Máme tu další svědectví z Cesty za nalezením sama-sebe. Dodám snad jen tolik: Moje zkušenost říká, že onen druhý hlas v našem nitru vůbec nemusí být extra hlasitý a jasný — tudíž by se vůbec neměli znepokojovat ti, kdo třeba mají pocit, že zaostávají za duchovně lépe vybavenými bližními…
Statistiky sice nemáme, ale tuším že naopak většina lidí bude mít spíš jen pocit a tichou myšlenku… Možná že to nejlepší, co pro sebe můžeme udělat bude přesně to, co říká Marcelka z hor — Dejte pozornost sami-sobě » Není nutné očekávat bleskové výsledky, snažme se spíše o trpělivý a setrvalý trénink pozornosti k sobě.
Text od Irenky následuje:
Hledání
Běž psát, znělo mi v uších něco jako vnitřní hlas, když jsem se jednou odpoledne chtěla pobavit s Irenkou. Ten hlas u mě není zatím jako některý jasný hlas, jak ho popisuje většina z Vás, co prošla anebo prochází rukama pana Karpety. Ten hlas je spíš pocit, myšlenka, kterému věřím, že patří Irence.
Než jsem narazila na stránky pana Karpety, tak jsem ušla téměř dvacet let cesty hledáním „něčeho“. Já jsem vlastně nevěděla, co hledám, ale nějak podvědomě jsem věděla, že hledám nějakou cestu. Mých prvních deset let tohoto „hledacího“ života, jsem narazila na spoustu lidí a technik sebe nalezení, sebe očištění apod., kterým jsem bezmezně věřila, že oni mě přivedou na tuto cestu, kterou hledám.
Konečný scénář byl vždy stejný
Po čase jsem, ale vždy vychladla nadšením a věděla, že to ještě není ono. Ale kde to je a co to je, kde to hledat, jak to vypadá, je to tady někde anebo hledám, co nejde nalézt a vůbec mé otázky byly stále stejné.
Připadala jsem si tady na tomto světě jako cizí člověk, někdo jako Alenka v říši divů.
Se zaujetím jsem pozorovala ostatní lidi a většinou jsem viděla, že jsou „jakoby“ šťastni a nic neřeší. Při tomhle pozorování jsem si kladla otázku, jestli jsem normálně uvažující obyvatel, tudíž člověk planety Země anebo jenom spím nebo se dívám na nějakou nekonečnou projekci nekončícího filmu. Tak kruci, kdo jsem a co tu hledám?
Jaký je můj cíl, cesta nebo smysl?
Byla jsem zmatená, neskutečně zmatená. To co jsem prožívala, uvnitř sebe ani nedokážu popsat. Dá se říci, že jsem to vždy ustála, kvůli své velké disciplíně, kterou jsem měla naučenou!
Příběh lehce nastíněný, který Vám chci předat, ve kterém se možná i někdo najde, je o tom, co jsem prožívala posledních deset let a jak jsem se vůbec dostala na stránky pana Karpety.
Bylo to období, kdy se mi narodilo druhé dítě. Po narození dítěte jsem ihned v zápětí potkala ženu, kterou bych již dnes nazvala „sluníčkářkou“. A podle Bible by dostala nálepku falešný prorok. Měla stejně staré dítě, takže mě spojovaly společné zájmy a dá se říci, že i náhled na život. Byla jsem šťastná, že jsem potkala někoho, kdo jde „duchovní“ cestou a k tomu ještě se stejnými zájmy. Tvrdila, že vidí auru a věci běžným lidem neviditelné a že pomocí technik, které dostala od Boha a stále dostává, dokáže člověku pomoci a vyléčit téměř kohokoliv a cokoliv. Jenom chci podotknout, že nevím o nikom, komu pomohla a koho vyléčila, jak tvrdila. Tady bych použila výrok „Poznáte je po ovoci“ (Ale samozřejmě, nemusím znát všechny) Musím říct, že krátký čas to bylo, dá se říci dobré, ale pak to začalo. Pořád něco měla na mě, na starší dceři, ale i na mladším dítěti. Byla hodně vůdčí až bych řekla i nepříjemná. Ale znáte to, když jste od malička naprogramováni na vedení, že jste nicka a že budete poslouchat ostatní a k tomu ještě jim sloužit a jako třešničkou na dortu jste dostali program: všechno pro ostatní, hlavně ať jsou ostatní šťastni a vy možná, až zbude nějaký čas a energie. Já bych to zkráceně nazvala nechat si s*át na hlavu stůj co stůj.
Nezůstala jsem jenom u konání a posluhováni, došlo i na půjčování peněz ve velkých částkách s dovětkem, že hned jak se jí spustí projekt, který má v hlavě, tak začne vydělávat velké peníze, protože to bude pro lidstvo velká pecka. A potom samozřejmě mě vše vrátí i s úroky. Peníze jsem půjčovala třeba na zaplacení školné pro její dítě, na koupi koně, zaplacení školného pro sebe (v té době studovala), na dovolenou ale i na běžný život. Jednou mi řekla, že Bůh ji sdělil, že to ode mě není půjčka, že jsou to peníze její, poslané prostřednictvím mě. Když se na to dívám zpětně, tak jsem byla hodně pod její nadvládou a žila naivně v iluzích. Začínala jsem to i tušit, ale nevěděla jsem, jak z toho ven. Když jsem se jí s čímkoliv svěřila, tak to použila proti mně, potom se i začala hodně povyšovat nad vším a nad všema. Začala mi říkat, že mluví s Bohem a byla neustále v nebi pro rady – jak tvrdila. A tady si myslím, že nastalo moje nějaké podezření – nějaký alarm, že to není jakoby v pořádku. Okamžitě mi vyběhla myšlenka (dnes už vím, že to byla Irenka). Ireno, když Ti bude chtít Bůh něco sdělit, tak to určitě sdělí tobě a ne nějaké tvojí kamarádce.
Pozn. redakce: Tohle byla velmi správná intuice. Zde by nebylo od věci dodat něco o našem Bohu, protože je to velmi zprofanovaný a často překrucovaný výraz, speciálně od církví a jejich oveček. Proto jsem spíše pro používání výrazu Otec, který používá Tomášovo evangelium » Možná ještě lepší je Zdroj, protože kristovské gnostické Poznání mluví o Zdroji, z jehož vyzařování (světla!) vznikl celý náš vesmír – je to mimochodem jasně uvedeno na počátku kanonického Janova evangelia, které nebylo vyškrtnuto, zato je ovšem pokrouceně vykládáno » Tento Zdroj rovněž v žádném případě není bytostí, kterou by si člověk inkarnovaný v těle dokázal představit nebo s ní konverzovat. Moje intuice mne velmi silně varuje před kýmkoliv, kdo tvrdí, že má rozhovory s „bohem“. Mimochodem, v prvotních křesťanských zápisech se o návratu k Bohu-Otci říká také toto: „Je mnoho [těch], co stojí u dveří. Ale ‚jediní‘ [‚samo-jediní‘ neboli ti, kdo ze dvou udělali jedno] jsou ti, kdo vejdou do svatební síně [do království Otce]. (Tomáš 75)“ Ano! Ano, jakkoliv je to šokující, Boha naleznete v sobě, skrze sjednocení sebe-sama!
1 Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. 3 Všechno povstalo skrze něj a bez něj nepovstalo nic, co je. 4 V něm byl život a ten život byl světlem lidí. 5 A to světlo svítí ve tmě a tma je nepohltila. (Jan 1:1-5)
Tak jsem prostě začala pochybovat ve velkém a jakoby se vzpouzet. Byla jsem zmatená, že by moje nejlepší kamarádka to se světem a se mnou myslela jinak, jenom ne dobře? Kladla jsem si neustále takové otázky, na které jsem neznala odpověď. Já jsem ani vlastně nevěděla na co a jak se mám ptát. Ale nešlo to od ní odejít ani se odtrhnout, bylo to „cosi“ strašně silného.
Po téměř devítiletém přátelství s onou ženou, se mi a manželovi narodilo třetí dítě. A v tomto období to pro mě nabralo úplně jiný směr. Začala mi ještě více všechno organizovat a diktovat a používala i formulaci slov, že pokud ji neposlechnu, tak se mi zle povede a jako člověk jsem skončila, že jsem k ničemu a totálně jsem vše zpackala. A ona takové lidi od sebe odkopává, přátelství s ní jsem si musela zasloužit, tak nějak to říkávala.
Ale spouštěč u mě byl ten, jak mě došla do porodnice navštívit, tak se tam odehrálo něco, co jsem zachytla a vyhodnotila jako nevyhovující a tudíž ne pro mě. Stylem jakým přišla, mě hodně zaskočil. Přišla ve večerních hodinách a chovala se velmi odměřeně, od dítěte si držela velký odstup a šla z ní cítit zloba. A jako třešničkou na dortu mi přišla dát slovní pohlazení větou: To dítě mělo být moje, ty jsi mi ho ukradla. Mě se v ten okamžik zatmělo před očima a byla jsem v totálním šoku, že jsem dostala takovou informaci od člověka v té době mě velmi blízkého. V hlavě mi to šrotovalo a nevěděla jsem, co s tím mám dělat, jak to mám vzít, jak mám vůbec reagovat. Je to kamarádka nebo je to nějaký přízrak, který jsem dříve neviděla? V ten okamžik jsem se rozhodla nevědíc co dělám, že si vytvořím ochrany pro sebe a pro dítě největšího kalibru. Ano, slyšíte dobře, tak zněla má formulace, požádala jsem Boha o podporu a udělala jsem si po svém, pro mě, velmi silné ochrany. Denně jsem je posilovala myšlenkou. Představte si, že to začalo okamžitě fungovat!!!
Ihned jsem se začala cítit lépe (to jsem pořád ještě nevěděla, co dělám a jak to funguje), vrátil se mi pocit, že jsem, že vím a že umím!!!!! Byla jsem šťastná. Za to o ní se to říci nedalo. Od doby, kdy jsem to začala praktikovat, začala být hodně nesnesitelná a ihned mi řekla, co s ní dělám, že je pokaždé a to stačí i když na mě jenom pomyslí, úplně vyřízená. Přestala mi volat, a když mi volala, tak ten rozhovor, byl velmi krátký a hodně striktní. Následně za nějaký čas mi vždy řekla, že když se, se mnou setká nebo mluví, tak je pak z toho dva dny pos*aná a že už tak dál nemůže.
Já jsem z toho začala být nešťastná, protože podle její interpretace byla chyba na mé straně a tvrdila velmi razantně, že ji energeticky vysávám a navíc s ní neustále manipuluji. Poslala mi spoustu hnusných SMS, protože si už netroufla se mnou volat. Mimo jiné mi napsala, že se nechce vůbec stýkat, protože jsem . . . . . . . takový a onaký člověk. Tak nějak si to doplňte sami, co mohla napsat.
A tady to přišlo, ten můj den D. Ještě jsem stále nic nevěděla o svých energetických činech a zákonu zrcadla. Ve stavu zoufalství jsem sedla k internetu a začala hledat jak se pozná energetický upír » a jak to ze sebe odstraním, když bych se náhodou za něj identifikovala. Slzy mi kapaly na klávesnici, protože jsem věděla v hloubi sama sebe (Irenky), že jsem nikoho energeticky nenapadala. Ale ty pocity, co se ve mně mísily, byli velmi silné, abych někomu neublížila a tím nezpůsobila energetickou újmu. Hledala jsem zhruba měsíc. Ne, že bych nic nenašla, ale nacházela jsem články, které mě neuspokojily v mém hledání.
A pak přišlo mé velké BINGO. Nějak, jsem se proklikala a už opravdu nevím jak, na stránky ragauian. Nedokážu ten pocit, při čtení prvních řádků textů na těchto stránkách popsat. Jakoby se mi před očima odehrála dávná historie, která pocitově trvala cca čtyři vteřiny. Ten němý a velmi rychle běžící film mi přišel, jako bych ho znala, něco jako „vědění již známého“. Úplně mě ty informace zasáhly a ten pocit, že je to ono, slovy nedokážu popsat. Ihned jsem vykřikla BOŽE DÍKY! Vše psané na tomto webu jsem dychtivě hltala. Téměř okamžitě jsem kontaktovala pana Karpetu a objednala se na první lekci. Můžu Vám říci, že ta touha o jeho vědění byla u mě tak silná, že jsem neměla stání, jak jsem se nemohla dočkat na telefonát s ním. Šok pro mě přišel při absolvování lekce tvoření bariéry proti vampyrismu! Vše se mi naráz začalo skládat, veškeré ty myšlenky a prožitky s „onou kamarádkou“ jako „puclátka“. Začala jsem chápat, že jsem si nevědomky udělala ochrannou bariéru a ve skutečnosti to byla ona, kdo mě vysával. A to, že jí bylo špatně při jakémkoliv kontaktu se mnou, bylo díky zákonu zrcadla.
Kdo neřídí svůj osud sám, je řízen jinými
Jestli se ptáte, co se stalo s půjčenými penězi, které jsem vložila do nenávratné studnice kamarádky, tak se vlastně stalo ono předpokládané „zapření“. Bylo mi ve zprávě napsáno, při opakované výzvě (protože mi telefon nebrala), kdy mi vrátí peníze, že nerozumí otázce, tudíž nechápe, co po ní chci. S Irenkou to bereme již s nadhledem a již víme, že „Kdo neřídí, je řízen“.
Změnit můžeme jenom sami sebe
Momentálně se nacházím ve třetí lekci, svého probuzení 🙂 a chci říci všem, že opravdu je pravdivé tvrzení, že změnit můžeme jenom sami sebe a následně tím změníme i celé své okolí a poznáme nepoznané!
Omlouvám se za přílišnou osobnost a možná i drzost v následujícím textu: Pavle, Pavlíčku, díky za to, že jsi!
Irena