Realita okolo nás je iluzí mozku, Reinkarnace a podstata reality

Přitažlivost prázdna — Casimirův efekt a kvantová pěna. Částice ze záhrobí a kvantové superpočítače, které převálcují lidstvo. Již brzy. 12

Už jsme si v našem seriálu o duši a o podstatě 3D reality pověděli hodně o klíčových důkazech kvantové fyziky »

Snažíme se vám v tomto absolutně zásadním a převratném textu postupně ukázat důkazy a popis toho, jak lidský mozek pro člověka vytváří a vykresluje osobní, silně subjektivní iluzi vnější 3D reality.

Někomu to může připadat nepraktické a nedůležité — ale vězte prosím pěkně, že je životně důležité vědět jak nás mozek klame a co se tam uvnitř hlavy doopravdy děje. Je životně důležité poznat sám-sebe!

Materialismus je mrtev!

Příště už se podíváme na to, co o fungování mozku zjistili moderní biologové, ale dnes ještě zůstaneme u „tvrdých“ fyzikálních důkazů toho, jak naše 3D realita funguje. Pro doplnění obrazu se ve zkratce podíváme na další zrealizované experimenty — uvidíte, že už absolutně není pochyb o existenci kvantového světa. Materialismus již zemřel, jen ve školách a univerzitách si toho ještě nevšimli a vaše děti se pořád učí materialistické nesmysly o tom, jak prý se Vesmír (a následně i život v něm) nějakou šíleně nepravděpodobnou náhodou zformoval z hmoty po údajném Velkém třesku plesku… Nakonec přidáme pár zajímavosti o supermoderní technologii kvantových počítačů, které jsou blíže praktickému nasazení než si většina lidí myslí. Spolu s nimi se velmi reálně přibližuje sestrojení AI, která překoná inteligenci lidskou.

Začneme velmi názorným fyzikálním pokusem, při kterém se objevují částice z „ničeho“ — je to velmi intuitivní důkaz, který lze vysvětlit jen za předpokladu, že hmota je ve skutečnosti „upletena“ z vibrující energie a de facto ve skutečnosti neexistuje — existuje jen energie, která se projeví resp. „zhmotní“ ve vědomí ega, které je pozorovatelem… Svět se na atomární a subatomární úrovni chová velmi „podivně“ — chování částic odporuje ne-zdravému materialistickému rozumu 😉 Referoval o tom např. technet.cz:

Může být vakuum přeplněné? Ano může! Podívejte se na částice, které vznikají z ničeho…

Typickým příkladem podivnosti kvantového světa je vakuum. Na první pohled nejde o nic složitého, vždyť je to jen prázdný prostor… Ale existuje vůbec něco jako dokonale prázdný prostor? Když z určité ohraničené části prostoru odstraníte veškerou „hmotu“ do posledního atomu, co myslíte, že zbude? Nic?

Ne tak docela. Vznikne tzv. kvantové vakuum, které moderní fyzika definuje jako stav systému o nejnižší možné energii. Toto vakuum ale nikdy úplně prázdné není, neboť je díky kvantovým fluktuacím plné částic a polí, které neustále vznikají a zase zanikají. Popularizátoři vědy pak hovoří o „kypící kvantové pěně“.

Přitažlivost prázdna

Materialisté těmto částicím a polím říkají virtuální… Jenže ony částice jsou stejně „reálné“ jako všechny ostatní a mohou ovlivňovat „reálný“ svět! Jedním z příkladů takového vlivu je Casimirův jev.

Jeho existenci ilustruje pokus, pro který potřebujeme vakuum a dvě rovnoběžné nenabité desky v nepatrné vzdálenosti od sebe (řádově v nanometrech, tedy miliardtinách metru). Zatímco v okolí kypí kvantová pěna a rychle vyskakují a mizí částice, mezi deskami je tato částicová zoo o hodně chudší. Objevují se tu jen ty částice, které mají vlnovou délku menší, než je šířka mezery mezi deskami. Přesila částic v okolí pak tlačí obě desky k sobě.
Uvedená síla je měřitelná — a byla už přesvědčivě změřena, jak říká Jiří Chýla z Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR: „Jen se nepoužívají dvě desky (protože vyrovnat je proti sobě by bylo příliš obtížné), ale deska a kulička. …“

Casimirův efekt

Jev předpověděl v roce 1948 nizozemský fyzik Hendrik Casimir (1909–2000). Zjistil, že pokud se dvě rovnoběžné a nenabité desky přiblíží na dostatečně malou vzdálenost, začnou se přitahovat do té doby neznámou silou.

Podstatu Casimirova jevu lze vysvětlit poměrně jednoduše. Jak mezi deskami, tak v okolním prostředí totiž dochází k neustálým fluktuacím vakuového pole, tj. ke vzniku virtuálních párů částic a antičástic. V prostoru mezi deskami se jich ale rodí méně, neboť virtuální částice zde mohou mít jen určité vlnové délky, a sice takové, aby vzdálenost mezi deskami byla jejich celočíselným násobkem. Protože pro částice v okolí žádné takové omezení neplatí, je jich nutně více, což se nakonec projeví silou, která tlačí desky k sobě.

Casimirův jev byl nejednou ověřen — ovšem uplatňuje se pouze při velmi nepatrných vzdálenostech, menších než 100 nanometrů. …

Kvantově provázané částice spolu komunikují ze záhrobí

Člověk už si pomalu zvykl na to, že se v mikro-světě dějí roztodivné věci, které se často vymykají ne-zdravému materialistickému rozumu… ale že by spolu mohly být ve spojení  (provázané) dvě částice, z nichž jedna vlastně ani neexistuje, to už je přece jenom trochu moc. Jenže přesně tohle ukázal níže popsaný pokus izraelských vědců.

Kvantová provázanost je jev, při němž dochází k propojení dvou kvantových objektů (obvykle elementárních částic) v tom smyslu, že se mohou vzájemně ovlivňovat, ať je dělí jakákoli vzdálenost. Představte si například, že máte dva provázané fotony, jeden ve stejné místnosti jako vy a ten druhý v jiné. Když u fotonu vedle vás změníte nějakou vlastnost (třeba tzv. spin nebo polarizaci), pak se ta samá vlastnost okamžitě zrcadlově změní i u toho druhého. Přitom vůbec nezáleží na tom, jak daleko jsou oba fotony od sebe, může to být pár centimetrů stejně jako světelných let, výsledek je vždycky stejný.

Právě tohle prapodivné chování kvantového světa dohánělo k zoufalství Alberta Einsteina, který o kvantovém provázání hovořil jako o „strašidelném působení na dálku“ »

Ale ať si o něm slavný fyzik myslel cokoliv, faktem je, že zmíněný fenomén byl v minulosti skutečně pozorován a přesvědčivě prokázán. Ano, i tento Einsteinův omyl je jednoznačně dokázán!

Jeruzalémský důkaz kvantové provázanosti do záhrobí — budoucí děje zpětně ovlivňují historii

Vědci z Hebrejské univerzity v izraelském Jeruzalémě ale nedávno provedli experiment, při němž bizarnost kvantové provázanosti posunuli ještě dál. Podařilo se jim provázat fotony, které spolu ve stejný čas vůbec neexistovaly. Čímž prokázali, že kvantová provázanost se nemusí omezovat jen na prostorové vzdálenosti, nýbrž že k ní dochází i mezi různými časy.

Pozn. redakce: S dříve uvedenými znalostmi by tohle už naše čtenáře nemělo překvapit — dokazovali jsme již přece, že čas je jen další rozměr našeho vesmíru! Ano, čas je pouhá iluze — stejně jako i celé pozemské 3D »

Jak toho dosáhli? K pokusu použili místo tradičních dvou fotonů hned čtyři

Dávejte pozor: Fyzici mezi sebou nejprve provázali dva fotony, které si označíme jako F1 a F2. Potom u fotonu F1 změřili jeho polarizaci a zničili ho. A teprve pak vytvořili další pár provázaných fotonů, tentokrát F3 a F4. A aby toho nebylo dost, foton F3 ještě provázali s F2, čímž automaticky došlo i ke spojení F1 a F4. To by samo o sobě nebylo nic až tak překvapujícího (fyzici tomu říkají předávání kvantové provázanosti), kdyby foton F1 v té době už neexistoval. Mezi fotony F4 a F1 se vytvořilo přízračné propojení, přestože byl foton F1 zničen dřív, než se foton F4 vůbec objevil na scéně.

Izraelští vědci výsledky vysvětlují tím, že ke změnám na fotonu F1 došlo ještě předtím, než foton F4 vznikl, takže de facto budoucí děje zpětně ovlivňují historii. Ale lze se na to dívat taky obráceně. A sice tak, že to, co se stalo v minulosti, se nějak přeneslo do budoucnosti na foton, který měl teprve vzniknout.

Je to k nevíře, ale výsledky pokusu hovoří jasně – ono Einsteinovo „strašidelné působení na dálku“ se uplatňuje nejen v prostoru, ale i v čase!

We-Are-Living-In-A-Simulation-2

Pozn. redakce: Toto je efekt kauzality o kterém fyzici mluvili v předchozí části o kvantové gravitaci »

Naši poučení čtenáři už vědí, že minulost i současnost existují současně! Připomeňme si ono přirovnání času k jednotlivým políčkům filmu…

Tady s materialistickou logikou nevystačíme.

NASA, CIA i Google kupují kvantové počítače

Možná si někteří myslí, že kvantové počítače jsou jakési sci-fi — opak je ovšem pravdou. Tyto věcičky se stávají realitou právě teď.

Začneme rokem 2013, kdy NASA kupuje ve spolupráci s Googlem počítač firmy D-Wave, která sama svůj stroj označuje jako kvantový. Ale odborníci se neshodnou, zda opravdu jde o první praktický příklad této „zázračné“ technologie. V kvantovém světě je totiž možné být v několika stavech najednou. Takže zatímco klasický PC bit může být buď 1, nebo 0, tak kvantový může být obojí najednou (je to tzv. kvantová superpozice stavů). Kvantový počítač by tak mohl teoreticky počítat s oběma hodnotami najednou, v případě vícebitového počítače pak čistě teoreticky dokonce se všemi kombinacemi těchto bitů najednou. Ale práce s kvantovými bity se zatím nedaří. V D-Wave se rozhodli, že problém je moc složitý a dnes vyřešit nejde. Místo toho se rozhodli postavit počítač specializovaný k řešení jednoho druhu problémů. Jde o složité problémy optimalizace, třeba hledání nejkratší trasy mezi několika místy, což je pro běžné počítače úloha poměrně složitá. Metoda je matematicky o hodně složitější (využívá tzv. adiabatický teorém) a může se uplatit třeba při vyhledávání textu v databázi, ale stejně tak pro hledání podoby možných léků, analýzu DNA nebo také šifrování.

Takovýto počítač si můžeme představit např. jako trojrozměrnou mapu krajiny se sadou kuliček (tj. kvantových bitů). Když dáme kuličky na mapu, tak se automaticky skutálejí do nejhlubšího „údolí“ v okolí. Takového stroje se nemůžete zeptat na libovolný problém, ale můžete se například otázat, jak se s co nejmenším výdajem energie dostat z bodu A do bodu B. Nebo na libovolný jiný problém, který dokážete zformulovat do otázky v této formě.

Při rychlém hledání „údolí“ počítač D-Wave využívá tzv. „kvantového tunelování“. Zároveň jsou jednotlivé bity jakoby v obou stavech najednou, takže počítač v podstatě pracuje s několika možnostmi paralelně během jednoho výpočtu. Zároveň by měly být částice ještě tzv. kvantově provázané, což v důsledku znamená, že pokud se změní stav jednoho bitu, změní se na dálku okamžitě i stav bitů s ním provázaných.

Obrazně řečeno tedy v počítači běží několik výpočtů najednou, ale jakmile jeden dílek zapadne na své místo, ostatní dílky si sednou na „správné“ místo.

Je to ono, není to ono?

V praxi zatím počítač doprovází řada nejasnosti. Skeptici firmu od začátku podezírali, že na jejím počítači nic kvantového není. A to zcela pochopitelně. D-Wave nabízí „černou skříňku“, ze které padají výsledky. I když firma má vysvětlení, jak počítač k výsledkům dochází, nejde se o pravdivosti těchto slov jednoduše přesvědčit…

Počítače D-Wave se každopádně dobře prodávají: CIA, NASA, Google… partička temných o ně má eminentní zájem!

Jako první skočila do neznáma v roce 2011 firma Lockheed-Martin, která koupila tehdy ještě 128qubitový (qubit je „kvantový bit“) počítač D-Wave za 10 milionů dolarů. V květnu 2013 se přidala i agentura NASA, která by 512qubitovou verzi počítače za 15 milionů dolarů chtěla nainstalovat v Amesově výzkumném středisku v Kalifornii. Na nákupu se bude podílet i Google. Do firmy D-Wave nedávno také investovali zakladatel Amazonu Jeff Bezos nebo tajná služba CIA.

VIDEO: Kvantové počítače (CZ titulky)

 

First IBM Q computation center with commercial quantum systems

A teď několik čerstvých zpráviček. Např. 14. 12. 2017 slavná firma IBM prohlásila, že plnohodnotné kvantové počítače jsou už „za rohem“… Připomeňme ještě známý fakt, že USA, ani žádná jiná mocnost, nepublikuje a neodtajňuje svou nejmodernější technologii… víte proč…

 

Odhaleno: Google má plán jak získá nadvládu v kvantových počítačích

Slavný americký časopis New Scientist v roce 2016 publikoval následující text, na kterém je pozoruhodné mj. to, že Velký bratr Google odmítl sdělit podrobnosti…

Revealed: Google’s plan for quantum computer supremacy

SOMEWHERE in California, Google is building a device that will usher in a new era for computing. It’s a quantum computer, the largest ever made, designed to prove once and for all that machines exploiting exotic physics can outperform the world’s top supercomputers. And New Scientist has learned it could be ready sooner than anyone expected – perhaps even by the end of next year.

The quantum computing revolution has been a long time coming. In the 1980s, theorists realised that a computer based on quantum mechanics had the potential to vastly outperform ordinary, or classical, computers at certain tasks. But building one was another matter. Only recently has a quantum computer that can beat a classical one gone from a lab curiosity to something that could actually happen. Google wants to create the first.

The firm’s plans are secretive, and Google declined to comment for this article. …

-pokračování-

Tento článek je součástí velké série o tom co je to vlastně realita » Série začíná důkazy o holografické podstatě našeho Univerza v této části zde »

Od popisu fungování duše se propracujeme až k podstatě Univerza. Poznáme že duchovní a hmotný svět vůbec nejsou odděleny. Podíváme se mj. jak věda dokázala, že vesmír je složen pouze z energie a že naše zdánlivá „realita“ existuje až poté, co ji naše vědomí pozoruje. Podíváme se na důkazy o Einsteinově omylu a na problémy s tzv. Standardním modelem vesmíru. Nejnovější experimenty ukazují, že vládnoucí Standardní fyzikální model je pravděpodobně špatně a tzv. Velký třesk se možná vůbec neodehrál.

Jakkoliv to zní šíleně, na naší fantastické cestě za poznáním zjistíme, že holografický a kvantový model vesmíru vysvětluje fungování naší reality zdaleka nejlépe. Mnohé zcela seriózní vědecké důkazy podporují teorii, že celý náš viditelný vesmír je „jen“ holografickou projekcí ve vědomí lidstva. Jakousi velmi pokročilou iluzí, virtuální realitou, simulací vypočítanou na stvořitelově kvantovém počítači, simulací tak pokročilou, že vědomí inkarnované v lidském těle dokonale zapomnělo, kým doopravdy je. Je čas se probudit vážení a milí. Buďte moudřejší než materialisté a poznejte sami-sebe, osvoboďte se ze zajetí iluzí, poznejte cíl své Cesty a skutečný smysl života!

Zdroje: