JESTLIŽE TVRDÍME, že Zemi navštívily inteligentní bytosti odjinud, vycházíme nutně z předpokladu, že existuje nějaké hvězdné těleso, na němž tyto bytosti vytvořily civilizaci vyspělejší než naše.
Nyní si uděláme malou vsuvku resp. doplnění Sitchinovy knihy a předchozího textu – podíváme se podrobněji na babylonský epos o stvoření:
Enúma eliš
Enúma eliš („Když nahoře“) je jeden z nejdůležitějších a nejsložitějších akkadských/babylonských mýtů. Je to prakticky jediný ucelený výklad tehdejší kosmogonie. Původní jméno je neznámé, spis dostal název podle prvních slov.
Mýtus obsahuje sedm zpěvů, které mají dohromady zhruba 1100 veršů. Vychází ze sumerských mýtů, ale používá i různé akkadské prameny, místy je patrné ovlivnění Semity.
Cílem textu Enúma eliš je vysvětlit povýšení Marduka na hlavního boha
Ačkoli o tom dnešní encyklopedie taktně mlčí, je třeba zdůraznit, že Babyloňané upravili původní Stvořitelský epos sumerský, vymazali z něj všechny zmínky o Ninurtovi i většinu zmínek o Enlilovi a přejmenovali dobyvatelskou planetu na Marduka. Možná by lepší výraz byl cenzura nebo falšování…
Doba vzniku tohoto mýtu není zcela jasná, datace bývá uváděna mezi 18.–7. stol. př. n. l., nejpravděpodobnější se zdá, že vznikl v době vlády Nabukadnezara I. tj. 1125–1104 př. n. l., za jeho vlády byl i Marduk prohlášen nejvyšším bohem.
I. tabulka
Pozn. redakce: Je třeba vnímat, že toto dílo je silně symbolické. Jak můžete vidět v různých dalších rozborech, dále se vyskytující jména „bohů“ dle všeho označují kosmická tělesa. Tiamat např. je jednoznačně Pra-Země, po jejíž explozi zůstal v oblasti její původní dráhy pás asteroidů. Apsú je dnešní Slunce… Živly resp. ony dále zmiňované „vody“ bychom nejspíše mohli ztotožnit s energií…
Mýtus začíná v dobách, kdy nic neexistovalo (nebe, země, atp.), existoval pouze Apsú (Abzu – sladkovodní oceán, otec) a Tiamat (slaný oceán, matka), jejich vody se postupně mísily, z čehož vzniklo několik generací bohů (Lachmu, Lachamu; Anšar, Kišar; An, Enki), tento proces (teogonie) skončil stvořením Marduka (rodiče: Enki a Damkina).
Postupně dojde mezi rodiči (Apsú a Tiamat) a jejich dětmi ke konfliktu, rodičům se nelíbí velká aktivita jejich dětí. Apsú se proto spolu se svým rádcem rozhodne zničit svoje děti. Nejprve se snaží spojit s Tiamatou, ale jelikož neuspějí, vymyslí plán, o kterém se bohové dozví. Ea vymyslí kouzlo, po kterém Apsú usne, Ea mu potom odebere odznaky moci, spoutá ho a zabije.
Poté je v nitru Apsú zrozen Marduk, který je úžasný, jsou líčeny jeho přednosti… „Hraní“ Marduka dále rušilo Tiamatu a některé další bohy, proto Tiamat stvořila hrůzy (draky, Girtablilu), vytvořila armádu z bohů, jejím velitelem se stal Kingu, kterému Tiámat dala tabulku osudů.
II. tabulka
Na počátku této tabulky je vylíčeno Tiamatiho vojsko, jeho těšení se na bitvu, poté se o vojsku dozvědí noví bohové. Anšar shání někoho, kdo se Tiamatě postaví, ale nejprve ho odmítá Ea a poté i An. Nakonec se nabídne Marduk, který ale má podmínku, že se stane nejvyšším bohem.
III. tabulka
Anšar zde říká svému rádci Kakovi, aby svolal hostinu, poté opakuje, co udělala Tiamata. Kaka pak obchází bohy, zve je k hostině, přitom je zasvěcuje do situace (opět je opakována část o Tiamatě).
Na konci se bohové sejdou na hostině, aby určili Mardukův osud
IV. tabulka
Zde nejprve bohové určí Mardukovi osud, tím se stane nejvyšším bohem. Poté jde do bitvy s Tiamatou; když ji vidí, nejprve se lekne a situace působí ztraceným dojmem. Když spolu bojují, Marduk vypustí vítr, který se dostane do Tiamatina břicha, pak do ní vstřelí šíp a ten ji rozerve. Rozervanou Tiamat Marduk spoutá a zabije (zabitím Tiamaty začíná kosmogonie).
Poté se utká s jejím vojskem, které chytne do sítě. Mrtvé tělo Tiamat je označeno jako kúbu (tzn. embryo, fétus, nestvůra a zrůda), z něj Marduk vytvoří zemi a také nebesa.
V. tabulka
V této tabulce Marduk seskupí hvězdy do souhvězdí (podobizny a sídla jednotlivých bohů). Mardukovou hvězdou se stala Polárka, kolem které se vše otáčí. Stanovil délku roku, chování měsíce. Z Tiamatiny sliny stvořil sníh a led, z jejích očí Eufrat a Tigris, z jejích ňader pohoří, ochočil Tiamatiny nestvůry. Tabulky osudů odebral Kingovi a svěřil je Anuovi.
Nakonec mu bohové odevzdají vládu a prohlásí ho za svého krále.
VI. tabulka
Marduk iniciuje stvoření člověka (antropogonie), které pak provedl Enki. Marduk nestvořil lidstvo pravděpodobně s ohledem na fakt, že v roli stvořitele v mnoha mýtech vystupoval Enki. Podobně jako v mýtu o Atrachasísovi, je i zde obětován bůh (vůdce Tiamatiny armády Kingu).
Po stvoření lidí byli bohové rozděleni na pozemská a nebeská místa. Bohové z vděčnosti postaví Mardukovi Babylón.
VII. tabulka
V této tabulce bohové dali Mardukovi padesát jmen, z nichž každé obsahuje (vystihuje) jiný aspekt Mardukova božství.
Další šíření zfalšovaného stvořitelského mýtu
S Enúma Eliš seznámil Řeky babylónský kněz Béróssos v díle Babylóniaka, ze kterého čerpali všichni další antičtí autoři. Z díla je patrné, že Béróssos znal velice dobře akkadskou mytologii. Některé prvky tohoto mýtu lze najít i v Bibli (Žalm 74,13–17).
A nejdůležitější nakonec – „zabitím“ Tiamaty na 4. tabulce začíná kosmogonie, stvoření „nebe“ a Země. Tyto pasáže převzala biblická Genesis!
Plný text: ENÚMA ELIŠ, BABYLÓNSKÝ EPOS O STVOŘENÍ SVĚTA
Z knihy Mýty staré Mezopotámie: Sumerská, akkadská a chetitská literatura na klínopisných tabulkách vydané v Odeonu, Praha 1977.
Integrální text babylónského eposu „Enúma eliš“ je výsledkem stoleté mravenčí práce četných odborníků-asyriologů z mnoha zemí Evropy i Ameriky. (První částečná textová publikace pochází z roku 1876.) Četné fragmenty, z nichž je sestaven (nejstarší se datuje na počátek 10. st. před n. l.), pocházejí z různých lokalit roztroušených po celém území Mezopotámie. Především z Ninive, města, v němž asyrský panovník Aššurbanipal založil a vybudoval svou knihovnu, dále z Aššuru, Kiše a konečně i ze Sultantepe, pahorku ležícího na jihovýchod od tureckého města Urfy, kde byla v padesátých letech anglo-tureckou expedicí nalezena soukromá knihovna klínopisných tabulek s texty literárního obsahu; mezi jinými i tabulky s textem tohoto eposu. Vzdor velkému množství materiálu jsou však v textu ještě určité mezery.
I. tabulka
Když nahoře nebesa nebyla pojmenována,
dole země jménem nebyla zvána,
tu prastarý Apsú, jejich zploditel,
a životodárná Tiámat, rodička veškerenstva,
své vody smísili dohromady.
Nevynořily se pastviny, rákosové houští nebylo vidět.
Když žádný bůh se ještě neobjevil,
jménem nebyl nazván, osud žádnému nebyl určen,
tu z jejich lůna bohové byli stvořeni.
Lachmu a Lachamu se objevili a jménem byli nazváni.
Dříve než vyrostli a stali se silnými,
Anšar a Kišar byli stvořeni, mocnější než oni.
Dny se množily, léta narůstala.
Anu, jejich syn, svým rodičům byl roven,
Anšar svého prvorozence Ana sobě rovným učinil,
Anu k obrazu svému Nudimmuda zplodil,
a on, Nudimmud, svých otců byl vládcem.
Bystrý, moudrý, silných paží,
mnohem mocnější než jeho děd Anšar,
neměl rovného mezi bohy, svými druhy.
Spolčili se bohové, druzi,
rušili Tiámatu, neklidně pobíhali.
Rozbouřili její nitro
a hlukem svým děsili bohy v příbytcích nebeských
však ani Apsú neztlumil jejich křik.
A Tiámat k tomu mlčela,
i když nepříjemné jí bylo jejich konání,
nedobrá byla jejich cesta, leč ona je šetřila.
Tehdy Apsú, zploditel velkých bohů,
přivolal Mummua, rádce svého, a říká mu:
„Mummu, rádce, těšiteli mého srdce,
pojď, k Tiámatě půjdeme!“
I šli a usedli před Tiámatou,
radíce se kvůli bohům, prvorozencům svým.
Apsú otevřel svá ústa
a na Tiámatu se hlasitě rozkřikuje:
„Nepříjemné jsou mi jejich způsoby,
za dne nemohu odpočívat, za noci nemohu spát.
Chci je zničit, zmařit jejich konání!
Nechť zavládne ticho, abychom mohli spát!“
Když to Tiámat uslyšela,
rozzlobila se, vzkřikla na milence svého,
vzkřikla bolestně, samou zuřivostí naplněna,
zlému nechala vzejít ve svém nitru.
„Cožpak my, co dříve jsme stvořili, nyní zničit máme.
Vskutku ohavné jsou jejich způsoby,
leč shovívavě jednejme…
…zbytek hledejte na odkazu níže.
-pokračování-
Zdroje:
- Plný text: http://cody.eldar.cz/knihovna/enuma_elish/index.htm
- https://en.wikipedia.org/wiki/En%C3%BBma_Eli%C5%A1
- The Babylonian epic of creation restored from the recently recovered tablets of Assur, Langdon, Stephen, 1876–1937. https://archive.org/embed/babylonianepicof00languoft