Tento text vznikl jako výsledek pátrání autora, který chce vědět jak to bylo s Ježíšem doopravdy a jaké bylo originální Kristovské poselství. Církve nám tvrdí že mají „pravdu“… dokonce kvůli tomu samy sebe prohlašují za neomylné… ale právě tohle je soudnému člověku podezřelé! Tak došlo k rozhodnutí ověřit si věci sám.
Pokračujeme v našem detektivním pátrání po stopách Nového Zákona a Kristova poselství. Minulé díly najdete pohromadě v rubrice Tajnosti církve římské »
Nyní vám nabídnu kousek z textu o historii raného křesťanství. James D. Tabor píše o výsledcích svého výzkumu…
Mnohým se může líbit kontinuita [církve], která plyne z Pavlova vlastního (upraveného) ztvárnění „evangelia“ v 1. listě Korintským 15 (psáno v 50. letech n.l.), nebo jeho jadrného shrnutí v 1. listě Tesalonickým 1:9-10, a raných „kázání“ církevních pilířů, Petra a Jana (Jakub byl vynechán nebo potlačen).
Nicméně, já [Tabor] jsem došel k přesvědčení, spolu s řadou svých kolegů, že kniha Skutků apoštolských je pravděpodobně NEJVÍCE zavádějící dokument v kánonu Nového zákona. Příběh o tom, jak skutečně vypadaly nejranější dny Ježíšova hnutí — když jej vedl Jakub bratr Ježíše a Petr s Janem byli považováni za jeho „pravou“ a „levou“ ruku — byl zcela zamlžen, zastřen a eliminován.
Eliminace se naštěstí nevydařila na 100%. S nejnovějšími poznatky je možno trochu osvítit toto temné období raného křesťanství. Vlastně, Pavlovy dopisy jsou jedním z našich nejlepších zdrojů. Tam najdeme mezi řádky odraz klíčových prvků alternativního příběhu, který Lukáš vědomě přepsal.
Pozn. red.: Už jsme uvedli poznatky oficiální biblistiky, které jasně ukazují, že tzv. Lukáš byl nejspíše jen písařem a redaktorem Pavlových názorů » http://www.ragauian.cz/vznik-noveho-zakona-a-jeho-verohodnost-biblistika-vedecke-badani-i-proroci/
Nazorejci, Ježíšova židovská sekta
James D. Tabor říká dále: Jsem přesvědčen, že Pavlovi nejhlasitější nepřátelé jsou ve skutečnosti ti, které sarkasticky nazývá „tak zvané pilíře“ církve, a to Jakub, Petr a Jan. A máme i jiné zdroje, tu a tam, i když často jen kousky a úlomky. Ovšem složený obraz, který se nám postupně objevuje, je ohromující:
To, co dnes oficielně známe, je hodně daleko od jakékoli formy víry, která by mohla být nazývána „křesťanství.“
To, co ve skutečnosti vzniklo okolo Ježíšova působení, byla spíše židovská sekta, dnes známá pod názvem Nazaretští (Nazorejci), která byla součástí toho, co nazýváme „pozdní Judaismus 2. chrámu“ stejně jako farizeové, saducejové, zéloti, nebo Esséni.
Ve skutečnosti, je přesnější „Ježíšovo hnutí“ popsat jako „mesiášské hnutí v Palestině před 70. rokem“ vedené Jakubem bratrem Ježíše.
Nejbližší textové paralely, pokud jde o apokalyptické vidění původního raného křesťanství, jsou pravděpodobně nejlépe zachované ve svitcích od Mrtvého moře, jak Tabor uvádí v předchozích příspěvcích na svém blogu.
Pozn. red.: Při čtení Kumránských textů připomínám potřebnou obezřetnost kvůli tomu, že Esséni pro svou bezpečnost a maskování vytvářeli některé úmyslně falešné spisy. Viz minulé díly o Kumránských důkazech, odst. Tajnosti Esejců » http://www.ragauian.cz/vznik-noveho-zakona-svitky-od-mrtveho-more-souvislost-s-esejci-i-ebionity/
Největší Kristův poklad
Další a snad nejpodstatnější doplňující poznámka spočívá v tom že nelze zapomínat na podstatnou část původního křesťanství — a to sice na tzv. gnózi, která byla jakousi vysokou školou pro pokročilé následovníky Krista. Ona je samozřejmě zastoupená i v Kumránu, ale Tabor bohužel malinko opomíjí další podstatný nález: Nag Hammadi.
Výslovně je nutno zdůraznit Evangelium Judy Tomáše — prosím nezapomeňme na jeho klíčový význam jakožto Ježíšova bratra (!) který nám zapsal lekce oné Ježíšovy vysoké školy při soukromých přednáškách pro nejbližší a zasvěcence do pokročilých částí učení!
Zde leží ten největší poklad, který nám Kristus odkázal »
Druhý chybný předpoklad
Druhý základní předpoklad o raném křesťanství, který bychom měli radikálně zpochybnit, je falešný portrét jeho čistého oddělení od židovství a následné harmonické, nepřerušené pokračování církve do druhého a třetího století (navzdory několika »zlým« kacířům). To je jen pohádka prezentovaná státní cézaropapežskou církví a jejím neohroženým »církevním otcem« historikem a propagandistou Eusebiem. I když většina lidí nečetla a nikdy číst nebude jeho Církevní dějiny, tato jeho práce zásadně formovala základní obraz »vývoje křesťanství«, který má většina z nás naprogramovaný v hlavách — díky téměř 2000 let dlouhé propagandě ze strany vítěze. Tyto jednostranně a tendenčně sepsané dějiny se staly téměř pro každého nezpochybňovaným vyprávěním o původu křesťanství. Pohádka se vypráví nějak takhle:
„Bůh poslal svého syna, aby zemřel za naše hříchy; byl vzkříšen z mrtvých, vstoupil na nebesa, pověřil dvanáct apoštolů, a o něco později Pavla jako apoštola pohanů, hlásáním nového křesťanského poselství do celého světa; Křesťanství se rozhodně odloučilo od zastaralého judaismu a šířilo v římském světě; přes židovskou nenávist a římské pronásledování církve triumfovalo jako duchovní království Krista na zemi.“
Židovské křesťanství bylo ve skutečnosti HLAVNÍM PROUDEM následovníků Ježíše
Nyní víme, díky objevení a znovuzískání mnoha (úmyslně zničených a skrytých) alternativních starověkých zdrojů (vč. textů z Nag Hamaddi nalezených v Egyptě v roce 1945, dále nově redigované a přeložené tzv. pseudo-Clementinské literatury, Didaché a různých syrských a arabských zdrojů) že to, co se dnes často nazývá „židovské křesťanství,“ bylo ve skutečnosti HLAVNÍM PROUDEM křesťanské víry následovníků Ježíše a Jakuba před rokem 70 našeho letopočtu.
Pozn. red.: A ono je to vlastně dost logické: Ježíš i Jan Křtitel začali vyučovat v Izraeli, v poušti u Bethabary a prvotní křesťané LOGICKY MUSELI BÝT ŽIDÉ! Musíme se jen ptát: Kdo a proč měl zájem toto zatajit?
http://jamestabor.com/2012/07/06/two-assumptions-about-early-christianity/
Ježíšovi sourozenci Jakub a Juda
Už zde byl několikrát zmíněn fakt, že prvním vůdcem prvotní církve byl Ježíšův bratr Jakub.
Pro většinu lidí to je poněkud překvapivá informace — přitom je skryta dokonce i v kanonické Bibli! Klíčové postavy prvotních židovských křesťanů byly zatemněny a jsou ignorovány dodnes. Není to náhodou — spolu s nimi byly totiž cíleně vymazány podstatné části Kristova učení, které se nehodily tehdejší elitě vládnoucí církvi i státu. Ano, pokud si vzpomínáte, neustále v tomto našem pátrání zdůrazňuji že doba Temna a zla přišla se státní cézaro-papistickou církví. Nestalo se to najednou ale výraznými negativními mezníky byly vlády drakoniánských císařů Konstantina a Justiniána. Určitě si na toto zlo posvítíme v dalších dílech.
Podívejme se, co lze dohledat o zmíněných postavách Ježíšových příbuzných u jiných výzkumníků a v oficielních kanonických církevních záznamech, nezávisle na Taborovi. (Podrobněji k Taborovým důkazům se ještě dostanem v dalších dílech.) Shrnutí dalšího nezávislého výzkumu můžeme najít např. u ČT, která věnovala Ježíšově rodině podrobný dokument, kousek ocituji:
První díl dokumentu pátral po příbuzných Ježíše i jeho širší rodině: Zabýval se jeho sourozenci, rodiči i širším příbuzenstvu. Genealog Tony Burroughs mluvil s odborníky a v zapomenutých pramenech našel jisté stopy, které prozradily, že Ježíš měl velkou rodinu. Kromě Ježíšova rodokmenu se vědci pokusili také vytvořit obraz, jak členové jeho příbuzenského okruhu mohli vypadat. Z bádání vyplynulo, že Josef byl ženatý už předtím, než se seznámil s Marií, a že někteří Ježíšovi bratři a sestry byli dětmi jeho první ženy. Jakub a Josef byli Ježíšovi nevlastní sourozenci, navíc měl Ježíš vlastní bratry Šimona a Judu…
Listy svatého Pavla, jeden z nejranějších a nejspolehlivějších zdrojů informací o učednících, svědčí o tom, že Ježíšův bratr Jakub byl ve skutečnosti učedníkem. Pavel se o něm zmiňuje jako o apoštolovi, což je slovo, které v evangeliích vždy označuje jednoho z dvanácti učedníků. Historik biblických dějin Robert Eisenmann z toho vyvozuje:
Tohle je velmi pádný důkaz, že Jakub nebyl jenom jedním z nejdůležitějších apoštolů, ale patřil mezi ty apoštoly, kterým Pavel říkal „pilíře víry“.
Pozn. red.: Důkazy nám dává i kanonický Pavel, jako např. zde…
18 Teprve po třech letech jsem přišel do Jeruzaléma, abych se seznámil s Petrem. Strávil jsem u něj dva týdny, 19 ale s žádným jiným apoštolem jsem se nesetkal, kromě Jakuba, Pánova bratra. 20 Bůh je mi svědek, že vám nepíšu žádnou lež! (Galatským 1:18-20)
https://www.bible.com/en-GB/bible/15/gal.1.18-20.b21
Všimnete si, čí jméno je psáno na prvním místě? 😉
9 Jakub, Petr a Jan, považovaní za sloupy církve, tedy poznali, jakou jsem dostal milost, a podali mně i Barnabášovi pravice jako společníkům s tím, že my půjdeme k pohanům a oni k obřezaným. (Galatským 2:9)
https://www.bible.com/en-GB/bible/15/gal.2.9
Pozn. red.: Další nezávislý důkaz o Jakubovi nám dal židovský historik prvního století Josephus když se zmínil o kamenování „Jakuba, bratra Ježíše, který se nazýval Kristus“ (viz Židovské starožitnosti, Josephus, Kniha XX, oddíl 200).
Přezdívka Tomáš je totéž co Dvojče aneb Juda Druhý
Některé údaje nasvědčují tomu, že učedníkem byl i Ježíšův bratr Juda. Při zběžném pohledu se to sice nezdá být moc pravděpodobné, protože jediným učedníkem jménem Juda v evangeliích je Jidáš, ovšem existují náznaky, že mezi učedníky byl druhý Juda. Juda Tomáš, apoštol, který je známý jako „nevěřící Tomáš“.
Možnost, že by Ježíšovým bratrem mohl být právě tento Juda, Burroughs diskutoval s historikem biblických dějin Markem Goodacrem, jenž studoval významový obsah jména Tomáš v 1. století. Ten říká: „Slovo Tomáš se v evangeliích objevuje na seznamu učedníků. A to je docela zvláštní, protože Tomáš nebylo v 1. století běžné jméno. Takto matky a otcové své syny nepojmenovávali. Je to aramejské slovo, které znamená dvojče. Je to nejspíš přezdívka toho člověka.“
Přezdívky jsou v evangeliích užívány pouze proto, aby nedošlo k záměně, pokud mají dva učedníci stejné jméno. Proto Juda, Ježíšův bratr, dostal přezdívku Tomáš neboli Dvojče, aby byl odlišen od staršího učedníka se stejným jménem, Jidáše Iškariotského.
Pokud byl ale učedník Juda Tomáš skutečně bratrem Ježíše, znamenalo by to, že Ježíš měl dvojče.
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10084286904-jezisova-rodina/205382531110001/
Poslední citovaná věta ČT ovšem obsahuje logickou chybu, kterou jistě snadno objevíte při novém pomalejším přečtení: Totiž, pokud slovo Thomas, řecky Didymos, česky Dvojče je přezdívka pro odlišení, tak zcela jistě nelze brát výraz Dvojče doslovně! Stejně tak dobře mohla být míněna ve významu Juda Druhý! Nikde není přímo řečeno že by snad Juda byl dvojče od TOHO Ježíše, ne ne.
Co je ale podstatné, Ježíšův mladší bratr Tomáš je autorem vůbec nejdůležitějšího evagelia, jehož pravost jsme zde už důkladně ověřovali a není o ní pochyb:
Praktická ukázka překrucování historie
Podívejme se nyní na ukázku církevní literatury, na které lze dobře pozorovat následující: Církevní autoři se svou dezinterpretací snaží zamlžit jak essénský původ křesťanství, tak i gnostické kořeny křesťanství.
Na smutnou skutečnost jak je kroucen dokonce i původní gnostický význam Janova sdělení jsem už poukázal o něco podrobněji v minulých dílech, viz Teologické manipulace s pravdou » http://www.ragauian.cz/vznik-noveho-zakona-krestansky-klaster-v-chenoboskiu-a-jeho-gnosticke-krestanske-spisy-z-nag-hammadi/
Cituji nyní pro dokreslení tohoto tvrzení pár ukázek z knihy Kurta Schuberta: „Ježíš ve světle tradiční židovské literatury“, kterou vydalo nakladatelství Vyšehrad — je dobře vidět, že když už církevníci musí přiznat společné body s esejci, snaží se alespoň tento fakt co nejvíce zeslabit a hledají hlavně rozdílnosti.
Království boží na Zemi
Nejdříve připomínám k čemu už dospělo naše pátrání v tomto seriálu: Netvrdím, že Jan Křtitel a Kristus byli esejci, ovšem je jisté že z této sekty vyšli, vzdělávali se v ní a že nějaká (možná jen malá) část zasvěcenců z tohoto pokročilého duchovního proudu připravovala a podporovala jejich misi, tedy plánované veřejné vystoupení před lid. Cíle tohoto hnutí samozřejmě byly ryze idealistické a vysoce duchovní: Práce na pozvednutí duchovního vědomí lidstva… ono často zmiňované království boží na Zemi.
Dodávám jen, že čtenář může i na katolických autorech vidět, že jejich texty výsledky našeho pátrání nijak nepopírají — nemohou, fakta jsou fakta — i když se snaží pravdu okecávat a zamlžit… cituji Kurta Schuberta:
- Nejdůležitějším rozdílem mezi esejskou praxí a Janem však bylo to, že Křtitelovo kázání bylo veřejné. Pokud snad původně existoval nějaký bližší kontakt mezi Křtitelem a kumránským společenstvím, pak s ním Jan skoncoval nejpozději ve chvíli, když začal veřejně kázat. Odlišoval-li se již Jan od esejců svým veřejným působením, tím více Ježíš, který chodil krajem a obracel se právě na ty, které esejci pokládali za bezbožné syny tmy. Jakýkoliv pokus vykreslit Ježíše jako esejce nelze proto označit jinak než jako absurdní.
- Nejdůležitějším styčným bodem mezi Ježíšem a esejci bylo očekávání přicházejícího království Božího. Jak esejci, tak Jan Křtitel, a ovšem i Ježíš, patřili na rozdíl od farizeů a saduceů k tomu proudu v židovství, který doufal v brzké a náhlé nastolení univerzálního eschatologického Božího panství. O davidovském mesiáši, knížeti společenství (srov. Ez 34,24; 37,25), říká kumránský, žel pouze fragmentárně dochovaný, text (1QSb 5,21), že zbuduje navěky království svého lidu. Pojem království – [malchut] přesně odpovídá novozákonnímu pojmu [basileia] království (Boží), jehož příchod Ježíš zvěstoval (např. Mk 1,15; 9,1).
- Další shoda Ježíše s Kumránem spočívá v tom, že obě strany přejímají tritoizajášovskou teologii chudých. V Iz 66,2 čteme: Laskavě pohlédnu na toho, kdo je chudý a na duchu ubitý, kdo se třese před mým slovem. Tato slova připomínají první Ježíšovo blahoslavenství v Mt 5,3: Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.
Pozn. red.: Význam tohoto symbolického výroku je široce diskutován. Moje intuice mi napovídá že neoznačuje ani hloupé ani chudé, nýbrž spíše ty, jejichž duch nemá potřebu být bohatý, je tedy chudý v duchu. Přesně to odpovídá jiným Kristovým výrokům o neulpívání na pozemských hodnotách!!
Pozn. red.: Církevní autoři rovněž stabilně prokazují absolutní nepochopení základních a nekomplikovaných výroků z kanonického Jana. Následující postřehy jsou velmi, velmi zajímavé v kontextu jiné skutečnosti již dříve dokázané v tomto našem detektivním pátrání » Jan je totiž nejspolehlivější a pravděpodobně nejméně zdeformované církevní evangelium (neexistuje totiž jiné evangelium, u kterého bychom měli starší dochovaný originál plného znění!). Je s podivem, jak se nám Schubert dokonale trefil do černého tímto konstatováním:
Jistou podobu s kumránským učením o světle a temnotě nacházíme v janovské literatuře. Také janovská spekulace o Logu má svou kumránskou analogii. V Jan 1,3 stojí: Všechno povstalo skrze ně [tj. Logos] a bez něho nepovstalo nic, co jest. V Řádu jednoty (1QS 11,11) čteme podobnou formulaci: A poznáním Jeho vzniklo všechno, a všecko, co jest, podle záměru svého ustanovil a bez něho nic není učiněno.
Skoro se zdá, jako by Logos Kristus v Jan 1,3 odpovídal Božímu poznání a jeho plánu v Řádu jednoty.
BINGO, TOMU SE ŘÍKÁ TREFA DO ČERNÉHO!
Podle učení kumránských esejců Bůh stvořil duchy světla a temnoty a založil na nich každé dílo (1Q S 3,25). Tentýž dualismus působí v Janově evangeliu a v Janových listech…
WOW, DALŠÍ TREFA! OBČAS SE OMYLEM NĚCO DOZVÍME I OD NAŠICH TEOLOGICKÝCH DEMAGOGŮ…
Možná si ještě vzpomenete z minulých dílů, kde se jiný církevní demagog jménem Kratochvíl podřekl, že Jan je záměrně překládán NEGNOSTICKY. Ano Janovo evangelium je gnostické — a není na tom vůbec nic divného, jelikož původní křesťanství BYLO gnostické!
- Vliv učení kumránských esejců je patrný také v listu Židům. Tvrzení, že Ježíš je veleknězem podle řádu Malkísedekova (Žd 7,14–16, srov. str. 23), svědčí o prostředí, které zná nejen (královského) davidovského, nýbrž i kněžského mesiáše. (viz již zmínění dva mesiáši)
http://www.pastorace.cz/Tematicke-texty/Jezis-ve-svetle-kumranskych-textu-Kurt-Schubert.html
Ano, vážení, pamatujte si prosím tuto esenciální pravdu, kterou nechtěně musejí přiznat i naši milí církevní demagogové: Toto je duální svět. Dualita byla zkonstruována tak, aby bylo vytvořeno vhodné prostředí pro vývoj lidské duše. Říkají nám to mudrci již po tisíce let, každý svými slovy, s ohledem na daný duchovní stav národa, ke kterému zrovna mluví. A říká nám to samozřejmě také gnostický Ježíš, skrze Tomášovo evangelium i skrze poněkud již zdeformované Janovo evangelium. Ostatní evangelia raději nezmiňuji, díky vysokému pokroucení původních informací. Vysvětlení onoho utajeného významu Kristova sdělení můžete nalézt také zde v současném jazyce »
Jakub, bratr Ježíše — další vědecké důkazy
Ještě mnohem více o „podhoubí“ původního Ježíšovského hnutí v čele s Jakubem, bratrem Ježíše, jeho vztahu s Kumránskou esénskou skupinou (Dead Sea Scrolls) i s Ebionity a jejich následnou historií lze nalézt v knize Roberta Eisenmana: Jakub, bratr Ježíše (Penguin, 1998). K dispozici je i nové zkrácené vydání této práce, ale pro vážné studenty raného křesťanství lze jen doporučit originální verzi.
Příště se podíváme detailněji na některé historické důkazy a souvislosti, které našel Tabor o reálném židu Ježíši a jeho rodině… patří mezi ně i naprosto seriózní archeologie…
Ježíš a proroci
Nyní, na konci této kapitoly, bych vás vážení čtenáři poprosil, abyste případně odložili alespoň na chvíli materialistické náboženství (pokud snad ještě věříte pohádkám o tom, že hmota je příčinou všeho)…
V předchozím díle jsem uvedl jeden ze závěrů Taborova výzkumu, cituji:
Tabor se dále z výroku rabína Eliezera ben Hyrkanuse, který žil kolem sklonku 1. stol., dozvěděl o učení jistého Jakuba, který šířil učení Ježíše, syna Panterova. A dalším bádáním se ukázalo, že Pantera byl římský voják, nejspíš židovského původu — i o Panterovi se Taborovi podařilo zjistit překvapivě mnoho informací. Určitě se na ně podíváme v dalších dílech.
Z mého pohledu je následující informace perfektním dodatečným důkazem o reálném Ježíši. Taborovy vědecké výzkumy publikované v roce 2006, totiž dokonale potvrzuje sdělení slovenské prorokyně Natálie de Lemeny Makedonové, která zcela nezávisle na jakémkoliv pozemském informačním zdroji v roce 1998 (!!) napsala ve své knize Věčné zákony o Ježíši následující:
17.2. Neposkvrněné početí Ježíše
Neposkvrněné početí Božího syna Ježíše je jedním z tabu, které se obchází s posvátnou úctou jako znak všemohoucnosti Boha. Podle církevního výkladu Maria počala bez muže, tedy bez pozemského oplodnění. My jsme si už podle věčných zákonů vysvětlili, které fáze předcházejí narození člověka, jakož i to, že Stvořitel — podobně jako autor počítačového programu — nemůže obcházet určité zákonitosti, ani věčné zákony, i když je jejich Tvůrcem. Když přišel Boží syn — Ježíš na Zem, musel se jim podrobit, jinak by tu nemohl žít jako každý jiný člověk. Proto Marii musel oplodnit pozemský muž. A tak se i stalo.
Její život byl naplánován úplně jinak, ale temno ho změnilo. Početí se podařilo podle Božího záměru, ale na ostatní události už měl větší vliv vládce temnot. Maria se zamilovala do mladého římského vojevůdce, který „náhodou“ procházel přes její rodiště. Navzdory otevřenému nepřátelství mezi Židy a Římany oba k sobě pocítili čistou a upřímnou lásku, která se usilovala o naplnění. Setkali se tajně, přírodou chráněni před zraky lidí, a v nejčistším citovém vzplanutí si projevili vzájemnou lásku, jejímž plodem se později stal Ježíš. Říman slíbil Marii, že po splnění své vojenské povinnosti přijde za ní a vezme ji k sobě do Říma. Maria souhlasila s tím, že bude na něj čekat.
Avšak temné vlivy byly silnější než působení světlých duchů, neboť navzdory vzájemné touze se už nikdy nesetkali. Vždy, když Říman přišel do jejího bydliště, Maria jakoby „náhodou“ byla právě jinde. Oba byli z toho zklamáni a nešťastní. Nevěděli, že jsou obětí nízkých sil, které se usilovaly zničit jejich lásku, jakož i jejich plod — Ježíše. Když matka uviděla dceřino těhotenství, Maria se jí přiznala, že miluje jistého Římana, a že chce zůstat svobodnou matkou, dokud se jí milý neukáže. Její matka se obávala zklamání, a tak ji přesvědčovala, aby nečekala a co nejdříve se provdala. V té době byla svobodná matka ostudou a potupou, mohli ji dokonce ukamenovat. To vlastně chtěl Lucifer dosáhnout — zmařit těhotenství.
Nakonec se Marie ze zoufalství podrobila matčině volbě a provdala se za Josefa. Když se nešťastný Říman při pátrání po ní dozvěděl o jejím provdání, více se neukázal. Oba žili po celý život s otevřenou ranou v srdci, protože na svou čistou lásku nemohli navzdory zklamání zapomenout. Ježíš měl tedy římskou krev po otci a židovskou po matce. Proto se svým zjevem podstatně lišil od svých rodáků, Židů. Pokušitel dobře věděl, že Ježíšovo poslání by mělo úplně jiný průběh a účinek, kdyby se probudil do své role jako svobodný římský občan s dobrou pověstí otce.
Ježíšova matka měla podle Božího záměru otěhotnět opravdu jako svobodná, bez manžela, aby její těhotenství bylo co nejčistší, tedy aby se v té době nestýkala s mužem. K její potupě by nebylo došlo, kdyby se setkávala se svým vyvoleným, jehož postavení vzbuzovalo úctu. Kdyby pokušitel nemařil jejich setkání, které mělo vyvrcholit odchodem a svatbou v Římě, splnily by se i tak předpovědi proroků, že Spasitel se narodí v Betlémě. Jak byli spojení pod Božím vlivem, tak by se díky němu našel důvod, pro který by měli manželé jít do Betléma, aby se tam Ježíš narodil.
Žádné proroctví nezmiňuje, že Ježíš bude mít nevlastního otce. Josef byl pouze záchranným pásem pro Mariinu pověst, když pokušitel překazil setkání zamilované dvojice. Když nemohla přemoci temno čistá láska, zvítězila alespoň Boží pomoc — našel se náhradní otec, který uvěřil andělovi a svému poslání vůči Ježíšovi. Narození Ježíše z pozemských rodičů nijak nevylučuje jeho božský původ. Vždyť rodiče dávají pouze tělo. Svatý duch, který podle Bible prý oplodnil Marii, opravdu vstoupil do jejího tělesného zárodku v polovině těhotenství. Místo lidského ducha se do ní vtělil Boží duch, neboť Svatý značí Boží.
17.3. Ježíšův a Mariin kult
V křesťanství se často klade větší důraz na osobu Ježíše než na jeho dílo. Mnoho křesťanů lépe zná legendy, zázraky a úryvky z Ježíšova života než jeho výroky, o jejich uplatňování v běžném životě už ani nemluvě.
Ježíš, navzdory úctě ke své matce nikdy netvrdil, aby se lidé modlili k Bohu skrze ni. Mariin kult je dílem pokřivení, odvedení pozornosti od Stvořitele, ignorováním jeho prvního (i druhého, církví vyškrtnutého) přikázání. Její uctívání je modlářstvím, které je v lidech obecně zakořeněné odedávna. Jeho příčinou je vlastně neschopnost lidí spojit se s Nejvyšším bez jasné představy. Ježíš věděl o této jejich slabosti, proto lidem nabízel možnost modlit se k Bohu i přes něj, neboť je jeho synem, tedy Ním. Na více místech v Bibli je zapsáno, že kdo věří v něho, věří v jeho Otce. V této souvislosti však Marii nikdy nezmínil. Proto Maria má mít úctu, která jí přísluší pouze jako matce Božího Syna na Zemi.
Modlářství, nebo ne? Můžete hádat třikrát!
O modlářství církve a porušování Desatera není nejmenších pochyb, tohle snad musí vidět i slepý »
V dalším díle se vrátíme k Taborově vědecké práci, která je skutečně rozsáhlá a plná faktů i brilantní logiky.
Poctivou, fakty pečlivě podloženou a přitom čtivou vědeckou práci Jamese D. Tabora můžete nalézt v knize The Jesus Dynasty: The Hidden History of Jesus, His Royal Family, and the Birth of Christianity.
https://itunes.apple.com/us/book/the-jesus-dynasty/id381507690?mt=11
Kniha Jamese D. Tabora: Ježíšova dynastie existuje i v češtině, je ovšem momentálně rozebraná… Musím dodat, že z nějakého důvodu anotace v českých obchodech obsahuje poměrně zásadní chyby. Nejvýznamnější z nich je především fakt, že ono „království boží na Zemi“ je míněno především v duchovním smyslu. Duchovní pozvednutí lidstva — to byl skutečný účel Ježíšovy mise. Chybná anotace nic nemění na tom, že kniha je skutečně excelentní vědeckou prací pro všechny, kdo konečně chtějí poznat pravdu o Ježíšovi.
https://www.kosmas.cz/knihy/134537/jezisova-dynastie/
Kniha sice momentálně není k mání, ale Tabor naštěstí poměrně mnoho informací o svých výzkumech publikuje i na svém blogu. Některé jsou extrémně zajímavé a budu jim proto věnovat více dílů v našem detektivním pátrání po skutečném necenzurovaném Kristově poselství.
Tento článek je součástí série Tajnosti církve římské » o necenzurované historii církve: O tom, jak lidstvu bylo Kristovské poselství utajeno i o tom jaké bylo doopravdy. Text je rovněž doplňkem seriálu Dualita lidského bytí » který ono Kristovo poselství rozebírá prakticky.