Přináším vám dnes něco mimořádného… jde o autentický příběh jednoho absolventa tzv. Kristovy úzké Cesty do vlastního nitra, který byl postaven v určité situaci bez předchozího varování před maximální aktivizaci svého ega a dokázal takto vzniklou situaci svou znalosti poměrů vnitřního uspořádání vlastní psychiky velmi dobře a velmi rychle zvládnout… na rozdíl od běžných lidí, kteří v podobných případech selhávají na celé čáře a často provádějí věci, které je přivádí do rozporu s normami společenského soužití a mnohdy i do možného konfliktu se zákonem… poslechněte si příběh vyprávěný oním mužem a buďte tak u toho doslova v přímém přenosu…
Dobrý den, musím se s Vámi podělit o včerejší zkušenost. Nebudu složitě popisovat co se stalo před „oním“ momentem, stačí když řeknu, že mi bylo od jednoho pána dost hrubě a bezohledně vynadáno, že se nacházím na cizím pozemku a kdesi cosi. Prostě konflikt jak prase. Na zlomek vteřiny jsem nechal situaci ve svém nitru naučeným způsobem vyhodnotit a zareagoval jsem v klidu a v pohodě. Pána to zaskočilo, zklidnil se a tím to skončilo, konflikt byl zažehnán.
A právě tento kraťoučký okamžik byl spouštěcím okamžikem něčeho, co mne překvapilo. Od této chvíle jsem cítil silné pnutí uprostřed hrudní kosti a zvýšené emocionální napětí. Zkontroloval jsem ochrannou bariéru, byla v pořádku. Pročišťoval jsem svůj emocionální bazén a ono né a né ho vyčistit. Na dvě hodiny jsem musel další řešení odložit, protože jsem cítil pro tento úkol nutnost se nejdříve uklidnit.
Byly to nepohodlné dvě hodiny, emocionální bazén byl pořád plnej hnusu. V rychlosti jsem rozebíral, co se mohlo stát, napadaly mě všelijaké varianty, třeba nějaký mega útok zvenčí, ale taky, že uprostřed hrudi se střetává vědomí těla a ducha a jestli to nebude nějaký konflikt mezi nimi.
Když jsem měl konečně klid, tak jsem se rozhodl použít metod práce ve vlastním nitru, které jsem se s vámi naučil. Rozhodl jsem zaměřit právě na možnost, že došlo ke konfliktu malýho „já“ (vědomí těla) a velkýho „Já“ (ducha). Pro upřesnění: normálně nemám s jejich soužitím problém, život si užíváme a jsme společně rádi za každou zvládnutou životní situaci, to znamená za každý den :), jsme plní energie jak nikdy dřív a všímáme si věcí co jsme dřív neviděli.
No a já jsem to nyní řešil takto. Postavil jsem se do pozice duše a viděl jsem svým vnitřním zrakem oba, malýho i velkýho, před sebou. Velkej byl v pohodě, ale malej běsnil. Přecházel sem a tam, měnil se z malého naštvaného kluka na zuřícího tygra, pak na vzteklýho psa a takhle pořád dokola. Občas něco zařval na ducha, občas na ducha posílal z očí blesky.
Jako duše jsem vlítl mezi ně a rázně jsem jim řekl, ať toho nechají a ať ze sebe začnou sypat, oč tady vlastně jde. Vysvětlil jsem jim, že mi to jejich chování jako duši /člověku/ nedělá dobře. Že mi to dělá potíže a to všechno, co se tu mezi nimi děje, se promítá do reálného světa. Doslova jsem jim řek, že to stojí za ho*no a to musíme okamžitě řešit. Velkej mi řekl, že je malej proti jeho radám a že ho vyvádějí z míry. Zeptal jsem se malýho, kterej pořád zuřil, jak to tedy je.
Neodpověděl. Ptal jsem se ho několikrát a když pořád neodpovídal, tak jsem zařval já. To s ním trochu zatřepalo a po troškách mi začal sdělovat svůj pohled na věc. Lezlo to z něj jak z chlupatý deky, a chvíli mi trvalo, než jsem to pochopil.
Shrnu dohromady pohled malýho a velkýho. Když nás ten pán okřiknul, tak v onom kraťoučkým rozhodovacím okamžiku chtěl malej /ego/ toho pána velice brutálně ponížit a pořádně si to s ním rozdat. Velkej byl ale proti a navrhl klidnější řešení. A já jako duše, člověk této Země, jsem v souladu s upřednostňováním zásad lásky v přístupu k okolí, dal na radu svého ducha a situaci odmítl eskalovat. Bylo mnou tedy vybráno ono klidné řešení. Ale malýmu se to nelíbilo, chtěl nasílí za každou cenu, chtěl, aby bylo po jeho.
Když už jsem znal názory obou, tak jsem se z duše přemístil do ducha. Už jsem nebyl ráznej, ale hodnej, s pochopením a milující. Přemluvil jsem malýho /ego/, ať mi sedne na klín a začal mu vysvětlovat, kam by jeho jednaní vedlo. Že kdyby bylo po jeho, tak by se sice cítil na krátkej okamžik jako mistr světa, ale pak by ho to moc a moc mrzelo. Třeba že poblíž toho pána byly jeho děti a ty by měly strach a plakaly by.Objasnil jsem mu také, že kdybych dal průchod jeho řešení a propadl tomu běsnění, které mi doporučoval, že jsme taky mohli tomu pánovi ublížit a přivodit si tak třeba i nechtěné důsledky v podobě potíží s policií a soudy.
Čím víc mu to bylo objasňováno, tím víc byl v klidu, až jsme se nakonec udobřili a objali. V objetí se malej /ego/ proměnil v krásnou dospělou ženu /ego je ženskou složkou naší bytosti/, která mi dala pusu na tvář.
Tím byla situace vyřešena a reálnej svět byl zase radostnej.
Ale ještě i teď, když si vzpomenu, co se včera stalo mě lechtá na hrudní kosti. A protože zatím „dál nevidím“, tak si nejsu jistej, zda jsem to udělal správně. Můžete mi prosím říct Váš názor na zvládnutí situace a jestli jsem něco nepřehlédnul? Klidně se zeptejte Otíka, třeba Vám poví něco co mě ne :).
Děkuji za pozornost a mějte se moc pěkně.
Tolik tedy příběh vnitřního konfliktu toho pána, který pro vaše poučení souhlasil se zveřejněním tohoto příběhu… věřím, že z pravidelných návštěvníků tohoto webu si už nikdo doopravdy nemyslí, že existuje jen ta realita, kterou je možno nahmatat… ta realita, ve které se odehrává tenhle příběh, je realitou nejméně skutečnou jako ta hmatatelná… prostředí, ve kterém je lidem dáno žít, je neskutečně rozmanitější, než si možná kdokoli myslí… devadesát devět celých devětset devadesát devět tisícin procenta lidí v tuto chvíli žijících na planetě Zemi jsou v pozici občanů obce Kotěhůlky o dejme tomu dvaceti číslech někde na Vysočině, kteří nikdy nenahlédli do širého světa za tabulí označující začátek a konec vlastní obce…
začtěte se i do mé odpovědi na tento příběh:
je to hezky silný příběh… díky za něj… zvládl jste to perfektně… jádro příběhu bylo pravděpodobně právě v té části, kterou jste se rozhodl složitě nepopisovat… agresivita jednání toho muže z vašeho příběhu pravděpodobně ve vašem nitru zarezonovala s některým okamžikem vašeho života, kdy se k vám už někdy v dětství takto podobně necitlivě zachoval pravděpodobně otec či jiné muž a vaše již tehdy celkem vyspělé a o sebevědomí se pokoušející ego utrpělo těžký „psychický úraz“… tehdy to ego muselo „ustát“, protože mu nic jiného nezbylo, ale stalo se na určitý typ jednání ze strany autorit alergickým…
z vašeho příběhu vyplývá, že onen muž byl pravděpodobně v právu a vy byť nechtě pochybil jste pochybil… on tedy uplatnil svou autoritu a vystavil vaše ego určitému souboru energií svým způsobem identických s těmi, které jste si kdysi obtížně prožil… a tehdy v minulosti těžce ponížené ego vedeno potřebou realizovat akt odplaty za toho minulé příkoří a tak se jeho tíhy zbavit, by za normálních okolností ovládlo myšlení a jednání vaší duše a vy si jistě dovedete představit, co by se asi v tomhle případném fyzickém konfliktu pri vaší dnešní atletické postavě s vaším protivníkem při jednání v afektu mohlo stát… i případné právní či trestně právní důsledky, které by vám mohly pořádně zkomplikovat život…
to, co jste vnímal uvnitř sebe, ten spor, jste vnímal velmi správně… a samotný postup vaší duše a následné odpuštění a láska ducha k egu prostě nemá chybu… zvládl jste to perfektně… budiž vám tato situace ovšem poučením… v budoucnu by podobná situace mohla vygenerovat někdy podobné vzepětí ega… zkuste se totiž na to podívat jako na instinktivní jednání ega, které se cítí v dané chvíli agresivitou toho druhého velmi ohroženo a doslova je připraveno bránit integritu sebe sama, ale i duše a ega silou… a instinkt je instinktem právě proto, že přichází v danou chvíli bez ohledu na naše vědomí a obvyklé pochody v něm…
tato zkušenost ale vám umožní i při případném příštím projevu ega podobného druhu situaci dobře zvládnout… jste již ve fázi, kdy si řídíte svůj život sám… ani takový úder zvenčí nedokáže překonat mechanismy lásky a dohody mezi jednotlivými částmi vaší psychiky, které jste si v poslední době vybudoval… je možno vám jen blahopřát…
útok zvenčí to byl, ale ne zase nějaký „megaútok“… v emocionálním bazénu to zvedlo veškerý zbytek těch usazenin a chvíli trvalo, než ten bordel klesl zpět na dno… doporučuji vám mentální operaci na preventivní vyčištění bazénu od veškeré zbývající nečistoty… to by mohlo zamezit případnému opakování stavu, který jste prožil… jak mentálně bazén vyčistit, na to jistě přijdete sám… nezapomeňte požádat o pomoc Boha a podaří se to… pokud si budete chtít technologický postup vyčištění ověřit, zavolejte a probereme to…