Dobrý den, milí přátelé, ráda bych se s Vámi podělila o svůj příběh z hledání a nalezení řešení vlastní složité životní situace. Nevím ani čím vlastně začít. Snad takhle:

---

Když nám loni onemocněl syn psychotickým onemocněním, začala jsem hledat cestu, jak synovi alternativně pomoci. Sama jsem pak byla ve stálém stresu, myšlenky mi neustále běžely do budoucna, stále jsem přemýšlela, co bude, hledala jsem, zhoršoval se mi můj atopický exém, atd. Nejprve jsem začala v okruhu svých kamarádek, které umí odvádět přivtělené duše, promlouvat s duší, přečetla jsem si duchovní příčiny nemoci…

Jen na okraj – podobné onemocnění má moje sestra a je také v linii příbuzných ze strany mé matky, podle lékařů je toto onemocnění léčitelné ale nevyléčitelné… Nebudu popisovat podrobně, co vše předcházelo vypuknutí onemocnění, ani další podrobné detaily v mém hledání…

Samozřejmě jsme se snažili pro syna udělat maximum, aby se zapojil zpět do běžného života, do toho všeho přišel covid, takže se některé věci zkomplikovaly (škola, sport…). Ve výsledku jsme za to vlastně vděčni, protože byl klid a čas na zotavení z toho nejhoršího. Ze všeho nejhorší pro mě bylo asi přijmout situaci, která nastala. Začali jsme jezdit na kraniosakrální terapii, to synovi dělalo dobře, ale významný efekt zlepšení tam nebyl … Pak v lednu 2021 jsme jeli k novému pedopsychiatrovi, protože v tu dobu ošetřující lékařka nám řekla, že bychom mohli synovi vyřídit invalidní důchod a mohl by v klidu dál studovat…

Tohle byl pro mě impuls hledat jiného lékaře, hledat dál možnosti léčby … Syn není studijní typ, má rád přírodu, zvířata…

Při cestě, kdy jsme jeli k novému lékaři, manžel řídil, tak jsem náhodou na netu narazila, ani nevím jak, na stránky www.ragauian.cz. Nejprve jsem to jen v rychlosti prošla a četla zkušenosti, informace o psychických onemocněních… Až po pár dnech jsem se ke stránkám vrátila a pořád mi intuice říkala, že mám zavolat a taky se tak stalo… Až pak jsem si uvědomila, že mě k této stránce dovedli andělé…

Panu Karpetovi jsem popsala podrobně svou situaci a on mi řekl, že na synově psychotickém onemocnění se do značné míry podílí i má vlastní psychická nevyrovnanost a že musím začít pracovat nejprve na sobě, čímž synovi pomohu aktuálně nejvíce. Nepřemýšlela jsem ani vteřinu a začala jsem pozorně naslouchat jeho radám a pokynům…

Začali jsme první lekcí. Dříve jsem nejen od manžela slyšela hodněkráte o tom, že se nemám ráda, že bych se pro ostatní rozdala a že to není dobře. Opravdu jsem stále hledala kolem sebe, komu bych mohla prospět, a očekávala, že ti ostatní to mají taky tak, že ta pozornost se mi od nich vrátí.

Z rozboru situace pana Karpety jsem chtě nechtě musela připustit, že se opravdu nemám ráda a z touhy po lásce mé ego hledá neustále a za každou cenu lásku u jiných lidí. A že to takhle nefunguje. Že člověk, jehož ego je právě v krizi a potřebuje pomoci, si sice pomoct jiným nechá, ale ve většině případů po odeznění svých potíží zavrhne toho, kdo mu pomáhal, jako nežádoucího svědka své vlastní slabosti. Protože ego přece musí být vždycky „king“. 

Takže opak byl pravdou. Ti lidé mi jen zrcadlili to, co já jsem nechápala a možná ani nechtěla přijmout… že je třeba začít u toho „mít se ráda“. Vysvětlil mi, proč je to nutné a dal mi návod, konkrétní návod, jak to mám dělat. Bylo to logické, pochopitelné a při realizaci toho návodu začaly se pomalu dít věci… Opravdu jsem začala věci vnímat jinak. Věci se měnily den za dnem… Zbavila jsem se strachu z toho co bude, přestaly mi myšlenky běhat do budoucnosti, zklidnila jsem se, přijala věci tak, jak jsou, pochopila, v čem je zakopaný pes.

Opustila jsem onu širokou cestu hledání Boha, štěstí a příčin, proč tohoto štěstí nemohu dosáhnout, to znamená, že jsem přestala hledat to vše ve světě kolem sebe, ale ponořila se za hledáním toho všeho do svého nitra, do svého mikrokosmu. Začale jsem tedy jít onou úzkou cestou podle Krista, která v žádoucím cílům vede. A začala jsem v sobě cítit, vnímat, postupně neskutečný klid a mír, něco nepopsatelného, jak mně bylo dobře Velmi jsem se zklidnila, ale zklidnil se i syn a s panem Karpetou jsme postupně dělali jednu lekci za druhou. Lekci za lekci se vnitřně měním k lepšímu a mění se tak i můj život. Nyní mí zbývá poslední lekce.

Začaly mi postupně věci, informace, činy zapadat do sebe jako puzzle. Např. před 5 lety mi kamarádka nakreslila automatickou kresbou obrázky – moje čakry a harmonizační obrázek .. Já jsem se k těmto obrázkům vrátila po 5 letech a nestačila jsem se divit, jak věci začaly do sebe zapadat. Z automatické kresby vyplynulo, že moje cesta k sobě vede přes děti a hlavně přes nutnost dojít k bezpodmínečné lásce ..

A jak se to stalo, mně se opravdu otočil život o 180 stupňů. Už se nesnažím nikomu zavděčit, za někoho neustále něco řešit, vím, co je žít přítomný okamžik, mít ráda sama sebe, obměnili se a změnili se lidé kolem mě. Nemám potřebu se s někým přít, natož hádat, naučila jsem se říkat věci od srdce, nejsem ve stresu, dokážu věci řešit s chladnou hlavou a nadhledem, vnímám i jinak různé situace, vnímám i jinak různé situace, vnímám více intuici, nejsem vyčerpaná, dokážu si konečně odpočinout a taky se nehoním nesmyslně za něčím.

Nejprve jsem úplně nevěřila, že tohle může mít tak velký vliv na synův zdravotní stav… Bylo by toho více, ale hlavně synovi se zdravotní stav zlepšil a postupně dále zlepšuje. S mým rostoucím klidem roste i jeho vnitřní klid a jeho psychotické poruchy postupně mizí. Má 15 let, nikdy se nezajímal o alternativní věci, co je aura, duch, duše… Občas si s panem Karpetou promluvil, ale ho zajímá spíše rybolov, atd.

Když se mu objevily hlasy, které mu neustále říkaly, že si má ublížit, atd., tak jsem mu chvíli dělala ochranu, posílala kuličky božské lásky, s panem Karpetou jsme se párkráte podívali do jeho domečku, on si pravidelně promlouval s jeho duchem, aby konečně převzal vládu v jeho duši a uklidnil strachy jeho ega. A výsledky se dostavily.

Syna jsem naučila, aby si opakoval nějaké věty a když se objevil nějaký hlas, tak aby jej s láskou poslal do Světla. On to dělá někdy jinak, posílá je do zadní části těla a jinde… No chlap, že ano! Ale už se tomu nepoddává, Naučil se více důvěřovat sobě, vnímá, že to funguje, že hlasy za chvíli zmizí. Lepší se, vrací se naplno do života.

Před 3 týdny jsem ho učila názorným příkladem, jak si má dělat bariéru před únikem vlastních životních energií. Ano, občas mi řekne, že je to na dvě věci a že to nefunguje… Za chvíli ho to přejde a dojde za mnou, že už si bariéru udělal. Na druhou stranu, co chtít po klukovi, který je ještě k tomu v pubertě, aby na wsobě systematicky pracoval, by bylo trochu předčasné.

Lhala bych, kdybych psala, že je mi 7 dnů v týdnu a 24 hodin denně pořád skvěle, že nemám už žádné negativní myšlenky, tak to opravdu úplně není… Byť dělám věci, které mě pan Karpeta naučil, ale 44 let jsem žila nějak a něco jen lusknutím prstu nejde změnit ze dne na den. Ale postupně to zvládám stále líp.

Závěrem chci dodat, že jsem vděčná za lekce pana Karpety, který opravdu kdykoliv byl ochoten naslouchat, poradit, pomoci. Taky vím, že to co mě naučil on, zřejmě nikdo tady neučí, protože jsem už za ta léta vyzkoušela toho mnoho, ale výsledky nikdy nebyly tak výborné. Způsob učení jiným lidmi – mít se rád/a způsobem, podívej se do zrcadla a říkej si to… to mně bohužel nikdy nefungovalo.

Ráda bych ještě jednou poděkovala andělům, že mi v ptavou chvíli ukázali cestu. Děkuji panu Karpetovi za to, že jsem jiná, děkuji za syna, za vše, za lekce, za vedení, za názorný výklad, i za humor jemu vlastní.

Až nyní jsem pochpolila, jak převdivý je výrok připisovaný Kristu o tom, že člověk má hledat, dokud nenajde, a teprve až najde to pravé, bude otřesen. Třeba tím, jak je to jednoduché, když se to umí. A to se stalo i mně. Po nonom otřesu přišla radost a já si ji užívám.

S úctou Petra a Peťka