Životní zkušenosti Aničky na Cestě za nalezením sebe-sama… aneb Anička v říši divů, díl 2.
Dnes vám mohu v této rubrice nabídnout něco skutečně neobvyklého. Je to příspěvek, který navazuje na životní příběh paní, která již popsala svůj duchovní vývoj na Cestě a své problémy v manželském vztahu v textu v této rubrice pod číslem 52 » Přestože jsme vyřešili ve vztahu manželů karmickou vazbu, problém přetrvával a tak jsme se rozhodli k radikálnímu řešení. V tomto manželském vztahu totiž představitelem silnějšího pohlaví je muž, jehož psychický vývoj byl nesmazatelně nepříznivě determinován nedostatkem mateřské lásky (ne)dané mu v období dospívání vlastní matkou. Muži tohoto ražení si pak v dospělosti nehledají životní partnerky, ale náhradní matky. A to přináší do vztahu řadu běžným způsobem neřešitelných problémů.
Světlo astrálního světa proto spatřila mnou magickou cestou stvořená živlová bytost ženského rodu, která dostala za úkol dlouhodobě zprostředkovávat partnerovi naší pisatelky chybějící energii mateřské lásky. Tato archetypální energie je běžně člověku poskytována matkou biologickou, nestane-li se tak, v určitých případech /pokud je to tzv. v souladu se zákony Univerza, nebo chcete-li, v souladu s Boží vůlí/ může být případný nedostatek řešen dodatečně tímto náhradním způsobem. Výsledky jsou vždy vynikající. Tady máme to štěstí, že paní Anna ráda a skvěle píše a o své zážitky ze spolupráce s touto bytostí se s námi podělila:
Dobrý večer, pane Karpeto,
v krátkém čase Vám píši další e-mail, tentokrát bych se s Vámi i s čtenáři vašeho webu chtěla podělit o zážitek ze setkávání s živlovou bytostí, kterou jste mi dal k dispozici.
Tu jste asi před 14 dny stvořil, aby provázela mého manžela a doplňovala mu chybějící energie (především tu jemu chybějící mateřskou lásku). Mluvili jsme spolu v deset ráno a já už tentýž den kolem dvanácté v poledne nakoukla do vibrační roviny, v níž tato bytost existuje. Zvědavost mi prostě nedala a chtěla jsem vědět, jak se Zuzaně daří (tak jste ji na můj návrh pojmenoval).
Nechtěla jsem ji vyrušovat, jen se podívat, co se děje. Stála ke mně zády, jakoby v mlze, a něco dělala s rukama, detailně jsem to neviděla. Stála jsem za ní tiše. Už jsem chtěla odejít, když ke mně otočila hlavu, rukama pracovala dál. Ve tváři měla zvláštní výraz. Možná lehký údiv (třeba jako když jdete ráno do obchodu a oni už nemají skoro žádné čerstvé pečivo 🙂 a povídá mi: „Tady není nic. Vůbec nic“.
Pak se zase otočila zpátky. Vycítila jsem, že bych se měla vzdálit. Poděkovala jsem jí za její pomoc a rozloučila se s příslibem brzké návštěvy. Měla jsem z toho dobrý pocit, myslela jsem na manžela a v duchu mu poslala vzkaz — to je pro Tebe, miláčku. V tu chvíli jsem se zarazila. Tak moment, já mu řekla /byť v duchu/ „miláčku“!?! To jsem spontánně naposledy udělala před 7 lety…
Za dva dny jsem se šla za Zuzanou opět podívat. Tentokrát už nestála, seděla v klidu na židli. Rukama zase něco tvořila, ale jen tak lehce. Vypadala uvolněně, jako když si sednete k odpočinku po dobře odvedené práci. Ptala se mě, jestli něco potřebuji. Řekla jsem, že chci jen poděkovat za její pomoc a zjistit, jak se má. Odpověděla, že je vše v pořádku, jen na mě teď nemá čas. S díky a dobrým pocitem jsem se rozloučila.
Za to manžel byl jak na trní. Cítil, že se s ním něco děje, ale nedokázal identifikovat, co. Zřejmě mu příliv jemu neznámé energie způsobil zmatek a napětí. Reagoval podrážděně, všechno bylo několik dní špatně. Já jsem za to ale velmi vděčná. Jen ať pracuje s neznámým, ať zakusí to, co by mu mělo být přirozené. Zatím s tím bojuje, ale pokud to jednou přijme, moc mu to prospěje.
Za další 2–3 dny jsem se za Zuzanou vydala před spaním. Chtěla jsem se jí zeptat na pár věcí.
Stála přímo proti mě, na sobě měla krásné, světlé roucho, s modrou výšivkou na volných rukávech. Byla krásná a klidná. Pozdravily jsme se, prohodili pár vět a než jsem se stačila zeptat, jak to vidí s mým manželem, zpříma se na mě podívala a otázala se ona mě: „Co ty vlastně chceš? Víš to vůbec?“
Tím mne dostala. V první chvíli jsem nevěděla, co na to říct. Pak ze mě vypadlo: „Zatim nevím. Snažím se to všechno pochopit, ale mám z toho v hlavě zmatek.“ Na to mi trochu znuděně povídá: „Vždyť je to prosté — podívej.“ V tu chvíli mi v mysli začaly problikávat obrazy. Bylo to strašně rychlé (jako ve filmu Pátý Element, kdy Mila Jovovich závratnou rychlostí vstřebávala informace o historii Země z internetu).
Bylo mi horko, zvýšil se mi tep, ale to poznání bylo pro mě fantastické. Měla jsem chuť vyskočit z postele a jít si honem vše napsat nebo nakreslit, abych to nezapomněla. Po chvíli jsem se uklidnila a řekla si, že tohle se zapomenout nedá. Euforie z toho objevu ve mně ale žila dál a já nemohla dlouho usnout.
Zuzana měla pravdu. To, proč nemůžu fyzicky vystát manžela, je vskutku prosté. Přesto jsme to s Aničkou do této chvíle nedokázaly rozklíčovat. Vždy nám chyběl pomyslný poslední kousek skládanky. Ale teď zapadl tak, až to cvaklo!
Před týdnem manžel odjel do zahraničí a já jsem měla po večerech prostor zhmotnit ty obrazy. Nejdřív jsem je načrtla. Nebylo to ono. Tak jsem si na internetu vyhledala tváře muže a ženy. Vypůjčila jsem si obrázky známých osobností, protože jako celebrity nasdílejí spoustu fotek v různých pózách. Vybrala, vytiskla, vystříhala, nalepila, popsala… a pořád to nebylo ono. Nakonec jsem ty fotky upravila v jednoduchém grafickém programu.
Oříznutí je trochu kostrbaté a rozměry taky úplně neladí, ale nevadí. Hlavní je, že vyjadřují podstatu toho mého objevu (pro Vás bude moje označení „objev“ asi úsměvné… z Vaší perspektivy jste to, myslím, viděl hned a jasně, dokonce mi to i v rozhovoru naznačil, jen já jsem to z nějak nepobrala).
Posílám Vám 3 obrázky. První je pohled na současný (vnitřní) stav mého manžela. Druhý je na současný stav můj. A třetí je o tom, co z toho plyne.
Moje otázka „PROČ?“ tak byla konečně zodpovězena. Teď už vím, že úkolem mého „Já“ teď bude pozitivní argumentace a přesvědčení rovněž mého „já“, že přes fyzickou i duševní újmu, kterou nám manžel způsobil, si zaslouží naši lásku. Proto jsme si ho zřejmě vybraly jako našeho životního partnera.
Anna manžela miluje ze své přirozenosti, má to ve svém programovém vybavení, kdežto Anička je nastavená trochu jinak. Sice má za sebou krásný zážitek ze svého přijetí (sebe sama), s postupem doby se cítí spokojeněji a milovaná mnou samotnou, jenže právě to ji ještě více vzdálilo od manžela.
Jak může milovat někoho, kdo se nenávidí natolik, že si vědomě ubližuje? Přesvědčit ji tak, aby manžela přijala se všemi jeho stránkami, bude hotový majstrštyk.
Jsem ale si jistá, že udělám, co bude možné a Zuzana mi v tom jistě hodně pomůže. Manžel má tak všechny předpoklady vykročit za mnou. Jestli tak učiní nebo ne, je už jen na něm.
Neuspokojivé vztahy působí obzvláště na děti — a vztahové energetické vyzařování pragmatickým rozumovým přístupem nezměníme…
Poznamenala jsem si datum 31. 5. 2017, kdy má zhruba živlová bytost Zuzana ukončit své působení. Mimochodem — jsem přímým svědkem toho, jak náš neuspokojivý vztah působí na naši dceru. Velmi často marodí — kašel a rýma. Ukazuje nám, kde je náš problém. Tímto trpí děti, které žijí v atmosféře nelásky. Nejvíce citlivé jsou prý děti do 6 let věku. Její nemoci nyní gradují, přidávají se různé komplikace, aby nás (a zejména mně) donutily jednat.
A 31. 5. 2017 je i mezník jejích šestých narozenin. Narodila se 1. 6. 2011. Taktéž manžel mi dnes oznámil, že hodně přemýšlel. Hodlá skončit v dosavadní práci, která je časově velmi náročná, fyzicky i duševně ho vyčerpává. Výpověď chce podat (zajímavě) opět k 31. 5. 2017.
Mám z toho všeho dobrý pocit. Propustila jsem ze sebe tu tíseň z rozporu mezi mnou a Aničkou, je to velmi osvobozující. Děkuji Vám za vše, pane Karpeto, co pro mě i ostatní „bludičky“ děláte.
Hezký večer
A.