Navazujeme na předchozí díly » ve kterých zkoumáme, jak je to s možností opakovaného vtělení duše, tedy tzv. reinkarnace. Ukázali jsme si již mnoho svědectví o pravdivosti Órigena a jeho díla „De Principiis“, což je první teologický systém pra-původního křesťanství — a ano — pravá, originální podoba křesťanství!
Ukázali jsme si, že střípky potlačeného poznání o převtělování duše jsou skryty i v Bibli tam, kde je vrchní cenzor Jeroným přehlédl…
V rámci objektivity dáme teď slovo křesťanům a ukážeme si, jak se snaží odůvodnit pokroucenou papežskou verzi učení o duši. Církev se totiž ovečkám snaží nakukat, že duše je pokaždé tvořena spolu s tělem při početí… Mimo jiné tím obviňuje Boha z nespravedlnosti, když nedokáže vysvětlit, proč se někdo v životě objeví jako syn otroka, a jiný se pro změnu narodí jako opečovávaný král…
Existuje-li jediný život, jak je to tedy s tím setím a se sklizní? Církev si vymyslela onen tzv. prvotní hřích, ale on ten Bůh snad neměří každému podle stejných pravidel? To má každý člověk ten prvotní hřích jinak velký? Tohle samozřejmě vysvětlit nedokáží… a tak buď mlží nebo si vymyslí nějaké to dogma a ovečkám jednoduše nařídí jak mají správně myslet. Duchovní totalita dotažená k dokonalosti… Hitler jen tiše závidí.
Každý snad docela dobře vidí, že úvahy o prvotním hříchu atp. jsou podivné a rozhodně nedávají žádný smysl. Je to samozřejmě proto, že celé toto církevní dogma je jedním velkým podvodem na celém lidstvu…
Budu teď z humanitárních důvodů anonymně citovat obvyklé „protiargumenty“ křesťanů. Spoléhám na prostý selský rozum jednoho každého z vás.
Nejoblíbenější argument proti převtělování duší je lživý!
Dnešní zmanipulovaní a nemyslící křesťané mají v otázce převtělování jasno a reinkarnaci si nepřipouštějí. Svým odpůrcům pak s oblibou citují větu z epištoly Židům:
Židům 9,27-28 (CEP)
A jako každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud, tak i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých; po druhé se zjeví ne už kvůli hříchu, ale ke spáse těm, kdo ho očekávají.
Význam, který je tomuto výroku přikládán, lze úspěšně zpochybnit. Jde totiž o další typický příklad manipulativního překladu, jak jsme jej odhalili v minulé části našeho rozboru. A mimochodem — do totálního nesmyslu je překroucený i verš 28 epištoly Židům. Lepší překlad nabízí např. CSP:
Židům 9,27-28 (CSP)
A jako je lidem uloženo jednou zemřít a potom bude soud, tak i Kristus, když byl jednou obětován, aby vynesl hříchy mnohých, podruhé se bez hříchu ukáže k záchraně těm, kteří ho očekávají.
Doplněním slovíčka „jen“ posunuli překladatelé z Ekumenické komise význam originální předlohy tak, aby byla v souladu s jejich přesvědčením. Ve skutečnosti však autor nenapsal nic, co by bylo v rozporu s naukou o reinkarnaci.
Každý člověk jednou zemře. Vše, co má počátek, má i svůj konec. Vše, co se narodilo, musí i zemřít. Člověk po odchodu ze svého těla prochází zvláštním stavem vědomí, kdy do všech detailů vidí a hodnotí svůj pozemský život. Je mu ukázáno, kde se dopustil chyb, nebo kde naopak jednal správně. Tyto zážitky popisují lidé, kteří se do života vrátili, i když jejich tělo se už nacházelo ve stavu klinické smrti — jde o tzv. zážitky NDE — podíváme se na ně později v pokračování tohoto detektivního seriálu.
Ten, kdo napsal epištolu Židům, se tedy nemýlil, když poznamenal, že je nám uloženo „jednou zemřít a potom bude soud“. Naše bytostná osobnost tvořená tělem, duší a duchem » se po smrti rozpadá a přežívá jen její nesmrtelná podstata. Celistvá individualita se všemi znalostmi a vzpomínkami se do dalších životů nepřenáší.
Následující citát je jeden z mála, kdy je třeba dát za pravdu popíračům zákona reinkarnace — tento výrok důkazem prostě není:
Jan 9:1,2
Cestou uviděl člověka, který byl od narození slepý. Jeho učedníci se ho zeptali: "Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?"
Někteří tvrdí, že z těchto veršů vyplývá, že lidé v době Krista věřili v převtělování. Ale to samo o sobě neznamená, že jej oni nebo Kristus uznávali či učili. Klíčový je třetí verš, který zastánci reinkarnace necitují a který zní: Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží.“ (Jan 9:3) Z tohoto textu nutně neplyne, že apoštolové měli ponětí o reinkarnaci. To, že se ptali na to, kdo se provinil, může být odkazem na starozákonní „… Já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech i do třetího a čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí.“ (Deuteronominum 5:9)
Galatským 6:7
"Neklamte se, Bohu se nikdo nebude posmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí."
Je jasné, že mnozí sklízí, co nezasili, a naopak — tento výrok může být pravdivý jen tehdy, existuje-li zákon karmy » a pokud je realitou převtělování — pak může (zdánlivá) pozemská nespravedlnost být „sklizní“ za chyby v minulém vtělení. Působení karmy je poněkud zákeřné v tom smyslu, že nemusí přijít hned, ale může přijít třeba až v další inkarnaci, kdy už inkarnovaná duše samozřejmě nezná důvod a člověk pak pociťuje toto působení jako velkou křivdu… přesně podle známého přísloví „Boží mlýny melou pomalu, ale jistě“!
Křesťané se to snaží okecat argumenty typu, že „zdánlivou nebo skutečnou nespravedlivost na úkor nějakého člověka během jeho pozemského života srovná Boží soud“. Další takový typický argument bývá např.: „Boží spravedlnost přesahuje tento svět. Mnozí možná sklízí, co nezasili, mnozí možná nesklízí ani zlomek toho, co zasili, ale nevíme, co ti či oni sklidí před spravedlivým Bohem při sklizni života.“
Jan Křtitel byl podle Krista převtělením proroka Eliáše
Matouš 17,10-13 (KMS)
Jeho učedníci se ho zeptali: "Jak to, že učitelé Písma říkají, že nejprve musí přijít Eliáš?" On odpověděl: "Eliáš opravdu přichází a bude všechno obnovovat. Avšak pravím vám: Eliáš již přišel, a nepoznali ho, ale udělali s ním, co chtěli; tak i Syn člověka bude od nich trpět." Tehdy učedníci pochopili, že jim to řekl o Janu Křtiteli.
Podle tohoto kanonického evangelia Ježíš Jana Křtitele jasně označuje za znovuzrozeného Eliáše!
Křesťané se toto snaží zamést pod koberec např. následující argumentací: „Ježíš prý nehovoří o fyzické totožnosti Jana Křtitele, ale o jeho prorockém duchu, který měl s Eliášem společný …“ poukazují přitom také na Lukáše, který píše mimo jiné: „… půjde před ním v duchu a moci Eliášově„.
Hezké okecávání. Stejně tak je ovšem známo, že duch představuje v naší součtové duální osobnosti mysl »
A není zde snad jasně řečeno, že půjde „v duchu Eliášově„? Ovšem Matouš 17:13 je dokonale jednoznačný a ani další Ježíšovy výroky s ním nejsou v rozporu, ani následující Lukáš, jak by nás popírači reality rádi přesvědčili. Prosím každého o prostý selský rozum — nic víc nechci:
Lukáš 1:13-17
Anděl mu řekl: "Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena; tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození. Bude veliký před Pánem, víno a opojný nápoj nebude pít, už od mateřského klína bude naplněn Duchem svatým. A mnohé ze synů izraelských obrátí k Pánu, jejich Bohu; sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově..."
Marek 9:11-13
A vyptávali se: "Proč říkají zákoníci, že napřed musí přijít Eliáš?" Řekl jim: "Eliáš má přijít napřed a obnovit všecko. Jak to však, že je psáno o Synu člověka, že má mnoho vytrpět a být v opovržení? Ale pravím vám, že Eliáš již přišel a učinili mu, co se jim zlíbilo, jak je to o něm psáno." (Marek 9:11-13)
Marek 9:2-6
Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš jen Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. A byl proměněn před jejich očima. Jeho šat byl zářivě bílý, jak by jej žádný bělič na zemi nedovedl vybílit. Zjevil se jim Eliáš a Mojžíš a rozmlouvali s Ježíšem. Petr promluvil a řekl Ježíšovi: "Mistře, je dobré, že jsme zde; udělejme tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi." Nevěděl, co by řekl, tak byli zděšeni. (Marek 9:2-6)
Dalším oblíbeným křesťanským argumentem proti možnosti, že Jan Křtitel byl převtělením Eliáše, je pasáž o rozmluvě Krista s Mojžíšem a Eliášem. Pokud by byl Eliáš převtělen (do kohokoliv), jak by se mohl pak ukázat jako on sám?
Toto má velmi jednoduché vysvětlení — tato scéna se totiž odehrává po smrti Jana Křtitele!
Bible píše o splácení karmických dluhů? V dalším životě?
Z několika pasáží Nového zákona vyplývá, že pokud nám tento život „nevyjde“, máme šanci jej napravit v dalším. Toto je v souladu s zákonem převtělování a zákonem karmy… A zmanipulovaným křesťanům se tohle tvrzení pochopitelně nezdá, když je naučili že tomu tak není. Nejdříve příslušné texty, které mají samozřejmě hluboký symbolický význam, jak je ostatně u Krista dobrým zvykem:
"Dohodni se svým protivníkem včas, dokud jsi na cestě k soudu, aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi a byl bys uvržen do vězení. Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře." (Mt 5:25-26)
"Tu ho pán zavolal a řekl mu: 'Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil; neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou?' A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh. Tak bude jednat s vámi můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru." (Mt 18:32-35)
Křesťané zde argumentují např.: „Tyto pasáže ve skutečnosti ukazují na posmrtné očišťování poskvrněných duší v očistci. Takové duše jsou ve vztahu s Bohem, ale jejich vztah není dokonalý (náš vztah s Bohem může být také zcela přerušen, viz 1. list Janův 5:17: Každá nepravost je hřích, ale je i hřích, který není k smrti). Do nebe nevstupuje nic nečistého (Zj 21:27). Všechny duše z očistce nakonec vstoupí do nebe.“
Učení o očistci není dokazatelné a je založeno jen a pouze na překrucování biblických výroků
Tato podvodná argumentace je typickou ukázkou toho, že v případech kdy církevníci nemohou najít pravdivý argument, použijí církevní dogma. Dogmata byla a jsou papeži diktována nikoliv z pozice pravdy, nýbrž moci… každý myslící člověk si to může sám ověřit.
Znalci zákona reinkarnace správně namítnou, že ono očišťování znamená právě další život, ve kterém máme možnost vše napravit. A je také doloženo, že v oněch starých časech používali někteří křesťané symboliku vězení pro duši: Tj. duše je uvězněna v hmotném těle v tomto světě, dokud nedosáhne vzestupu svým duchovním vývojem a očištěním. Órigenes tomu říkal „apokatastasis“, t.j. návrat všech věcí na místo, odpovídající jejich podstatě. »
Cituji, jak na to křesťané typicky reagují, opět s použitím lživých dogmat:
„Ovšem tím vzniká rozpor mezi principem karmy, kdy má vše dříve či později dospět k očištění resp. nirváně, a principem církve, kde je východisek více: člověk může získat věčnou spásu (případně být dočasně v předstupni — očistci), ale rovněž může být uvržen do věčných muk.“
Mohl bych na tomto místě poukázat i na prapůvodní teologický systém původních křesťanů (z dob před nástupem cenzury), který se nám dochoval v Órigenově díle. Učení o karmě a očišťování duše je totiž naprosto v souladu s tím co nám zapsal o křesťanském učení Órigenés »
Nevím jak vy, ale sám za sebe nevidím důvod, proč bych měl dát přednost církevním dogmatům před Órigenovým svědectvím, které je časově o dost blíže době Kristova působení…
Církevní dogmata začala být diktována z pozice cézaro-papežské moci » ve 4. století a později, když se církev po tzv. Konstantinovském obratu stala oficielní státní ideologií vynucovanou mocensky silovým aparátem Říše.
Dále se křesťané odvolávají na následující výrok z Bible:
„On jim odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.‘ A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“ (Mt 25:45-46)
Uvedený křesťan pak pokračuje a už jen okecává s odvoláním na církevní dogmatické učení o očistci atp.:
„Důležitý je onen pojem věčnost. Žádný z x pozemských životů, které by někdo prožil na základě zákona karmy, nebude trvat věčně, takže jej nelze přirovnávat k věčným mukám zatracení. Cílem těchto úvah není strašit peklem, ale jen porovnat dva pohledy na možnosti směřování lidské existence. Podstatné je také to, že křesťan, který pracuje na svém vztahu k Bohu, by neměl uvažovat o tom, jak moc se vůči Němu zadlužil a co to může znamenat pro jeho budoucnost. Takové »pitvání« může jen zbytečně vést k pocitu úzkosti. Bůh odpouští všechna provinění, ať jich je sebevíc nebo ať jsou sebehorší, když jich před Bohem litujeme a vyznáváme je (samozřejmě je také zapotřebí snažit se těchto pochybení do budoucna vyvarovat a nespoléhat lehkovážně na Boží milosrdenství).“
Předchozí odstavec argumentace křesťana už postrádá prostou selskou logiku a je jen zmateným opakováním nepodložených frází z církevního katechismu…
A co je to ta tzv. Druhá smrt?
Křesťané se tedy při své obhajobě neobhajitelné církevní lži snaží chytit jako posledního stébla výroku o „věčných mukách“, jako toho co se nedá uvést do souladu se zákonem reinkarnace a karmy. Je to typické hraní se slovíčky.
Na tuto nejasnost dává jasnou odpověď Janovo Zjevení, když oznamuje že ti, kteří „kráčejí za modlami“, mají zaručenu tzv. Druhou smrt. Druhá smrt je smrt duše — a ta je z naší lidské 3D perspektivy skutečně navěky.
Je to rozpad naší, v mnoha inkarnacích, pracně a bolestivě budované osobnosti. A tento rozpad rozhodně nebude příjemným procesem — a to je přesně ten důvod, proč Kristus použil vyjádření o „věčných mukách“. Kristus to samozřejmě řekl bezchybně, háček je jako vždy v manipulativní interpretaci.
Abyste mi věřili, podívejme se teď, jak je ta modloslužba ve Zjevení pěkně oceněna:
5 Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, činím všechno nové.“ Řekl také: „Napiš, že tato slova jsou věrná a pravdivá.“ 6 Pak mi řekl: „Stalo se. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Já dám žíznícímu zdarma napít z pramene vody života. 7 Kdo vítězí, dostane toto vše za dědictví. Já mu budu Bohem a on mi bude synem. 8 Ale bázliví, nevěrní, ohavní, vrazi, smilníci, čarodějové, modláři i všichni lháři mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou – to je ta druhá smrt.“
https://www.bible.com/en-GB/bible/15/rev.21
Nejsilnější zákaz modlářství v Bibli!
Povšimněte si drazí, jak radikálně — a to hned dvakrát — je Janovi zakázáno, aby se onomu andělovi, klaněl!
Dívejte se velmi pozorně na text Zjevení! Toto je možná nejvážnější zákaz modlářství v Bibli — a jak vidíme v originálním textu Desatera: Klanění nerozlučně patří k modlářství! Pouze Bohu se můžeme „klanět“ — neboli uctívat jej. A Bůh je beztělesný, Bůh je Zdroj všeho bytí — jak už všichni jistě dobře víme, stejně jako to věděli původní křesťané a Órigenes to zapsal.
Takže ono „klanění“ se Bohu znamená především snažit se Ho najít, znamená to naši vědomou aktivitu ve snaze „vstoupit do království“, použiji-li Kristova slova z Tomášova evangelia!
Tak je to prosté!
9 Tehdy mi řekl: „Piš: Blaze těm, kteří jsou pozváni k Beránkově svatební večeři.“ A dodal: „Toto jsou pravá Boží slova.“ 10 Padl jsem tedy k jeho nohám, abych se mu klaněl, ale on mi řekl: „Pozor, nedělej to! Jsem jen Boží služebník, tak jako ty a tvoji bratři, kteří mají Ježíšovo svědectví. Klaněj se Bohu!“
https://www.bible.com/en-GB/bible/15/rev.19
6 Tehdy mi anděl řekl: „Tato slova jsou věrná a pravdivá.“ Pán Bůh, který dává Ducha prorokům, poslal svého anděla, aby ukázal svým služebníkům, co se musí brzy stát. 7 „Hle, přijdu brzy! Blaze tomu, kdo zachovává slova proroctví této knihy.“
8 Já Jan jsem to všechno viděl a slyšel. Když jsem to uslyšel a uviděl, padl jsem, abych se klaněl u nohou toho anděla, který mi tyto věci ukazoval. 9 On mi však řekl: „Pozor, nedělej to! Jsem jen Boží služebník, tak jako ty a tvoji bratři proroci a jako ti, kdo zachovávají slova této knihy. Klaněj se Bohu.“
https://www.bible.com/en-GB/bible/15/rev.22
Lež o údajné tzv. zástupné smrti Krista na kříži za hříchy křesťanů je postavená na překrucování a zfalšovaných výrocích Bible
Další oblíbený křesťanský argument typu „všechny naše dluhy na sebe vzal Ježíš Kristus“ je další lživé a nedokazatelné dogma, které je v rozporu s Kristovým výrokem „jak zaseješ, tak sklidíš“.
6 Když jste tedy přijali Krista Ježíše, Pána, pak v něm žijte, 7 zakořeněni a budováni v něm, upevňujte se ve víře, jak jste byli vyučeni, rozhojňujíce se v ní s děkováním. ... 11 V něm jste byli také obřezáni obřízkou, která nebyla udělána lidskou rukou, nýbrž spočívala ve svlečení těla hříchů, v obřízce Kristově, 12 když jste byli spolu s ním ve křtu pohřbeni a v něm jste byli spolu i vzkříšeni skrze víru v působení Boha, který ho vzkřísil z mrtvých. 13 I vás, když jste byli mrtvi v proviněních a neobřízce svého těla, spolu s ním obživil, když nám všechna provinění odpustil 14 a vymazal rukou psaný záznam [dlužní úpis], který svými ustanoveními svědčil proti nám a který nám byl nepřátelský; odstranil jej z našeho středu tím, že jej přibil na kříž. 15 Tak odzbrojil vlády a autority a veřejně je vystavil na odiv, když je vedl triumfálním průvodem v něm [tj. v Kristu]. ... 17 To všechno je stín budoucíchvěcí,ale skutečnost je Kristus[Kristovo tělo]. (Kol 2:6-17, CSP)
Správný překlad konce výroku o „životě v Kristu“ (Kol 2:6-17)
17 To všechno je stínbudoucích věcí ale skutečnost je Kristus[budoucího Kristova těla]. (Kol 2:17, CSP)
Je pozoruhodné, co překladatelská vysvětlivka v CSP říká — totiž, že konec této věty má přesný překlad z řečtiny: „tělo (které vrhá ten budoucí stín) je Kristovo (Kristovské)“, což lze stejně tak dobře přeložit jako „stín (neboli slabý odlesk) budoucího Kristovského těla“… a to přesně odpovídá tomu, co vám náš web říká o „Kristovské Cestě“ a spáse skrze tělo »
Přibít dlužní úpis na kříž může stejně dobře symbolicky znamenat odstranění problému pomocí Pravdy (poznání) — z jiných zdrojů víme, že kříž původně symbolizoval světlo poznání! Kristus přece říká také: Pravda vás osvobodí!
Jinými slovy to lze říci tak, že Kristus lidem dal poznání a ukázal Cestu, kterou musí všichni projít jako on — aby dosáhli to co on — znovusjednocení sebe-sama! Výsledkem toho je „Kristovské tělo“. Není vůbec náhodou že prvotní křesťané si neříkali křesťané, nýbrž říkali tomu Cesta! A pro to jsou důkazy prosím pěkně »
α εστιν σκια των μελλοντων το δε σωμα του χριστου (Kol 2:17, Elzevir Textus Receptus 1624)
Je to tento citát, jež byl zneužit k vytvoření lživého dogmatu o tzv. „zástupné“ smrti Krista na kříži
Toto dogma je opět v rozporu s výrokem „jak zaseješ tak sklidíš“. A vůbec, proč by se Kristus namáhal učit učedníky tolika věcem, když podle církve prý stačí „v něj věřit“? A v existenci Krista nemá problém věřit ani Satan. Na tohle První šelma nemá pravdivou odpověď!
Dále, každý vidí, že tento konkrétní citát je celý evidentně symbolický — jasně z toho plyne, že toto dogma o „zástupné smrti“ je jednoduše jen lživým pokroucením původního smyslu…
Křesťané rádi přehlížejí 2 další logické chyby: 1. Na kříž je symbolicky přibit dlužní úpis, nikoliv snad Ježíš… k tomu dogmatici prostě nemají pravdivý protiargument. 2. Povšimněte si také časů sloves! Když apoštol píše „vás obživil“… ALE: „nám provinění odpustil a vymazal dlužní úpis“. Takže — i kdyby tam bylo psáno že Kristova smrt někomu pomohla — jako že to tam psáno není — rozhodně by se to netýkalo všech „věřících“.
Aktualizace 17. 10. 2015: Další citáty
Máme tu nově přidané další citáty používané na obhajobu této lži o tzv. „zástupné“ smrti Krista na kříži. Získal jsem je osobně v jedné diskuzi, přímo od zmanipulovaných oveček.
V naší analýze Velké Biblické Loupeže a Cenzury jsme vám již ukázali, že nejspolehlivější evangelium je Marek (pokud si odmyslíte jeho zfalšované ukončení) a pak Jan. Ostatní dokumenty Jeroným masivně pozměňoval — a nehodící se vypouštěl — jak je historicky dobře doloženo v jeho dochované korespondenci. Manipulátoři, kteří se vám snaží nakukat, že žádná cenzura nebyla, spoléhají na to, že se o církevní zradě rukou ne-svatého Jeronýma nedozvíte »
Křesťanský argument typu „všechny naše dluhy na sebe vzal Ježíš Kristus“ je v rozporu s Kristovým výrokem „jak zaseješ, tak sklidíš“.
A nejen to, on je v rozporu také s výrokem Jakuba, bratra Ježíše, který jasně říká že nutné jsou i skutky:
Neboť jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků. (Jakub 2:26, CSP)
Za třetí: Máte pocit, že by tady byl ráj na Zemi? Tak jak mohou ti falešní proroci tvrdit, že nás Kristus spasil svou smrtí? Myslí si o nás soudruzi jezuitci, že jsme úplně blbí?
Všímejte si dobře vážení a milí, např. té manipulativní interpretace dále uvedeného Pavlova výroku: „Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem“ — Tím přece není řečeno že tou smrtí naše hříchy smyl nebo smazal. Přesto přesně to křesťané tvrdí! Jsou mimo mísu.
1 Připomínám vám, bratři, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, v němž stojíte 2 a skrze něž jste i zachraňováni, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval — ledaže byste uvěřili nadarmo. 3 Předal jsem vám především to, co jsem také sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem...“ (1 Korintským 15:1-3)
Pavlovy listy patří mezi ty relativně méně pokroucené části NZ, jak dokázal např. J.D.Tabor, o jehož práci vás v našem seriálu také průběžně informujeme.
Zato Matouš patří spolu s Lukášem mezi nejvíce zmanipulovaná a pokroucená evangelia… Všichni by mohli být varováni mnoha rozpory v Biblických textech — uvedli jsme jen tři nejzásadnější. S vědomím Jeronýmovské manipulace těchto textů a složitosti problematiky, vám nakonec mohu doporučit především použití intuice — neboť ona je hlas vaší duše!
Stejně jako Syn člověka nepřišel, aby si nechal posloužit, ale aby posloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé. (Matouš 20:28)
V případě této manipulace se stačí podívat na přesnější překlad a hned je vyznění dost jiné: „dát život svůj na vykoupení“ rozhodně neznamená že by svou smrtí někdo smýval hříchy ostatních. Vidíte? Opět se nám tu objevuje osvědčená církevní technika manipulativních překladů!
Jako i Syn člověka nepřišel, aby jemu slouženo bylo, ale aby on sloužil a aby dal život svůj na vykoupení za mnohé. (Matouš 20:28, Bible Kralická)
Další výrok může být prostě jen řečnická nadsázka, ale daleko spíš opět manipulace s překladem — ze „slitování“ se význam manipulací posunul na „smírčí“ — viz Bible Kralická:
On je smírčí obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa.“ (1 Janův 2:1,2)
A onť jest obět slitování za hříchy naše, a netoliko za naše, ale i za hříchy všeho světa. (1 Janův 2:1,2, Bible Kralická)
Karma, osud, vina a holocaust
Nakonec citace z křesťanské demagogické knihy s názvem — Reinkarnace podle Bible — autor Reinhart Hummel (Karmelitánské nakladatelství).
Nauka o karmě vznikla, stejně jako myšlenka koloběhu zrození a spolu s ní, v době raných upanišad. Karma vlastně znamená „čin“, „dílo“, potom se však myslí také na plod nebo následek skutku či dokonce příčinnou souvislost mezi skutkem a jeho následky. Helmut von Glasenapp definoval učení o karmě jako „automaticky fungující kausalitu odplaty za skutky“. Karma byla původně chápána jako potence jemné hmoty, která lpí na átmanu a provází ho za hranice smrti do dalších forem existence a zároveň ovlivňuje podstatu dotyčné osoby.
Dobrý život je podle upanišady Čhándógja (5,10,7) odměněn tím, že člověk „vejde do bráhmanského lůna“ anebo narozením v některé jiné ze tří nejvyšších kast. Naopak odplatou za „páchnoucí život“ je narození z „páchnoucího mateřského lůna“ feny, prasnice či vyděděnce bez kasty.
Pozn. redakce: I východní nauky byly časem pokřivovány a je třeba jasně říci, že duše člověka už nemůže klesnout do těla zvířete… A znovu připomínáme, že je směšné mluvit o „víře“ v karmu nebo reinkarnaci, když se jedná o základní zákony Univerza » V dalším odstavci vidíme opět pokus překroutit jasný Kristův výrok „jak zaseješ, tak sklidíš“ a to tak, že ona „sklizeň“ je křesťanskými demagogy odsouvána do doby tzv. „posledního soudu“. Je to podvod, prosím pěkně. Zákon karmy, je tak trochu jako fyzikální zákon zachování energie. Myšlenky v mém podobenství jsou energií a energie jakékoliv myšlenky se nikdy neztratí. Jedinou otázkou je, jak rychle se člověku vrátí… A nemusí to být až v příštím životě! Toto zpoždění je samozřejmě zákeřné… každopádně, co myslíte, proč Kristus hlásá „nehřešte ani v myšlenkách“? Pročpak asi?
Pokračujme v citaci:
Také novozákonní místo, na které se rádi odvolávají přívrženci reinkarnace, „Co člověk zaseje, to také sklidí“ (Galatským 6,7), chápe jako „sklizeň“ boží poslední soud, nikoli posloupnost dalších životů. Křesťan tedy může jít celý kus cesty společně s vírou v karmu. Kontroverze začíná při spojení víry v karmu s představou reinkarnace.
Pozn. redakce: V následující citaci je překrucována symbolika knihy Jób. V dále odkazované analýze Janova Zjevení se vysvětluje, že kniha Jób je především vysvětlením o roli Satana v tomto světě »
Pro věřící v karmu platí: Co člověk sklízí, sám předtím zasel. Neštěstí a nemoc současné existence jsou následky dřívější viny. O tuto otázku jde v knize Jób. Jóbovi přátelé jsou typickými zastánci tradiční formy náboženského výkladu nahodilostí světa. Avšak kniha Jób vyúsťuje do poznání, že způsob, jakým Jóbovi přátelé spolu spojují osud a vinu, je třeba odmítnout. Jóbově vzpouře proti této představě Boží spravedlnosti dává Bůh za pravdu. …
Pozn. redakce: V následující citaci je útočeno na city v tom smyslu, že je trapné tak hrozné utrpení shazovat na karmu. Dodávám, že události, které člověku přicházejí do života samozřejmě nejsou jen výsledkem působení energie karmy! Zrovna zde se jistě projevila i energie toho Satana, kterého roli jsme o kousek výše připomněli. A není od věci upozornit na neveselý paradox, který se projevil v tom, že Hitlerovi k moci významně pomohla První šelma Janova Zjevení » Katolíkům čtení nedoporučuji, hrozí riziko infarktu 😉
I pro víru v karmu a reinkarnaci je stěží zvládnutelným problémem holocaust, vyhlazování Židů hitlerovským režimem. Všechny pokusy vysvětlit ho z individuálních nebo kolektivních karmických souvislostí působí trapně. Na holocaustu je vidět, že tato víra pracuje s fiktivním přisuzováním viny, což právě mravní vědomí neuspokojí, ale naopak pobuřuje.
-pokračování-