Dobrý den všem lidem.

Jmenuji se Jaroslav, je mi 52 let. Píši znovu na tyto stránky s jediným přáním a sice, ať jsou mé zážitky inspirací pro všechny lidi, kteří mají problémy a jsou již zoufalí. Z vlastní zkušenosti vím, jaký je /ne/život. Sice se teď budu již opakovat, ale ač to vypadá neuvěřitelně, vidím sám na sobě, že metody pana Karpety opravdu fungují.

Tento člověk dokáže „nám zoufalcúm“ /kteří již neví co se sebou mají dělat, a již se jim nechce ani žít, či mají rúzné jiné potíže/ velice jednoduchými metodami pomoci v krátkém čase a natrvalo.

A děje se tak bez použití hypnózy, skupinových terapií či lékú. Pan Karpeta mi na začátku „léčby“ nazvané „rekonstrukce psychiky“
dal radu: uvědomte si, že nikdo jiný než vy sám, vám nepomúže. Já vám jen ukáži cestu po které se máte dát, dám vám návod jak to učinit, či poradím, když náhodou nebudete něco vědět a úspěch se dostaví. Vy však musíte SÁM OPRAVDU CHTÍT. Bez toho to nejde. Je to tak snadné, až je to těžké, ale pújde to.

No a já jsem chtěl, moc jsem chtěl – zbavit se svých potíží a mít již také chuť do života. Již po třech lekcích jsme já s Jarouškem tu chuť do života získali. Zmizely úzkosti v břiše, nebývám tak unavený, múžu mezi lidi, není problém, když musím být ve společnosti mně nepříjemných lidí /člověka/, nemusím úzkosti zajídat jídlem či sledkostmi a lidé si ke mně již tak „nedovolují“.

Je úžasné, jak má „proměna“ rozveselila a potěšila mojí ženu. Jsme spolu 30 let, hodně ji trápilo, že mi nedokáže při mých těžkých psychických stavech pomoci, ač se velice snažila. Vážím si jí, jsem moc rád že jsme spolu, neměla to se mnou lehké. Já jsem se trápil, že ona se trápí.Bylo to špatné. Ale teď i ona jakoby rozkvetla a je šťastná. Já se teď těším na další dvě lekce u pana Karpety.

Co pro mne bylo velice krásné a dojemné, bylo to mé první setkání s mým Jarouškem o kterém jsem již psal. Druhý takový silný zážitek zde napíšu tak, jak probíhal. V rímci zdolávání strachu z nepřijetí jsem vyprávěl svému vnitřnímu dítěti, Jarouškovi, pohádku o tom, jak byl l v prenatálním období radostně očekáván a bezmezně milován svými rodiči. Tedy naprostá opak toho, co bylo skutečností.

Je pondělí ráno, vyprávím mu to asi potřetí a začínám vnímat opravdovou nefalšovanou radost z toho, že je to pro něj již skutečností. Představuji si jak je Jaroušek skrčený v břiše maminky,vidím jeho úsměv, jak ručkami hladí maminčino srdce, vidím a slyším, jak to srdce tluče.

On je při tom šťastný a raduje se. Já ležím /je to součást úspěšné „léčby“/ na gauči na zádech, jsem skrčený, jako bych byl v tom břiše já /jde to samo/ a chovám se jako ten malý Jaroušek, dělám rukama a nohama to co on. Je to hezké, dojemné. Pak Jaroušek usne.

Hned po tom dostaneme já a on chuť poslechnout si videoklip s hezkou písní. Na těle mám přitom husí kúži, uvnitř pocit blaženosti a štěstí. Mluvím při tom k Jarouškovi /rozvíjejí se tam poupata, je tam krásná příroda/ – vidíš Jaroušku, tak jak se rodí tyhle krásné rostliny, tak se teď i ty rodíš do tohoto světa, kde se již na tebe všichni těší, koukej se, jak je šťastný ten kúň a ta krásná žena u něj, to je krása viď!

Pak pláču radostí a štěstím, je nám moc hezky /videoklip byl na You Tube, název je Indila Mini World Music Video/.

Na závěr jen toto sdělení – lidé zlatí, i vaše problémy mají řešení! Stačí tak málo, jen jít po cestě, na kterou vás navede pan Karpeta, avšak musíte to sami chtít. Věřte mi prosím, mluvím z vlastní zkušenosti. Přeji všem trpícím lidem, aby také prožili tu krásnou proměnu, po které získají radost a chuť do života.

S pozdravem Jaroslav.