Dobrý den, pane Karpeto,

děkuji za Váš čas minulý týden. Jak jsme se domlouvali, píši, co se dělo s mým strachem z mimozemšťanů po absolvování lekce u Vás. Email k celkovému svému vývoji se pokusím napsat v dohledné době.

Pracovali jsme postupně v jednotlivých lekcích na rekonstrukci mé psychiky. Šlo to dobře, stále k lepšímu, přetrvával však jeden obtížný problém. a to můj strach z mimozemšťanů, který mne neopouštěl a zejména v noci měl občas tendenci se stávat panickým. Tenhle strach se táhl od dětství a pokud se mi v paměti matně něco vybavovalo, snad jsem byl přítomen únosu svého mladšího bratra mimozemšťany z uzavřeného pokoje v noci, nebo jsme snad byli uneseni oba?

V každém případě strach tu byl a ani láska k sobě a uklidňování mého ega duchem, ani klasická bariéra proti energetickým vampýrům nepomáhala. Nepomohlo ani klasické přemazání strachu obvyklou metodou změny průběhu děje v okamžilu vzniku onoho strachu. Vy jste velmi vážil danou situaci, než jste se definitivně rozhodl. Pravděpodobně má k energiím vaší aury přístup démonská energie některé mimozemské bytosti. Ono mezi slovo démon a temný mimozemšťan si můžete prakticky položit rovnítko, řekl jste. Budeme se na to muset podívat, zněl váš závěr. 

Podle vašeho vhledu do situace se mohlo jednat o nějaký druh čipu instalovaný tehdy v dětství v mém těle, který po uvedení do aktivního stavu démonem tento strach spouštěl. A to dělal onen démon vždy tehdy, když prostě onu moji vysoce negativní energii  strachu potřeboval. Informoval jste mne také, že tyhle bytosti temných sfér se živí našimi negativními emocemi tak, jako si my dáváme baštu v závodní jídelně. Za předpokladu existence onoho úpisu /něco jako ovladač onoho čipu/ je pro jeho působení moje bariéra pro něj prostupná a on si s mými emocionálními energiemi i skrze klasickou bariéru proti lidským  energetickým vampýrům může pohrávat, jak chce. Je to prostě jiná liga. Nikoli pozemská, ale vesmírná liga.

Jen připomenu, co se událo. Vydali jsme se za ním, za tím démonem, do nepříliš přitažlivých oblastí astrálu a navštívili ho v něčem, co mi připadalo jako jeho firemní kancelář. Nebyl to žádný lumen, ten démon, vypadal děsně, lezl po zdi jako veliká ještěrka a když slezl, snažil se dost pouštět hrůzu. Bylo zajímavé, že já byl naprosto klidný, přesně, jak jste říkal. Vaše přítomnost mu viditelně bránila v pokusu o přímé násilí na mé osobě a mně dodávala absolutní klid a jistotu. Když jste ho vyzval, aby nám odevzdal onen symbolický úpis, který ho opravňoval k přístupu k energiím mého emocionálního těla, nechtěl ho vydat a dost vyváděl. Vás, a kupodivu i mne, to nechalo absolutně v klidu.

Démon zuřil, váhal, váhal, ale nakonec se rozhodl přece jen onen úpis vydat. Zřejmě jím zatřáslo to, když jste mu sdělil, že pokud ho nevydá dobrovolně, požádáte pro mne o boží milost a že určitě nebude rád, když mu tady ten kutloch prosvítí božské světlo. Zdá se, že ho tyhle bytosti v lásce vůbec nemají, to božské světlo. Přijal jsem od něj onen úpis a na vaši výzvu ho zapálil nad něčím, co připomínalo umyvadlo. V poslední chvíli se ten krasavec z podsvětí pokusil urvat mi aspoň kousek úpisu z ruky a skutečně se mu to podařilo. Ale já jsem se v tu chvíli cítil najednou silný jak silnice – že můžu přemoct všechny démony světa! Tak jsem byl nekompromisní a on mi ten kousek nakonec, ač velmi nerad, vrátil. Zčernalou hmotu úpisu po spálení jsem pak rozemlel v ruce a spláchl do onoho umyvadla.

Když tak na to vzpomínám, byla to zřejmě vaše přítomnost, která mne zcela zbavila strachu, že jsem to vše zvládl udělat. Když jsme odcházeli, krčil se ten brácha démon v koutě, zuřivostí bez sebe a bylo mu zřejmě pěkně mizerně.

Po návratu do naší reality a po skončení oné lekce jsem s napětím očekával večer, kdy se pravidelně onen strach z mimozemšťanů dostavoval. Byla to zvědavost, ale byl v tom i stín obav, co se stane. Zpočátku se nic nedělo, normálně jsem usnul. V noci jsem se probudil asi tak ve 2 hodiny. Měl jsem úplně strnulou ruku, i když jsem na ní neležel. Kontroloval jsem okolí, Péťa /moje holčičí půlka v tom bříšku/ se trochu bála, ale né moc.

Cítil jsem jakoby démonovu přítomnost poblíž a nebylo to příjemné. Ale rychle jsem si zopakoval a naplno uvědomil fakta o našem setkání s démonem v tom jeho kanclu i to, co se tam stalo a řekl jsem mu, že ať toho vyčihování tam někde ve tmě nechá, že na mě stejně už nemůže. A jasně jsem si uvědomoval svoji ochranu, která tentokrát byla naprosto pevná a pro démona neproniknutelná na rozdíl od minulosti.

A také jsem si uvědomil, že dříve se ke mne přikrádal vždy zezadu a pak na mne skočil. Tentokrát to o to po chvíli taky pokusil, ale moje bariéra ho odrazila. Cítil jsem se najednou opět velmi silný, jako když jsme ho navštívili v jeho sféře bytí. Uklidnil jsem Péťu, požádal o pomoc Boha Otce a ten mi dal do rukou takovou hůl, která při bouchnutí o zem vyslala světelnou energii do okolí. A bylo jasné, že tu hůl vydávající světlo ten démon opravdu nemusí. A já jsem mu jasně řekl, že je konec a jestli mně nepřestane srát, tak mu ukážu! A ať okamžitě vypadne a už se neukazuje. Hajzlík si přivedl i nějaké kamarády, tak jsem trochu zabouchal holí o zem a bylo hotovo. Všichni šli k čertu.

Další noc jsem čekal a nic. Až asi za dva dny, jsem se v noci probudil a cítil jsem, že kolem někdo šmíruje. Ale jen jsem si uvědomil, že už nejsem pod jeho mocí, svoji ochranu jsem si ani nemusel připomínat, protože jsem opět jasně cítil, jak jsem chráněn a silný se jemu nebo jim postavit. Démoni, pokud to byli oni, se tentokrát ani neodvážili přiblížit. Schoval jsem Péťu do sebe a v klidu usnul. Od té doby už nic. Je klid. Občas v noci zkoumám okolí, ale je to v pohodě. Sem tam se něco přiblíží, ale to je spíše jakoby náhodou něco letělo kolem. Nicméně zůstávám raději připraven

Jen tak na okraj: jak jsme se připravovali na vstup do kanceláře démona a vy jste mi říkal, ať v duchu požádám Boha, Stvořitele nebo Otce (ať už ho nazývám jakkoliv) o pomoc, tak při vyslovení slova Otce jsem si nějak víc uvědomil, že je to skutečně můj otec, tedy ten, kdo mě stvořil. To jsem doposud tak jasně nevnímal.

Moc Vám za všechnu Vaši obrovskou pomoc na mé cestě děkuji! Jste skvělý! Doufám, že se v tomto životě ještě odhodlám Vás navštívit. 

Teď se těším, co dalšího přijde. 

Mějte se fajn,

JH