Genesis 2:8 CSP)

Hospodin Bůh vzal člověka a umístil ho v zahradě v Edenu, aby ji obdělával a střežil. (Genesis 2:15 CSP)

• https://www.bible.com/bible/509/GEN.2.8,15.CSP

-pokračování-