Tento text vznikl jako výsledek pátrání autora, který chce vědět jak to bylo s Ježíšem doopravdy a jaké bylo originální Kristovské poselství. Církve nám tvrdí že mají „pravdu“… dokonce kvůli tomu samy sebe prohlašují za neomylné… ale právě tohle je soudnému člověku podezřelé! Tak došlo k rozhodnutí ověřit si věci sám.

Pokračujeme v našem detektivním pátrání po stopách Nového Zákona a Kristova poselství. Minulé díly najdete pohromadě v rubrice Tajnosti církve římské »

Je na čase podívat se na další převratný archeologický nález 20. století, který vynesl na světlo to, co bylo utajováno a potlačováno minimálně od dob 1. Nikajského koncilu.

Gnostické spisy z Nag Hammadi

Dovolím si nyní citovat části textu z webu Gnosis9.net, kde se chvályhodné gnostické osvětě věnují již delší čas:

http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2005080002

Egyptský vesničan Muhammad Ali Samman v roce 1945 objevil ve skalách poblíž Nag Hammadi asi metr vysoký hliněný džbán s papyrovými kodexy. Několik textů bylo vzápětí ztraceno, když byly použity na zátop…

Přežilo celkem 13 kodexů uschovaných v kožených obálkách o velikosti 35 krát 15 centimetru. Kodexy obsahovaly 52 koptsky psaných textů, z toho 41 dosud neznámých. Spisy se nakonec dostaly až do Koptského muzea v Káhiře, jiné skončily v USA a další v Jungově institutu v Curychu.

V roce 1961 organizace UNESCO sestavila zvláštní komisi a jejím vedením pověřila profesora Jamese M. Robinsona, pozdějšího ředitele Institutu pro antiku a křesťanství (Institute for Antiquity and Christianity, IAC) v kalifornském Claremontu.

Analýza papyru zpevňujícího koženou vazbu rukopisů a datované údaje o zboží umožnila stanovit stáří textů. Po těchto rozborech lze s určitostí tvrdit, že knihy vznikly kolem poloviny 4. století, asi mezi lety 330 až 360. Ve všech případech jsou to překlady řeckých originálů a to vesměs z 2. století. Některé rukopisy, zvláště pak Tomášovo evangelium, přímo navazují na nejstarší zdroje křesťanské literatury z poloviny 1. století.

Většina z nich má gnostické zaměření, tyto texty označované jako heretické byly církevními fanatiky bez milosti ničeny.

---

Profesor Dr. James M. Robinson, velmi jasně dosvědčuje, že Tomášovo evangelium je blíže k originálu a AUTENTIČTĚJŠÍ než kanonická evangelia

James M. Robinson: „Tomášovo evangelium odpovídá žánru apoštolské literatury mnohem spíš než kanonická evangelia. Kanonická evangelia se tak dostávají do obdobného druhotného postavení, které dřív deklasovalo jiná evangelia jako apokryfní. Jasné rozlišení mezi tím, co je kanonické a co ne, se začíná ztrácet…“

„Konkrétní důvody, které se v rané křesťanské literatuře uváděly pro přijetí nebo vyloučení daných textů, nejsou už dnes často přesvědčivé (…) Běžný tradiční křesťanský předpoklad, že Ježíš kanonických evangelií je právě takový, jakým Ježíš byl, a že jeho učedníci mu rozuměli tak, jak o tom svědčí Apoštolské vyznání víry, a že proto křesťanské pravověří zůstávalo po staletí věrné tomu, co učil a činil — tato konstrukce je už prostě neudržitelná…“

„Nový přímý přístup k této jiné podobě raného křesťanství v knihovně z Nag Hammadi má proto veliký význam. Tento objev už ukázal, jak byl tradičně jednostranný náš historický výklad počátků křesťanství. Proces přehodnocení gnostické strany tohoto sporu je v plném proudu. Neboť dříve byl gnosticismus znám pouze z výňatků ortodoxních spisů, které se věnovaly honbě na kacíře a propůjčovaly se zesměšňování a odmítání. Nyní se ukazuje, že gnosticismus si právem zasluhuje naši soustředěnou pozornost. Měli jsme si to uvědomit již dávno, věděli jsme přece, že mnozí přední křesťanští myslitelé raného období byli gnostici.“ Citováno podle časopisu Česká metanoia č. 5/1994

---

Církevní teologové se dnes lidstvu snaží nabulíkovat, že gnostici byli tzv. nepravověrní (heretici)… na základě tohoto detektivního pátrání vychází ovšem najevo, že sám Ježíš byl gnostik a že tou největší herezí je ve skutečnosti sama církev — její odchýlení od původního Kristovského učení je evidentní a zřejmé každému, kdo je ochoten objektivního zamyšlení a nezavírá oči před fakty, které jsem v této práci předložil… Gnostické bylo samozřejmě i prvotní křesťanství. Dokazuje to v první řadě slavný Kristův výrok o POZNÁNÍ PRAVDY, který omylem přežil cenzuru v oficiálních textech:

31 Židům, kteří mu uvěřili, Ježíš řekl: „Když zůstanete v mém slově, budete opravdu mými učedníky. 32 Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí.“ (Jan 8:31-32)

Pokračujme s dalším soudním důkazem…

Časová souvislost potlačení gnostických křesťanů s nástupem cézaro-papismu

Dejme si tento archeologický důkaz do historických souvislostí: V mocenském prostoru Římské říše v té době zuří doba nástupu cézaropapismu, kdy je Kristovské učení pod nátlakem císaře přizpůsobováno k manipulaci a ovládání lidí, je roubováno na staré římské kulty… A ano, toto tvrzení není konspirační teorie, ano to vše lze dokázat — mnoho důkazů již bylo uvedeno v předchozích dílech tohoto pátrání a další přijdou na řadu v dílech příštích.

Každopádně shoda časování je perfektní — přesně v této době tzv. Konstantinovského obratu ukrývají mniši z nedalekého křesťanského pachomiovského kláštera v Chénoboskiu spisy, které měly být na příkaz shora zničeny.

Pokračujme: Archeologické expedice organizované J. M. Robinsonem v 70. letech 20. století zkoumaly místo nálezu rukopisů a prokázaly jejich vazbu na nedaleký křesťanský pachomiovský klášter v bývalém Chénoboskiu. (Dnes je na tom místě vesnice Qasr, která leží na místě antického řeckého městečka Chénoboskion.) Pachomios (†346) byl zakladatelem křesťanské mnišské komunity v Egyptě. Popsané papyry, použité ke zpevnění kožených vazeb kodexů, obsahují místopisné názvy a datované záznamy z 30. a 40. let 4. století, v jednom případě až z roku 360. Jedna z kožených desek obsahuje jako výztuhu dopis adresovaný Pachomiovi, zakladateli těch klášterů! Talířek, kterým byl hrnec se zakopanými rukopisy přikryt, pochází ze stejné dílny jako klášterní nádobí v Chénoboskiu. Není pochyb!

Výzkum tedy vyloučil variantu, která předpokládala, že texty ve skalách uložila skupina bezprizorních gnostiků. K překvapení mnohých soudobých křesťanů vyšlo najevo, že sbírku založili a ve velké úctě přechovávali mniši z kláštera. Pro dnešního člověka ovlivněného 2000 lety církevní propagandy se to zdá být jen těžko pochopitelné, když uvážíme, že některé spisy zesměšňují starozákonní patriarchy a ostře kritizují exoterní církevní linii — podvrženou lidstvu namísto té původní esoterní úzké cesty dovnitř sama-sebe. Vyloučena byla i možnost, že přechovávání gnostických spisů bylo vedeno snahou uchovat podklady pro tvorbu protignostické polemiky.

Povšimněme si spolu, jak jsou všichni překvapeni — nedokáží myšlenku na Ježíše gnostika ani připustit. 2000 let vymývání mozku udělalo své, tisíckrát opakovaná lež se stala pravdou.

V nalezených dokumentech jsou důkazy pro to, že ještě ve 3. století žili gnostici a katolíci ve společných komunitách. Spisy byly pečlivě ukryty zřejmě z důvodu hrozícícího nebezpečí ze strany církevních fanatiků.

Nalezené dokumenty

Zde naleznete jen malý výběr, více mohou zájemci najít na známé adrese: http://www.earlychristianwritings.com/

KODEX I.

• Evangelium pravdy (NHC I/3, též NHC XII/2) — Řeckou (případně syrskou) předlohou koptského překladu bylo pravděpodobně dílo alexandrijského gnostika Valentina nebo některého z jeho žáků. Chronologicky tak můžeme vznik spisu zařadit někam do poloviny 2. století, přesněji mezi roky 140 a 180, kdy bylo gnostické vnímání v křesťanské církvi ještě živé a značně rozšířené.

KODEX II.

• Tajná kniha Janova (NHC II/1, též NHC III/1 a NHC IV/1) — Originál vznikl mezi lety 120 a 180. Sbírka z Nag Hammádí obsahuje celkem tři koptské překlady této knihy. Další překlad je součástí Berlínského kodexu. Velkou část cituje rovněž Ireneus. Význam spisu byl dlouhodobý a mimořádný. Mezi gnostiky byl hojně rozšířený a přetrval i v učení středověkých bogomilů. Vedle mužského Spasitele vystupuje v této knize do popředí i ženská postava Moudrosti pod jménem Ennoia nebo Barbeló.
• Tomášovo evangelium (NHC II/2) — Nejnovější výzkumy posunují vznik Tomášova evangelia stále hlouběji do minulosti, do let 70 až 80 našeho letopočtu nebo i do poloviny prvního století a ještě dříve. Tři fragmenty textu jsou známy z papyru Oxyrhynchus pocházejícího z období mezi lety 130 a 250 (pOxy. 1, 654 a 655). Za místo vzniku se nejčastěji uvádí východní Sýrie, kde se apoštol Tomáš těšil mimořádné úctě. Samotný koptský opis z Nag Hammadské sbírky je datován do poloviny 4. století. Obsahuje 114 Ježíšových výroků (logií). Více než třetina výroků odpovídá citacím v synoptických evangeliích, další třetina má gnostický charakter. Na základě dostupných historických faktů se zdá být zřejmé, že předlohou knihy byl soubor původních Ježíšových výroků (někdy označovaných jako pramen Q). Většina badatelů (mimo církev samozřejmě 🙂 se domnívá, že Tomášovo evangelium obsahuje autentičtější informace o Ježíšově životě než Nový zákon.
• Výklad o duši (NHC II/6) — Část expertů považuje text za nejpůvodnější verzi gnostického mýtu, jiní badatelé se domnívají, že byl jen využit a gnosticky upraven alegorický příběh o ztracené dceři a nevěrné ženě. Podobně jako ve Filipově evangeliu je cílem duše výstup k Otci a dosažení původní jednoty mužského a ženského principu. Nejvyšší božstvo je dokonalé a zahrnuje v sobě obě pohlaví – mysterium svátosti svatby.

KODEX V.

• Požehnaný Eugnóstos (NHC V/1, též NHC III/3) — Nábožensko-filozofická epištola. Text je téměř celý obsažen v traktátu Moudrost Ježíše Krista. Podle mnohých odborníků byl originál vytvořen už v 1. století a je tedy jedním z nejstarších dokladů gnostického křesťanství. Hlavním božstvem je Nesmrtelný člověk, jeho viditelným obrazem je Syn člověka. Další postavou je Moudrost.
• První zjevení Jakubovo (NHC V/3) — Sepsáno bylo pravděpodobvně na konci 2. nebo v první polovině 3. století. Ježíš svému bratru Jakubovi předává gnostické učení. Činí tak ještě před svým ukřižováním, ale i po něm, krátce po té, co byl vzkříšen. Vysvětluje, že jeho utrpení bylo jen zdánlivé a dává mu instrukce, jak se má chovat po své smrti při výstupu nebeskými sférami.
• Druhé zjevení Jakubovo (NHC V/4) — Tento text je podle expertů starší než předchozí. Vznikl ve 2. století, někdy mezi lety 120 a 180. Obsahově se přitom zdá, že navazuje na První Zjevení a začíná Ježíšovou předpovědí toho, co na Jakuba čeká. Oznamuje mu nastávající utrpení a cituje i jeho řeč před soudci. Jakub se dále dozvídá, že není tělesným bratrem Ježíše. Na druhou stranu ho Ježíš ujišťuje o tom, že mají společného Otce v nebesích. Kristus vyzdvihuje apoštolský význam Jakuba a vysvětluje mu, že mnoho lidí díky němu bude moci vystoupit vzhůru. Nazývá ho Vykupitelem, což je příznačné pro židovskou větev prvních křesťanů, kteří Jakuba Spravedlivého uctívali.
• Zjevení Adamovo (NHC V/5) — Autorem je údajně sám Adam, který nauku předal svém synu Setovi a ten dalším potomkům. Tradice je udržována v rámci rodu pravých gnostiků. Adam vypráví, jak byl zotročen nižším bohem Stvořitelem (Demiurgem) a jak poznal, že ze zajetí je možné uniknout skrze pravé poznání (gnósi).

KODEX VI.

• Authentikos Logos (O duši) (NHC VI/3) — Dílo vzniklo mezi lety 150 a 300. Pojednává o nesmrtelné duši zajaté ve hmotě ale přesto spojené s božskou Plností. Gnostikové pátrající po pravdě jsou osvobozování poznáním, na rozdíl od těch, kteří poselství nedokážou přijmout ani pochopit.

KODEX XI.

• Výklad poznání (NHC XI/1) — Zajímavý spisek popisuje společný život gnostiků a ostatních křesťanů v náboženské obci. Mezi gnostiky a prostými věřícími dochází ke konfliktům, jejichž příčinou je závist a nenávist. Gnostici jsou obdařeni duchovními dary — charismaty (prorokování, kázání), věřící takové dary nemají. Vzniklé napětí a rozpory mezi oběma skupinami se pisatel snaží překonat důrazem na Kristovu pokoru — jediný společný zdroj poznání a duchovní síly.

Tento poslední spisek bych rád zvýraznil, neboť zcela jasně a nezpochybnitelně dokazuje, že gnóze byla přirozenou součástí křesťanství — byla to jednotná skupina, jednotná církevní obec!

Stejně tak hezky ukazuje, že gnóze je spojena s růstem duchovní úrovně a např. prorockými schopnostmi!

Velký příběh skrytého evangelia

V minulých dílech našeho pátrání jsem nad seznamem rané křesťanské literatury poukázal na výjimečnost Tomášova evangelia a slíbil, že provedeme důkladnější šetření na téma jeho hodnověrnosti.

Připomenu nejdřív stopy co už jsme našli, fakta z minulých dílů…

Jistým spojovacím prvkem je tajuplné Essénské bratrstvo… ukázal jsem indicie, které Esejce přímo spojují s Janem Křtitelem i Ježíšem. Ovšem nejspíš jen jejich menší část byla mezi těmi, kteří připravovali působení Krista.

Pravděpodobný Essén Tomáš po ukončení Kristovy činnosti odešel (nejspíše i s dalšími členy komunity) do Indie… nicméně něco z toho co zasel zůstalo na Blízkém Východě. Díky příznivým okolnostem, mezi které patří především existence mimo dosah draka… Mimo moc římské později cézaro-papežské státní moci, na tomto místě osivo „vyklíčilo“ a přineslo své plody.

Co je ale hlavně důležité pro naše pátrání: Informace Tomášova evangelia zůstaly díky tomu nedotčeny cenzurou — která předvedla své umění rukou Jeronýma na oficiální církevní Bibli.

Snaží se nás dnes teologové spoustou rétorických kliček přesvědčit že tzv. gnóze opisovala od křesťanů a kombinovala jejich „pravé“ katolické učení s dalšími vlivy. OPAK JE PRAVDOU!

Právě objev z Nag Hammadi jednoznačně dokázal, že originální křesťanství bylo gnostické!

Ukázal jsem vám již dříve mnohé indicie ukazující na stejného viníka. Mj. třeba údaje historiků o tom, jak byly odstaveny a násilně zlikvidovány originální gnostické proudy židokřesťanství — především v době po Nikaji.

Poznámka: Používám název židokřesťanství ve smyslu Židů následujících Krista, protože prvotní následovníci Krista — byli zcela logicky především Židé z oblasti Ježíšova působení.

Abych předešel pozdějšímu zmatení upozorňuji na jednu věc: Jak jistě každý z lidí této Země vypozoroval, neustále v tomto světě soupeří dva protiklady. Je to vidět i na tzv. Židovství: Ve SZ jsou bezpochyby čisté informace, jako například Desatero, ale je tam i spousta násilí atp. Židovské náboženství obsahuje také pohanské, barbarské uctívání oběti krve, rituální vraždění zvířat… dále je to v obětech krve i motiv „oběti prvorozeného“ Izák… Starozákonní Bůh (Jahve!) schvaluje boj a zločiny proti jiným národům…

Všimla si toho spousta lidí, není o tom pochyb — a je to kvůli vlivu negativní entity jménem Jahve, která v daný historický moment vystupuje jako malý bůh Židů… na tuto bytost sami gnostici neustále upozorňují a ztotožňují ji s Demiurgem resp. s pánem Archónem (s Archonty). Tento negativní vliv se v mnohém přenesl i do státní církve římské. S Archóny je spojen také „opičí“ napodobující, překrucující a negující archontický aspekt.

A právě toto neustálé soupeření dvou sil — na jedné straně negativní vliv židovského Jahveho / Demiurga / Archóna — a proti tomu na straně druhé prvotní gnostičtí židokřesťané spojení s Esejci — právě toto může způsobit zmatení… Někteří autoři používají termín židokřesťanství v čistě negativním smyslu vztažený na římskou církev, která si vzala ze Starého zákona to nejhorší — příkladně: Církev soustřeďuje pozornost svých věřících na negativní násilný aspekt ukřižování. Ve skutečnosti je tím symbol kříže překroucen do negativního významu — přímého pokračování starozákonní krvavé oběti, ale nikdo to ovečkám samozřejmě nepřizná — většina katolíků tedy vlastně každodenně vzývá násilnou vraždu — modlí se k symbolu násilí, jehož realistické zobrazení je církví cíleně podporováno — je to jako kdyby v kostelech na stěnách visela modla gilotiny nebo třeba pušky, před kterou se pak věřící každý den klanějí. Archontická rafinovanost!

PS: Kdo z dnešních lidí ví, že symbol prvotních křesťanů nebyl kříž?

Konec poznámky.

Jak originální prvotní Tomášovy informace unikly cenzuře?

Podle knihy Holy Women of the Syrian Orient (Brock, Harvey) byly v době po zničení jeruzalémského chrámu (v roce 70) východní území, kde se dnes rozkládá Turecko, Sýrie a Irák, pronásledovaným křesťanům bezpečné — protože místní správci neměli rádi Římany.

Žila tam v bezpečí skupina prvotních křesťanů. Raní židokřesťané na tomto území byli převážně semitského původu a mluvili aramejsky. Zatímco jinde Římané křesťany pronásledovali, zde nazorejští nerušeně žili a dokonce vybudovali školy, knihovny a modlitebny.

Během prvních čtyř století vlastnili aramejsky hovořící křesťané na těchto územích opisy původních nejstarších dokumentů a mohli je svobodně studovat a rozmnožovat — k těmto dokumentům patřilo i Tomášovo evangelium, které bylo s největší pravděpodobností sestaveno na území dnešní Sýrie.

Tito křesťané postupně přerušili kontakty jak s římským, tak s východním ortodoxním křesťanstvím kvůli stále se zvyšující komplikovanosti vyznání víry a kvůli mocenským pokusům vnutit všem křesťanům pouze jednu teologii.

Kristus sám přece v (i v církevních) spisech říká, že člověk nemusí být vzdělaným teologem, naopak mluví opakovaně o prostotě, přímosti a jednoduchosti výroky typu „buďte jako děti“ a „vaše řeč budiž ano ano, ne ne“, jeho teologie je jednoduchá: „Miluj Boha z celého svého srdce a bližního svého jako sebe-sama.“

Kristovo vyznání je naprostým opakem „odborné“ teologie, kde lze v množství slov věci tak snadno pokroutit a zatemnit… a také se to bohužel často děje.

Teologické manipulace s pravdou

Pokusím se tento smutný fakt shrnout co nejjednodušeji. Obecně je to snaha navodit dojem úplné špatnosti gnosticismu a obvinit gnostiky z:

• poblázněnosti (využívá se toho, že na první pohled nemusí gnostické znalosti dávat smysl — gnostici používali symbolických opisů pro děje rozumem neuchopitelné)
• toho, že gnóze opisuje od církve (ve skutečnosti je pravda archonticky překroucena zcela naruby)
• pochybné magické snahy pro získání duchovní i světské moci — opět archonticky dokonale převráceno — je velmi dobře doloženo, že naopak papežská církev udělala naprosto vše pro uchvácení duchovní i světské moci
• destruktivního pojetí světa — je archonticky překrucováno gnostické pojetí světa a těla jako vězení pro duši, kdy je cílem z tohoto vězení uniknout, tedy Kristův tzv. věčný život
• vybásněné fantastické genealogie duchovních sfér — aniž by se zmínilo, že ve skutečnosti šlo o snahu symbolicky popsat strukturu vesmíru — a aniž by někdo přiznal, že symbolický gnostický pohled velmi dobře koresponduje s moderní fyzikou, jak v poslední době zjišťujeme. Ale tento bod církvi promineme, ona věří tomu, že Země je placatá 😉
• dále se teologie hojně odvolává na tzv. církevní otce, kteří ovšem byli tenkráte na tak nízké duchovní úrovni, že nepochopili skoro nic — to vše lze velmi dobře vypozorovat ve fanatických anti-heretických spisech

Vrcholem nevkusu je použití výrazu »gnóse, která je vytěsněna z církevních obcí«, což je pokrytecký eufemismus pro násilnou likvidaci alternativních směrů cézaropapežskou státní mocí, včetně pálení spisů…

Historická vsuvka: Příkladně v letech po koncilu v Niceji a po navazujících koncilech ve Efezu a Chalcedonu bylo zavražděno kvůli svému přesvědčení zhruba milion tzv. „unitářských“ křesťanů (viz Ata ur-Rahim & Thomson: Jesus — Prophet of Islam). Dále koncil v Niceji zakázal všechny verze a varianty evangelií s výjimkou Matouše, Marka, Lukáše a Jana. Židokřesťané nebyli do Nikaje pro jistotu přizváni vůbec a jednoduše rovnou postaveni mimo zákon.

Ještě v rámci objektivity dodám, že samozřejmě i mezi gnostiky měli někteří máslo na hlavě, což rozhodně nechci popírat. Ukáži vám nyní konkrétní příklad, jak taková manipulace vypadá a vy sami se pak můžete rozhodnout, zda ze sebe i nadále necháte „dělat blbce“, nebo se raději vydáte za tím, co se církve snaží skrýt…

Tím odstrašujícím případem je např. Zdeněk Kratochvíl, u kterého se tato manipulace projevuje velmi silně. Není v tom nic osobního — on je prostě známý, proto jsem jej vybral — lze nalézt mnoho podobných příkladů. Cituji z úvodu jeho knihy EVANGELIUM PRAVDY:

Kontakt gnóse s křesťanskou zvěstí byl rychlý ale nejednoznačný. Mezi motivy tohoto kontaktu byla jak upřímná touha po duchovní dokonalosti a úplnosti, tak pochybná magická snaha po duchovní i světské moci, jejíž ozvěnu známe např. z legend o Simonu Mágovi. Dalším zdrojem podivností bylo destruktivní pojetí světa vycházející z některých heterodoxních židovských sekt (odkud pak vliv na Setovskou gnósi) a také fanatické genealogie duchovních sfér, které mají původ v lidové snaze vyslovit konečně naplno a rovnou, jak to s tím duchovním světem vlastně je…

V gnóstických proudech l. až 3. st. skutečně najdeme všechno možné. Referáty většiny církevních Otců 2. a 3. st. o gnósi jsou většinou ostře kritické (tak zvláště Hippolytos Římský, Eirénaios z Lugdunon = sv. Irenej, Epifanios ze Salaminy) a patrně ani moc nepřehánějí. Jejich referáty až překvapivě zapadají do moderních textových nálezů…

Vedle tohoto extrému však lze ve 2. st. sledovat jakýsi střední proud křesťanské gnóse, která sice bude vytěsněna z církevních obcí a následkem toho brzy zanikne…

Po zesměšňování přichází lež spolu se snahou bagatelizovat tzv. gnostické náznaky, hlavně u Jana… Ve skutečnosti jsou to zbytky původních znalostí.  Sporadické gnostické myšlenky, které přežily Jeronýmovu cenzuru jsou prostě posledními zbytky počátečního ideového proudu křesťanství. Nechci být zlý na ony tzv. církevní otce a nebudu psát že tu cenzuru udělali ve zlém úmyslu — předpokládám, že oni »jen« nepochopili a jejich světská moc spolu s duchovní pýchou je vedla k odstraňování a ignorování těch nepochopených pasáží…

V Bibli přežily hlavně alegorie, které byly povětšinou chápány doslovně, zmaterializovaně — pro důkaz nemusíme chodit daleko:

Viz např. hned počátek Jan 1:1

1 Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. 3 Všechno povstalo skrze něj a bez něj nepovstalo nic, co je.

4 V něm byl život a ten život byl světlem lidí.
5 A to světlo svítí ve tmě a tma je nepohltila. (Jan 1:1-5)

https://www.bible.com/en-GB/bible/15/jhn.1.1-5.b21

1 V prazákladu všeho (bytí) bylo Slovo (tak je vyjádřena tvůrčí Myšlenka = Idea = Světlo = Vyzařování tj. energie). Toto Světlo vystoupilo z Boha a bylo tedy nejen v Bohu, nýbrž i u Boha. 3 Všechno vzešlo z tohoto Světla... Vše co jest je Světlo (záření, energie)...

Pravý význam Janova sdělení je v dokonalém souladu s další prastarou moudrostí: „Jatínám brahma bhavati sárathih“ — „Všechno to, co je, je brahma“ (Rgvéd I.158.6)

V naší detektivce jsme vystopovali, že Jan je nejspolehlivější kanonické evangelium, a tady se nám to potvrzuje tím, jak MOC je gnostické… použil jsem Studijní překlad kde správně zůstalo: »Bylo tu pravé světlo«, namísto »Tento byl to pravé Světlo« v jiných překladech …vidíte prosím milí čtenáři, jak to původně nehmotné bylo zmaterializováno?

Je ovšem zajímavé i toto: Překladatelům CSP nedošlo, že pak jim u dalších veršů nesedí rod — doplnil jsem a označil barevně, oranžově. Kratochvíl nám přece jen jednu zajímavost prozradil: »Novověké překlady knih Nového zákona vykládají řecký text záměrně negnósticky. Takových sporných míst je mnoho, zvláště v evangeliu podle Jana« …např. (Jan 1:14):

Kai ho logos sarx egeneto kai eskénósen en hémin.
A Slovo se stalo tělem a přebývalo v nás.

Tu to máme:

9 Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka, to přicházelo na svět. 10 Na světě bylo, svět skrze něj vznikl, a svět ho nepoznal. 11 Přišelo do svého vlastního, a jeho vlastní ho nepřijali. 12 Těm však, kteří ho přijali, dalo pravomoc stát se Božími dětmi, těm, kteří věří v jeho jméno. 13 Ti se nenarodili z krve ani z vůle těla ani z vůle muže, nýbrž z Boha. 14 A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi v nás.

https://www.bible.com/en-GB/bible/509/jhn.1.6,11.csp

A pozor, pročpak se neříká »přišlo MEZI své vlastní« nýbrž »přišlo DO svého vlastního«?

Verše 12 a 13 mluví tzv. znovuzrození v duchu nebo též gnostickém druhém duchovním narození a opětném spojení se Zdrojem, nalezením sama sebe. Ve 14. verši se znovuzrozením duch stane tělem, dva se stanou jedním uvnitř nás? Co říkáte, dává to smysl?

Jak jsem tomto seriálu jasně ukázal, existují důkazy pro tvrzení, že Tomášovo evangelium je nejstarší, nejoriginálnější text (přehledná časová tabulka na konci článku) » Rovněž tak jsem uvedl prosté a logické důkazy pro to, abych mohl tvrdit: Z tzv. kanonických textů je Janovo evangelium to nejspolehlivější co máme, přičemž Lukáš a Matouš jsou padělky »

V následujícím citátu tedy již přichází lež a záměrná bagatelizace:

Gnóse zapůsobila i v církevním prostředí, přestože žádný z nekanonických křesťansko–gnóstických textů nevznikl před sepsáním Janova evangelia koncem 1. st., které je časově posledním plnohodnotným spisem kanonického Nového zákona.

Gnóse je přítomna už v kanonických spisech Nového zákona, ale jen okrajově jde o vliv dobových gnóstických hnutí — a i ten se omezuje spíše na formální užití některých slov u Pavla nebo na styl vět či veršů v Janově Prologu nebo v christologických hymnech Pavlových epištol. Významnější než tyto okrajové vlivy je v Novém zákoně styl gnósticky křesťanské duchovní orientace, patrně dost nezávislý na gnóstických hnutích 1. století. Tento duchovní styl se bude nejprve podílet na formování církevního křesťanství a pak bude církví výkladem nebo už překladem posvátných textů postupně eliminován. Sám řecký novozákonní text tím však nebyl dotčen a je s nepatrnými výjimkami velmi dobře zachován z doby před propuknutím těchto sporů na konci 2. století…

Pod eliminací je třeba si představit státní zákaz, pálení knih a dokonce zabíjení tzv. heretiků…

Shrnutí faktů

Možná nejzásadnější poznatek z Nag Hammadi je ten, že křesťané spolu s tzv. gnostiky od počátku žili ve společných komunitách. Neexistovalo žádné opisování gnostiků od křesťanů, jen neustálé zapomínání původních křesťanských znalostí a nakonec i násilné potlačování těch pokročilejších učení. Nebylo to až tak těžké, jelikož gnóze byla jakousi vysokou křesťanskou školou, která nebyla přístupná každému a byla vždy minoritní — existovaly různé úrovně žáků a různé úrovně jejich učení. Toto je hlavní důvod proč existovaly tzv. Tajné nauky — protože jen nemnozí je byli schopni přijmout.

Ukázali jsme si pravděpodobnou cestu, kterou se ono pokročilé učení v Tomášově podání vyhlo cenzuře ze strany státní moci.

Působivost Tomášova evangelia se ještě zvyšuje, když člověk prostuduje historii tvorby 4 církevně schválených evangelií » Jedna věc je naprosto nepochybná — výběr byl velmi selektivní a velmi velmi subjektivní, ovlivněn navíc světskou mocí. Všechny tyto tendenční zásahy se Tomášovu evangeliu díkybohu vyhnuly.

• Tomášovu evangeliu se díky jeho ukrytí vyhnuly cenzorní zásahy
• Tomášovo evangelium i další tzv. gnostické texty byly neoddělitelnou součástí nejranějšího křesťanství

Dnes nás oficielní katoličtí dogmatikové zavalují zaujatými výklady Tomáše ve snaze vytvořit iluzi, že to oficiální je jedině pravé. Nemohou ignorovat nejstarší dochované evangelium, tak se nám alespoň snaží vnutit tzv. správný výklad Tomáše. Proto silně doporučuji, abyste Tomáše četli bez komentářů a vnímali jej svým srdcem…

Nejstarší evangelium

Zopakuji stručně časové údaje již uvedené v minulých dílech »

Nejstarší existující manuskript Tomáše je časově zhruba srovnatelný s 3 známými synoptickými evangelii. Je ale bezkonkurenčně nejstarší podle doby vzniku a navíc psáno ve formě výroků! Kristovy učitelské výroky — jsou informace nejblíže ke zdroji. Viz známý pramen Q. Jednoduchá logická úvaha říká, že to je další údaj který deklasuje kanonická příběhová evangelia.

Tomášovo evangelium je podle církevně a všeobecně uznávaných biblistických zásad nejblíže k originálním Kristovým výrokům!

Příště se můžete těšit na další zajímavosti o tomto znovu-nalezeném pokladu.

A Concordance for the Coptic Gospel of Thomas

• Anglické překlady vedle originálních slov Tomášova
  evangelia http://www.gospel-thomas.net/concord.htm
• Skeny a další podrobnosti
  http://www.gospel-thomas.net/x_facs.htm

---

Tento článek je součástí série Tajnosti církve římské » o necenzurované historii církve: O tom, jak lidstvu bylo Kristovské poselství utajeno i o tom jaké bylo doopravdy. Text je rovněž doplňkem seriálu Dualita lidského bytí » který ono Kristovo poselství rozebírá prakticky.

---

Literatura:

1. Brock, Sebastian P.; Harvey, Susan Ashbrook:
   Holy Women of the Syrian Orient.
2. Pagels, Elaine: The Gnostic Gospels (Gnostická evangelia).
3. Robinson, James: The Nag Hammadi Library in English.
4. Ata ur-Rahim, Muhammad; Thomson, Ahmad: Jesus — Prophet of Islam.