Svědectví (původně tvrdého materialisty) Dr. Ebena Alexandera o NDE je cenné, protože je velmi dobře lékařsky doloženo a zdokumentováno. Možná nejdůležitější je, že velmi precizně dokládá fakt, že naše vědomí není závislé na těle — což je skutečnost, kterou se „vědci“ z hlavního proudu pracně snaží utajit a popírat. A nejde jen doloženou a pečlivě změřenou nefunkčnost mozku. Po minulé úvodní části jeho případu budeme věnovat další díly, protože nelze popřít, že on opravdu dosvědčuje autentické zážitky „zpoza opony“.

Ukázali jsme v minulých dílech již velké množství svědectví dětí o minulých životech. Těchto svědectví je neskutečné množství. Připomínám mj. Dr. Stevensona, který tyto vzpomínky vědecky ověřoval » Těch důkazů je tolik, že se člověk jen diví, jak o skutečnosti reinkarnace ještě někdo může pochybovat. Následující text je další potvrzení uvedených informací z trochu jiného úhlu pohledu…

Malá otázka na úvod: Víte jaký je rozdíl mezi narozením opice nebo jiného zvířete a člověka?

Zvěrolékař Josef Staněk říká:

Každý si může povšimnout toho, že lidský zrozenec začíná svůj život křikem neboli projevem podvědomé nevole. Je pozoruhodné, jak si „evolucionisté“ a stoupenci přírodního výběru tohoto jevu, křiku novorozeněte, nevšimli! Je totiž v živém světě unikátní! Ještě jsem jako zvěrolékař neviděl zvíře, které by po narození hlučelo! Člověk ano. Už to samo prokazuje, že duši člověka řídí jiný typ energie, než ovládá pouze pudy se řídící zvířata!

…nepochybný původ tohoto jevu je v tom, že v lidském zrozenci je cosi navíc… prostá selská logika 😉 Ragauian.cz vám opakovaně připomíná, že duch který přichází z pozitivních vyšších vibrací bydlet v domě jednoho těla spolu s egem v nízkých vibracích na Zemi » velmi špatně snáší tuto nízkovibrační a nezřídka negativní realitu.

Je to příčinou velmi časté nelásky v nitru mnoha lidí… každý může jasně vidět, že všechny střípky informační mozaiky do sebe krásně zapadají.

A jaký závěr z toho pro sebe učiníte vy osobně?

Mimochodem, antičtí gnostici mluví v tom smyslu že lidský duch sestupuje do těla jako do vězení… zde máte další odkaz na výše uvedenou skutečnost — pro světlou polovinu duše to tu není dvakrát příjemné. Ovšem smyslem toho všeho je škola, které se nikdo nevyhne a k „maturitě“ je pak třeba dosáhnout vyvážení jin-jang, resp. sjednocení obou svých duálních polovin!

Naše životní „hra“ na Zemi se odehrává ve velmi úzkém rozmezí frekvencí, ke kterému jsme připoutáni pomocí 5 smyslů těla

Ocituji vám ještě pár podnětných postřehů od Josefa Staňka:

Lze to říci třeba i tak, že hmotné tělo je loďkou [možná ještě lépe řečeno skafandrem], který umožňuje vstup do kmitočtového (vibračního) rozmezí reality, kterému jsme se navykli říkat hmotnost. V něm je lidský duch po dobu života na zemi „přikován“ a odpoutat se („vymístit“) do jiných vibračních dimenzí může jen za určitých okolností. „Normální“ lidé třeba za stavů rozvolnění připoutání těla a duše při klinické smrti, v jasnovidném vytržení, při zdrogování a při znalostech mysterijních praktik, např. meditace…

Smysl lidské existence?

Zamysleme se nyní nad tím, co nám takto pojatý úhel pohledu na bytost člověka vypovídá o samém smyslu lidské existence. Je to samozřejmě alternativní než ateistický a materialistický přístup, který stále v textu i kontextu slyšíme ve školách a médiích. Ten vykládá život jako sled náhod v chaosu bez řídící síly… a nemá kromě přežívání a tělesných slastí žádný smysl.

Ještě přirozeně myslící člověk k takovému závěru dojíti nemůže. Všimne si totiž, že ve svém okolí za celý svůj život nepozoroval jev nebo děj, který by neměl příčinu a následek! Tím objeví, že vše kolem člověka, i on sám, je smysluplně zapojen do celistvosti existujícího. Cokoliv se stává bez následků nevytržitelným z celku reality. Proto oprávněně dojde k závěru, že i existence života a lidských bytostí ve hmotnosti, dokonce život každého jednotlivého člověka, má víceúrovňové vazebné propojení v každé realitě (stvoření). Lidská bytost, ať si to uvědomuje nebo ne, je prostě zasazena do řetězu příčin a následků tohoto světa. Propojeními všeho typu na realitu, existencí „karmických vazeb“, je prokázán smysl života kteréhokoliv jednotlivce. Protože v realitě není nic bez příčiny a následku.

A není člověka, který by smysl své vlastní existence nehledal! Hledání by měl začít u svého vstupu na tento svět neboli u svého zrození. Již mohl přijít na to, že každý zrozenec jej začíná křikem neboli projevem podvědomé nevole. Ta má nepochybný původ v tom, že duch v novorozenci shledá, že smysly jeho duše byly náhle omezeny neboli napojeny na smysly těla. A že začalo být vnímáno zatížení duše strastmi těla. Volně se vznášející duše se prvním nadechnutím stala zajatcem značně omezujícího těla. Inkarnací došlo k pocitovému plnému ztotožnění duše s tělem. Protože paměť duše (B. Kafka) nenašla žádný zápis, o co by se mohla opřít v přiděleném hmotném mozku, došlo terminologií antických zasvěcenců mystérií k „napití z řeky zapomění“. (Ztráty možnosti rozpomenutí si na minulé bytí i životy.)

Je pozoruhodné, jak si „evolucionisté“ a stoupenci přírodního výběru tohoto jevu, křiku novorozeněte, nevšimli! Je totiž v živém světě unikátní! Ještě jsem jako zvěrolékař neviděl zvíře, které by po narození hlučelo! Aby nepřilákalo predátory! Člověk ano. Už to samo prokazuje, že duši člověka řídí i jiný typ energie, než řídí pouze pudy se řídící zvířata!

Křik novorozeněte je nepochybně spontánním a nepudovým projevem nelibosti z okleštění možností duše při vstupu do hmotného těla. (A nejen to, na čerstvě inkarnovanou duši tu působí mnoho nízkovibračních negací, které pro ni jsou často nepříjemné.) Bodejť! Před zrozením existuje duše člověka bez tělesných zátěží nebo dokonce ve slastném spánku nevědomosti, „v limbu! A najednou je z něj inkarnačním procesem (vlastně „vyhnáním z ráje“) a ztotožněním s hmotným novorozeneckým tělem vytržena a vržena do strastné dimenze hmotnosti. To je opravdu k „naštvání“! Vzniká otázka, proč k tomuto „vyhnání z ráje limbu“ došlo? A jsme u prapříčiny bytí člověka na zemi a smyslu našeho vlastního života uprostřed toho, kde se právě nacházíme!

• http://hledani.gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2013040003

Teď se podívejme na další svědectví, které prošlo dokonce mainstreamovými médii…

---

Zažil jsem posmrtný život, tvrdí neurochirurg z Harvardu

Existuje život po smrti nebo ne? Věčná lidská otázka. Eben Alexander v tom měl jasno — ve škole a v církvi jej naprogramovali k přesvědčení že nic takového neexistuje. Uvěřil, až když posmrtný život sám „na vlastní kůži“ prožil.

Lékař Eben Alexander o „Onom světě“ slyšel od svých pacientů, ale nevěřil, že takové místo existuje. Přesvědčil se o něm ale nakonec osobně, když málem umřel na zápal mozkových blan a upadl do komatu.

O svém zážitku vypráví v knize Důkaz nebe. Posmrtný svět popsal jako „krásné místo plné motýlů, růžovobílých oblaků, hudby, zpěvu a světélkujících bytostí“. Celou dobu ho prý provázela „nádherná žena s modrýma očima“ a mj. o tom říká:

„Těžko se mi to vysvětluje, moje zážitky nemají vědecký (materialistický) podklad. Ale určitě vím, že zatímco se moje tělo nacházelo na pokraji smrti, mysl byla úplně zdravá,“ řekl Alexander s tím, že jeho tělo v tu chvíli vstoupilo do jiné dimenze vesmíru. „Mnoho mých kolegů se domnívá, stejně jako jsem si myslel já, že posmrtný život je sebeklam. Já ale vím, že to, co jsem zažil, bylo víc reálné, než skutečný život. Už nepochybuji o tom, že jsme něco víc, než tělo,“ dodal.

Knihu Ebena Alexandera Proof of Heaven: A Neurosurgeon’s Journey into the Afterlife (Důkaz nebe: Cesta neurochirurga do posmrtného života), vydalo u nás nakladatelství Simon & Schuster. Americký neurochirurg E. Alexander, který měl za sebou  25 let na Harvard Medical School, onemocněl v r. 2008 na zánět mozkových blan a dostal se na týden do komatu. Zažil při tom cestu do posmrtného, nadpřirozeného světa. Svědčí o tom mj. v týdeníku Newsweek, kde píše o své knize na toto téma — poslechněte si další z mnoha svědectví v našem pátrání ohledně duše:

„Jako neurochirurg jsem nevěřil na fenomén předsmrtných a posmrtných zážitků (NDE). Vyrůstal jsem ve světě vědy jako syn neurochirurga. Následoval jsem otce a stal se také lékařem – neurochirurgem. Učil jsem na Harvardu a dalších univerzitách. Rozumím tedy tomu, co se děje v mozku u lidí, kteří jsou blízko smrti, a vždycky jsem byl přesvědčen o tom, že existuje dobré vědecké vysvětlení pro nadpřirozené cesty na nebesa, jež zažívají lidé, kteří unikli smrti jen těsně,“ píše doktor Alexander.

Podle současné oficiální vědy je mozek velice sofistikovaný a extrémně citlivý systém, jehož reakce na snížený přísun kyslíku je nevyzpytatelná. Zážitky pacientů, kteří se ocitli tváří v tvář smrti, Ebena tedy nikdy nijak nepřekvapovaly a vysvětloval je podle těchto „školních“ pouček.

Pozn. redakce: Ano milí čtenáři, přesně tímto způsobem se snaží dnešní materialistická „věda“ všechna podobná svědectví znevěrohodnit, ráda se ohání např. halucinacemi, které podle ní mají být důsledkem nefunkčnosti mozku díky sníženému přísunu kyslíku apod. Přičemž sama netuší, co jsou halucinace a jaký mají původ 😉 Nedokáže vysvětlit dobře doložené případy, kdy např. oficiálně mrtví pacienti po probuzení svědčí a vypovídají o dějích, které skutečně probíhaly v době kdy byli oficiálně mrtví. Nevědomí a slepí materialisté samozřejmě neodpoví jak je to možné, když podle nich umírající mozek generuje jen „náhodné myšlenky“. Dělají raději, že tyto důkazy neexistují. Strkání hlav do písku je mezi materialisty oblíbený sport 😉

Další z mnoha svědectví o nezávislosti vědomí duše na těle a mozku

Už jsme si v našem seriálu ukázali spolehlivá svědectví z mnoha různých zdrojů, které nad Slunce jasněji dokazují že lidské vědomí je nezávislé na těle a mozku. Ta pohádka o tom že lidské vědomí sídlí v mozku je jen nedokázaným výmyslem nevědomých materialistů. Ještě se k tomu dostaneme v dalších dílech — skutečně neexistuje k tomu žádný důkaz, tento předpoklad je fatálně mimo mísu. Mozek je v podstatě jen převodník energií ducha a ega do naší 3D reality.

• http://www.ragauian.cz/reinkarnace-dalsi-hmotne-dukazy-znovuvtelovani-duse-jiri-palka-trutz-hardo-walter-semkiw-5/
• http://www.ragauian.cz/reinkarnace-aneb-prevtelovani-duse-hmotne-dukazy-v-serioznim-vedeckem-vyzkumu-dr-ian-stevenson-a-tom-shroder-3/

Pokračujme v citaci:

Kdo nezažil, neuvěří

Stalo se tedy to, že se doktor Alexander sám ocitl na pokraji smrti. Upadl do sedmidenního kómatu. Stalo se tak na podzim roku 2008.

„Nedokážu nijak vysvětlit, jak je možné, že zatímco mé tělo leželo v kómatu, moje vnitřní já bylo plně při životě. Moje vědomí, osvobozené od mozku, se vydalo na cestu do nové, širší dimenze vesmíru. Do dimenze, o níž jsem nikdy nevěřil, že existuje, a před tímto svým vlastním zážitkem bych ji odmítl jako nereálnou. Avšak ta dimenze, kterou popsali mnozí svědkové, kteří se dostali na pokraj smrti, skutečně existuje,“ říká doktor Alexander.

Svůj zážitek v knize popisuje jako vznášení se vysoko nad mraky, kolem něj létala hejna průhledných a světélkujících bytostí. „Byli to ptáci? Andělé? Ta slova se prostě na ty bytosti nehodí. Byly to bytosti vyšších forem,“ popisuje nevšední zážitek doktor Alexander.

Po celou cestu jej doprovázela jakási neznámá žena. „Byla mladá a pamatuji se, jak vypadala, naprosto podrobně. Měla vysoké lícní kosti a hluboké modré oči. Zlatohnědé kadeře rámovaly její krásnou tvář. Když jsem ji poprvé uviděl, letěli jsme nad nesmírně složitým povrchem. Později jsem v něm rozpoznal motýlí křídlo. Když jsem se rozhlédl, zjistil jsem, že kolem nás poletují miliony motýlů. Ta žena se na mě dívala pohledem, za který byste se vzdali celého svého dosavadního života. Nebyl to romantický pohled ani pohled přátelství. Bylo to něco vyššího“, vzpomíná na své zážitky neurochirurg.

Eben Alexander vyrůstal coby adoptované dítě a své původní biologické rodiče poznal až v dospělosti… tehdy se také dozvěděl, že měl mladší sestru, která už zemřela, aniž by ji kdykoli poznal. Když o pár let později jeho tělo leželo v kómatu v nemocnici ve Virginii a zdálo se, že zemře, přijela se s ním rozloučit také jeho biologická rodina. Pár měsíců po svém nečekaném probuzení od ní dostal poštou fotografii oné mrtvé sestry a… na této fotografii se znovu díval do tváře anděla, který ho nedávno provázel na motýlích cestách…

Vědecké (materialistické) vysvětlení neexistuje: Podle materialistů je totiž absolutně nemožné během kómatu zažít jakékoliv vědomí sama sebe

Všechny hlavní argumenty proti tzv. zážitkům v blízkosti smrti (NDE) uvádějí, že zdokumentované zážitky vznikají jako důsledek dočasně či částečně chybného fungování kortexu (část mozkové kůry). A nejraději se materialisté vymlouvají na náhodu — snaží se nám nakukat, že všechny ty zážitky, obrazy a myšlenky vznikly jen náhodnými procesy v mozku.

„K mé předsmrtné zkušenosti NDE došlo v situaci, kdy tomu nebylo tak, že by můj kortex špatně fungoval, tato část mozku byla prostě stoprocentně vypnutá. Což bylo zdokumentováno také CT skeny mého mozku a neurologickými vyšetřeními. Na základě dnešního lékařského porozumění mozku je absolutně nemožné, abych během svého kómatu zažil jakékoliv, třeba jen omezené vědomí,“ vysvětluje doktor Alexander.

Vesmír je definován láskou a jednotou… a pravá láska je něco víc než jen emoce!

„Po zbytek života budu zkoumat pravou podstatu vědomí a budu se snažit dokázat, že jsme něčím daleko víc než fyzickým mozkem. Moderní fyzika říká, že vesmír je nedělitelnou jednotou. Před mým předsmrtným zážitkem byly takové pojmy jen abstrakcemi. Dnes jsou pro mě realitou. Nejenže je vesmír definován jednotou, je také – teď to vím – definován láskou“, říká Eben Alexander. Zpověď neurochirurga, který si na vlastní kůži prožil to, k čemu byl po celou dobu své praxe spíše skeptický, je dalším potvrzením, dalším důkazem o existenci duše. Je dalším důkazem z mnoha, které jsme v této rubrice již uvedli. A také dokazuje, že láska je něco víc než jen emoce…

Další potvrzení důvěryhodnosti svědectví lékaře Ebena Alexandera

Milí čtenáři, opakovaně můžete spolu s námi v této rubrice vidět svědectví nejen o existenci duše, ale také o tom, jak se materialisté zuřivě brání si přiznat pravdu. Ano, náboženství materialismu je fanatická sekta, která je o to nebezpečnější, že své nepravdy ve škole vnucuje všem lidským dětem, které se nemají jak bránit a jsou nuceny tohle přijmout jako fakt — povětšinou bohužel nevratně na celý život 🙁

Jako všechna zvířátka žijící ve tmě se bojí světla, tak i materialistická „věda“ (momentálně se pohybující hluboko v temnotě nevědomosti) se bojí pravdy a neustále se objevují zuřivé útoky na svědky o pravdě. Objevily se také pokusy zpochybnit svědectví Ebena Alexandera a očernit jej čímkoliv co je zrovna po ruce. A jak každý myslící člověk dobře ví — každý z nás dělá v životě chyby a na každého je možné cosi vyškrábat… „kdo chce psa bít, hůl si najde vždycky“ — jak moc je tohle přísloví pravdivé!

A protože my hledáme pravdu poctivě a objektivně, věnujeme ještě další díl důkladné analýze protiargumentů skeptiků.

-pokračování-

---

Literatura:

• http://www.ebenalexander.com/books/proof-of-heaven/
• http://tn.nova.cz/clanek/zpravy/zajimavosti/zazil-jsem-posmrtny-zivot-tvrdi-neurochirurg-z-harvardu.html
• http://www.newsweek.com/proof-heaven-doctors-experience-afterlife-65327
• http://iands.org/news/news/front-page-news/970-esquire-article-on-eben-alexander-distorts-the-facts.html
• http://www.esquire.com/entertainment/interviews/a23248/the-prophet/