Vy všichni, kteří pravidelně čtete texty na tomto webu, dobře víte, že nosným tématem zde jsou informace o skutečně fungujícím způsobu uplatnění bezpodmínečné lásky k sobě » a všem, co je s tím spjato… druhým nosným tématem je odkrytí /slušně řečeno/ nešťastného působení římsko-katolické církve na člověka a společnost v historii »…
je přirozené, že jsem pocítil nutnost reagovat na velké výzvy v dění kolem nás… jednou z takových výzev je i současný konflikt křesťanství s islámem, jeho průběh a dopady zejména s ohledem na prostor střední Evropy, která je naším domovem…
vedle skutečně kritického pohledu na určitý v současné době silně do popředí vystupující násilný aspekt islámského džihádu by bylo chybou nedat vám možnost seznámit se s islámem i z jeho pozitivní strany…
už proto, že kazy a praskliny na výkladní skříni křesťanství a islámu jsou si v čase velmi podobné a přes všechny výhrady vždy v historii obou náboženství šlo o vztah vzájemně prospěšný, byť i někdy i na rovině střetu obou civilizací…
není proto možno nevidět na pozadí současných událostí s jeho nemalými riziky v podobě imigrace i krásu a přinos islámu jako víry, která dokázala v určitých údobích historie vytvářet na tehdejší dobu velmi vyspělou kulturu, stavět nádherná města a pěstovat vědu… civilizaci, která kvetla naplno už v době, kdy se Evropa ještě chystala vstupovat do temných období vlastního středověku a likvidovala kulturu i znalosti civilizací předkřesťanského období…
a tak, byť jsem přesvědčen, že islám má své místo v Asii a do Evropy nepatří, rád bych tímto seriálem přispěl alespoň částečně k odstranění deficitu vnímání islámu jako možného pozitivního aspektu v dnešním mediálním prostoru… současně se ve stati věnované džihádu později podíváme do některých oblastí, které nasvědčují tomu, že si západ si v podobě podpory tohoto extrémního projevu vnímání role islámu v tomto světě pouze vykoledoval reakci, kterou mohl velmi dobře předvídat…
sami pak posoudíte, zda stvoření islámského džihádu v jeho dnešní podobě není proto z velké části přímo dílem politiky obou biblických šelem Janovy apokalypsy, takto Vatikánu a Spojených států.
Pojďme k historii islámu:
Nejmladší z monoteistických světových náboženství založil svým zjevením Muhammad /*570 †632/… islám pochází ze západního pobřeží arabského poloostrova /Arábie/, z měst Mekky a Medíny… slovo „islám“ znamená tolik co „odevzdání se Bohu“ a je jménem, které sám Muhammad zvolil pro nově založené náboženství… ten, kdo se odevzdá Bohu, je muslim…
muslimové sami se vyhýbají pojmu mohamedán… Muhammada přijímají jen jako prostředníka Božího poselství, což se považuje za jeho jediný zázrak… muslimové kritizují křesťanství za víru v Ježíše jako Syna Božího… v islámu je Kristus je považován jen za jednoho z proroků, a jako Muhammad je jen člověk…
základem islámu je korán a sunna… o tento základ se opírá islámská společnost /viz umma/… existence Boží se podobně jako v bibli předpokládá bez dalšího odůvodnění…
Korán /arabsky قرآن qur’ān/, dříve přepisováno také Alkoran, je svatá kniha islámu, která podle muslimů obsahuje doslovné zjevení proroku Muhammadovi… muslimové věří, že súry /kapitoly/ koránu mu diktoval sám anděl Gabriel a že Korán je jediným nepozměněným Slovem Božím…
původní znění je uchováváno ve dvou údajně originálních přepisech, které se nyní nacházejí v Taškentu a v muzeu Topkapi v Istanbulu… korán je základem islámského vyznání…
jakožto „svatá kniha islámu“ bývá srovnáván s křesťanskou biblí… ačkoliv se toto srovnání nabízí, od bible se korán jasně odlišuje formou i obsahem…
Sunna /arabsky سنة / znamená doslovně „cesta“ nebo „zvyk“ a tvoří jeden z pramenů islámského práva… je to soubor výroků a činů Mohameda od té doby, kdy se ve 40 letech stal prorokem… Mohamedova smrt v roce 632 znamenala podle muslimů definitivní uzavření Božích seslání – jeho prorockou roli nikdo další nepřevzal…
Korán byl vzat jako souhrn všech nařízení, která Alláh lidstvu dal… přirozenou součástí islámu vedle Koránu se stala právě sunna, soubor Mohamedových výroků a činů… toto slovo lze obtížně nahradit výrazem prorocká tradice...
v raných a základních pasážích zdůrazňuje korán dobrotu a všemohoucnost, ale i přísnost jediného Boha… třetím rysem Božího bytí je jeho tvůrčí činnost…
v protikladu ke Starému zákonu se tvůrčí akt v koránu popisuje jako trvale pokračující proces, do něhož Bůh může zasahovat svou všemohoucností…
další ústřední součástí islámské představy Boha je Bůh jako soudce při posledním soudu.. kritériem, podle něhož bude Bůh soudit, jsou dobré nebo špatné skutky člověka, a především jeho víra v Boha…
Umma /arabsky: مة / je původem arabský výraz, který doslova znamená „komunita“ či „národ“… tímto výrazem se běžně označují arabské státy /tedy takové státy, kde převažuje arabské obyvatelstvo, jehož převažujícím náboženstvím je islám/…. v kontextu islámu však termín umma bývá používán k označení obce věřících, tedy všech muslimů ve světě, včetně těch, kteří žijí v diasporách...
protože korán je chápán jako sepsaná vůle Boží, je pro věřícího muslima jedinou autoritou, která určuje život ve všech oblastech…
Pozn.: Nahlédněme do zákulisí víry islámu tak trochu letem světem… možná budete určitými podobnostmi s křesťanstvím překvapeni… islámští věřící věří v údajně Bohem zvolené Imámy… ti jsou po smrti proroka Muhammada pověřeni ochranou a vedením lidstva spolu se Zjevenou pravdou /Koránem/ a pravou sunnou /tradicí/ Svatého proroka… role těchto vůdců je nedílnou součástí ochrany všech proroků a jejich Božského poslání… všemohoucí Alláh stanovil prostřednictvím Svatého Proroka Dvanáct vůdců (Imámů), aby ochránili lidstvo před nesprávnou interpretací a mylným výkladem Pravdy… obdařil je moudrostí, znalostmi a správným úsudkem stejně jako své Posly a Proroky… historici a vypravěči sami dosvědčili fakt, že Imámové vysoce převyšovali ostatní učence v genialitě, vědomostech a vědě /fyzika, medicína, astronomie, teologie, filozofie aj./.
Imámové jsou údajně bezhříšní /ma’súm/ a jsou údajně dokonalí v nejvyšším slova smyslu… jejich znalosti jsou přímo od Alláha a jejich verdikt je verdiktem Alláha… jejich učení totiž údajně pochází od Proroka Muhammada, které si předávali… po Svatém Proroku jen oni mohou vést lidstvo v každém aspektu lidského života a smrti a všichni věřící musí přijmout jejich vedení, jinak budou ztraceni… nepřinášejí žádné nové zákony a jsou vždy příkladem praktické sunny a psaného Koránu.
Islám přesáhl rychle hranice arabské kmenové společnosti. Jedinec se podřizuje jedinému vševládnoucímu Bohu, ne už jako dříve tomu kterému hlavnímu bohu svého kmene, čímž se kdysi upevňovala vazba na kmen. Tato otevřenost islámu také umožnila začlenit lidi v dobytých územích a jejich zčásti vyspělé kultury do islámu.
kdyby bylo náboženství vázáno na kmenovou strukturu, nemohlo by dojít k šíření, protože by znamenalo odložit vlastní kulturu… původně byla v islámu uctívána staroarabská božstva: al-Láh, al-Lát a al-Uzzá » …je to doloženo mj. v knize Luboše Kropáčka — Duchovní cesty islámu… z „al-Láh“ se později stal „Alláh“ — ve skutečnosti tedy muslimové vzývají staroarabské božstvo jménem „al-Láh“… víra v jednoho a téhož Boha /viz odstavec Historický původ slova Alláh »/ umožnila však lidem různých tradic sjednotit se a vytvořit tak islámskou vrcholnou civilizaci, jež nebyla nesena arabskými kmeny, nýbrž konvertity, kteří tam vnesli dědictví svých starých městských kultur…
z těchto důvodů se přesunulo centrum islámsko-arabského světa krátce po smrti Proroka také do jiných starších krajin… zprvu do Damašku v Sýrii, později do Bagdádu v Mezopotámii, potom do Káhiry, Córdoby a, tentokrát už ne pod arabskou, nýbrž tureckou vládou, do Istanbulu, který osmanští Turci z byzantského hlavního města učinili sídlem sultána s titulem chalífy…
arabská kmenová kultura byla ovšem odpovědná za dynamiku dobývání, neboť jen z kmenů mohl být vytvořen oddíl vojska s údernou silou.. k tomu musely být síly, které dříve hnaly kmeny proti sobě do boje, směrovány navenek, protože islám zakazoval boj uvnitř společenství…
dobývání začalo bezprostředně po smrti proroka za prvního chálify Abú Bakra… k šíření došlo podle principu kmenových válečníků s pomocí nárazových oddílů jednotlivých kmenů pod jejich kmenovými vůdci… arabské expanzi napomohly v nepodcenitelné míře i války obou tehdy vedoucích říší…
roku 629 se sice podařilo Byzantincům porazit Peršany, avšak dlouhé války vyčerpaly síly říše natolik, že kladly malý odpor, když Arabové vtrhli r. 636 do jižní Sýrie… po ničivé porážce u Jarmuku /východně od Genezaretského jezera/ padlo území jižně od Tauru /odpovídající dnešní jižní hranici Turecka/ Arabům…
ještě pustošivěji než Byzanc byla oslabena perská říše… porážky, které jim způsobila arabská válečná tažení, vedly k zániku dynastie… v době smrti Umara, druhého chalífy, ovládali Arabové se svými kmenovými skupinami Sýrii, Palestinu, Dolní Egypt, Irák a západní Persii…
velká dobývání vedla k tomu, že se vytvářely státní struktury, které už nespočívaly na původních arabských kmenových formacích… v provinciích byli sice dosazováni za místodržící muslimští velitelé, ale obyvatelstvo zůstalo zprvu křesťanské, židovské nebo v Persii také zarathuštrovské.
-pokračování-
Zdroj:
- http://www.iencyklopedie.cz/islam/
Katolická iEncyklopedie podle svých provozovatelů údajně nabízí „seriózní“ informace z oblasti náboženství, religionistiky a dalších humanitních oborů. iEncyklopedii vytváří a provozuje Karmelitánské nakladatelství a tím je dán i katolický úhel pohledu a údajná „spolehlivost“ informací iEncyklopedie.