Bylo to takové malé sluníčko – hezké děvčátko, blondýnečka, v nádherných dívčích letech předškolního věku.
Byla jedináček, velmi inteligentní, hravá a nádherně malovala – měla taky ráda všechno, co jen trochu zavánělo pohybem – bruslení, plavání, gymnastiku, běhala jako kluk a byla velmi cílevědomá.
Měla jediný problém: svoji milující a ambiciózní maminku!
Byla to sebevědomá žena a svými kontakty ve společnosti si tak trochu kompenzovala trauma z jejího pohledu nepříliš povedeného manželství…
A dívenka, její dcera, byla jedním z jejich hlavních trumfů – chtěla z ní mít prostě reprezentační panenku se vším všudy – svazovala její svobodu svými termíny schůzek a návštěv a kladla důraz na její image vzorné dcery skvělé matky –
dívka to rázně odmítala už od útlého věku – chtěla svoji svobodu –
svobodu být sama sebou, být přirozená podle svých vlastních představ – výpravy za dobrodružstvím s místními kluky, divoká jízda na koloběžce a pokusy o lezení na strom byly jen tak trochu viditelnou částí spektra toho, čím chtěla žít –
ale jakou má šanci dítě proti cílevědomému tlaku své matky ? – proti mateřské lásce, která věří, že jediná dobře ví, co její dítě potřebuje ? – proti mateřské lásce, která věří, že vše, co činí, činí dobře a činí tak v zájmu dítěte ? –
bloňďaté dívence nakonec nezbylo než se s tím jakž takž smířit – a tak se nakonec podřídila – jak šel čas, pýchu maminky na dítě narušoval jediný, ale vážný defekt
malinká déle, než bývá obvyklé, po prožívání vypjatých chvil jí osobně nepříjemného nucení do role, kterou tak málo snášela, neudržela moč – postupně se to stále sice spravovalo, ale pravidelné noční pomočování se nedařilo žádným způsobem zcela utlumit –
nepomáhaly ani léky, ani psycholog –
dostal jsem se k případu na doporučení jedné mé klientky a nebylo třeba dlouho pátrat po příčinách – nebylo nutné pracovat s dcerou, ale s její matkou –
bylo třeba, aby pochopila, že ona sama a její dlouhodobý tlak na psychiku té malé je příčinou samotného defektu – a že tato situace nepramení jen jednoznačně z tohoto života, ale má kořeny i v minulých inkarnacích –
stačilo opravdu málo – jen uvědomění si příčiny a poměrně jednoduchý zásah do energetiky vzájemných vztahů –
a prostě vymazat kritický záznam z knihy osudu oné maminky k osvobození jich obou – dnes je z dívenky již školačka a krásná slečna a po zkušenostech z nahlédnutí do zákulisí života její matka mnohem více než dříve respektuje její individualitu a svobodu projevu – k oboustrannému prospěchu –