Dnes se opět vrátíme k příběhu paní Jany a její Janičky v pořadí již třetím pokračování » V předchozích dvou jsme se dostali k popisu toho, jak Jana s Janičkou zvládaly naučit se vzájemné bezpodmínečné lásce a kterak jsme se právě přes tuto lásku dostali na stopu krutého emocionálního bloku z doby porodu, který nakonec vyústil v poměrně těžkou bulimii prožívanou nepřetržitě od 17 do 32 let jejího aktuálního věku.

Věnovali jsme se poměrně podrobně popisu vymazání onoho bloku a na osobním vyjádření paní Jany jste měli možnost poznat, že ono vymazání bloku skutečně v pozemské realitě vedlo k postupné likvidaci bulimie jako takové.

Popravdě řečeno, v přímém přenosu jste mohli pozorovat platnost Kristova výroku z Tomášova evangelia o tom, že když učiníte v sobě ty „dva“, tj. ducha a ego, jedním, najdete v sobě sílu pohnout konečně horou – svých vlastních problémů!

O přínosu tohoto dění pro běžný život mladé ženy a maminky z hlediska pozitivity života si jistě jste schopni udělat představu sami.

Po seznámení s těmito obrazy z niterného života paní Jany si velmi dobře uvědomíte, jak nádherně bohatý může být vnitřní život člověka, který se vývojem v mnoha inkarnacích dostal vlastní silou do situace, že je schopen najít přes mimořádný odpor církve a moderní společnosti cestu skutečné lásky k sobě. Ne všichni jste možná přesvědčeni, že to dokážete i vy. Ale nesuďte příliš přísně: i vám se tohle může otevřít méně či více, když se o to pokusíte.

Bez větších problémů jsme s paní Janou zvládli i druhou lekci ochrany před energetickým vampyrismem. Mnozí z vás ji znají, tu osobní ochranu, mnozí z vás ji i praktikují. Víte, že u této ochrany se využívá principu univerzálního zákona magického odrazu, který prostě zabrání útokům lidí /a nejen jich/ z vašeho okolí na energie vaší vlastní psychiky. Paní Jana bez toho, aby musela vynakládat nějaké podstatné úsilí, zhruba po týdnu realizace konstatovala:

„Mentální ochrana funguje. V práci cítím mnohem více klidu a celková nervozita, která mnohdy mezi mými spolupracovníky vládne, jde mimo mne. Cítím se opravdu skvěle a dochází mi, že mne ostatní berou mnohem více vážně než dosud. A to je velmi příjemné.“

Podobný přínos konstatovala i při návštěvě rodného domova, kde byla vystavena obvyklému odlivu psychických energií až přehnanou starostlivostí své maminky. Je pravdou, že při další návštěvě ji maminka opět velmi „zalezla pod kůži“, ale stačil krátký telefonát se mnou, zopakování zásad ochrany před psychickým nátlakem /neustálé výtky, nevyžádané rady do života, stesky a poučování/ a opět zavládla pohoda. Prostě je to o stálé mentální pohotovosti a prevenci proti energetickým útokům zvenčí!

Pozn.: Několik slov pro vás, kteří se možná pozastavujete nad tím, že doporučuji chránit si energie vlastního nitra i proti životnímu partnerovi či rodičům… nebuďte už konečně pitomí! …znáte univerzální zásadu o tom, kdo je pro vás nejdůležitější člověk?. .vy sami, viďte? …ale to je jen půl pravdy… nejdůležitějším člověkem pro vás jako ducha je váš vlastní fyzický člověk s jeho vědomím… a tak mu nenechte brát jeho životní energie ani těmi nejbližšími… vaše tělo bez energie je na nejlepší cestě k nemoci, ať již psychické nebo fyzické… a navíc nadměrnou energetickou dotací svých blízkých je učíte /a možná už jste je naučili/ příliš spoléhat na váš příliv energie /ať psychické nebo fyzické/ a oni zákonitě nevyvíjejí dostatečné úsilí posbírat si energii z běžně dostupných a /řekl bych/ k tomu určených zdrojů /příroda, pohyb, zábava, koníčky atd./… vychováváte si tak závisláky, kteří si tak zvyknou na vaši neustálou přítomnost ve svém životě, že vás nenechají svými požadavky vydechnout a garantuji vám, že jednou toho /možná, ale spíše docela jistě/ budete mít dost a začne vám to vadit… a co až jednou přebytky energií /a peněz/ nebudete mít…? Pak je zde velká šance, že vás vaše okolí odhodí jako onuci… domovy důchodců jsou plné matek, které děti navštěvují už jen tehdy, když babička bere důchod a je třeba ho přerozdělit… jednají podle hesla: dávala, jo? Dobrý… a už nechce či nemá z čeho dávat? …tak k čemu nám je? I zde platí, že jak se do lesa volalo, tak se z lesa ozývá… vztahy prostě mají být vyrovnané… vždy a všude!

 

Lekce číslo 3

Poněkud zajímavější byl průběh třetí lekce k likvidaci strachu z nepřijetí tímto světem a lidmi v něm. Tento strach se mnohdy ničivě projevuje v dětství velkými traumaty dítěte při běžných změnách v jeho životě. Stojí například za neschopností se zařadit do nového prostředí, ať již při přechodu z domácího prostředí do školky či později do školy. V době dospívání a dospělosti se tento strach projevuje jako nechuť k realizaci změn v běhu života. Člověk má obavy při jakékoli změně, například přechod na internát či vysokoškolskou kolej, změna bydliště /noví sousedé /jak mne přijmou, zvládnu se zařadit tak, aby mi bylo dobře?/, změně práce /spolupracovníci, nový šéf, dtto/, či jen změna společenské role /manželství, mateřství, přechod do důchodu/.

Tento strach se nevyhýbá nikomu a je u mnohých lidí značně agresívní. Pokud nechcete jít s manželem na společenský večírek s jeho spolupracovníky s poukazem na to, že prostě nemáte co na sebe, zkoumejte sama sebe, zda za tím nestojí neuvědomělý strach z toho, jak vás ten kolektiv neznámých lidí tam přijme. A buďte si jisti, že tomu tak skutečně je, vy si ho prostě jen nechcete připustit.

Kořeny strachu jsou již v prenatálním období

Pozn.: Tento strach vzniká už v prenatálu nedostatkem lásky, které prožívá dítě před narozením ze strany rodičů » Dítě potřebuje mnoho lásky a mnoho kontaktu s maminkou. Kolik budoucích matek se na dítě těší, povídá si s ním a vypráví mu o tom, jak to bude krásné, až ho bude moci vzít do náruče, hladit a líbat na očička? Kolik tátů bere existenci toho miničlovíčka teprve tehdy, když mu po narození doma vrní v postýlce, ale v období matčina těhotenství k němu nemá vytvořen žádný vztah? Chuděra dítě, vědomé si od vstupu duše do hmotného tělíčka /zejména/ emocionálních energií ve svém okolí, prožívá až velmi často druhou polovinu těhotenství s rostoucím strachem typu: proboha, ještě jsem u mámy v bříšku, ale nikdo mne nemá rád tak, jak bych potřebovalo… nikdo se na můj příchod viditelně netěší… a když tomu je tak už teď, jak to bude dál? …jak mně ten svět a lidi v něm přijmou, až se narodím? …a strach roste a roste a jeho růst se zastaví až narozením… pak vás provází v různé síle po celý život… zejména vy tátové se zamyslete na svými touhami mít kluka a pozdějším přezíravým postojem k děvčeti, k dceři… ani netušíte, jak ji vkládáte do její psychiky řadu bloků, které jí hezky znepříjemní život…  

U paní Jany byl obvyklý průběh práce na vymazání záznamu negativních energií poněkud narušen již zmíněným zásahem vedoucím k odstranění jejího bloku z doby porodu /tento blok později v dospělosti způsobil bulimii/. O tomto zásahu jsem vás podrobně informoval v druhém textu.

Z doby práce na odstranění strachu mám pro vás opět pár zajímavých informací o dění při rekonstrukci Janiny psychiky v podobě jejích, případně mých originálních zpráv, které jsme si vyměňovali.

„Dobrý večer, ještě pracuji na tom prenatálu. Právě jsem se přehoupla do osmého měsíce. Když to Janičce vyprávím, pociťuji opravdu radost a veliké těšení. Jde mi to pomaleji, ale cítím, že to funguje a přináší mi to do života zřetelně pohodu. Bulimie stále ještě hrozí, někdy míň a někdy víc… ale vím, že to nepůjde ze dne na den, tak se tím uklidňuji,“ napsala mi.

Že práce na zvelebení vlastního nitra není žádnou procházkou růžovým sadem, svědčí zpráva paní Jany datována o pár dnů později. Napsala mi: „Cítím se poslední tři dny velmi špatně. Jsem opět svázaná řetězy, o kterých už dnes vím, že je dokážu rozvázat jen já sama. Ale teď mi to nejde. Nedokážu to. Nemám sílu a jako bych ani nechtěla. Jsem v zajetí a sama. Láska je vzdálená. Cítím jen beznaděj a nechuť ke všemu…“

Po dvou třech uklidňujících intervencích mi po několika dnech přišla tato zprávička: „Tak sem nakonec ten prenatál dodělala. Už to pak šlo. Ten porod byl nejkrásnější… dokonce jsem tady na gauči jela na svět jako po másle 🙂 Děkuju a ozvu se.“

Paní Bulimie

A příští den pak mne potěšila paní Jana až nečekaně upřímným sdělením: “Zdravím Vás, dnes ráno jsem si zatančila… nahá a naprosto jsem vnímala celé své tělo. Bylo to orgasmické! Celý den jsem v naprosté přítomnosti… čas se zpomalil. Jsem na cestě domů a je mi fajn. Od rána jsem v neustálém spojení s Janičkou. Posílám lásku paní Bulimii a rozhodně se necítím sama. Mějte se krásně.“

A vše korunovala zprávou o další den později: „Už vím, proč měla Janička tehdy tu depresi. Tehdy jsem pro nedostatek času skončila na pár dnů cvičení s přepisováním prenatálu v osmém měsíci těhotenství. A ona byla zoufalá, chtěla — a asi i potřebovala si znovu prožít ten krásný porod, kterým jsme vymazali tehdy tu bulimii. A já zatažena do vnějších starostí jsem jí nevěnovala pozornost, nenaslouchala jsem jí… Opět velké poučení pro mne! Tak jsem se jí omluvila a jsme zase kámošky 🙂

V těch dnech jsem byl také svědkem toho, jak paní Jana objevila ve své auře energetickou živlovou bytost, o které ve své zprávě výše hovoří jako o paní Bulimii. Oč tady jde? Lidé běžně vytváří v jemné mentální hmotě svými myšlenkami tyto živlové bytosti. A to zejména ve vypjatých chvílích svého života. A emocionálně vypjaté chvíle nechtěného příjmu potravy a  následného  vyprazdňování dávají zoufalým myšlenkám značnou sílu a ty se pak zhmotní v astrální bytost, která je energeticky vyživována právě oněmi kritickými chvílemi příjmu a odmítání potravy. A sami si tak živí neviditelnou, stále u nich přítomnou bytost, která na úrovni myšlenek je samotné nutí k neustálému opakování toho tragického cyklu, protože se sama opakováním onoho cyklu vyživuje! Jana ji viděla svým vnitřním zrakem jako ošklivou starou žena. Ta žena stále více chřadla a scházela na úbytě ve chvílích, kdy bylo Janě líp a líp a přestávala ji svou energií zoufalství dotovat.

A chvíli poté mne překvapila zprávou: „Dobrý den přeji 🙂 tak pátý den nezvracíme a dobře se cítíme. Občas přijde pohnutka se přejíst, ale okamžitě si představím ty dvě kostičky čokolády a jak zbytek zase uklízím do skříně a je to pryč! A paní Bulimie umírá… je to pro ní bolestivé… cítím s ní obrovský soucit a uklidňuji jí, že se nemusí bát, že se z ní stane světlo a láska a i ona bude volná. Opravdu se mezi námi vytvořil blízký vztah a až odejde úplně, opláču to. Ale těším se z toho, až to nastane a těším se už teď. Mohu jí posílat kuličky lásky?“

Ponechal jsem jí v tomhle směru volnost a byl jsem zvědav na další průběh kontaktu s paní Bulimií. A opravdu se stalo opět to, co jsem registroval už v dřívějších podobných případech. I další zpráva byla ještě vysoce pozitivní, zde je: „Dobrý večer, zase se ozývám, abych Vás krátce informovala o paní Bulimii. Už je to týden, kdy jsem zdravá. Bulimie tu ještě je, leží, protože již v ní je jen velmi málo života. Postupně se od ní odpoutávám. Necítím k ní negativitu, ale přesto doufám, že umře. Posílám ji lásku a chtěla bych se s ní rozloučit jakýmsi rituálem. Zjistila jsem, že je z té čokolády… proto jsem jí viděla jako hnědou, jakoby z bláta. Nakonec mi došlo, že je čokoládová. Asi si koupím tu stejnou čokoládu jako kdysi a vložím jí do země s díkem a láskou… ještě nevím přesně. Až přijde čas, budu vědět co dělat. Pane Karpeto, to, co jsem si velmi dlouho přála, se uskutečňuje a já tak mohu ve svém vývoji postoupit do stále se zvyšujících vibrací a být radostná… Blažena blažená :)“

Ale po radosti přišel pád. O dva dny později zaznělo volání o pomoc: „Dobrý den pane Karpeta, mohla bych Vám zítra dopoledne nebo odpoledne zavolat? Mám pocit, že se zblázním… Držím se, ale jen na konečkách prstů…“

Zvládli jsme i tuhle krizi. Totiž při Janině „kozí“ dobrotě, kdy začala paní Bulimii posílat svou lásku, začala ta opět sílit a potíže s jejími projevy nemoci zesílily. Jana musela v zájmu vlastního přežití a zdraví tuto „charitu“ posílání lásky opustit, aby se postarala sama o sebe, o své psychické a fyzické zdraví. Podle mých zkušeností se totiž už této bytosti jednou postižený člověk nikdy nezbaví, ona bude latentně číhat na novou příležitost, jak zesílit a převzít opět vládu nad tělem. Musí být proto po zbytek života pod permanentní kontrolou, např. stejně jako podobná bytost, kterou mají vedle sebe vyléčení alkoholici a kterou nazývám /samozřejmě odborně, jak jinak/ pan „Ochlasta“. Někdy si o tom řekneme více.

Co je to opravdová, bezpodmínečná kristovská láska?

Pozn.: Pokud byste někdo chtěli vidět souvislost v dění ve vnitřním a vnějším světě podle známé esoterické zásady „jak dole, tak nahoře“, pak si povšimněte ve vnitřním světě chování oněch bytosti „Bulimie“ a „Ochlasta“ ve chvílích, kdy jim dáváte svou lásku a zanedbáváte zásadu ochrany vlastního života před touto invazní živlovou bytostí, které jste dovolili vlastní chybou zapadnout do své aury…

a srovnejte to s obdobným počínáním ve vnějším světě u tzv. sluníčkářů v případě láskyplného přijímání invazívních ekonomických migrantů z Asie a Afriky » … důsledky pro jednotlivce na rovině vnitřní a společnosti jako takové na rovině vnější jsou stejně zhoubné… pokud je nebudete držet mimo a pustíte do své „národní“ aury /do vlastní země, do svého životního prostoru/, budete je „milovat“ a „živit“ svou rádoby láskou a sociálními dávkami, zesílí /rozmnoží se/, naberou energii a udělají ze života vás, kteří jste zde doma, hotové peklo… podobně jako učinila paní Bulimie peklo ze života paní Jany… ano, jsem to já, kdo vás učí bezpodmínečné lásce… ale té Kristově bezpodmínečné… ovšem láska k těmto invazivním bytostem tak, jak je globalisty a jejími poctivými slouhy i u nás prosazována, je láska bezbřehá, naprosto postrádá božskou energii čistoty  a spravedlnosti a není proto v souladu se zákony Univerza… představu, jak se tygr a oslík spolu pasou na jedné louce a vybírají jeden druhému blešky z kožichů tam v nebi je zcela reálná, ale zde v pozemských podmínkách je to cestou do pomalu roztáčejícího se a později již zběsile vířícího kolotoče neporozumění a etnického a náboženského násilí…

PAMATUJTE PROSÍM, POŘÁD JEŠTĚ JSTE ČÁSTÍ PŘÍRODY TÉTO ZEMĚ A I PRO VÁS PLATÍ PŘÍRODNÍ ZÁKON SILNĚJŠÍHO… A VY SI PROTO NEMŮŽETE DOVOLIT BÝT SLABÍ… POKUD BUDETE, SAMI SI ZVOLÍTE SVOJI BUDOUCNOST… 

-pokračování-