Příběh mé úzké cesty začnu pěkně ze široka. Znáte ten pocit, že něco celý život hledáte, chcete dojít poznání, pravdě, vědět jak to je s Bohem a s námi, co tu děláme, proč tu jsme, co se děje ve snu a co je realiata? Je to ve mně od malička. Jako malá předškolního věku jsem se často v noci vzbudila v takovém zvláštním stavu, kdy jsem ležela na zádech a měla zkřížené ruce na prsou. Od mala jsem si byla jistá, že po smrti něco JE, že už jsem někdy musela zemřít.

Moje dětství nebyla zrovna procházka růžovým sadem.  Zažila jsem šikanu už ve školce ze strany učitelky a ta šikana se se mnou později táhla i na základní škole. Autoritativní výchova doma mi k tomu moc nepřidala.  Ale bylo tak důležité si to takhle prožít – vím to a jsem za to šťastná. 

Když jste někde, kde vás nemá nikdo rád, co vám zbývá? Musíte se spolehnout sami na sebe. Jenže moje malá Áďa začala od sebe utíkat. Občas uvěřila, že je budiž k ničemu, i když se opravdu dost snažila …. chvíli byla nahoře a chvíli zase dole a pořád dokola. Nikdy jsem k nikomu z těch lidí, kteří mi ubližovali, necítila nenávist, nějak jsem vnitřně cítila, že si za to můžu sama. Nevím, jestli to byla karma nebo jsem si to naplánovala kvůli mému učení.

Cítila jsem prostě, že to má nějaký smysl, a že se to dozvím později.  Vesmír už se na to každopádně asi nemohl koukat, a hodil mi vysloveně na hlavu knihu Miluj svůj život. Začala jsem číst a hledat k sobě cestu (to jsem byla v půlce základky), bylo to po revoluci a všude bylo dost literatury a kurzů… Dostala jsem se na semináře Zlaté mysli, udělala si Reiki a chodila pomáhat s maminkou lidem. Občas jsem nějak dopředu věděla, co se stane (to mám dodnes a vůbec to nedovedu ovládat – neumím to na požádání – což je škoda).

Tady by si člověk řekl, fajn-sebelásce jsem se učila, naučila si říkat do zrcadla „miluji tě“… jenže to mělo takový malý háček. Sice mi to sebevědomí zlepšilo, ale nemilovala jsem se. To jen rozum si říkal, miluji tě, ale říkával to bohužel sám sobě, zatímco moje malá Áďa nic takového neslyšela.  To už jsem byla v pubertě a ego mi hezky narostlo, protože jsem se osvobodila z rodinné výchovy a tak nějak jsem si raději užívala naplno všeho hmotného. Jenže tohle nebyla cesta, kterou jsem si měla podle svého plánu pro tento život vybrat. Takže BUM a přišla situace, kterou jsem nebyla schopna ustát. Dostala jsem se do dost velikých depresí, kdy jsem nemohla ani vstát z postele a chtěla umřít. Byla to nutnost, protože mým plánem bylo nalézt k sobě cestu … a to já ještě neuměla a odbíhala jsem z ní, té své předurčené cesty.

Ta deprese byla mým požehnáním, ale to vím samozřejmě až s odstupem času.

Fajn, takže jediný, kdo mi může pomoci, jsem já sama, došlo mi. Udělala jsem si plán činností a ten jsem se snažila dodržovat. Pamatuji si, že jsem se sebou vedla v těch nejtěžších chvílích dialog … takže jsem se z té špíny „vytáhla“.  Teď vím, že můj duch, Adél, tahal nahoru malou Áďu.  Malou Áďu jsem vytáhla … ale musela jsem si ještě dlouho odpouštět, co se stalo. Zjistila jsem díky tomu, že mám mimořádnou sílu – ale pořád jsem se nemilovala … jakmile Adél Áďu vytáhnul nahoru, vyprdnul se na ní a šel koukat z „okna“… Protože lásce k ní se bude muset ještě hodně učit a pochopit dost věcí.

Tenhle zážitek mě ale opět postavil na duchovní cestu, takže jsem meditovala, četla atd … v té době jsem zjistila jakou sílu má myšlenka. Pouhou myšlenkou jsem si v noci úplně omylem přivolala etérickou bytost, kterou jsem viděla úplně živě … jindy se mi stejným omylem pomocí myšlenky podařilo dostat do astrálu a vidět se jak ležím … vesmír se mnou začal komunikovat – odpustila jsem zcela jednomu člověku -přišla mi taková informace – odpusť – cítila jsem, že starou křivdu mám nechat být. Spadl mi OBROVITÁNSKÝ kámen ze srdce. Nechtějte vědět, co se stalo tomu člověku, který mi ublížil … dost ho to smetlo a stalo se to v ten okamžik, kdy jsem dostala zprávu, abych odpustila. Vše funguje a je to dokonalé a my to vůbec nesmíme nijak soudit … 2x se mi stalo, že jsem sílu myšlenky cítila tak extrémně, že to bylo jako vlna, která vás skoro omráčí. Vždy se okamžitě a velmi rychle projevila ve hmotě. Nikdy na ty okamžiky nezapomenu … jsme tvůrci naší reality. Bohužel já to umím, jen když to vlastně nečekám … .ale ono o tom to trochu je.

Zjistila jsem, jak mi skvěle věci chodí, když o ně požádám … získala jsem skvělou práci, všechno se mi dařilo a když se člověku daří a nic moc se neděje, člověk tak nějak poleví … znáte to…

Takže hup a já se opět ocitla v dost ošklivé situaci. V té snad nejhorší, kterou může žena pocítit. Občas mívám sny -velmi živé – a moc dobře si uvědomuji, že mi mají cosi sdělit. Jako holka jsem si psala všechny své sny a zjistila spojitost špinavé a blátivé nebo nebezpečné vody s nějakou událostí. Jednou se mi ve snu topil můj kůň … byl to strašný sen. Ráno mě čekal telefonát, že můj koník onemocněl. Bývám upozorněna snem o vodě na nemoc. Tenkráte se mi zdál sen o dvou vejcích. První se rozbilo a bylo čisté, druhé se rozbilo a byl to pukavec. Byla jsem z toho dost špatná … věděla jsem, nechtěla si to přiznat … za 5 dní jsem prožila jednu z nejhorších věcí, kterou mohou ženu potkat …  byla to strašná zkouška, nebyla jsem schopna se podívat na menší dítě bez slz… V tomto těžkém období jsem se dostala ke knize o posvátné geometrii a merkabě.  Jsem přesvědčená, že se mi zjevil sám Thovt … dodnes to nechápu, ale to je jiné vyprávění J

Za kratičkou dobu jsem byla opět těhotná. Můj sen o dvou vajíčkách mě uklidnil. První se rozbilo a bylo krásné – druhé bylo obaleno takovou kovovou nerozbitnou sponou-prostě úplně zcela nerozbitné 😀

Já na sny nedám dopustit. Práce o merkabu a spojení těch dvou energií se mi celkem dařila, jenže jaksi tady v reálném životě mi to bylo … jak to říct … no k ničemu. Nabilo mě to energií, ale to byl moment. Rychle jsem zase energii ztratila. Prostě tam něco chybělo.

Pak se ke mně dostaly znalosti Hawkinse a já si začala uvědomovat a pozorovat své emoce. |Když jsem v jeho knize narážela na vibrace Ježíše, podvědomě jsem věděla, že musím najít nějakou spojitost mezi Kristem a těmi vibracemi. I když už jsem v minulosti hledala informace o svitcích, nikdy jsem nenalezla žádný výklad, který by měl pro mě nějakou výpovědní hodnotu. A pak to přišlo samo.

Zobrazily se mi stránky www.raquian.cz. Okamžitě jsem věděla, že tu najdu vše, co hledám – všechno co jsem celou dobu hledala … věděla jsem hned, že to je ta správná cesta, takže jsem napsala email ….

Když si vezmu, jak jsem v životě byla kolikrát tak blízko … chudák Áďa … musím se smát.  Když jsem teď konečně ze dvou utvořila jedno, opravdu jsem intenzivně zažívala totální pocit štěstí…cítila jsem jednotu úplně se vším. Od té doby jsem schopna cítit i ostatní jako součtovou duši. Nedokážete se zlobit na nikoho, kdo jedná egem – protože víte, že to „štěká jeho zvířátko“.  Nebo pokud se vaše malé já snaží prosadit, stačí si s ním promluvit … obejmout ho a ono je prostě štastné a nechá toho. Dostala jsem se teď do stavu, kdy ve stresových situacích se moje Áďa ptá, než začne sama jednat … co budeme dělat? Je to pro mě velmi důležitý moment, díky němu nedochází k tomu, že bych udělala něco neuváženého.

Musím říct, že už meditace neprovádím, ale občas si dělám merkabu a najednou to má úplně jiný rozměr…najednou chápu ženskou energii … to uvědomění si Ádi je neskutečně důležité. Díky tomu se mi rozsvítil solar plexus jako kulaté sluníčko. Tu tvrdohlavou holku v sobě prostě miluju a ať se stane cokoli, budu při ní stát.

Jako matka jsem si myslela, že miluji své děti maximální láskou, ale nebylo to tak. Teprve teď vím, co to je milovat bezpodmínečně. Když mě dcery zlobí, spíš ta starší, malá to zatím neumí…tak se na ní nedokáži hněvat. Dříve bych vyjela, byla bych rozčílená a možná řekla něco, co by mě pak mrzelo a bylo líto. To vše zmizelo … už to tak nemám. Většinou sleduji ty chrlící se emoce své dcery… Prostě vím, že to křičí jen její malá holčička a ona volá o pomoc.  Objetí skvěle funguje.

Každý den si svou lásku k malé Áďe potvrzuji … chválím jí a ona za to chválí Adél. Musím se přiznat, že jsem jí na počátku viděla jako malou holčičku a teď je z ní dospělá žena. Někdy příjde jako malá … a to vím, že jí musím pomazlit.

Moc Vám chci za obě dvě mé holky poděkovat, pane Karpeto! Myslím, že se mi velmi zvýšil díky tomu všemu šestý smysl.

Všechno se mi krásně čistí – bariéra už je mou součástí … práce na prenatálu … jde mi daleko lépe odpouštět.  Vyčistila jsem si jeden složitý vztah a pocítila tak úžasné chvění (to cítím vždy, když se posunu dál).  Nejkrásnější ale odpověď přišla v podobě snu. Psala jsem Vám o vodě a blátě … viděla jsem rybník – věděla jsem, že ho musím projít. Když jsem do něj vstoupila … voda vyschla. Byl úplně suchý – bezpečný. A já prošla suchou nohou. Vím, že jsem z těch sr.ček venku …

JSEM  ŠŤASTNÁ, JSEM NA SEBE HRDÁ A MOC VÁM ZA TO Z CELÉHO SRDCE DĚKUJI.

Jak praví Ježíš – opravdu zůstanete ohromeni a v úžasu, protože tahle krása tady kolem, to je naše království, které vidíte najednou úplně jinak … a my všichni dokážeme horou hnout, když najdeme cestu sami k sobě a přijmeme se takoví, jací jsme.  Nám to přineslo nevýslovný klid  a  jsme za to moc vděčné… obě dvě .

S láskou Áďa a Adél