Celé znění biblického citátu ze záhlaví tohoto článku je uvedeno níže. Čtěte prosím:
19 Neboť hle, přichází den planoucí jako pec a všichni domýšlivci i všichni, kdo páchají ničemnost, se stanou strništěm. Ten přicházející den je spálí, praví Hospodin zástupů, nezanechá z nich kořen ani větev. 20 Avšak vám, kdo se bojíte mého jména, vzejde slunce spravedlnosti a na jeho paprscích bude uzdravení. /Malachiáš, 3. kapitola, verš 19-21/
Děs a hrůza skrytá v textech dva tisíce let starých proroctví o konci věku však všem, kteří „udělali ze dvou jedno“ ve svém nitru a objevili tak skrytý smysl Kristových slov, dává naději do budoucna, byť se současnost jeví právě nejtemněji ve známé historii tohoto lidstva. Tento text je další důkaz:
Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby byl svět skrze něj zachráněn. Kdo v něho věří, není souzen, kdo však nevěří, již je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jediného Syna Božího. Toto je ten soud, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Neboť každý, kdo jedná zle, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. Kdo však činí pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“ /Jan 3,16-21/
„Věřit“ v Krista v mém podání neznamená nic víc a nic míň než jít cestou, kterou on označil za onu „úzkou“ Cestu k Bohu /a šťastnému životu/ a mít tak naději, že:
My živí, kteří jsme tu ponecháni do příchodu Pána, jistě nepředejdeme ty, kteří zesnuli, protože za zvuku přikazujícího zvolání, hlasu archanděla a Boží polnice sám Pán sestoupí z nebe a mrtví v Kristu vstanou nejdříve. Potom my živí, kteří tu budeme ponecháni, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích do vzduchu k setkání s Pánem. A tak už na vždy budeme s Pánem. (1 Tesalonickým 4:15-17)
Porovnejte to s údaji, které vám ve svých článcích přináší Me » Vše směřuje k rozhodnému okamžiku. Odvrátit tento vývoj, respektive jej posunout pozitivním směrem, mohou jen lidé, kteří se zde na Zemi probouzejí k duchovnímu znovuzrození. A těch, tedy vás, není mnoho. Deset spravedlivých ale mohlo zachránit Sodomu a Gomoru. Bude nás dost, abychom pomohli tomuto světu?
A o tom to kkk…. je!
Naděje neumírá, naděje trvá. Je mezi námi hodně krásných lidí, kteří hledají a nalézají. Přečtěte si, co mi do redakce poslaly Evky.
Hezkou neděli pane Karpeto,
SLOVA ZTRACENÉHO EVANGELIA
Evangelium sv. Tomáše je sbírkou výroků připisovaných Ježíšovi. Zprvu byly známy pouze jeho části napsané v druhém století v řečtině. Celý text byl objeven spolu s dalšími rukopisy v roce 1948 v oblasti Egypta známé jako Nag Hammadi. Řada výroků této knihy se rovněž nachází v oficiálních evangeliích.
Vedle řady známých výroků jsou zde i ty, v nichž se Ježíš identifikoval s mystickou boží přítomností, přítomnou v celém Stvoření: „Rozštípni kousek dřeva,“ říká „a jsem tam. Nadzvedni kámen a nalezneš mne tam.“ V další části knihy se ho apoštolově táží:
„Kdy přijde Boží království?“
Jeho odpověď nabízí nové chápání Božího království. „Nepřijde, budeme-li na ně pouze čekat,“ říká. „Nestačí říci — zde je. Království Otce se rozpíná po zemi a lidé to nevidí.“ Další pasáže jsou podobné těm, které již známe a jsme s nimi seznámeni, avšak zde jsou rozšířeny. Například v Evangeliu sv. Tomáše Ježíš říká: „Království je uvnitř tebe a vně tebe. Když poznáš sám sebe, potom si uvědomíš, že jsi synem Otce.“
Evangelium sv. Tomáše je svým tónem podobné knize Sv. Jana. Obě se vyznačují výrazným mystickým charakterem a popisují Ježíšovu milost velmi odlišně od milosti „dobročinného diktátora“ Xerxe. Boží milost, jak je v těchto pasážích portrétována, se projevuje v změně vědomí, v uvědomování si boží přítomnosti ve všech oblastech našeho života. Vidíme a pociťujeme vrozenou dobrotu Stvořitele. Probouzíme se k poznání, že jsme milováni tací, jací jsme. Toto uvědomění nám přináší pocit znovunalezení domova a napojení se na zdroj života. Skrze boží milost si uvědomujeme, že Bůh je všude, v každé situaci a v každém našem prožitku. Boží milost je darem, jenž nás neustále omlazuje jak tělesně, tak duševně i duchovně.
Konec citace
Moje Evky též zaujaly ty modře vyznačené věty. Docvaklo jim totiž, že číst tento text PŘED kontaktem s Vámi je něco jiného než číst PO kontaktu s Vámi. Ve výše citovaném textu chybí to podstatné: informace o tom, nakolik má pro člověka klíčovou roli láska k sobě. Eva by si dříve myslela, že jde o poznání svých zvyklostí, reakcí na situace, častých emocí — a o tom, že ty emoce nejsou její, ale o Evčiny, by neměla ani tušení. Nebo druhá věta…….jsme milováni… ale ani slovo o tom, kdo v nás je a kdo mne má milovat. Podle církve mne Bůh na nebesích miluje po celý žIvot, ale přesto v něm byla obdobíl kdy jsem se cítila hrozně nemilovaná a opuštěná. A pak jsem se doslechla něco o tom, že by Evča měla mít rády Evču bez podmínek. a teprve teď je to skvělé! Pořád skvělé!
Evča se nechává vést, je milována a miluje, Tedy ještě ne vždy je to ideální, někdy je komunikace mezi nimi bouřlivá, ale je… vědí o sobě a a stále častěji jakoby splývají. A je jim fajn jako nikdy dříve.
A teď druhý text:
KARMA A BOŽÍ MILOST
Během metafyzické diskuse jeden z duchovních poznamenal:
„Mám problémy s přijetím myšlenky reinkarnace, neboť se zdá, že minimalizuje význam boží milosti.“ V jistém ohledu měl pravdu. Řada lidí, kteří věří v reinkarnaci, ji považuje za jistý druh spasení závislého na trestání se. Jinými slovy řečeno, za smysl života považují odčinění špatné karmy ze svých předchozích životů. Věří, že dříve nebo později napraví své chyby a získají tak právo vstoupit do nebe s čistým štítem. Pro boží milost zde není místo.
Výklady Edgara Cayceho nabízejí odlišný pohled na reinkarnaci.
Nepochybně je to jeden z klíčových elementů v porozumění duchovního života, avšak NENAHRAZUJE Boží milost. Abychom porozuměli vztahu mezi reinkarnací a Boží milostí, je nutné, abychom pochopili význam karmy. Je možné ji pokládat za hlubokou paměť duše. Tělesný stav v tomto životě lze například připsat na vrub něčeho, co jsme učinili ve svém předchozím životě. Zvyk je další užitečný způsob porozumění, jak karma funguje. Všichni jsme velmi dobře seznámeni se silou zvyku, věříme-li v reinkarnaci, nebo ne. Cayceho výklady říkají, že karma jsou často zvykové formy myšlení a chování přenášené z jednoho života do druhého. Každý rodič potvrdí, že děti vykazují odlišné duchovní charakteristiky od momentu svého narození. Odkud se tyto rozdíly berou?
Karma je jednoduše naše neviditelná mozaika duše. Některé z našich duchovních zvyků jsou v souladu s božími cíli, zatímco jiné (vzhledem k sobeckému využití svobodné vůle) jsou s ní v rozporu. Co je boží milost? Je příležitostí změnit naše stávající postoje tak, aby byly v souladu s povahou Boha. Jinými slovy, díky vlivu boží milosti můžeme navázat bližší vztah s naším Stvořitelem.
Žena, jež obdržela výklad od Cayceho, se dozvěděla, že byla manželkou krále Heroda v době, kdy Ježíš chodil po zemi. Ve svém současném životě čelila řadě nepříjemných situací, včetně finančních problémů. Seznámena s metafyzickými naukami, zeptala se, jak se může se svými negativními karmickými vzory vypořádat. Cayceho odpověď nebyla určena pouze pro ni, ale nám všem: „Volba je vaše,“ řekl. „Váš život může být kontrolován zvyky, jež jste si vytvořili ve svých předchozích životech. Anebo může být ovlivněn vzorem vytvořeným Kristem. ON se stane vaší karmou, když v něj plně vložíte svoji důvěru.“
Konec citace
Tož tak, hm, 100 lidí čte a každý čte „něco jiného“…….. hm, vnímání — vědomí? se zřejmě mění s časem….. během kterého člověk získá jisté zkušenosti a to jeho pohled na cokoliv mění…
díky vám za tu šanci výrazně změnit vlastní pohled na věci kolem nás…
já, součtová duše a moje dnes již nerozlučná dvojka Eva a Evka zdravíme všechny, kteří jsou jedné krve s námi…
To je oslovilo, ty moje Evky, neboť zřejmě zvyky jsou jedním hybným činitelem vzniku myšlenek a následně činů nebo rovnou bezmyšlenkovitou reakcí na danou situaci…
Pozn. redakce: Tím, jak vnímáme/dekódujeme tuto realitu, se podrobněji zabývá seriál o podstatě reality » Souvisí to s rozdělenou/duální božskou Jiskrou v centru lidské duše. Velmi zjednodušeně: Naše „naprogramování“, tj. výchova, zvyky, zkušenosti, světonázor, což je v podstatě víra v cokoli… energetický/emocionální stav duše… to vše určuje, jak ego dekóduje tuto realitu. Už v tom je skryt návod! Žijte v Kristu, tedy „uzavřete dva mír v jednom domě“, mějte kristovskou lásku mezi těmi dvěma a vaše osobní realita se začne měnit pozitivním způsobem!