Aktualizace 24. 9. 2017: Přidali jsme podrobnosti a obrázky o tom,  jak duše působí na tělo.

Minule jsme se podívali podrobněji na energetickou podstatu reality a na vnímání reality v lidském mozku » tak, jak k nim dospěl např. M. Talbot, D. Bohm a S. Grof… Materialisté ve skutečnosti ví „nic“ o podstatě tohoto Univerza. Materialisté jen slepě věří, že tento svět je stvořen z hmoty a jejich slepá víra není o nic lepší než slepá náboženská víra typu katolicismu či islámu.

Ve skutečnosti je totiž hmota jakoby „upletena“ z energetického vlnění s nízkými vibracemi. Podrobněji a ze zcela seriózního vědeckého úhlu pohledu se na tuto otázku podíváme níže a v několika dalších pokračováních. Stejně jako je hmota energetické podstaty, tak je i vědomí lidské duše energetické podstaty, ovšem na daleko vyšších „vibracích“ (frekvencích) — to je také hlavní důvod proč lidský mozek není sídlem vědomí, jak již dosvědčili velmi seriózně mnozí. Některá svědectví naleznete zde:

• http://www.ragauian.cz/duse-existuje-nezavisle-na-tele-neurochirurg-eben-alexander-potvrzuje-existenci-lidskeho-vedomi-nezavisle-na-mozku/
• http://www.ragauian.cz/reinkarnace-dalsi-hmotne-dukazy-znovuvtelovani-duse-jiri-palka-trutz-hardo-walter-semkiw-5/

Sídlí paměť mimo mozek? Pozoruhodné důkazy lze nalézt prostým pozorováním života

Nastal čas na podrobnější rozbor. Podíváme se teď na další důkazy o energetické podstatě vědomí. Aneb kdo hledá najde! Začneme zdánlivě neuvěřitelným až bizarním příběhem ze života. Je charakteristické, že někdy se pravda, která nevyhovuje „materialisticko-náboženským“ fanatikům, objeví spíše v bulvárním tisku než v údajně seriózních médiích — ta totiž nehodící se jim pravdy jednoduše cenzurují… Bulvární tn.cz tedy publikoval následující článek:

Úředník (44) žil celý život bez mozku, nikdo si toho nevšiml

 

Státní úředník měl v lebce místo mozku tekutinu, přesto žil úplně normálním životem. Že mu orgán z větší části chybí, se zjistilo úplnou náhodou. Lékaři z něj byli úplně paf. Čtyřiačtyřicetiletý francouzský státní úředník se dostavil do nemocnice s tím, že pociťuje poslední dobou slabost v levé noze. V rámci diagnózy mu dělali snímky mozku a zjistili, že prakticky žádný nemá. Převážnou část jeho lebeční dutiny vyplňovala kapalina. Z úředníkovy medicínské historie vyplynulo, že v dětství trpěl hydrocefalií a tekutinu mu odsávali, když mu ale bylo 14, tak toho nechali. Tekutina se mu v lebce nahromadila a během let vystrnadila téměř veškerou mozkovou hmotu. Další testy ukázaly, že muž má [pravděpodobně] kvůli tomu podprůměrné IQ 75, dokázal ale vést plnohodnotný život, je ženatý, má dvě děti a neexistence jeho mozku si nikdo nevšiml ani v práci. „Co jsme zjistili, je neuvěřitelné. Čekali byste, že tak nedostatečný mozek je neslučitelný se životem,“ řekl doktor Max Muenke agentuře Reuters. O muži tým lékařů publikoval studii v odborném časopise The Lancet.

• http://tn.nova.cz/clanek/urednik-44-zil-cely-zivot-bez-mozku-nikdo-si-toho-nevsiml.html
• http://uk.reuters.com/article/oukoe-uk-brain-tiny-idUKN1930510020070720
• https://www.newscientist.com/article/dn12301-man-with-tiny-brain-shocks-doctors/
• http://www.thelancet.com/journals/lancet/article/PIIS0140-6736(07)61127-1/abstract

24letá žena s „dírou“ v mozku

Zde máme další podobný příběh, který ukazuje kompletně chybějící podstatnou část mozku a je dalším důkazem k tomu, co bude rozebírat dále Dr. Rupert Sheldrake — totiž že naše vědomí rozhodně nesídlí v mozku: IFLScience reported on the ninth known case of someone living without a cerebellum. This is the part of the brain that controls a number of important functions such as balance, motor movements and motor learning. The 24-year-old Chinese woman went into a hospital complaining of nausea and vertigo, and doctors discovered that she suffered from a rare condition known as cerebellar agenesis. … However, in this woman, the missing cerebellum resulted in only mild to moderate motor deficiency, and mild speech problems such as slightly slurred pronunciation.

• http://www.iflscience.com/brain/24-year-old-woman-born-without-cerebellum-her-brain/
• https://www.newscientist.com/article/mg22329861-900-woman-of-24-found-to-have-no-cerebellum-in-her-brain/

Tyto příběhy jsou dalším důkazem toho, co si rozebereme dále. Především zapomeňte na nesmysl, že lidské vědomí sídlí v mozku! Vědomí se nachází v energetickém poli okolo těla, tzv. auře tak, jak o tom učí na Východě. Mnozí jsou také schopni auru i energetická centra (tj. čakry) lidské duše vnímat »

 

Tento známý energetický model lidského těla dobře vysvětluje i druhý výše citovaný lékařský případ, kdy v mozku zcela chybělo tzv. cerebellum odpovědné za motoriku — dotyčná žena přesto docela dobře tělesně fungovala. Centrum vědomí lidského těla se totiž nachází na 3. čakře v solar plexu! Sídlí zde tzv. ego, neboli malé já »

Jedna linie důkazů už byla rozebrána dříve, když jsme v této rubrice mluvili o vědecky dokázaných případech reinkarnace. Lze to shrnout takto: Vzpomínky lidí na minulé životy logicky nemohly být uloženy v mozku, který se následkem jejich minulé smrti dávno rozpadl v prach. Dále např. mnoho lidí zažilo stav oddělenosti od těla (tzv. out of body experience). Ukázali jsme mj. i vědecky jasně dokázaný případ lékaře Ebena, který cestoval v duchovním světě v čase, kdy byl jeho mozek dokazatelně nefunkční »

Dr. Rupert Sheldrake a jeho vědecké důkazy — je možné, aby naše vzpomínky ve skutečnosti přebývaly v prostoru mimo naši fyzickou tělesnou konstrukci?

Ani po desítkách let výzkumu nejsou „vědci“ schopni vysvětlit, proč neexistuje část mozku, která by měla na starosti ukládání vzpomínek. Většina lidí předpokládá, že naše vzpomínky musí existovat někde uvnitř hlavy, ale ať už lékařští badatelé zkoumají jak chtějí, nemohou určit, která oblast mozku ukládá to, co si pamatujeme. Ani holografická teorie, která mluví o tom že snad mozek jako celek si pamatuje, ani ona nemá přesvědčivý argument…

Biolog, publicista a výzkumník Dr. Rupert Sheldrake poznamenává, že hledání mysli se vydalo dvěma různými směry. Zatímco většina vědců hledá uvnitř lebky, on se dívá mimo ni. Podle Sheldraka, jenž napsal řadu vědeckých knih a článků, nesídlí paměť v žádné z geografických oblastí velkého mozku, nýbrž v energetickém poli, které mozek obklopuje a prostupuje jím.

Samotný mozek pracuje jako dekodér pro příliv informací vytvářených interakcí člověka s jeho okolím.

Ve své studii nazvané „Mysl, paměť a archetypy morfické rezonance a kolektivního nevědomí“ uveřejněné v odborném časopise „Psychologické perspektivy“ Sheldrake přirovnává mozek k televizoru, aby vysvětlil, jak mysl a mozek vzájemně spolupracují: „Když vám poškodím televizor, abyste nemohli přijímat určité kanály anebo televizor přivedu do afázie tím, že zničím tu část, která má na starosti tvorbu zvuku, abyste se pořád mohli dívat, ale neslyšeli zvuk — tak to nedokazuje, že zvuk nebo obraz jsou uloženy uvnitř televizoru. Jen to ukáže, že jsem zasáhl do ladicího systému, abyste nemohli chytit správný signál. Stejně tak ztráta paměti v důsledku poškození mozku nedokazuje, že paměť je uložena uvnitř mozku. Ve skutečnosti je většina ztrát paměti dočasných — například amnézie po otřesu mozku je často dočasná.“

„Toto opětovné získání paměti se konvenčními teoriemi vysvětluje velmi těžce: Pokud jsou vzpomínky zničeny v důsledku zničení paměťové tkáně, pak by se neměly znovu vracet. Přesto se vrací,“ píše Rupert.

Sheldrake při vyvracení názoru, že paměť je obsažena v mozku, rovněž hovoří o klíčových pokusech, o kterých se domnívá, že byly špatně vyloženy. Při těchto experimentech si pacienti jasně vybavili scény z minulosti, když se jim elektricky stimulovaly jisté části velkého mozku. Tam, kde materialističtí vědci došli k závěru, že stimulované oblasti musí logicky obsahovat paměť, Sheldrake nabízí rozdílný pohled za použití televizní analogie: „… kdybych stimuloval ladicí obvod vašeho přijímače a on by přeskočil na jiný kanál, nedokázalo by to, že informace byla uložena uvnitř onoho ladicího obvodu,“ píše badatel.

Pozn. redakce: Tato otázka skutečně úzce souvisí se znalostí reality reinkarnace, kterou lidstvu ukradla drakoniánská církev. Dokázali jsme pomocí oficiální církevní literatury, že tuto realitu ještě znal mj. Origenes, který přibližně v roce 200 sepsal první křesťanskou teologii. V příslušné rubrice jsme již navršili hromadu důkazů a svědectví o znovu-vtělování »

A je logickou pravdou, že pokud si někteří dokazatelně a ověřitelně vzpomínají na minulý život, v jiném hmotném těle — dokonale logicky z toho následně vyplývá, že tato dlouhodobá reinkarnační paměť rozhodně nemůže být spojena s hmotným mozkem — ten přece zaniká s odumřením těla!

Morfogenetické pole — energetické informační pole propojené s organizmem

Většina lidí mylně předpokládá, že naše vzpomínky musí existovat někde uvnitř hlavy.

Pokud ovšem paměť „nebydlí“ v mozku, kde se nachází? Sheldrake má za to, že všechny organizmy jsou napojeny na vlastní typ druhové, rodové rezonance, což má být určité energetické pole existující jak kolem organizmu, tak uvnitř něj, které mu dává instrukce — vzorce chování a podobu fyzické schránky, tedy těla. Morfogenetický přístup vidí organizmy jako úzce spojené se svým odpovídajícím polem a s hromadící se pamětí, kterou živočišné druhy jako celek zažily v minulosti. Tato pole jsou čím dál víc charakterističtější a utvářejí pole uvnitř polí, kdy každá mysl a dokonce každý orgán mají svou vlastní rezonanci a jedinečnou historii a na základě minulých zážitků řídí organizmus.

„Klíčovým pravidlem morfické rezonance je, že podobné věci ovlivňují zase podobné věci napříč prostorem a časem,“ píše Sheldrake.

„Moje teorie morfických polí předpokládá, že sebe-organizující systémy — včetně společností, lidí, koček, rostlin, krystalů a molekul — jsou propojeny tímto polem do jednoho celku… Genetikou nelze vše vysvětlit…“

Pozn. redakce: Z fyziky je dobře známo že pole, resp. energetické vlnění, resp. vibrující energie nese informaci. Čím vyšší frekvence, tím více informací takové vlnění může nést. Zde je odpověď na otázku „kde“!

Termín morfogenetické pole dle Sheldrakeovy definice

Morfogenetické pole je dle Sheldrakeovy definice morfické pole živých organismů, které kromě charakteru a tvaru odráží též jejich chování a vztahy mezi jinými organismy — je to jakási společná paměť daného druhu. Můžeme doplnit i to, že genetika, respektive DNA, v tom (zjednodušeně řečeno) hraje roli jakési antény, nebo vyladěného přijímače, kterým se jednotlivé organismy napojují na konkrétní „své vlastní“ informační pole. No a mozek (zjednodušeně) je prostě jakýsi biologický, kvantový procesor, který zpracovává obrovské množství signálů, mj. vytváří pro duši obraz reality, tak jak ji zažíváme a také zprostředkovává komunikaci mezi jednotlivými částmi duální duše.

Abychom zabránili nedorozuměním, dodejme že termín morfogenetické pole bývá užíván též v odlišném významu, ve vývojové biologii, jako oblast těla embrya, která se následně vyvine v jednotlivé struktury nebo orgány.

Rozdíl mezi lidskou a zvířecí duší

Jistě jste si již výše v textu povšimli, jak zhruba vypadá energetický systém těla člověka — včetně jeho zvláštnosti, která spočívá v oddělenosti malého a velkého „já“. A to je právě i rozdíl mezi lidskou a zvířecí duší. Zatímco duše zvířat jsou poměrně pevně propojeny se svou kolektivní/druhovou duší — člověk oproti nim dostal do vínku daleko větší míru individuality a samozřejmě také duchovní složku, onu božskou Jiskru spojenou s Láskou »

Pole se stále vyvíjejí

Morfogenetická pole působí podle vlivových předloh na jinak nahodilé nebo nedeterminované aktivity. Morfogenetická pole se stále vyvíjejí (jiné je pole současných psů a jiné bylo u jejich divokých předků). Jak se tato pole dědí? Rupert Sheldrake se domnívá, že jsou přenášena z minulých členů druhů prostřednictvím ne-lokální rezonance, které nazývá „morfické rezonance“. „Morfická pole sociálních skupin propojují členy skupin dokonce, i když jsou od sebe mnoho kilometrů a poskytují komunikační kanály, jejichž prostřednictvím mohou členové skupiny zůstat v kontaktu – i na dálku. Tato pole také koordinují chování jedinců v rámci skupin – např. chování ryb nebo ptáků. Morfická rezonance také dodává spojenou paměť polím na všech úrovních složitosti. Každý morfický systém, např. veverek, se nalaďuje na předchozí podobné systémy, v tomto případě na předchozí druhy veverek. Každá jednotlivá veverka se tak může na pole připojit a naopak do této kolektivní nebo sdílené paměti přispívá. V lidské sféře tento druh kolektivní paměti koresponduje s „kolektivním nevědomím“ (C. G. Jung).

Morfické rezonance lze dokázat

Morfické rezonance by měly být zjistitelné v oblasti fyziky, chemie, biologie, chování živočichů, v psychologii a společenských vědách. Nové sloučeniny mají tendenci krystalizovat tím snadněji, čím častěji jsou tvořeny. Chemici to obvykle vysvětlují tak, že se jedná o krystalická „semena“ z nových krystalů, která se šíří po celém světě jako neviditelné prašné částice ve vzduchu nebo tím, že sami chemici naučili druhé, jak to dělat. Ale hypotéza morfických polí předpovídá, že toto by se mělo dít vždy za standardních podmínek, dokonce i když budou prašné částice ze vzduchu odfiltrované.

Telepatie jako funkce morfických polí

Snadnější způsob, jak testovat morfická pole přímo, je pracovat se skupinami organismů. Je možné jednotlivé živočichy od sebe oddělit tak, aby spolu nemohli komunikovat normálními smyslovými způsoby. Jestliže mezi nimi informace i nadále putují, naznačuje to existenci spojení typu těch, které poskytují morfická pole. Přenos informací morfickými poli by mohl pomoci vysvětlit telepatii, která se typicky projevuje mezi členy skupin, kteří mezi sebou mají sociální a emocionální vazby. „Nikdo neví, jak dochází ke koordinaci mezi společenstvími termitů, jak je možné, že tento malý, slepý hmyz může stavět složité sítě komplikované vnitřní architektury,“ upozorňuje Sheldrake. Pokud bychom chtěli s největšími termitišti porovnat lidskou stavbu, byl by to mrakodrap téměř dva kilometry vysoký, který by pokrýval osm městských bloků a stavěl by ho milion slepých lidí.) Nikdo také neví, jak mohou ptačí nebo rybí hejna měnit rychle směr, aniž by se jeho členové mezi sebou domlouvali. Výzkum prokazuje, že jejich reakce jsou příliš rychlé na to, aby stačilo jednotlivým jedincům v tomto hejnu sledovat pohyb druhých. Spíše to je tak, že si tyto informace stahují přes morfické pole.

Pokusy s upřeným pohledem

Pokud věříme, že všechny naše myšlenky jsou ukryty v hlavě, tak by mohlo být zprvu poněkud matoucí přijít s myšlenkou, že by naše paměť mohla být ovlivněna odněkud zvenčí našeho mozku.

 

Sheldrake ve svém článku „Pokusy s upřeným pohledem“ píše: „…při čtení této stránky procházejí světelné paprsky ze stránky do vašich očí, kde tvoří obrácený obraz na sítnici. Tento obraz je detekován buňkami citlivými na světlo, a jejich nervové impulzy vedou ke složitým elektrochemickým pochodům v mozku. Všechno tohle se detailně zkoumalo technikami neurofyziologie.

Ovšem teď přijde ta záhada. Nějak si vybavíte obraz stránky. Zažijete ji mimo sebe, před vlastní tváří. Z hlediska konvenční vědy je tento zážitek iluzorní. Ve skutečnosti by měl být ten obraz ve vašem nitru, stejně jako zbytek vaší duševní činnosti.“

 

Zatímco hledání paměti zpochybňuje tradiční biologické chápání DLOUHODOBÉ paměti jako funkce mozku, badatelé jako Sheldrake se domnívají, že DLOUHODOBÁ paměť ve skutečnosti sídlí v prostorové dimenzi, kterou nelze pozorovat našimi omezenými 5 smysly. Tato myšlenka je v souladu i s ideami jako např. Jungovo „kolektivní nevědomí“ nebo taoistický způsob uvažování, který lidskou mysl a duševno vidí jako odvozeninu z různých zdrojů nacházejících se jak uvnitř těla tak mimo něj, a to včetně energetických vlivů několika různých orgánů (samozřejmě s výjimkou mozku).

Pozn. redakce: Mozek lze také přirovnat k bio-počítači, který zpracovává nízko-vibrační signály z hmotného 5smyslového 3D světa a umožňuje komunikaci mezi naší „malou“ a „velkou“ polovinou. Materialisté ve svých úvahách ovšem zásadně ignorují ono velké JÁ, naši světlou polovinu! Proto jsou jejich teorie nefunkční!

Dalšími jevy, které jsou pomocí této teze vysvětlovány, je například to, že člověk je schopný vycítit, že na něj někdo jiný zírá, aniž by tu danou osobu mohl vidět.

Tento jev se materialisté snaží vysvětlit jako jakýsi program mozku pro přežití » …ovšem je to jako když se tonoucí stébla chytá. Jejich vysvětlení stojí na vodě a dává podstatně méně smyslu než Rupertovy ideje.

Závěr aneb jak duše působí na tělo

Mozek je jakoby převodník resp. procesor resp. přijímač-vysílač informace. Ještě přesnější by bylo mluvit o celém lidském těle, které je tím přijímačem — protože tělo má oněch základních 5 smyslů, které jsou potom (mozkem) zpracovány a pro konkrétního člověka je vykreslena ona iluze reality! Ano vážení a milí čtenáři, důkazů je tolik, že pokusy materialistických fanatiků pokoušejích se nám nakecat, že lidské vědomí a paměť sídlí v mozku, jsou prostě směšné… Náboženství hmoty je jednoduše neobhajitelné a nevědecké!

A jak tedy působí duše na své tělo?

Vše se stane velmi zřejmým, podíváte-li se na anatomickou mapu těla — zjistíte pak, že energetická centra těla, tak jak jsou viděna mnoha duchovními vizionáři, jsou prostorově umístěna přesně na místech tzv. žláz s vnitřním vyměšováním. A zde máte odpověď! Přesně na těchto bodech dochází k řízení těla ze strany vaší energetické, nehmotné podstaty — to jest duše!

Použijeme-li přirovnání mozku a těla k bio-počítači, jak to někdy dělají materialisté, není to úplně mimo, nicméně je třeba mít na paměti, že se jedná o nízko-vibrační systém schopný pracovat pouze se signály z hmotného 3D světa. Ano. To je ego, nebo též zvířecí člověk v nás, naše tmavá polovina spojená s emocemi a často zmítaná pudy. Toto přirovnání rádi dělají materialisté, nicméně ignorují přitom vaše velké JÁ, vaši světlou polovinu! Mozek je přitom místem, kde se jakoby „setkávají“ obě vaše já a spolu řeší aktuální problémy — a u nevědomých lidí se také spolu často „hádají“. I proto vám jak ragauian, tak Kristus neustále zdůrazňují: Uzavřete mír v jednom domě, mezi těmi dvěma co v něm bydlí, a pak získáte sílu pohnout „horou“ »

-pokračování-

---

Tento článek je součástí velké série o tom co je to vlastně realita » Série začíná důkazy o holografické podstatě našeho Univerza v této části zde »

Od popisu fungování duše se propracujeme až k podstatě Univerza. Poznáme že duchovní a hmotný svět vůbec nejsou odděleny. Podíváme se mj. jak věda dokázala, že vesmír je složen pouze z energie a že naše zdánlivá „realita“ existuje až poté, co ji naše vědomí pozoruje. Podíváme se na důkazy o Einsteinově omylu a na problémy s tzv. Standardním modelem vesmíru. Nejnovější experimenty ukazují, že vládnoucí Standardní fyzikální model je pravděpodobně špatně a tzv. Velký třesk se možná vůbec neodehrál.

Jakkoliv to zní šíleně, na naší fantastické cestě za poznáním zjistíme, že holografický a kvantový model vesmíru vysvětluje fungování naší reality zdaleka nejlépe. Mnohé zcela seriózní vědecké důkazy podporují teorii, že celý náš viditelný vesmír je „jen“ holografickou projekcí ve vědomí lidstva. Jakousi velmi pokročilou iluzí, virtuální realitou, simulací vypočítanou na stvořitelově kvantovém počítači, simulací tak pokročilou, že vědomí inkarnované v lidském těle dokonale zapomnělo, kým doopravdy je. Je čas se probudit vážení a milí. Buďte moudřejší než materialisté a poznejte sami-sebe, osvoboďte se ze zajetí iluzí, poznejte cíl své Cesty a skutečný smysl života!

---

Zdroj a další informace:

• http://www.epochtimes.cz/2012041219390/Sidli-pamet-mimo-mozek-cast-1.html
• http://www.epochtimes.cz/2012041519402/Sidli-pamet-mimo-mozek-cast-2.html
• https://www.sheldrake.org/participate