Poznejte sami sebe — a poznáte všechno

 

Již delší dobu slibujeme, že se vrátíme k podrobnějšímu rozboru toho, jak funguje vědomí člověka — jakožto duše složené z nízkovibračního „zvířecího“ vědomí malého „já“ (ega-těla) a duchovního vědomí „JÁ“ (ducha). Vědomí je energetické podstaty a pracuje v lidské duši duálně » Na základě poznání této reality vám ragauian.cz ukazuje kristovskou Cestu člověka, která jako jedna z mála směřuje zkratkou, úzkou cestou a těsnou bránou, k tomu hlavnímu cíli, proč jste na Zem přišli.

Připomínáme, že zde popisovaný „energetický model“ duše není vůbec v rozporu s moderními poznatky vědy — a to si v tomto seriálu také dokážeme.

Podívejme se teď na podrobnosti toho, jak funguje lidské vnímání reality a vůbec jak funguje celý vesmír. Podívejme se na fakt, že duchovní a hmotný svět ve skutečnosti vůbec nejsou odděleny a na způsob, jak se prolínají.

Hmota ve skutečnosti neexistuje!

V předchozím článku o podstatě duše jsme již naznačili, že existence duše vůbec není v rozporu s vědeckým fyzikálním pohledem na svět » Je v rozporu pouze s falešnou materialistickou „vědou“, která ve skutečnosti „ví“ velmi málo až nic o podstatě tohoto Univerza. Materialisté neví, jen slepě věří, že tento svět je stvořen z hmoty a jejich slepá víra není o nic lepší než slepá náboženská víra. Hmota totiž ve skutečnosti neexistuje!

Přesněji bychom mohli uvést, že je hmota jakoby „upletena“ z energetického vlnění s nízkými vibracemi. Ne náhodou středověcí mystici došli k poznání a prohlásili: Hmota je „zmrzlé“ světlo. Podrobněji a ze zcela seriózního vědeckého úhlu pohledu se na tuto otázku podíváme níže a v několika dalších pokračováních.

Michael Talbot a Alain Aspect: Vesmír je obrovský hologram… stvořený z energetického vlnění

V roce 1982 došlo k extrémně zajímavé vědecké události. Na univerzitě v Paříži provedl výzkumný tým vedený fyzikem Alainem Aspectem experiment, který by se mohl stát jedním z nejvýznamnějších experimentů 20. století.

Aspect a jeho tým přišli na to, že za jistých okolností jsou subatomární částice, např. elektrony, schopny okamžitě komunikovat mezi sebou navzájem a to bez ohledu na vzdálenost, která je odděluje. Je lhostejné, zda je od sebe dělí 10 centimetrů nebo 10 miliard kilometrů.

V současnosti se tomu říká „kvantové provázání“, angl. „Quantum Entanglement“ a tyto poznatky se už začínají reálně používat — např. v Číně, jak ukazují dva aktuální odborné články:

---

Ground-to-satellite quantum teleportation

10. 7. 2017, technologyreview.com: Teleportace, tedy přemisťování předmětů na velké vzdálenosti v NULOVÉM ČASE (a tudíž rychlostí přesahující RYCHLOST SVĚTLA), se neznalým materialistům zdá jako science-fiction. Moderní věda nás však již přesvědčila o opaku. Vědcům z Číny se podařilo teleportovat první objekt ze Země až na 500 kilometrů vzdálenou oběžnou dráhu.

Kvantová teleportace je obor, který fyzici zkoumají od 90. let 20. století. Poprvé ji v roce 1993 popsala skupina vědců pod vedením Charlese Henry Bennetta. Od tohoto roku začal souboj o to, kdo provede první skutečný pokus kvantových teleportací. Ten přišel o 4 roky později, když na univerzitě v Innsbrucku dokázali v laboratorních podmínkách teleportovat fotony ultrafialového záření.

Laboratorní testy kvantové teleportace se v 21. století staly samozřejmostí. Vědci dokázali teleportovat atomy, laserové paprsky či atomy rubidia. Mimo laboratoře se kvantová teleportace podařila až loni, a to nezávisle na sobě hned dvěma vědeckým týmům. Nejnovější zpráva z Číny však šokuje celou vědeckou komunitu. V kvantové teleportaci pokořili vzdálenostní rekord. Foton teleportovali ze Země až na její oběžnou dráhu. Ze Země dokázali kvantovou teleportací „poslat“ foton až na satelit Micius. Micius je vysoce citlivý satelit, který Čína vypustila na oběžnou dráhu Země loni. Dokáže rozpoznat a identifikovat kvantové stavy fotonů a je klíčovým objektem v čínském zkoumání kvantové teleportace, která má vést k vytvoření tzv. kvantového internetu (obrovský nárůst posílaných informací a přenosové rychlosti).

Kvantová teleportace spočívá v posílání informace o daném objektu na velkou vzdálenost. Jsou u ní zapotřebí dva stejné objekty, přičemž jeden je teleportovaný na určité místo, zatímco druhý zůstává na místě původním. Teleportovaný objekt přitom nese stejnou informaci jako objekt původní, který je při teleportování zničen. Po přemístění je tedy teleportovaná částice jakousi „kopií“ té původní.

• http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/10707-zprava-cina-vedci-teleportovali-objekt-zeme
• https://www.technologyreview.com/s/608252/first-object-teleported-from-earth-to-orbit/
• Ground-to-satellite quantum teleportation.
  https://arxiv.org/abs/1707.00934

---

First underwater entanglement could lead to unhackable comms

23. 8. 2017, newscientist.com: The weird world of quantum mechanics is going for a swim. A team of Chinese researchers has, for the first time, transmitted quantum entangled particles of light through water – the first step in using lasers to send underwater messages that are impossible to intercept.

“People have talked about the idea of underwater quantum communication before, but I’m not aware of anyone who has done an experiment like this,” says Thomas Jennewein at the University of Waterloo in Canada. “An obvious application would be a submarine which wants to remain submerged but communicate in a secure fashion.” …

• https://www.newscientist.com/article/2144866-first-underwater-entanglement-could-lead-to-unhackable-comms/
• Towards quantum communications in free-space seawater. https://www.osapublishing.org/oe/abstract.cfm?uri=oe-25-17-19795
• https://en.m.wikipedia.org/wiki/Quantum_entanglement

---

Pozn. redakce: Těmito články v mainstreamu se obecně všude prolíná pokroucené materialistické přesvědčení o podstatě hmoty, zde např. ve vyjádření, cituji: „teleportovaný objekt nese stejnou informaci jako objekt původní, který je při teleportování zničen…“ Teleportace z principu přece není zničení, ale přenos. Zkuste uvažovat o tom, zda náhodou nedávají větší smysl Bohmovy úvahy… Každopádně věnujeme určitě ještě minimálně jeden díl konkrétním pokusům-důkazům kvantové teorie.

Kvantová fyzika má smysluplné vysvětlení, materialismus nikoli!

Vypadá to jakoby si každá částice „uvědomovala“, co „dělají“ ty ostatní. Problémem těchto dnes již jednoznačně prokázaných faktů je porušení Einsteinova postulátu, podle něhož se [prý] žádná informace nemůže šířit rychleji, než rychlostí světla ve vakuu.

Pohyb přesahující rychlost světla by teoreticky [dle Einsteina] měl mít stejné důsledky jako kdyby objekt překonal časovou bariéru. Tento „děsivý“ fakt byl příčinou toho, že se někteří fyzici pokusili sestavit teorie, které by jiným způsobem vysvětlily Aspectův objev.

David Bohm a jeho model univerza

Například David Bohm z Londýnské univerzity se na základě Aspectova objevu domnívá, že objektivní realita neexistuje, zdání kompaktního vesmíru je v podstatě pouhým přeludem — obrovským a okázale detailním hologramem.

 

Pokud chceme pochopit, proč Bohm došel k takto překvapujícímu závěru, musíme si nejdříve krátce vysvětlit, co je hologram. Hologram je trojrozměrná fotografie, vytvořená prostřednictvím laseru. Proces vzniku hologramu začíná vystřelením laserového paprsku rozděleného při průchodu skrz polopropustné zrcadlo. Snímaný objekt se nejdříve vystaví expozici prvního laserového paprsku, tento paprsek se odrazí od objektu a vzápětí se střetne s tím druhým, čímž vznikne výsledný interferenční vzorec, který je zachycený na film. Po vyvolání se na filmu objeví nesmyslná spleť světlých a tmavých čar. Jakmile je však vyvolaný 2D film osvětlen jiným laserem, dostaneme 3D obraz původního objektu.

Celek v každé části — to je přirozená vlastnost každého hologramu

Trojrozměrnost takového obrazu není jedinou pozoruhodnou vlastností hologramu. Jestliže je například hologram jablka rozdělen na dvě poloviny a osvětlen laserem, každá polovina bude stále obsahovat celý obraz jablka. A pokud tyto poloviny znovu rozdělíme, každá z jednotlivých částí filmu bude vždy obsahovat menší, ale nedotčenou verzi původního obrazu. Na rozdíl od normální fotografie každá část hologramu obsahuje veškeré informace o celém obrazu.

 

„Celek v každé části“ — tato přirozená vlastnost každého hologramu nám umožňuje úplně nový pohled na porozumění organizaci a řádu života.

Celek v každé části — aneb jak nahoře tak dole

Dodatek 4. 9. 2017: „Celek v každé části“ tato zákonitost také přesně odpovídá slavné duchovní poučce Herma Trismegista alias Henocha alias  Mercuria ter Maxima alias Thovta: „jak nahoře tak dole“ » Přičemž „dole“ a „nahoře“ je samozřejmě myšleno vibračně (frekvenčně).

Oddělenost objektů v 3D je iluzí, stejně jako čas i prostor jsou iluzí

Po téměř celou svou historii se západní věda nedokázala zbavit předsudku, že nejlepší cestou k pochopení fyzikálních projevů (žáby i atomu) je rozpitvat je na kousky a studovat jejich příslušné části. Fenomén hologramu svědčí o tom, že k některým otázkám ve vesmíru takto přistupovat nemůžeme. Pokud nějaký objekt rozkládáme holograficky, nedostaneme části, ale pouze menší celky. Tento princip motivoval Davida Bohma k odlišnému pochopení Aspectova objevu.

Bohm věří, že příčina vzájemné interakce mezi různě vzdálenými subatomárními částicemi nespočívá v jakémsi záhadném transferu signálů mezi nimi, ale ve faktu, že jejich oddělenost je iluzí. Dále tvrdí že od určité hlubší úrovně reality přestávají být částice individuálními entitami a zastupují jednotnou podstatu.

Pro lepší pochopení toho, co má na mysli, předkládá Bohm následující příklad: Představme si akvárium s rybou. Představme si také, že se nemůžeme na akvárium dívat bezprostředně a to, co se v něm odehrává, nám zprostředkovávají dvě televizní kamery. První sleduje akvárium čelně, druhá z profilu. Budeme-li pozorovat souběžně oba monitory, vyjdeme zřejmě z předpokladu, že ryba na jedné i na druhé obrazovce jsou navzájem oddělené entity. Konec konců, protože jsou kamery nastaveny pod různými úhly, budou i výsledné obrazy do jisté míry různé. Setrváme-li však v pozorování obou ryb současně, brzy si uvědomíme, že mezi nimi existuje zřejmá spojitost. Když se otočí jedna, ta druhá učiní také trochu odlišnou ale odpovídající otočku. Když jedna směřuje dopředu, druhá vždy směřuje ke straně. Pokud zůstaneme v nevědomosti o skutečné situaci, můžeme se dopracovat až k teorii, že první ryba musí být v přímém spojení s tou druhou, přestože je to ve skutečnosti úplně jinak.

A o to podle Bohma jde i mezi subatomárními částicemi v Aspectově experimentu: Domnělá, nadsvětelně rychlá komunikace mezi částicemi ve skutečnosti pouze naznačuje, že existuje i mnohem hlubší a kompaktnější úroveň reality, která je před námi zdánlivě utajena.

Tato realita přesahující náš běžný svět je v analogii s výše uvedeným popisem akvária. Objekty jako subatomární částice vnímáme vzájemně oddělené, protože jsme svědky pouze části jejich reality. Tyto částice však od sebe nejsou odděleny, manifestují pouze hlubší základní Jednotu, nedělitelnou stejně jako hologram a uvedený příklad jablka. Jelikož všechno v této fyzické realitě je složeno z podobných „vzorů“, je zřejmé, že vesmír sám o sobě je také projekce, neboli hologram. Kromě své fantomové přirozenosti má toto pojetí vesmíru i další překvapující důsledky. Protože oddělenost subatomárních částic je pouhou iluzí, znamená to, že hlubší úrovně reality vesmíru se navzájem prolínají. …

V holografickém vesmíru nelze čas a prostor nahlížet jako fundamentální veličiny. Termíny jako např. je pozice/poloha, selhávají ve vesmíru, kde není nic opravdu oddělené od toho ostatního, kde čas a třírozměrný prostor jsou podobně jako obraz ryby na počítačovém monitoru jenom projekcí tohoto hlubšího řádu.

Ve své hlubší úrovni je realita jakýmsi typem superhologramu, ve kterém minulost, přítomnost a budoucnost existují současně. …

 

Pozn. redakce: Povšimněte si prosím, že tato iluzornost je velmi dobře v souladu i s tím co říká kvantová superstrunová teorie » jinými slovy — totiž, že celý vesmír je tvořen multidimenzionálně vibrující energií (vlněním) a čas je jen jedním z rozměrů vesmíru… Takže pokud máme 11 rozměrů (dimenzí) a čas je jeden z nich, tak  teoreticky je možné „pohybovat se“ např. po časové ose analogicky jako se na 3D Zemi můžeme pohybovat ve 3 prostorových rozměrech… A tohle přesně potvrzují i výzkumy mysli. Ještě se k tomu vrátíme později.

Neurofyziolog Karl Pribram a jeho výzkum mozku — neexistuje určitá oblast mozku ve které by byla uložena paměť

 

Bohm není jediným vědcem, který předložil důkazy o tom, že vesmír je hologram. Standfordský neurofyziolog Karl Pribram se nezávisle na Bohmovi zabýval výzkumem mozku a rovněž dospěl k přesvědčení o holografické podstatě reality. Pribram skončil u holografického modelu při hloubání nad otázkou, jak a kde je v mozku uložena paměť a vzpomínky. Po desetiletí trvajících výzkumech konstatoval, že paměť není omezena na určitou oblast, ale je rozptýlena po celém mozku.

Tento výzkum začal již v roce 1920, kdy provedl mozkový specialista Karl Lashley zásadní experimenty, z nichž vyplynulo, že nezávisle na tom, která část mozku krysy byla odstraněna, krysa nezapomněla, jak vykonat množství úkolů, které se naučila před operací. Toto podivné ukládání paměti v mozku nebyl tehdy nikdo schopen vysvětlit. …

Teprve v roce 1960 se Pribram seznámil s holografickým modelem a uvědomil si, že objevil [jedno možné] vysvětlení. Pribram se domnívá, že vzpomínky nejsou zakódovány v neuronech, nýbrž ve vzorcích nervových impulsů, které prochází mozkem skrz na skrz stejně, jako světlo laseru skenuje celou plochu filmu, na němž je uložen holografický obraz. Stručně řečeno Pribram věří, že mozek je sám o sobě hologramem. …

Proč si lidé pamatují minulé životy?

Pozn. redakce: V rámci objektivního poznání předesíláme, že Pribramovo vysvětlení není dokonalé. Fungování hmotného mozku si lze představit i lépe a to tak, že mozek (a lidské tělo jako celek) je jednoduše jakýmsi přijímačem-vysílačem signálů z multi-dimenzionálního prostoru do našeho 3D světa a obráceně. Mozek pak podle všeho plní úlohu jakéhosi biopočítače, jehož úkolem je zpracování signálů do žádoucí podoby — např. zpracovává signály z 5 smyslů a vytváří pro člověka obraz reality…

Jak už na ragauian.cz bylo rozebíráno dříve, model „přijímače“ vysvětluje i fakt, že lidé si pamatují vzpomínky na své minulé životy » Jejich mozek z minulého života se přitom již dávno rozpadl v prach…

K tomu lze navíc dodat, že neurologové objevili, že mozek není neměnná entita, ale dynamická, synaptická hmota, která se neustále mění. Všechny chemické a buněčné látky vzájemně reagují a neustále mění pozici. Na rozdíl od počítačového disku, který má stálý, neměnný formát a který vám vždy vyhodí stejnou informaci nahranou v minulosti, je těžké tvrdit, že paměť se dá v neustále se měnícím mozku někam umístit a zase vyvolat.

Zatímco pokud uvažujeme o mozku jako o přijímači, tak je naprosto logické že tento mozek se dokáže naladit na správnou frekvenci a přijmout informaci, která existuje (pravděpodobně) ve formě nějakého (multidimenzionálního, holografického) energetického pole nezávisle na hmotném těle člověka…

Mozek dekóduje příval frekvencí, které přijímá prostřednictvím 5 smyslů a vytváří naši realitu

 

Přeskočme tedy sporný Pribramův model mozku — pro pochopení celku není až  tak důležité, jak přesně mozek převádí nekonečný příval frekvencí, které přijímá prostřednictvím smyslů (například světelné a zvukové vlnění) do konkrétní podoby světa tak, jak ho známe. Mozek prostě konvertuje frekvence, které přijímá skrze smysly a přenáší je do našeho vnitřního světa vnímání.

-konec poznámky-

Pokračujme s M. Talbotem:

Pokud je hmatatelný svět jenom druhotnou skutečností a to, co se nachází „tam venku“ je pouhou změtí frekvencí — tedy pokud je vesmír hologramem, jehož určité frekvence jsou mozkem „počítačově, matematicky“ konvertovány do smyslové podoby, co nám pak zůstane z tzv. objektivní reality? Řečeno zcela jednoduše: Přestane existovat.

Jak už východní náboženství dlouho avizují, materiální svět je „Mája“, iluze a ačkoliv si můžeme myslet, že jsme fyzické bytosti, pohybující se ve fyzickém světě, nejedná se o nic jiného, než o představu. Jsme pouhými „přijímači“ plovoucími uprostřed kaleidoskopického oceánu frekvencí, a to, co si z tohoto oceánu vybereme a převedeme do fyzické reality, je jen jednou z mnoha variant, kterou lze v rámci uvedeného „superhologramu“ projevit.

Autor: Michael Talbot

---

Vědomí si lze představit jako formu energetického pole

Už jsme na ragauian.cz předložili mnoho důkazů a svědectví o tom, že lidské vědomí nesídlí v mozku, důkazů je tolik že prostě není pochyb » K něčemu velmi podobnému dospěl na základě ověřování reinkarnačních vzpomínek i psycholog a lékař Dr. Tucker » který říká to stejné jinými slovy:

 

• 1. Kvantová fyzika objevila, že hmotné jevy existují pouze když je pozorujeme — jsou vytvářeny, nebo též vykreslovány mozkem na základě signálu z 5 smyslů.
• 2. Jinými slovy to lze říci tak, že vědomí vytváří hmotu, nikoliv naopak.
• 3. A pokud vědomí vytváří hmotu, tak nemůže být závislé na té hmotě ani na hmotném mozku.
• 4. Pokud je vědomí nezávislé na mozku, tak logicky může být po smrti starého těla jednoduše připojeno k tělu jinému.

A tak se to také děje. Ano, vážení čtenáři, např. známé tvrzení že náhody neexistují má svůj podklad také v holografických principech Univerza. A náhodou rozhodně ani není to, že v mainstreamu se objevuje rostoucí počet článků na téma toho, že žijeme v holografické „počítačové simulaci“ toho, čemu jsme si navykli říkat „realita“. Filmem „Matrix“ to začalo a v poslední době o tom opakovaně mluvil dokonce i oblíbenec vládnoucích „elit“ Elon Musk »

-pokračování-

---

Tento článek je součástí velké série o tom co je to vlastně realita » Tímto dílem začínáme s fyzikálními důkazy o tom, co je to hmota a jak ji naše duše vnímá.

Od popisu fungování duše se propracujeme až k podstatě Univerza. Poznáme že duchovní a hmotný svět vůbec nejsou odděleny. Podíváme se mj. jak věda dokázala, že vesmír je složen pouze z energie a že naše zdánlivá „realita“ existuje až poté, co ji naše vědomí pozoruje. Podíváme se na důkazy o Einsteinově omylu a na problémy s tzv. Standardním modelem vesmíru. Nejnovější experimenty ukazují, že vládnoucí Standardní fyzikální model je pravděpodobně špatně a tzv. Velký třesk se možná vůbec neodehrál.

Jakkoliv to zní šíleně, na naší fantastické cestě za poznáním zjistíme, že holografický a kvantový model vesmíru vysvětluje fungování naší reality zdaleka nejlépe. Mnohé zcela seriózní vědecké důkazy podporují teorii, že celý náš viditelný vesmír je „jen“ holografickou projekcí ve vědomí lidstva. Jakousi velmi pokročilou iluzí, virtuální realitou, simulací vypočítanou na stvořitelově kvantovém počítači, simulací tak pokročilou, že vědomí inkarnované v lidském těle dokonale zapomnělo, kým doopravdy je. Je čas se probudit vážení a milí. Buďte moudřejší než materialisté a poznejte sami-sebe, osvoboďte se ze zajetí iluzí, poznejte cíl své Cesty a skutečný smysl života!

---

Zdroj a další informace:

• Michael Talbot, Holografický vesmír
• Reality check: The hidden connections behind quantum weirdness. https://www.newscientist.com/article/mg23431200-200-realitys-comeback-the-hidden-network-that-controls-what-we-see/
• http://www.karlrichard.com/reality-check-the-hidden-connections-behind-quantum-weirdness/
• Your Brain Is a Time Machine: Why we need to talk about time. https://www.newscientist.com/article/2132847-your-brain-is-a-time-machine-why-we-need-to-talk-about-time/
• http://www.crystalinks.com/holographic.html
• http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2004060010
• http://eldar.cz/kangaroo/seminarky/hra.html
• https://techxplore.com/news/2016-06-elon-musk-simulation-science.html
• http://www.academia.edu/17207410/You_are_a_Hologram _projected_from_the_edge_of_the_universe
• https://www.newscientist.com/article/mg20126911.300-our-world-may-be-a-giant-hologram/

Dodatečná pozn.:

Dostali jsme do redakce připomínky ohledně chybějících zmínek např. o tzv. kvarcích a tachyonech — jednoduše, jsou to všechno zástupci umírajícího materialismu, který prostě nedokáže vysvětlit vše, jak rychle ukáže podrobnější prozkoumání toho k čemu materialisté dospěli:

1. kvarky

Kvarky dle standardního modelu částicové fyziky prý nemají vnitřní strukturu a jsou spolu s leptony a kalibračními bosony „nejmenší“ známé částice, ze kterých se skládá hmota. …

Již v roce 1974 se objevily první modely počítající s tím, že kvarky se skládají z dalších menších částic, tzv. preonů. Dodnes však pro tyto teorie neexistuje jediná experimentální indicie, kvarky se chovají jako bodové až do rozměrů řádově 10⁻¹⁸ metru a tam je i hranice současných experimentálních možností. Také teoretické koncepty rozpracovávané v současnosti se od preonových teorií liší a potenciální nebodovost kvarků řeší nejčastěji pomocí strun. …

• https://cs.wikipedia.org/wiki/Kvark

2. tachyony

Tachyon (z řec. ταχύς – rychlý) je hypotetická, dodnes neprokázaná částice pohybující se nadsvětelnou rychlostí. …tohle je další směšný materialistický pokus vysvětlit např. kvantové provázání 🙂

• https://cs.wikipedia.org/wiki/Tachyon

Jednoduše, jsou to obojí zástupci umírajícího materialismu, který nedokáže vysvětlit vše… MATERIALISMUS SI PROSTĚ NEVÍ RADY, KDYŽ JDETE VÍCE JAKOBY DO „NITRA HMOTY“.