Pokračujeme ve zkoumání úsvitu naší civilizace. Minule jsme si pověděli o vzniku moderního právního řádu: Úlomky nalezených hliněných tabulek obsahují opisy zákonů ustanovených uruckým vladařem Ur-Nammou kolem r. 2350 př. Kr., tedy více než pět set let před Chammurapim »

---

První zákoník dávno před Chammurapim zavedli sumerští vladaři ve státě Ešnunna a také vládce Isinu — Lipit-Ištar

Stejně jako později Chammurapi, i Lipit-Ištar vysvětluje v preambuli svého zákoníku, že jedná podle pokynů velkých bohů“, kteří mu nařídili, „aby Sumerům i Akkaďanům zajistil blaho“.

Lipit-Ishtar was the fifth ruler of the first dynasty of Isin, and ruled from around 1870 BC to 1860 BC... he is mostly known due to Sumerian hymns written in his honor, as well as a legal code written in his name... (Francis R. Steele, The Code of Lipit Ishtar)

Ani Lipit-Ištar však nebyl prvním sumerským zákonodárcem. Úlomky nalezených hliněných tabulek obsahují opisy zákonů ustanovených uruckým vladařem Ur-Nammou kolem r. 2350 př. Kr., tedy více než pět set let před Chammurapim.

Zákony vyhlášené z pověření boha Nannara měly pomoci dopadnout a potrestat „uchvatitele dobytka, ovcí a oslů z rukou občanů“ a zajistit, aby „se sirotek nestal kořistí boháče, vdova kořistí mocného, aby muž jednošekelový se nestal obětí muže šedesáti šekelů“. Ur-Nammu také uzákonil „spravedlivé a neměnné váhy a míry“.

Ale sumerský právní systém i výkon spravedlnosti jsou ještě starší. Kolem r. 2600 př. Kr. se v Sumeru zřejmě událo tolik věcí, že ensi Urukagina usoudil, že je načase zavést reformy. Jeho dlouhý nápis označili vědci za vzácný záznam první společenské reformy lidstva založené na smyslu pro svobodu, rovnost a spravedlnost – tedy jakési „francouzské revoluce“ iniciované králem 4 400 let před 14. červencem 1789.

Urukagina v dekretu o reformách nejdříve uvádí nešvary tehdejší doby, poté způsob jejich nápravy. Hlavním nešvarem byly machinace úředníků za účelem vlastního obohacení, zneužívání úředního postavení a nasazování přemrštěných cen monopolními zájmovými skupinami.

Tyto — i mnohé další — křivdy dekret přísně zakazoval. Nikdo si již nemohl stanovit vlastní cenu za „dobrého osla nebo za dům“. „Velký muž“ již nesměl zastrašovat prostého občana. Byla v něm postulována práva nevidomých, chudých, vdov a sirotků. I rozvedená žena měla před bezmála 5 000 lety ze zákona právo na ochranu.

Jak dlouho předtím už existovala sumerská civilizace?

 

Jak dlouho předtím existovala sumerská civilizace, když potřebovala tak rozsáhlou reformu? Nepochybně dlouho, neboť Urukagina tvrdí, že ho vyzval jeho bůh Ningirsu, aby „obnovil výnosy z dřívější doby“. Z toho jasně vyplývá, že bylo zapotřebí návratu k ještě starším systémům a dřívějším zákonům.

Na dodržování sumerských zákonů dohlížel systém soudů, kde byla pečlivě zaznamenávána a evidována všechna soudní řízení, všechny rozsudky i uzavřené smlouvy.

Soudci rozhodovali obvykle v tříčlenné nebo čtyřčlenné porotě; jeden byl profesionálním „královským soudcem“, zbylí byli vybráni ze širší, 36členné poroty. Zatímco Babyloňané vydávali předpisy a nařízení, Sumerům ležela na srdci především spravedlnost, neboť věřili, že bohové určili krále zejména k tomu, aby v zemi zajišťovali spravedlnost.

Sumerské pojetí spravedlnosti a morálky lze v mnoha případech srovnávat se Starým zákonem. Než měli Hebrejci krále, vládli jim soudci; králové nebyli posuzováni podle mocenských výbojů či bohatství, nýbrž podle toho, v jaké míře „konali dobro“.

V židovském náboženství předchází Novému roku desetidenní lhůta, během níž jsou zvažovány a hodnoceny skutky lidí, podle nichž se určuje jejich osud v nastávajícím roce. Není patrně náhoda, že Sumerové věřili, že obdobným způsobem je lidstvo každoročně souzeno bohyní Nanše; koneckonců první hebrejský patriarcha – Abrahám – pocházel ze sumerského města Uru.

První kniha „Job“

Sumerské zaujetí spravedlností našlo také výraz v díle, jež Kramer nazval „prvním Jobem“. Když spojil úlomky hliněných tabulek v istanbulském Muzeu starověkého Východu, vyčetl z nich podstatnou část sumerské básně, která se – stejně jako starozákonní Kniha Jób – zabývá stížnostmi bezúhonného muže, kterému však přesto bohové nepožehnají, a on zakouší velké utrpení, strádání a ponížení. „Mé bohabojné slovo bylo v lež překrouceno!“ volá úzkostně.

V druhé části anonymní trpitel pokorně předstupuje před své božstvo; jeho rozmluva připomíná některé verše v hebrejských žalmech: Můj bože, otče můj, jenž zplodils mě – pozdvihni moji tvář… Jak dlouho mne zanedbávat chceš, nechávat bez ochrany… Jak dlouho necháš bez vedení mě?

Poté mu vylévá své srdce a slovy předepsanými liturgií vyznává vinu. Nakonec vše dobře dopadne: „Bůh popřál jeho slzám, nářkům sluch, bůh vyslyšel slova jeho bezúhonná a čistá, jimiž se člověk zbožně vyznával… bůh rukou svou mu osud zlý již nestrojil.“

Sumerská přísloví o dvě tisíciletí před biblickou Knihou Kazatel vyjadřují stejné myšlenky a bonmoty — dotyčný chce brzo zemřít, proto říká:

„Nechte mě užívat.“
Chce-li být zdráv, řekne: „Budeme hospodařit.“
Když zemře chuďas, nesnaž se ho vzkřísit.
Kdo mnoho stříbra má, možná šťastný jest;
kdo mnoho ječmene má, možná šťastný jest;
kdo však nemá vůbec nic, může spát.
Muž pro radost: manželství.

Po rozvážení: rozvod.
Nikoliv srdce vede k nepřátelství;
to jazyk vede k nepřátelství.
V městě bez hlídacích psů
vše ohlídá liška.

K duchovnímu bohatství sumerské civilizace přispěl nemalou měrou také ohromný rozmach reprodukčního umění. Skupina vědců z Kalifornské univerzity v Berkeley vyvolala v březnu 1974 značný rozruch oznámením, že se jim podařilo rozluštit nejstarší píseň na světě. Profesoři Richard L. Crocker, Anne D. Kilmerová a Robert R.

Brown zazpívali a zahráli píseň podle not zapsaných na klínopisné tabulce Pocházející přibližně z roku 1800 př. Kr., nalezené v Ugarifo na středomořském pobřeží (dnešní Sýrie).

„Již dávno víme,“ vysvětlovali vědci z Berkeley, „že asyrsko-babylonská civilizace znala hudbu, ale až do rozluštění této tabulky jsme nevěděli, že jejich hudba má stejnou heptatonicko-diatonickou stupnici, jež je příznačná pro současnou západní hudbu i řeckou hudbu z prvního tisíciletí př. Kr.“

Až do této chvíle se vědci domnívali, že západní hudba má svůj původ ve starověkém Řecku; tento objev však prokázal, že naše hudba – stejně jako mnoho jiného v západní civilizaci – pochází z Mezopotámie. Nemělo by to být tak překvapující, vždyť již podle řeckých učenců bylo o mezopotamských národech odjakživa známo, že „hledají harmonii a soulad se světem prostřednictvím tónů“.

Sumer má světové prvenství také v hudbě

Není pochyb o tom, že i v hudbě a v písních je nutné Sumerům přiřknout prvenství. Profesor Crocker dokázal zahrát prastarou melodii teprve tehdy, když zhotovil lyru podobnou těm, jež byly nalezeny v rozvalinách Uru. Texty z druhého tisíciletí př. Kr. svědčí o existenci hudebních klíčů a propracované hudební teorii.

Profesorka Kamerová již dříve (v díle The Strings of Musical Instruments: Their Names, Numbers and Significance) tvrdila, že v mnoha sumerských hymnických textech nalezla „na okraji něco podobného hudebním notacím“. „Sumerové a jejich následovníci žili plným hudebním životem,“ usoudila závěrem. Není proto divu, že na pečetních válečcích a hliněných tabulkách nalézáme takové rozmanité množství zobrazených hudebních nástrojů, zpěváků i tanečníků (obr. 20).

Stejně jako sumerská literatura a mnoho dalších duchovních hodnot, vznikla v chrámech i hudba a píseň. Zpočátku byla vyhrazena službě bohům, ale postupně si prorazila cestu i za chrámové zdi. Jedno lidové rčení pomocí slovní hříčky, tolik oblíbené u Sumerů, komentovalo honoráře zpěváků: „Zpěvák, jenž sladkým hlasem neoplývá, je věru ,bídný´ zpěvák.“

Bylo nalezeno množství sumerských milostných písní, které se nepochybně zpívaly za hudebního doprovodu. Snad nejdojímavější je však ukolébavka, již zpívá matka nemocnému dítěti:

Přijd, spánku, snes se na synáčka mého.
Chvátej, spánku, k mému synáčkovi.
Uspi jeho očka neklidná…
Trápí tě bolesti, synáčku můj;
mne to skličuje, já žalem se soužím
a pozvedám zrak ke hvězdám.

Nový měsíc ti svítí na tvářičky;
za tebe nechť tvůj stín prolévá slzy.
Lež, jen klidně lež a spinkej…
Kéž bohyně růstu jest tvým spojencem;
kéž v nebi máš výmluvného ochránce;
kéž dopřáno ti jest království šťastných dnů…
Kéž žena je ti oporou;
kéž štěstěna dopřeje ti syna.

Tato hudba a tyto písně jsou pozoruhodné nejen tím, že dokazují sumerské kořeny západní hudby, její struktury i harmonické skladby; stejně ohromující je i to, jak blízké nám jsou sumerské tóny i verše, když jim nasloucháme.

V Sumeru tkví kořeny celé naší civilizace!

 

 

 

A vskutku – když hloubáme nad onou skvostnou sumerskou civilizací, přicházíme na to, že v Sumeru tkví kořeny naší morálky a našeho smyslu pro spravedlnost, našeho právního řádu, naší architektury a techniky a našeho umění; sumerské instituce nám připadají důvěrně známé a blízké. Zdá se, že srdcem jsme vlastně všichni Sumerové.

 

Po vykopávkách v Lagaši odkryly rýče a lopaty archeologů Nippur, někdejší náboženské centrum Sumeru a Akkadu. Z 30 000 nalezených textů nebyly mnohé dodnes prozkoumány. V Šuruppaku byly nalezeny školní budovy staré pět tisíc let.0

 

V Uru nalezli vědci vázy, šperky, zbraně, vozy, přilby ze zlata, stříbra, mědi a bronzu, zbytky tkalcovny, soudní záznamy – a nad tím vším vypínající se stupňovitý chrám zikkurat, jehož rozvaliny dodnes ční nad okolní krajinou. V Ešnunně a v Adabu odkryli archeologové chrámy a skvostné sochy z období před Sargonem. V nápisech z Ummy se mluví o dávných říších… V Kiši byly odkryty monumentální budovy a zikkurat z doby nejméně 3000 let př. Kr.

 

Uruk (Erek) zavedl archeology do čtvrtého tisíciletí př. Kr. Nalezli tam první malovanou keramiku vypalovanou v peci i důkazy o prvním použití hrnčířského kruhu. Chodník z vápencových kvádrů je nejstarší dodnes nalezenou kamennou stavbou. V Uruku nalezli archeologové také první zikkurat – vysoký umělý pahorek, na jehož vrcholu stál červenobílý chrám.

Zde byly nalezeny také první vyryté nápisy i první pečetní válečky. Jack Finegan se o nich zmiňuje v díle Light from the Ancient Past: „Dokonalost těchto pečetítek, jež se poprvé objevují v uruckém období, je ohromující.“

Další naleziště z uruckého období nesou stopy úsvitu éry kovů. Roku 1919 narazil H. R. Hall na starobylé rozvaliny u vesnice dnes zvané El Obejd. Podle naleziště bylo pojmenováno období, jež vědci pokládají za první fázi velkolepé sumerské civilizace. V tehdejších sumerských městech, sahajících od severní Mezopotámie až po jižní úpatí Zagrosu, se poprvé stavělo z hliněných cihel a omítaly se zdi, poprvé se objevuje mozaiková výzdoba, hřbitovy s hroby lemovanými cihlami, glazurované a politurované keramické zboží s geometrickými vzory, měděná zrcadla, korálky z dovezené želvoviny, barva na oční víčka, měděné „tomahavky“, látky, domy, ale především – impozantní chrámové budovy.

Eridu — první sumerské město

O něco dále směrem na jih objevili archeologové Eridu – podle starověkých textů první sumerské město. Hlouběji pod ním narazili kopáči na chrám zasvěcený Enkimu, sumerskému bohu moudrosti; zdálo se, že chrám byl mnohokrát přestavován. Jednotlivé vrstvy zavedly vědce jednoznačně k počátkům sumerské civilizace: 2500 př. Kr., 2800 př. Kr., 3000 př. Kr., 3500 př. Kr.

 

Pak byly odkryty základy prvního chrámu zasvěceného Enkimu. Pod ním byla panenská půda – před ním tam nestálo nic. Tato vrstva spadala do období kolem roku 3800 let př. Kr. Tehdy se zrodila civilizace.

A nebyla to jen první civilizace v pravém smyslu tohoto slova; šlo o civilizaci nejrozsáhlejší, jež obsahovala vše a v mnoha směrech předčila ostatní starověké kultury, které vznikly po ní.

Na této civilizaci je nepochybně založena i naše. Člověk, který poprvé použil kamene jako nástroje asi o dva miliony let dříve, dosáhl této nebývalé vyspělé civilizace v Sumeru kolem r. 3800 př. Kr.

Podivně rychlý, náhlý a nečekaný vznik sumerské civilizace — naše věda nezná žádné její předchůdce a nemá tušení, jak se vyvinula, ani odkud Sumerové přišli

Zarážející na tom je, že vědci nemají dodnes tušení, kdo vlastně Sumerové byli, odkud přišli, a jak a proč se jejich civilizace tak náhle vynořila z temnoty dávnověku.

Vznik Sumeru byl totiž náhlý a nečekaný — jako by ta pokročilá  civilizace spadla z nebe!

H. Frankfort (Tell Uqair) ji popsal jako „ohromující“. Pierre Amiet (Elam) ji označil jako „pozoruhodnou“. A. Parrot (Sumer) se o ní vyjádřil jako o „plamenu, jenž tak náhle vzplál“.

Leo Oppenheim (Ancient Mesopotamia) poukazuje na „podivuhodně krátké období“, v němž tato civilizace vznikla.

Joseph Campbell (The Masks of God) své postřehy shrnuje takto: „Náhle a nečekaně… se v této malé sumerské náplavové zahradě zjevuje… celý kulturní syndrom, jenž od té doby tvoří zárodek všech vyspělých civilizací na celém světě.“

-pokračování-

---