Minule jsme se podívali podrobněji na energetickou podstatu vesmíru a na principy jejího vnímání v lidském mozku » tak, jak k nim dospěl např. M. Talbot, D. Bohm, K. Pribram…
Dokonce i v mainstreamu se objevuje rostoucí počet článků na téma toho, že žijeme v jakési holografické „počítačové simulaci“. Matrixem to začalo a v poslední době o tom opakovaně mluvil dokonce i oblíbenec vládnoucích „elit“ Elon Musk »
Budeme v osvětlování reality nadále pokračovat, jelikož vědeckých indicií je k dispozici již překvapivě mnoho a každý má právo znát pravdu…
Nejpřesnější model reality
„Holografické paradigma“ vysvětluje mnoho známých jevů, které materialisté vysvětlit nedokáží a tak je raději popírají.
Jak uvádí Talbot: Syntéza Bohmova a Pribramova přístupu, byla označena jako „holografické paradigma“ a přestože mnoho vědců na to reagovalo skepticky, mnoho jiných vyslovilo svou podporu. Malá, ale stále početnější skupina odborníků se domnívá, že je to jeden z nejpřesnějších modelů reality, ke kterému věda až doposud dospěla. A více než to, většina z nich zastává názor, že toto paradigma může vyřešit některá mysteria, která nebyla tradiční vědou vysvětlitelná a mohlo by i tzv. paranormální jevy zařadit zpět mezi normální a zákonité projevy přírody.
Ve vesmíru, kde jednotlivá vědomí jsou ve skutečnosti nedělitelné součásti jakéhosi obřího „holografického vědomí“ a všechno je navzájem propojené, může být telepatie pouhým zpřístupněním „holografické“ úrovně. Holografické paradigma poskytuje mnohem snazší porozumění tomu, jak se informace z mysli osoby „A“ dostávají do mysli osoby „B“ a to bez ohledu na vzdálenost. Řešení mají rázem i mnohé, do té doby neřešitelné, psychologické záhady.
Naše pozemská zkušenost je založena na oddělení duše od Jednoty
Pozn. redakce: Pro úplné dokreslení obrazu nesmíme zapomínat, že právě naše 3D pozemská inkarnační zkušenost je založena na oddělení duše od Jednoty. Toto oddělení nastává napojením duše na 5 smyslů těla. Toto oddělení, tato pozemská „matrixová virtuální realita“ je tak realistická, že většina inkarnovaných duší jí propadla absolutně a tak hluboce, že si často není schopna připustit, že by mohlo existovat něco více. Někteří se ovšem více či méně odpojit dokáží… Mezi tzv. změněné stavy vědomí patří mj. meditace, drogové zážitky ale i tzv. NDE prožitky v blízkosti smrti » Všechny zážitky NDE — i ty, které známe z různých duchovních technik — MUSÍ zákonitě být podobné, protože vždy jde v základu o to stejné: Zbavíme mysl připoutanosti k tělu a ta může volně cestovat prostorem i časem. Podobně se to děje i ve spánku, jenže to většinou zapomeneme…
Jak funguje realita podle dnešní vědy?
Současná virtuální realita totiž vytváří velmi realistické zážitky tak, že nahradí vstupní signály z lidských 5 smyslů těmi, které generuje počítačová simulace. A pokud jsou simulované signály stejně kvalitní jako ty z matrixu Země, tak váš mozek nepozná rozdíl… v tom je ten vtip!
Ještě jinak řečeno: Celý vnější svět tvoří směs „upletená“ z vlnění na různých frekvencích.
PS: Jak známo v praxi dnešní počítačové VR se většinou nahrazují jen 2 smysly — zrak a sluch — ale protože jejich působení je nejsilnější, zážitky jsou realistické i tak…
Shrňme si to: Poukázali jsme již na to, že naše zdánlivě pevná hmotná realita je pouze směs vlnění, které vnímáme především skrze 5 smyslů. Tyto smysly skrze neurony předávají elektrické signály mozku, který je zpracovává a vytváří pro člověka, tedy lidskou duši » onu iluzi reality. Takže lidé si myslí jak je jejich svět solidní, pevný a neprostupný, ale ono tomu tak vůbec není. On je z větší části prázdný, stačí se podívat na model atomu:
Jak je obecně známo, elektrický proud tvoří jednotlivé diskrétní elektrony, což má jednoznačný důsledek — žádný náš smysl, nic co vidíme ve vesmíru okolo sebe, nic z toho není hladké — vše je kvantové, nespojité, diskrétní nebo rozpixelované bychom mohli říci. (Pixel vznikl z angl. slov picture element, česky obrazový prvek a je to nejmenší jednotka digitálního zobrazení.)
A aby to to bylo ještě fantastičtější, tak ani čas není spojitý — i čas je kvantový! Což nám hezky zapadá do jiného tvrzení kvantové fyziky, která říká, že i čas je jen jeden z rozměrů Univerza!
Jednoduše — celý svět okolo nás je jakoby digitální, pixelový. To je úlet říkáte si možná — ale víte co, ony se pro to dokonce již našly důkazy! Ano žijeme v digitálním, nikoliv analogovém hologramu / matrixu. Na další vědecké důkazy se podíváme v pokračování.
Ano vážení a milí čtenáři, jakkoliv to materialistům zní divoce, následující popis reality z kultovního Matrixu je velmi vědecký a velmi velmi přesný — naše tzv. lidská realita jsou jen elektrické signály zpracované naším mozkem!
The Matrix: What is real?
Stanislav Grof zkoumal hranice lidského vědomí na vlastní kůži…
Stanislav Grof je Čech, celosvětově slavný psycholog, který zkoumal tzv. „změněné stavy vědomí“ a mimo jiné založil „transpersonální psychologii“.
Také Stanislav Grof cítí, že holografické paradigma nabízí model, který vysvětluje mnoho záhadných fenoménů zažitých lidmi během tzv. změněných stavů vědomí.
Stanislav Grof, představitel transpersonální psychologie a spolutvůrce metody holotropního dýchání za svůj život osobně vedl více než čtyři tisíce psychologických sezení s využitím halucinogenních drog. Se svou ženou Christinou byli svědky přibližně třiceti tisíc sezení holotropního dýchání. K dispozici má navíc dokumentaci k dvěma tisícovkám dalších drogových sezení uskutečněných jejich kolegy.
Grofův zájem o psychedelické drogy započal kupodivu v totalitním Československu. Jako čerstvý absolvent pražské lékařské fakulty se v roce 1956 přihlásil k dobrovolnému experimentu s tehdy nepříliš známou látkou LSD. … Pro psychiatry byly tyto pokusy zajímavé zvláště jako uměle navozené dočasné psychózy. . … Stanislav se svojí ženou Christinou později zjistili, že holotropní stavy se dají přivodit i bez zásahu chemických látek — za pomoci intenzivního dechu (hyperventilace), evokativní hudby a práce s tělem (bodywork). Tuto techniku nazvali holotropní dýchání.
Ve stavech po požití LSD se pokusným osobám zjevovaly dramatické a často traumatické obrazy z jejich osobního života, někdy znovuprožívaly svůj vlastní porod, ale prožívaly i situace mimo svoji osobní minulost, jakoby z života minulého. Kromě toho se objevovaly i zážitky božské či archetypální — mytologické výjevy, setkání s různými božskými postavami, vhled do přírodních dějů, splynutí s vědomím živých i neživých věcí nebo se samotnou podstatou Vesmíru.
Grof vypozoroval, že tyto stavy směřují k celistvosti. K celistvosti jedince skrze znovuprožívání a pochopení zablokovaných traumat i k celistvosti s Vesmírem skrze pochopení jeho principů. Nazval je proto holotropními od řeckých slov holos — celek a terpein — směřující k něčemu.
Karma a převtělování
Prvním prvkem, kterým holotropní zkušenosti narušují současné paradigma, jsou určitě výjevy z minulých životů. Pokud se člověk dostane do traumatizující situace a nezvládne ji plně zpracovat, zůstává trauma v jeho duši a stále se vrací. Je proto třeba ho odstranit. V tom souhlasí i běžná západní psychoterapie. Osoby v holotropních stavech opravdu procházejí různými událostmi z vlastní biografické sféry a znovuprožívají je, aby se tato traumata posléze uvolnila. Prožití vlastního porodu jako traumatu vytržení z klidného lůna matky do „cizího zlého světa“ by se dalo ještě pochopit…
Ale zarážející je, že se prožívající ocitají v jiných historických epochách, na jiných místech a v jiných rolích. I tyto příhody bývají často dramatické, týkají se zrození, smrti, bojů, nenávisti, žárlivosti, lásky…
Často jsou jejich protagonisty i osoby z našeho současného okolí a mají k nám podobné vztahy, či s nimi řešíme podobné problémy jako nyní. Jakobychom si nevyřešené problémy přenášeli z minulých životů a byli před ně stavěni znovu a znovu. I to však může skeptik jednoduše označit za projekci či metaforu, podobně jako se nám může zdát sen, v němž vidíme svého krutého nadřízeného jako otrokáře s bičem.
Podstatou holotropních zážitků však bývá pochopení a skutečné vyřešení problémů. To se často zdaří a přitom se v našem „běžném“ světě objevují synchronicity jinak nevysvětlitelné.
Příběh 1. Karma, reinkarnace a velký církevní podvod
Stanislav Grof to ukazuje na svém osobním příběhu. Velice intenzivně se zamiloval do jedné ženy, láska na první pohled, skoro ztělesnění jeho animy. Pocit byl oboustranný a vzniklo mezi nimi silné pouto. Bouřlivou lásku narušoval jen její bratr, který Stanislava odpočátku naprosto bezdůvodně nenáviděl a na sestru v tomto směru zřetelně silně působil. Aby si ujasnil svůj vztah, uskutečnil Grof sezení s LSD. Ve vizi se dostal do starého Egypta, kde byli společně s jeho přítelkyní i bratrem dětmi významné aristokratické rodiny. Právě Stanislav jako prvorozený si vzal svou sestru, což vyvolávalo u bratra silnou nenávist. Nyní proti bratrovi stál tváří v tvář. Telepaticky mu sdělil: „Cestuji v čase z dvacátého století, kde jsem požil silnou látku měnící vědomí. Jsem velmi nešťastný z napětí, keré mezi námi panuje a udělám vše, abych je odstranil.“ Rozpřáhl ruce a telepaticky mu sdělil: „Tady je všechno, co mám! Udělej prosím cokoli je třeba abys nás vysvobodil z tohoto otroctví, abychom byli oba svobodní!“ Doslova fyzicky na něj teď dolehla bratrova nenávist a ničila ho, bolest trvala velmi dlouho. Když přestala, cestovali napříč časem a viděli se v mnoha epochách, podobách a situacích, neustále v napjatém trojúhelníku.
V reálném světě mezi tím došlo k velkým změnám. Na Stanislavovu přítelkyni přišlo neobyčejně silné a nezvladatelné emocionální vzrušení, které ustoupilo teprve po skončení sezení. Její bratr se k Stanislavovi jako psychologovi přišel za několik dní s důvěrou radit o intimních záležitostech…
V indickém pojetí se tento jev označuje jako karma. Pro Inda je přirozená myšlenka, že si své špatné skutky nese na hřbetě napříč vtěleními (inkarnacemi), dokud je nevyřeší nebo neodčiní. A kvalita současného života ovlivňuje výchozí pozici v následujícím vtělení.
Přesvědčení o převtělování je základem pro většinu východních náboženství: hinduismus, buddhismus, džinismus, skihismus, zarathuštrismus, tibetská vadžrajána, japonský šintoismus i čínský taoismus. Ale podobné myšlenky najdeme i v kulturách geograficky vzdálených jako u afrických a amerických kmenů, u předkolumbovských kultur, u Keltů.
Křesťanství je výjimkou. Jak píše Arthur Schopenhauer: „Kdyby se mne Asiat zeptal na definici Evropy, musel bych odpovědět takto: To je ona část světa, ve které straší neuvěřitelný blud, že člověk byl stvořen z ničeho a že jeho současné narození je jeho prvním vstupem do života.“
Pro křesťany existuje posmrtný život v podobě ráje plného radostí, kterému se ovšem každý snaží co nejdéle vyhýbat. A přitom víme, že znalost reinkarnace byla součástí gnostického křesťanství » než byla roku 553 [účelově z mocenských důvodů lživě] prohlášena za kacířskou doktrínu.
Pravdivost teorie o převtělování dokazuje Grof i empiricky — historická fakta získaná z holotropních sezení se mu vícekrát podařilo ověřit. Vzpomínky malých dětí, které si upamatovaly na minulý život systematicky a úspěšně ověřoval také Ian Stevenson, profesor psychologie na University of Virginia »
O tom, že se převtělujeme tedy může pochybovat jen zaslepený materialista.
Příběh 2. Regrese do říše zvířat
V roce 1950, když vedl výzkum LSD jako psychoterapeut, se Grof setkal s pacientkou, která se nečekaně dostala do stavu, kdy se ztotožnila s druhem prehistorického plazu. V průběhu vize nejen že začala přesně líčit veškeré pocity, jako by byla opravdu plazem, ale dokonce podrobně popsala i jednotlivé části samčí anatomie [šlo evidentně o sexuální kontext]. Mimo jiné uvedla, že hlava samce byla pokryta barevnými skvrnami. Grofa překvapilo, že ačkoli žena neměla do té doby žádné odpovídající biologické znalosti, z pozdějšího rozhovoru se zoologem vyplynulo, že u některých druhů plazů má barva v oblasti na hlavě vskutku důležitou roli jakožto iniciátora sexuálních podnětů. Případ této ženy nebyl zdaleka ojedinělý. Během své praxe se Grof setkal postupně s pacienty, kteří se indentifikovali prakticky s každým druhem na evolučním stromě. Ba co víc, Grof si ověřil, že jejich zkušenosti často vystihují s neuvěřitelnou přesností zoologické detaily daného druhu.
Regrese do říše zvířat nebyly jedinou psychologickou záhadou, s níž se Grof setkal. Dostal se do kontaktu s pacienty, kteří působili dojmem, jako by pronikli do jakéhosi druhu kolektivního nebo rasového nevědomí. Lidé s nízkým nebo žádným vzděláním náhle poskytovali detailní popis pohřebních praktik z dob Zarathustry a scén z hinduistické mytologie. Do další skupiny lze zařadit osoby, které přesvědčivě popsaly své mimotělesné zážitky, vhledy do budoucnosti a regrese do minulých životů.
Vznik transpersonální psychologie
Během svého pozdějšího výzkumu se Grof setkal se stejnými projevy také u terapeutických sezení, kde nedocházelo k aplikaci psychedelických látek. Jelikož společným jmenovatelem všech zmiňovaných prožitků byla transcedence individuálních vědomí mimo obvyklé hranice lidského ega a omezení daných časoprostorovým kontinuem, zařadil je Grof do kategorie „transpersonálních“ zážitků.
Koncem šedesátých let pomáhal založit nové odvětví psychologie — „transpersonální psychologii“. Přestože do nově založené Asociace transpersonální psychologie vstupoval stále vyšší počet obdobně smýšlejících profesionálů, a přestože se transpersonální psychologie stala respektovanou odnoží psychologie, Grof ani nikdo jiný nebyl schopen tyto zvláštní psychologické fenomény vysvětlit. To se změnilo až příchodem holografického paradigmatu.
Není to tak dlouho, co si Grof uvědomil, že příležitostné pronikání mysli do historie labyrintu světa a zažívání transpersonálních zkušeností nemusí být vůbec záhadné. Základním východiskem je předpoklad, že mysl je součástí kontinua, labyrintu propojujícího nejenom všechny mysli, které existují nebo existovaly, ale i všechny atomy, organismy a oblasti nacházející se v časoprostoru.
Příběh 3. Jednota a kosmická hra
Výsledky putování a zkoumání v změněných stavech vědomí nám ukazují, že náš svět pevné hmoty, trojrozměrný prostor, lineární čas a kauzalita nejsou nezávisle existující. Jsou spíš výtvory Absolutního Vědomí, či Vesmírného Tvůrčího Principu. …
Proč ale Dokonalost a Jednota tvoří něco nedokonalého, odtrženého a nevědomého?
Následující zážitek ženy při psychedelickém sezení zapadá přesně do mozaiky informací:
Nalézala jsem se v dimenzi, která zřejmě byla mimo prostor a čas, jak je známe. Když na to teď myslím, uvědomuji si koncepci hyperprostoru, jak o něm hovoří moderní fyzici. Tento technický termín však nemůže popsat můj hluboký pocit svatosti, onen ohromující pocit posvátné bázně provázející můj zážitek. Uvědomila jsem si, že jsem nadlidská bytost obrovských rozměrů, asi bytost překračující všechny meze nebo bytost, která existovala ještě předtím, než meze vešly ve známost. Neměla jsem tvar, byla jsem pouhé vědomí s obrovskou inteligencí kdesi v absolutním prostoru. Nebyl tam sice žádný světelný zdroj, ale ani nemohu tvrdit, že jsem byla v úplné tmě.
Sdílela jsem onen prostor se třemi dalšími bytostmi. Byly sice čistě abstraktní a zcela amorfní jako já, ale jasně jsem cítila jejich přítomnost a komunikovala jsem s nimi složitým telepatickým způsobem. Bavili jsme se navzájem různými duchaplnými intelektuálními hříčkami — ohňostroje mimořádných myšlenek mezi námi jen sršely. Komplexnost, složitost a imaginativní úroveň těchto her značně převyšovaly cokoli známého mezi lidmi. Byla to ryzí zábava, l’art pour l’art, protože s ohledem na to, jaký tvar jsme měli, nic z toho nemělo žádné praktické uplatnění. …
Jedna z těchto bytostí přišla s fascinující myšlenkou. Navrhla, abychom se putili do hry, v níž šlo o realitu s mnoha různými bytostmi všech možných velikostí a tvarů. Budou se zdát pevné a hmotné a budou existovat ve světě plném předmětů různých tvarů, struktur a konzistence. Tyto bytosti vzniknou, budou se vyvíjet, budou se mezi nimi vyvíjet složité vzájemné vztahy a dobrodružství a pak zaniknou. Budou to skupiny stvoření různých řádů a každé z nich bude existovat ve dvojí formě — mužské a ženské — a budou se doplňovat a zúčastňovat reprodukce.
Tato realita bude ohraničena jasným prostorem a časem danými souřadnicemi. Čas bude mít závazný tok směrem z minulosti přítomností do budoucnosti a pozdější události budou důsledkem předchozích. Půjde o dlouhé historické periody a každá z nich se bude lišit od ostatních. Bude nutno cestovat z jednoho místa na druhé, a to nejrůznějším způsobem. Všechny události v tomto světě, jak tomu je s každou hrou, bude řídit pestrá paleta přísných omezení, pravidel a zákonů. Vstup do této reality a zaujímání různých rolí v ní bude znamenitá, svým způsobem jedinečná zábava.
Mezi bytostmi tento nápad vyvolal spor. Jak by bylo možné stvořit něco tak omezeného prostorem, časem, vědomím i intelektuálními schopnostmi?
Došlo k vášnivé intelektuální výměně názorů. Původce tohoto plánu měl odpověď na všechny naše námitky a trval na tom, že projekt je dokonale uskutečnitelný. Byl přesvědčen, že postačí, aby scénář byl dostatečně složitý a propracovaný a důsledně se spojily určité situace s přesvědčivými zážitky a pečlivě se zakryly všechny mezery. Polapí účastníka do složité sítě iluzí a tímto trikem ho přiměje, aby uvěřil, že hra je skutečná. Ty všechny možnosti nás stále fascinovaly a nakonec jsme byli přesvědčeni, že projekt je schůdný. Souhlasili jsme se vstupem do inkarnační hry, protože nás nadchl příslib mimořádných dobrodružství vědomí.
Mnohost jako projev Jednoho. Svět je „jenom“ hra
Hra, kterou rozehrává Tvůrčí Princip, aby se naplnil. Hra s kulisami tak rafinovanými, že si je už ani neuvědomujeme.
Hra, v níž každý hrajeme svou roli. Role může být tak dokonalá, že zapomeneme na to, že se jedná o hru a iluzi. I dokonalý herec či herečka někdy splynou s postavou, kterou představují. … Tvůrčí Princip proto stvořil dobro i zlo, ale v podstatě jsou dobro i zlo Jedno. …
Naše pozemská zkušenost je založena na oddělení duše od Jednoty
Pozn. redakce: Je třeba napravit nepřesnosti, kterých se dopouští nejen Grof…
Dobro a zlo nejsou jedno! Zlo je v podstatě temnota, nevědomost, neznalost a oddělení od Zdroje!
Ano, je pravda, že vše je určitým způsobem propojeno, nicméně pro úplné dokreslení obrazu nesmíme zapomínat, že právě naše 3D pozemská inkarnační zkušenost je založena na oddělení duše od Jednoty. Toto oddělení nastává napojením duše na 5 smyslů těla.
Ne Bůh hraje role v pozemských dramatech, nýbrž hrají zde právě tyto oddělené duše, tyto individualizované částečky vědomí, které se kdysi oddělily od jednotného „oceánu“ vědomí.
Tato oddělenost je realizována skrze ego, ono malé „já“ člověka. Ego je naprosto v pořádku, je ovšem třeba chápat, že cílem vývoje na Zemi je právě jeho kultivace, která umožní jeho frekvenční pozdvihnutí ve „vibracích“ nahoru a následné znovu-sjednocení s Jednotou.
-konec poznámky-
Příběh 4. Téma dobra a zla
Všechny zmíněné poznatky jsou získány z holotropních stavů vědomí. Jak může vypadat vhled objasňující právě téma dobra a zla si můžeme na závěr ukázat na zápisu ze sezení s profesorem filosofie a religionistiky:
Jako ústřední se vynořilo téma sexu. Nejprve v příjemné formě vzájemné rozkoše a erotického uspokojení, ale brzy se změnilo v násilnou formu jako znásilnění, ublížení a utrpení. Síly sexuálního násilí se rodily také v propletené síti lidských vztahů. Čelil jsem těmto brutálním silám a za mnou bylo dítě. Snažil jsem se chránit je před nimi, zadržet je a zabránit jim, aby se k němu dostaly. Hrůza se zvýšila, jakmile se z dítěte vyklubala moje milovaná tříletá dcera. Byla to ona a zároveň to byly všechny děti světa.
Stále jsem usiloval o to, abych zadržel útok, který pronikal skrz mé vlastní tělo, a přitom mi bylo jasné, že nakonec budu poražen. Čím déle jsem síly odrážel, tím více mohutněly. Mé „já“ nebylo pouze mé osobní „já“, nýbrž tisíců a tisíců lidí. ta hrůza předčila všechno, co dovedu popsat. Za sebou jsem cítil vyděšenou nevinnost, ale náhle k tomu přibyl nový prvek — síla mystického objetí. Nad dítětem se tyčilo Primární ženství, sama Bohyně matka. Pokynula mi, abych ji objal, a já jsem instinktivně vytušil, že nemůže existovat nic sladšího než její náruč. Tím, že jsem se bránil násilnému sexuálnímu napadení, bránil jsem se zároveň i mystickému objetí bohyně, ale nedovedl jsem se přinutit, abych své dítě znásilnil nebo zabil, navzdory sladkému příslibu splynutí. Šílenství se stupňovalo, až jsem se začal otáčet. Neustále jsem se bránil vražednému útoku. Nyní jsem hleděl do tváře své oběti drcen mlýnskými kameny vášně na straně jedné a touhy ochránit dítě na straně druhé. Oběť byla současně moje bezbranná, nevinná, křehká dceruška i Primární žena lákající mě k sexuálnímu splynutí kosmických rozměrů.
Holotropní procesy směřují k celistvosti, stejně tak tento a tak je lepší jim nevzdorovat. Poté, co onen profesor svůj náročný boj vzdal, dostavilo se samo rozuzlení:
Bez ohledu na to, jak usilovně jsem se bránil, musel jsem popustit uzdu své zuřivosti. S hrůzou a zaslepeným chtíčem jsem se chystal napadnout, znásilnit a zabít a přece jsem se tomu ze všech sil vzpíral. Zápas neustále nabýval na intenzitě, až se náhle cosi zlomilo a já jsem si s hrůzou uvědomil, že se chystám zabít a znásilnit sebe sama.
Nebyl to podvědomý pokus o sebedestrukci. Uvědomil si, že je zároveň agresorem i obětí, násilníkem i znásilněnou, zabijákem i zavražděnou.
„A provádím to sám sobě. Po celé dějiny lidstva jsem to páchal sám sobě. Bolest lidských dějin je mou bolestí. Nebylo obětí, nic nikdy mimo mne mi ji nepůsobilo. To já jsem zodpovědný za všechno, co prožívám, za všechno, k čemu kdy došlo.
Holografické paradigma má význam také pro klasické vědní disciplíny
Mimo jiné, Keith Floyd, psycholog z Virginie, vystoupil s tvrzením, že pokud je tvrdá realita jen holografickou iluzí, nemůže být i nadále platné tvrzení, že mozek produkuje vědomí. Spíše je to vědomí, které vytváří zdání mozku — stejně tak jako těla a všeho, co se nachází kolem něj a co interpretujeme jako fyzický svět.
Četní badatelé upozorňují, že radikální zvrat ve způsobu nazírání na biologické struktury mění i naše chápání medicíny a léčivého procesu, jež musí rovněž projít transformací v souladu s holografickým paradigmatem. Z představy holografické projekce fyzikální struktury našeho těla je zřejmé, že každý z nás je zodpovědný za své zdraví více, než dosavadní lékařské vědomosti připouštějí. To, co nyní považujeme za zázračné uzdravení z nemoci, může být vlastně jen změnou ve vědomí, jež se následně projeví ve změně hologramu těla…
-pokračování-
Tento článek je součástí velké série o tom co je to vlastně realita » Série začíná důkazy o holografické podstatě našeho Univerza v této části zde »
Od popisu fungování duše se propracujeme až k podstatě Univerza. Poznáme že duchovní a hmotný svět vůbec nejsou odděleny. Podíváme se mj. jak věda dokázala, že vesmír je složen pouze z energie a že naše zdánlivá „realita“ existuje až poté, co ji naše vědomí pozoruje. Podíváme se na důkazy o Einsteinově omylu a na problémy s tzv. Standardním modelem vesmíru. Nejnovější experimenty ukazují, že vládnoucí Standardní fyzikální model je pravděpodobně špatně a tzv. Velký třesk se možná vůbec neodehrál.
Jakkoliv to zní šíleně, na naší fantastické cestě za poznáním zjistíme, že holografický a kvantový model vesmíru vysvětluje fungování naší reality zdaleka nejlépe. Mnohé zcela seriózní vědecké důkazy podporují teorii, že celý náš viditelný vesmír je „jen“ holografickou projekcí ve vědomí lidstva. Jakousi velmi pokročilou iluzí, virtuální realitou, simulací vypočítanou na stvořitelově kvantovém počítači, simulací tak pokročilou, že vědomí inkarnované v lidském těle dokonale zapomnělo, kým doopravdy je. Je čas se probudit vážení a milí. Buďte moudřejší než materialisté a poznejte sami-sebe, osvoboďte se ze zajetí iluzí, poznejte cíl své Cesty a skutečný smysl života!
Zdroj a další informace:
- Michael Talbot, Holografický vesmír
- Stanislav Grof: Kosmická hra. Zkoumání hranic lidského vědomí.
- http://www.crystalinks.com/holographic.html
- http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2004060010
- http://eldar.cz/kangaroo/seminarky/hra.html
- https://techxplore.com/news/2016-06-elon-musk-simulation-science.html