Pokračujeme s výkladem Janova Zjevení, které už není zapečetěnou knihou — mnoho předpovězených událostí se totiž již splnilo. Díky tomu můžeme mnohé rozluštit…
Faktem je, že události předpovězené ve 13. kapitole o obrazu První šelmy se právě teď realizují v naší sdílené 3D realitě » …jednoznačně to dokazují naše starší analýzy v této rubrice a samozřejmě aktuální globální události »
Řekli jsme si minule již něco o kap. 16 a její druhé fázi » Zbývá nám vyjasnit už jen pár klíčových výrazů…
12 Šestý [anděl] vylil svou misku na velikou řeku Eufrat, a její voda vyschla, aby byla připravena cesta králům od východu slunce. 13 A uviděl jsem z úst draka a z úst šelmy a z úst falešného proroka vycházet tři nečisté duchy jako žáby. 14 Jsou to duchové démonů, činící znamení; vycházejí ke králům celé obydlené země, aby je shromáždili k boji ve veliký den Boha, Všemohoucího. 15 "Hle, přicházím jako zloděj; blahoslavený, kdo bdí a střeží své šaty, aby nechodil nahý a neviděli jeho nahotu." 16 I shromáždil[i] je na místo, zvané hebrejsky Harmagedon. 17 Sedmý [anděl] vylil svou misku na ovzduší, a ze svatyně od trůnu vyšel mocný hlas, který řekl: “Stalo se!” 18 A nastaly blesky, hlasy a hromy, a nastalo veliké zemětřesení, jaké nebylo, co je člověk na zemi; tak veliké a silné bylo to zemětřesení. 19 A to veliké město se roztrhlo na tři díly a města národů se zřítila. A veliký Babylon byl připomenut před Bohem, a Bůh mu dal číši vína svého planoucího hněvu. 20 Všechny ostrovy zmizely a hory nebyly k nalezení. 21 Veliké kroupy jako závaží padaly z nebe na lidi; a lidé prokleli Boha pro tu ránu krupobití, protože ta rána byla velmi veliká.
https://www.bible.com/en-GB/bible/509/rev.16.csp
Co symbolizuje výraz „Hora Megidon“ neboli „Harmagedon“ v Apokalypse?
Kniha Zjevení dává místu této bitvy hebrejské jméno – „Harmagedon“ (Zj 16,16). Tento lingvistický a sémantický rébus v duchu biblické onomastiky upozorňuje na záměr vyjádřit tímto jménem hluboký smysl tohoto boje.
„Harmagedon“ znamená „hora Megidon“. Srovnání proroctví Zjevení s proroctvím Daniela naznačuje souvislost mezi touto horou Megidon a Jeruzalémem – slavnou a svatou horou.
Jediný oddíl Bible, kde jsou všechny tyto motivy (hora, Megido, Jeruzalém) v souvislosti, se nachází v knize proroka Zacharjáše. Je to také jediný oddíl, kde má slovo Megido koncovku „on“: „V onen den se bude v Jeruzalémě rozléhat nářek jako nářek pro Hadad-rimóna na pláni u Megidon.“ (Zach 12,11)
Tato výjimečná forma „Megidon“ namísto „Megido“ má dva základní důvody (Joz 12,21; 17,11; Sd 1,27; 5,19; 1 Kr 4,12; 2 Kr 9,27 atd):
- 1. Důvod poetický – záměr utvořit rým „Megidon“ s „Hadadrimón“ – běžný případ v biblické onomastice
- 2. Důvod rétorický – záměr použít starou formu „Megidon“ (spíše než novější Megido“), aby se lépe připomenula významná událost v minulosti, která se již stala součástí tradice.
Prorok knihy Zjevení připisuje stejný osud svaté hoře Jeruzalém (har) a údolí Megidon a vytváří z této skutečnosti kombinaci Har Megidon, což znamená horu Megidon. Tato svatá hora bude od této chvíle myšlenkově spojována s údolím Megidon.
Tvar tohoto výrazu je pro hebrejskou syntaxi typický – jedná se o kvalitativní genitiv (druh doplňku). Jeho funkce odpovídá funkci přídavného jména. Stejně tak např. „svatá hora“ se v hebrejštině doslovně řekne „hora svatosti“ (Dan 11,45); obdobně „poctivé závaží“ se řekne „závaží poctivosti“ (Lv 19,36) atd.
Výraz knihy Zjevení „Harmagedon“ navíc souzní se Zacharjášovými termíny „Hadad-rimón“ a „Megidon“ jako podobné zvuky (paronomazie), což je ve vlastních jménech Bible velmi častý případ. (Také Jizreel je složen ze „zera“ (semeno) a z „El“ (Bůh), aby se tímto jménem vyjádřilo, že Bůh dá ze svého símě (Oz 2,24.25); viz M. GARSIEL, Biblical Names, s. 229 a násl.)
Prorok hovoří o „hoře“ Megido (Harmagedon), neboť myslí zejména na Jeruzalém. Místo bitvy není Jizreelské údolí, ale – jak to prorok Daniel předpověděl – slavná a svatá hora (Dan 11,45).
Co symbolizuje název Jeruzalém? Ne ne, nejde o Jeruzalém dnešního státu Izrael!
Všichni králové země, všechny zde shromážděné mocnosti, se zaměřují na jediný cíl – ovládnout Jeruzalém. Nejedná se zde o Jeruzalém moderního státu Izrael. Ve zvláštních souvislostech knihy Zjevení – kde je jazyk prodchnut symbolikou – jde o duchovní Jeruzalém.
V knize Daniel představuje často slavná hora Sión nebeské Boží království.
Ve 2. kapitole, na konci pozemských království, které jedno po druhém mizí, vidí prorok Boží království ve formě hory (Dan 2,35.44.45). Stejně tak i na konci 11. kapitoly se na obzoru rýsuje naděje ve formě svaté a slavné hory (Dan 11,45). Je třeba říci, že téma Jeruzaléma a hory Sión převládá v biblickém zobrazení naděje. Tak Sión naděje ční velmi vysoko v nebi (Ž 48,3; viz Iz 14,13); je to příbytek Boží (Ž 78,68; 132,13); je na ní všechno, co v zahradě Eden (Ez 47,1.2; Jl 4,18; Za 13,1; Zj 22,1.2).
Ve Starém zákoně stejně jako v Novém zákoně se Jeruzalém stal jménem nebeského města (Ga 4,26), které je naplněno veškerým štěstím a svrchovanou Boží přítomností (Žd 12,22).
Právě tento Jeruzalém chtějí vzít satanské síly země útokem. Tak jako staří budovatelé babylónské věže se snaží, aby proměnili pozemské město v ráj svých snů. Naději si chtějí vybudovat zde – s pomocí babylónského boha a s vyloučením Boha nebes.
Vrchol událostí přijde nečekaně jako zloděj. Buďme ve střehu — pracujme na sobě. Právě teď, na konci časů, to platí dvojnásob!
Prorok pak náhle mění tón. Od prorockého poselství, které oznamuje událost, která má přijít, se obrací k existenciálnímu naučení, které se týká nás všech a právě nyní: „Hle, přicházím nečekaně jako zloděj! Blaze tomu, kdo bdí a střeží svůj šat, aby nechodil nahý a nebylo vidět jeho nahotu!“ (Zj 16,15)
Podle zmínek o šatech na jiných místech Zjevení lze s velkou jistotou tvrdit že šaty symbolizují duši člověka. Naléhavě jsme nabádáni k práci na své duši, tj. psychice. Ostatně, to je i hlavním cílem tohoto webu. Naleznete zde i základní vysvětlení toho, proč tu na zemi vlastně jsme a co s tím můžeme udělat, abychom tuto pozemskou školu absolvovali úspěšně »
A nakonec není vůbec od věci zdůraznit, že to, co vám právě tady a teď doporučujeme, bylo původním Kristovým učením, které bylo cézaropapeži zcenzurováno. Pro nevěřící Tomáše dodávám: Ano, jsou pro to důkazy »
Všem těm, kteří se usazují zde na zemi, všem babylónským obyvatelům, kteří si zvykli důvěřovat moci a géniu boha, kterého vidí, zaznívá toto poselství jako výzva. A toto varování se neobrací jen na nevěřící a ateistické materialisty, ale je zaměřeno především na společenství „svatých“ – dokonce těch, kteří tvoří poslední skupinu Božích svědků, církev poslední doby. Je výmluvné, že blahoslavenství přejímá zvláštní radu danou laodikejským křesťanům (Zj 3,18).
Riziko, které věřící poslední doby podstupují, je v tom, že si představují, že přišli k plnému poznání a na vrchol zbožnosti – to je však pyšná iluze, že už nic „nepotřebuji“ (Zj 3,17).
Prorocká výzva je nutí, aby se probudili a uvědomili si svůj stav. Neexistuje beznadějnější případ, než když někdo uctívá babylónského boha v řadách Jeruzaléma. Modloslužba se přikrývá pocitem vlastní spravedlnosti a pohodlného přesvědčení, že máme pravdu.
Je to situace, která dokonale pasuje na všeobecné katolíky — církev se proměnila v hnízdo modlářství » a nejvtipnější na tom je, že všichni jsou pyšní na čistotu své víry. Je to velmi zábavný a současně děsivý pohled vidět, jak vrchní satanáš Francis vede své ovečky na široké cestě do nikam, šupem je postrkuje po cestě lemované směrovkami s nápisem „Druhá smrt“. Druhá smrt je smrt duše. Už žádná další inkarnace. Sbohem a šáteček. Cesta je obklopena varujícími nápisy, které ovečky zaslepené leskem svých model vesele přehlížejí. Pro připomenutí — copak nám říká Zjevení o tzv. Druhé smrti duše? Velmi přímočaře ji spojuje s modlářstvím:
7 Kdo vítězí, dostane toto jako dědictví; budu mu Bohem a on mi bude synem. 8 Avšak bázliví, nevěřící, ti, kdo propadli modlářské ohavnosti, vrahové, smilníci, kouzelníci, modloslužebníci a všichni lháři mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou, což je smrt druhá. (Zjevení 21:7-8 Český studijní překlad)
https://www.bible.com/en-GB/bible/509/rev.21.7-8.csp
Prostřednictvím jména Harmagedon se však prorok nespokojuje jen s určením místa bitvy, ale oznamuje také její výsledek. Narážkou na Hadad-rimóna Harmagedon upozorňuje, že na obzoru je zvláštní zármutek: „Budou vzhlížet ke mně, kterého probodli. Budou nad ním naříkat, jako se naříká nad smrtí jednorozeného, budou nad ním hořce lkát, jako se hořce lká nad prvorozeným. V onen den se bude v Jeruzalémě rozléhat nářek jako nářek pro Hadad-rimóna na pláni u Megidon.“ (Za 12,10.11)
Zacharjáš oznamuje svému lidu, že pozná zármutek srovnatelný s žalem Hadad-rimóna. Hebrejský prorok zde připomíná starou kananejskou legendu, která byla Izraelcům jeho doby jistě dobře známa a která je nám dochována díky tabulkám z Ras Šamra. Je to příběh boha Hadáda, boha hromu, který pláče a naříká nad smrtí svého jediného syna, Alejina, kterého zabila bohyně Mut. Rimóna známe jako aramejské božstvo (2 Kr 5,18). Jeho spojení se jménem kananejského boha Hadáda se vysvětluje velmi intenzivními vztahy mezi oběma kulturami. Rimón, jehož kořen rmm se v západní sémitské literatuře (Iz 33,3) často vztahuje k hromu, je tedy jen jiným pojmenováním pro Hadáda.
Mýtus o bohu Hadádovi (Rimónovi) odpovídá zcela situaci v staré Palestině, kde smrt boha Baala, boha vegetace, byla každoročně oplakávána kananejskými věrnými.
Avšak kromě této narážky na pohanskou mytologii se v textu Zacharjáše zmiňuje jiná událost, která se týká izraelské tradice. V údolí Megido zažil také Izrael jednu z nejsmutnějších chvil svých dějin.
Tam byl faraonem Nékem v r. 609 př. Kr. zabit král Jóšijáš. Oddíl z knihy Paralipomenon, která popisuje tuto událost (2 Pa 35,20-27), sdílí řadu společných motivůs textem u Zacharjáše. Oba dva se zvláště zmiňují o účasti žen na tomto nářku (2 Pa 35,25; srov. Za 12,12-14); oba dva dávají zármutek Megida do souvislosti se zármutkem Jeruzaléma a v obou případech se jedná o stejný zármutek (2 Pa 35,24; srov. Za 12,11). Konečně jsou to jediné dva texty z celé hebrejské Bible, které používají výraz „údolí (pláň) Megido“ (2 Pa 35,22; srov. Za 12,11). Tato literární shoda je evidentním projevem toho, že Zacharjáš i kronikář se odvolávají na stejnou událost Jóšijášovy smrti.
Je třeba říci, že osobnost krále Jóšijáše zapadá do souvislosti. Byl to král, který vládl nejdéle ze všech, a zároveň byl největší reformátor ve starých dějinách Izraele. Navíc byl zcela jistě jediným, kdo přivedl celou zemi, sever i jih, ke kulturní, duchovní, ale také sociální, morální a politické reformě. Byl podle vyprávění z knihy Paralipomenon, posledním králem, který „činil to, co je správné v Hospodinových očích“ (2 Kr 22,2). Jeho tragická smrt znamenala politický konec judského království.
Jestliže „pláň Megido“ je ve skutečnosti připomínkou Jóšijášovy smrti, zdůrazňuje zmínka o Hadad-rimónovi ještě více dramatický charakter tohoto zármutku. Se vzpomínkou na Jóšijáše je spojen – ať vědomě či nikoli – zármutek Hadad-rimóna – „prvorozeného“ syna božstva; v tomto smutku je oplakáván nejen král, ale i izraelský lid a jeho mesiášské naděje.
Jméno Harmagedon tedy v sobě nese oznámení o osudu, který čeká ctitele Babylóna – zármutek, který nemá obdoby. O něco dále, v 18. kapitole, potvrzuje kniha Zjevení tuto prognózu. Pád Babylóna je skutečně doprovázen výjimečným nářkem. Klíčové slovo, „žal, nářek“, je použito v tomto oddílu několikrát (Zj 18,7.8.11.15.19). Jsou zde líčeny tradiční rituály – sype se na hlavu prach, pláče se a naříká (Zj 18,9.10.15.19).
Harmagedonská bitva vypukne po vylití sedmé nádoby. Poprvé trest přichází shora – a jeho výsledek je definitivní. Hlas, který to vyhlašuje, vychází z nebeského chrámu. Je to Boží hlas: „Stalo se!“ (Zj 16,17) Toto vyjádření je idiomatické. Znovu se s ním setkáváme v kapitole 21,6 v souvislosti s Bohem počátku i konce, „Alfy a Omegy“.
Poprvé zachvacuje rána nejen lidstvo, ale celý svět. Celá příroda je rozvrácena. Jsou zasaženy ostrovy i hory (Zj 16,20).
Toto vylití Božího hněvu, které bylo až doposud pouze oznamováno (Zj 14,8.10) v budoucnosti, dochází nyní svého plného naplnění: „Bůh se rozpomenul na veliký Babylon a dal mu pít z poháru vína svého trestajícího hněvu.“ (Zj 16,19)
Stejně jako u babylonské věže je způsobeno rozptýlení budovatelů „velikého města Babylonu“ (symbol papežské církve První šelmy a pravděpodobně i „jejího obrazu“ alias NWO, který je v současnosti pilně budován). Jednota, kterou s takovou námahou vytvořili, je zcela rozbitá. „A to veliké město se roztrhlo na tři části.“ (Zj 16,19) Všechny tři vedoucí síly, které jsme viděli pohromadě pod jedním praporem, drak (okultní síly), šelma (Vatikánské křesťanství) a falešný prorok (USA) jsou nyní rozbity.
Výsledkem tohoto rozdrobení tří sil je pád národů (Zj 16,19). Tato událost tedy odpovídá scénáři šesté pohromy, kde byly tyto tři síly viděny, jak jednají s králi země (Zj 16,13.14). A tento zmatek je znamením pádu Babylonu.
-pokračování-