Jistě jste si všimli, že v předchozích dvou textech v této rubrice jste se mohli o islámu dozvědět mnohé, ale o džihádu tam nebylo ani slovo… je to proto, že jsem čerpal na internetu ze stránek, které provozují v češtině sami přívrženci islámu » u nás a ti jistě se chrání toto žhavé téma před veřejností otevírat…
teď to aspoň trochu napravíme… podíváme se islámskému džihádu na zoubek zblízka a uděláme si jasno, oč tady vlastně jde… ale i v tomto textu se podíváme na ty pasáže z koránu, které představují jeho lepší tvář… je důležité, abychom ji poznali, protože právě tuto část Koránu vám strkají na odiv ti, kteří vás z pozice dobře financovaných neziskovek, m.j. i z vašich daní přesvědčují o tom, že Euro-Arábie je tím pravým ořechovým pro vás všechny do budoucna…
berte prosím v úvahu, že jde o pohled laika, který mezi informacemi volí svojí intuicí… byť ta intuice v jiných oblastech vykazuje poměrně stabilní dobré výsledky, pokud se tady v detailech mýlí, nesuďte ji přísně… důležitý je princip a celkový smysl…
slovo džihád je dle arabské gramatiky tzv. podstatným jménem slovesným vytvořeným od slovesa džáhada /snaha o důležitou věc/, které se dále utváří ze slovesa džuhd /snaha o jakoukoliv věc/… kořen slova je dž-h-d… tento kořen v arabštině obvykle symbolizuje snahu…
v arabštině se od kořene slova odvozují i další významy… pokud tedy pokud vezmeme slovo džihád a změníme jej ve slovo mudžáhada, získáme slovo vyjadřující obětování se v rámci vyššího dobrého cíle… odsud již vede jen malá cesta ke slovu mudžáhid, což znamená bojovník za spravedlivou věc…
pojem džihád se v historii mnohokrát měnil a přibíral různé významy a funkce… během raného období islámské ummy /obce/ v Mekce byl džihád především vnímán jako osobní rozvoj věřícího… později však se měnil a přibíral další funkci… funkci šiřitelskou…
pokud jde o koránské verše a džihád, záleží na tom, z jaké doby jsou psány… starší verše zdůrazňují právě jeho osobní část, zatímco verše pozdější do popředí dávají jeho šiřitelskou část… islám tedy historicky je stále více svými představiteli zneužíván k dosažení mocenských cílů…
v náboženskoprávní rovině má v islámu pojem džihád několik významů, které jsou navíc různě vykládány jednotlivými islámskými právními školami…. základem džihádu je původně tzv. „snaha o spravedlivou věc“…
v této věci se shodují všechny islámské právní školy… sporným bodem je, jakým způsobem má být tato snaha prováděna… existuje mnoho výkladů… mezi nejrozšířenější patří výklad, že džihád je především šíření víry všemi možnými prostředky…
tento „válečný“ džihád má pak mnoho daných pravidel pro šíření víry… k tomuto výkladu se někdy přidává i vysvětlení pojmu „válečný džihád“ jakožto snahy o vlastní sebe zdokonalování v duševní rovině a tím i jako příležitost k rozvoji vlastní zbožnosti…
do extrému vede výklad džihádu hlavně tzv. Hanbalovská právní škola, která džihád /a to i džihád mečem/ řadí na roveň pilířům víry… těmi jsou:
- šaháda – vyznání víry
- salát – rituální modlitba
- zakát – almužna, daň
- saum – půst v měsíci ramadánu
- hadždž – pouť do Mekky
džihád se tedy stává šestým pilířem víry islámu a tím nabývá na významu zejména u většinových sunnitů… tak se ozbrojený boji proti všem nevěřícím stává základní povinnosti muslima…
na Západě se džihád dnes především chápe ve významu svaté války vedené proti nevěřícím, tj. nemuslimům… tento význam jako svaté války ovšem islámské chápání takhle doslova nezná… tradičně se rozlišují čtyři druhy džihádu:
- 1. Džihád srdcem (al-džihád bi´l-kalb) – Přemáhání hříchu, projevy zbožnosti.
- 2. Džihád jazykem (al-džihád bi´l-lisán) – Podpora a šíření misijní činnosti islámu.
- 3. Džihád mečem (al-džihád bi´l-sajf) – Vedení válek za obranu islámu.
- 4. Džihád rukou (al-džihád bi´l-jad) – Pomoc potřebným, charitativní činnost.
problémy s výkladem džihádu se tak vedou především v rovině výběru, které z těchto částí pojmu jsou důležité a jak je lze přesně interpretovat…
zmíněna byla škola Hanbalovská, která upřednostňuje 3. uvedenou složku, tedy džihád mečem… existují však i školy v této věci liberálnější, popřít však zcela džihád mečem nelze…
Základními termíny džihádu mečem jsou Dár al-harb — „Dům války“ a Dár al-islam — „dům islámu“
„Domem války“ je území, kde je nutno šířit islám, zatímco „Domem islámu“ je území, kde je tato víra uznávána…
Pozn. redakce: Tato islámská džihádistická ideologie je v podstatě identická s katolickou, papežskou… a není to samozřejmě náhodou! Více v odst. Islámská ideologie je podezřele podobná té katolické Augustinovské »
O přesný význam těchto termínů se samozřejmě vedou spory v jednotlivých školách… jedním z názorů například je, že „Domem islámu“ je území ovládané muslimskými vládci, kde je prosazována šarí´a /islámské tradiční právo/ a kde jinověrci /dhimmi/ platí daň z hlavy /tzv. džizja/, zatímco „Domem války“ je celý zbylý svět…
umírněnější teorie tvrdí, že „Domem islámu“ je i území států, kde islám není diskriminován, tedy například evropské země…
dalším možným názorem je i to, že za „Dům islámu“ lze považovat i území ovládané nemuslimy, kde je však muslimům dána svoboda v prosazování šarí´i…
některé právní školy znají i pojem Dár al-ahd /„území dohody“/, tedy území, se kterými má islámský stát diplomatické či obchodní smlouvy, které jsou pro něj významné…
pokud jde o džihád mečem jako takový, ten musí vyhlásit ulamá /vykladači práva/ v tzv. fatwách… zde je džihád ospravedlněn a je jasně vyložen jeho cíl a jeho zdůvodnění… Fatwa je základním předpokladem pro vyhlášení útočného i obranného džihádu…
v historii byli obvykle ulamá žádáni panovníky o vyhlášení džihádu… nebylo nezvyklé, že část ulamů fatwu sepsala a vyhlásila džihád, kdežto další část jej naopak ve své fatwě popřela…
dalším významným faktorem pro džihád mečem je i to, proti komu je veden… existují tři typy možných nepřátel:
• Ahl al-kitáb nebo též Dhimmi (lid Písma resp. Knihy)
• Murtadd (odpadlíci)
• Mušrik (jinověrci, polyteisté)
pravidla džihádu se pak liší podle nepřítele… nejmírnější jsou rozhodně vůči „Lidu písma“, jelikož islám uznává proroky judaismu a křesťanství /Ježíš byl velice uznávaný i Muhammadem/, uznáváno bylo i zoroastriánství…
boj proti mušrikům je potom bojem za šíření víry především, protože mušrikové jsou bráni jako ti, kteří nepoznali pravdu o jediném Bohu a jsou tak bráni na rozdíl od „Lidu písma“ /neboli Knihy/ za nespravedlivé…
Murtadd jsou na podobné úrovni jako mušrikové a jde o jediný případ legitimní války proti jiným muslimům…
s těmito pojmy pak souvisí pojem da´wa /„výzva“/. „Výzva“ má být vyřčena před každým bojem a měla by symbolizovat vyzvání nepřítele, aby přestoupil k islámu a ušetřil tak obě strany boje… čili legálně bojovat s jinými muslimy je možné až po oné „výzvě“…
v rané fázi islámu se „výzva“ dodržovala přísně, později její význam upadal, až se stala jen symbolickou částí boje… přesto je „výzva“ řešena velice podrobně a pokud není dodržena, následují obvykle přísné tresty…
pokud například muslimský bojovník před bojem s pohanským otcem nepronese „výzvu“ a zabije jej, musí rodině vyplatit odškodné… těžší tresty platí samozřejmě pro případ zabití člena „Lidí písma“…
k džihádu mečem se smí připojit v podstatě každý od šesti do šedesáti let, pokud je schopen boje… pro děti je navíc nutné získat souhlas jejich rodičů… pokud rodiče nesvolí, pak by dítě nesmělo být k džihádu mečem připuštěno…
některé právní školy ovšem stanoví i legální podmínky pro zamítnutí účasti na džihádu mečem… jde například o to, že rodina nesouhlasí, aby šel syn bojovat /i když tato podmínka není často uznávána/, nebo je potřeba dítěte doma, zvláště pokud jsou rodiče staří…
v otázce válečných zajatců existuje opět několik sporných výkladů většinou se opírajících o různé verše Koránu… nejrozšířenější je slitovnost vůči zajatcům, avšak existuje i dělení zajatců podle vyznání…
muslimové by měli být po boji každopádně propuštěni, pokud slíbí, že znovu nepozvednou zbraně proti islámskému státu… pokud jde o „Lidi písma“, tedy m.j. i křesťany, bývá muslimské právo též slitovné… v případě pohanů bývá situace horší, ale ne o mnoho… i v tomto bodě převládá apel na slitovnost muslimských vítězů… samozřejmé pak je, že nesmějí být zabíjeny ženy a děti…
v boji samotném by měla být dodržena zmíněná pravidla… z hlediska válečné strategie existují dva sporné pohledy na mír…
dle umírněnějších škol je možné uzavřít i dlouhodobá příměří a žít v míru… školy zastávající radikálnější názory pak tvrdí, že mír je možný jen v případě, že vítězství muslimů je nepravděpodobné nebo nemožné, anebo je-li mír dočasně výhodný…
existují i názory, že mír lze uzavřít i dlouhodobě, pokud je pravděpodobné, že druhý smluvní partner v budoucnu přijme islám… pokud jde o bitvy a boje, převládá názor, že muslimové nesmí z boje utíkat… i když existují i názory, že pokud je pravděpodobná porážka, je možné se stáhnout nebo se bitvě vyhnout… opět zde záleží hlavně na radikálnosti právní školy…
džihád mečem /al-džihád bi´l-sajf/ v dějinách
během raného období islámu /zhruba do 9. století/ probíhal „džihád mečem“ ve všech formách prakticky nepřetržitě… postupem času, jak se islámský stát rozpadal, se tento pojem měnil a ztrácel… dá se říci, že poslední džihády mečem v pravém slova smyslu probíhaly v Indii a proti Byzantské říši /vedla Osmanská říše/… ve středověku potom byly vyhlašovány hlavně obranné džihády mečem /Almorávidé ve Španělsku, Ajjúbovci v Palestině/…
v pozdější době byly džihády mečem považovány spíše za přežitek nebo starou ideu, která není prakticky uskutečnitelná… přesto občas došlo v pozdějších dějinách k vyhlášení džihádu mečem… lze uvést například mahdistické povstání v Súdánu během 19. století, I. světovou válku a Osmanské vyhlášení džihádu nepřátelům trojspolku…
to je stopa zaznamenaného muslimského džihádu v jeho historii… je pravdou, že ve srovnání s brutálním záznamem válčení v západním světě pod vlajkou papežského falešného „křesťanství“ v průběhu staletí jde skutečně o víru, která by mohla být /byť s velkým přemáháním/ označena jako mírumilovnou…
Pozn.: Mám za to, že současné falešné římské „křesťanství“ napáchalo oproti islámu na mezinárodním poli neuvěřitelně větší množství zločinů všeho druhu v podobě křížových výprav, afrických honů na otroky, vyvražďování amerických indiánů až po koloniální války na všech světadílecha dvě světové války v Evropě… národy západní civilizace /Britové, Holanďané, Belgičani, Španělé, Portugalci, ale také Němci a Italové/ pod znamením kříže a pod ideologickým vedením Vatikánu nemilosrdně s vidinou zisku zabíjeli, ničili a plenili vše, co jim vstoupilo do cesty…
dokonce dodnes toto nemilosrdné zabíjení pokračuje v Libyi, Iráku, Afghánistánu, Sýrii a jinde v podání Spojených států a národů západní Evropy…
na to prosím nezapomínejte, až vás ta „ozubená pleš“ Sobotka v čele české vlády a jeho parta hlupáků bude přesvědčovat, že máte být s potomky pachatelů těchto mnohdy nelidských agresivních aktů minulých tisíciletí solidární při řešení následků toho, co způsobili výhradně a cele oni….
pokrytectví Západu je vskutku ohromující a jeho sobectví a bezohlednost dosahuje hvězdných výšin… jen doufám, že si zavedení České republiky pod křídla EU a NATO Václav Havel hezky užívá někde v horkých sirných lázních podsvětí… milujte ho, přátelé, a posílejte mu lásku, asi ji potřebuje jako sůl, aby se mohl z toho kotle pekelného, který /jak doufám/ je mu právě nyní domovem, aspoň občas vynořit…
Pro zajímavost si projeďme některé pozitivně laděné výroky z Koránu týkající se džihádu… pravdou je, že při boji s nespravedlivým nepřítelem, bez ohledu na to, jak nespravedlivý je, je v islámu místy zakázáno, aby byla poražená vojska mrzačena, mučena nebo zabíjena… zákeřné porušení smluv a zabíjení po uzavření míru je také zakázáno… Alláh praví v koránu:
"A bojujte na stezce Boží proti těm, kdož bojují proti vám, avšak nečiňte bezpráví, neboť Bůh nemiluje ty, kdož se bezpráví dopouštějí." /zdroj: Al-Baqarah 2:190/
Nepřekračovat omezení znamená nezabíjet ženy a děti, protože Posel Alláha zakázal zabíjet ženy a děti. /zdroj: Bukhari – kap.4, str. 160, č. 258/
také to znamená, že na staré, nemocné, mnichy a najaté dělníky se neútočí… dále to znamená nezabíjet svévolně dobytek, nepálit obilí a vegetaci, neznečišťovat vodní zdroje a neničit domovy, kláštery, kostely a synagogy…
Bůh vám nezakazuje, abyste byli dobří a spravedliví vůči těm, kdož nebojovali proti vám kvůli náboženství a nevyhnali vás z příbytků vašich, neboť Bůh věru miluje poctivé.“ /zdroj: Al-Mumtahinah 60:8/
Tolik krátce výběr dostupných názorů na islám od těch, kteří vidí islám výrazně pozitivně… mohli bychom tak pokračovat a jedno je jisté: výroků v koránu odsuzujících násilí je hodně… je ale také pravdou, že tam pro muslimy bezpochyby existuje povinnost džihádem rozšiřovat moc a panství islámu /viz odst. Co je to džihád?/ » a mnohde jinde se ve verších téhož Koránu zdůrazňuje nutnost podrobit si nevěřící silou neohlížející se na nic jiného…
faktem je, že z dostupných statistik na internetu se můžeme také poučit o tom, že:
- v Koránu se nachází 164 džihádistických veršů, pro porovnání 500 veršů /přibližně každý dvanáctý/, které mluví o Pekle
- praktikující muslimové recitují antisemitské a protikřesťanské verše ve svých modlitbách nejméně 17x denně, tj. více než 5 tisíckrát ročně
- platné medínské verše Koránu obsahují 2x více antisemitských textů než Mein Kampf
- 122 mírumilovných veršů Koránu bylo v historii islámu zrušeno a nahrazeno Verši meče (9:5) a verši Boje (9:29)
osobně vnímám korán jako vysoce duální učení… snoubí se v něm mír s válkou… je velmi dalek dnešním evropským standardům nejen v pojetí vztahů mezi náboženstvími, ale i vztahů ve společnosti…
Závěr?
Korán ospravedlňuje a dává svolení k řadě věcí, které bychom v dnešním světě považovali za nemorální… jedná se o: nenávist k homosexuálům, lhaní a podvádění, pedofilii, polygamii, rasismus, náboženskou diskriminaci, terorismus, násilí vůči ženám, otroctví a znásilnění…
prezentace těchto faktů na veřejnosti je často označována za islamofobní nesmysly, přestože jsou řádně podloženy citacemi v Koránu… někdy se k těmto pasážím koránu můžeme vrátit…
-pokračování-