V našem zkoumání starověké historie jsme si minule ukázali, že Sumerové mimo jiné ovládali pokročilou architekturu a stavebnictví, vynalezli rotační tiskařské stroje a znali i pokročilou matematiku » V objevování této úžasné civilizace ještě budeme pokračovat…
V chrámech, v soudních síních i v obchodech byli k dispozici písaři s destičkami z mokré hlíny, do nichž zaznamenávali rozhodnutí, dohody, dopisy nebo vypočítávali ceny, mzdy, rozlohu pole či počet cihel potřebných ke stavbě. Hlína byla také nezbytnou surovinou pro výrobu předmětů denní potřeby, nádob na uskladnění a přepravu zboží.
Neskutečně pokročilé sumerské stavebnictví
Vyráběly se z ní cihly – další sumerský primát, jenž umožňoval stavbu obytných domů, královských paláců i impozantních božích chrámů.
Sumerům se připisují dva technické vynálezy, díky nimž se hliněné výrobky vyznačovaly lehkostí a pevností: vyztužování a vypalování. Moderní stavbaři vědí, že beton lze vyztužit tím, že se nalije do forem obsahujících železné tyče, čímž se získá mimořádně pevný stavební materiál; již dávno předtím zpevňovali Sumerové cihly tím, že do mokré hlíny přimíchávali nasekaný rákos nebo slámu.
Věděli také, že hliněné výrobky získají na pevnosti a odolnosti, když se vypálí v hrnčířské peci. Díky těmto průlomovým technikám bylo možné postavit první výškové budovy a oblouky na světě a vyrobit pevné, odolné keramické nádoby.
Vynález vypalovací pece a počátek éry kovů
Ještě větší technický pokrok přinesl vynález vypalovací pece – tedy pece s vysokou, zato však regulovatelnou teplotou, v níž nehrozilo riziko, že se výrobek znehodnotí prachem nebo popelem; tento objev předznamenal úsvit éry kovů. Odhaduje se, že člověk začal kovat „měkké kameny“ – v přírodě se vyskytující hrudky zlata nebo sloučeniny mědi a stříbra – do užitečných nebo libých tvarů někdy kolem roku 6000 př. Kr.
První ukované umělecké předměty byly nalezeny v horách Zagrosu a Taurusu. Jak však R. J. Forbes zdůrazňuje v díle The Birthplace of Old World Metallurgy, „ve starověkém Předním východě byly zásoby domácí mědi brzo vyčerpány a kovotepci se museli přeorientovat na rudy“. To vyžadovalo znalost a schopnost nalézt je, vytěžit, rozdrtit, vytavit a vyčistit – takové zpracování by bylo nemyslitelné bez vypalovací pece a obecně vyspělé techniky.
Hutnictví a první známé využívání bronzu
Hutnictví záhy zaznamenalo další objev: slitím mědi s dalšími kovy vznikl tvrdý, avšak kujný kov zvaný bronz. Doba bronzová, náš první hutnický věk, byla rovněž mezopotamským příspěvkem k moderní civilizaci.
Směna kovů tvořila značnou část starověkého obchodu; kov se také stal základem rozvoje mezopotamského bankovnictví a prvního platidla – stříbrného šekelu („zvážený ingot“). Široká škála kovů a slitin, pro něž byly nalezeny sumerské a akkadské názvy, i rozsáhlá odborná terminologie svědčí o vysoké úrovni hutnictví ve starověké Mezopotámii.
Vědce to jistou dobu udivovalo, neboť v Sumeru se rudy vůbec nevyskytovaly, a přesto hutnictví vzniklo nepochybně právě tam. Odpovědí je energie. Tavení, čištění, slévání a lití do forem by bylo nemyslitelné bez hojných zásob otopu do vypalovacích, hutnických a nístějových pecí. Mezopotámii sice chyběly rudy, měla však dostatek paliva. A tak se rudy dopravovaly ke zdrojům paliva, což vysvětluje množství raných záznamů o dovozu rud z dalekých zemí.
Využívání ropných produktů v Sumeru
Základ paliv, která se zasloužila o technický rozmach Sumeru, tvořily živice, asfalt a ropa, jež na mnoha místech Mezopotámie přirozeně prosakovaly na povrch. R. J. Forbes (Bitumen and Petroleum in Antiquity) ukazuje, že povrchová ložiska Mezopotámie byla hlavním zdrojem paliv starověkého světa od nejranějších dob až po římskou éru. Autor usuzuje, že technické využití těchto ropných produktů začalo v Sumeru někdy kolem roku 3500 př. Kr.; kromě toho dokazuje, že v době sumerské se o palivech vědělo víc a využívala se ve větší míře než v pozdějších civilizacích.
Sumerové využívali těchto ropných produktů nejen jako paliva, nýbrž také jako materiálu ke stavbě silnic, k impregnaci, těsnění spár, natírání, tmelení a odlévání – to vše v takové míře, že když archeologové pátrali po starobylém Uru, nalezli jej pohřbený v pahorku, který Arabové přezdívali „pahorek živice“. Forbes dokazuje, že sumerština znala termín pro každý druh a každou odrůdu živičných substancí nalezených v Mezopotámii.
A vskutku: názvy živičných a ropných látek v jiných jazycích – v akkadštině, hebrejštině, egyptštině, koptštině, řečtině, latině a sanskrtu – mají zcela evidentně sumerský původ: slovo „nafta“ je odvozeno ze sumerského napatu („kameny, jež vzplanou“). Sumerské využití ropných produktů bylo také základem vyspělého chemického průmyslu. Vysokou úroveň chemických vědomostí Sumerů dokládá nejen množství nátěrů a barviv, jež se používaly například při glazurování, ale i pozoruhodná výroba umělých polodrahokamů, včetně náhražky za lapis lazuli.
Zázračně pokročilé sumerské lékařství
Živice se využívaly také v sumerském lékařství – v další oblasti, v níž Sumerové mimořádně vynikali. Stovky nalezených akkadských textů se hemží sumerskými lékařskými termíny, což dokazuje sumerský původ veškerého mezopotamského lékařství.
Aššurbanipalova knihovna v Ninive zahrnovala oddělení medicíny. Texty byly rozděleny do tří skupin: bultitu („léčba“), šipir belimti („chirurgie“) a urti mašmašse („příkazy a zaklínadla“). Již v nejstarších zákonících se pamatovalo na poplatky lékařům za úspěšné operace a na tresty, jež měly lékaře postihnout, pokud se operace nezdařila: lékař, který skalpelem otevřel pacientovi spánek, měl přijít o ruku, jestliže mu při tom poškodil zrak. Některé kostry nalezené v mezopotamských hrobech nesly neomylné stopy operace mozku. Ve fragmentu jednoho lékařského textu se mluví o chirurgickém odstranění „stínu halícího oko muže“, patrně šedého zákalu; jiný text se zmiňuje o použití řezného nástroje a dodává, že „zasáhne-li nemoc vnitřek kosti, seškrábej ji a odstraň“.
Nemocní Sumerové mohli vybírat mezi A.ZU („vodním lékařem“) a IA.ZU („olejovým lékařem“). Na destičce vykopané v Uru, staré bezmála 5 000 let, je jmenován praktický lékař jako „doktor Lulu“. Existovali také veterináři – známí buďto jako „lékaři dobytčat“, nebo „lékaři oslů“. Na raném pečetním válečku nalezeném v Lagaši jsou znázorněny chirurgické kleště, jež patřily „lékaři Urlugaledinovi“. Na pečeti je také had ovinutý kolem stromu – znak lékařství do dnešních dnů (obr. 14). Často byl také ztvárňován nástroj, kterým se při porodu odstřihovala pupeční šnůra.
Sumerské lékařské texty se zabývají diagnózami a recepty. Nenechávají nikoho na pochybách, že sumerský lékař se neuchyloval ke kouzlům a čárům. Doporuroval čištění a mytí, koupele v horké lázni s rozpuštěnými minerály, aplikaci rostlinných výtažků a potírání naftovými sloučeninami. Léky se vyráběly z rostlinných a nerostných sloučenin a byly smíchány s tekutinami či roztoky podle toho, jak se užívaly. Pokud se měly polykat, míchaly se ve formě prášku s vínem, pivem nebo medem; jestliže „se nalévaly rektem“ – tedy klystýrem – míchaly se s rostlinnými oleji. Alkohol, který hraje tak významnou roli při chirurgických výkonech a tvoří základ mnoha léků, se do našeho jazyka dostal přes arabské kohl z akkadského kuhlu.
Nalezené modely jater naznačují, že medicína se na lékařských školách vyučovala pomocí hliněných modelů lidských orgánů. Anatomie byla nepochybně vyspělou vědou, neboť chrámové obřady vyžadovaly složité pitvy obětních zvířat, od nichž byl už jen krůček ke srovnávacím znalostem o anatomii člověka. Na některých pečetních válečcích i hliněných tabulkách jsou zobrazeni lidé ležící na jakémsi operačním stole, obklopení skupinou bohů či lidí. Z eposů a jiných herojských textů víme, že Sumerům i pozdějším obyvatelům Mezopotámie ležely na srdci otázky života, nemoci a smrti.
Muži, jako urucký král Gilgameš, hledali „strom života“ nebo nějaký nerost („kámen“), jenž by jim zajistil věčné mládí. Jsou v nich také narážky na pokusy oživit mrtvé, zejména šlo-li náhodou o bohy:
I dali jim ubité tělo, jež na hřebu viselo.
Jeden dal Inanně života chléb,
druhý ji pokropil živou vodou
a Inanna povstala.
Bylo snad v těchto oživovacích pokusech použito nějakých ultramoderních metod, o nichž se můžeme pouze dohadovat? Že byly známy radioaktivní metody a využívalo se jich při léčbě jistých chorob, je rozhodně patrné z pečetního válečku pocházejícího ze samého počátku sumerské civilizace. Je na něm znázorněn léčebný postup, při němž na speciálním lůžku leží nějaký muž, obličej má chráněný maskou a je vystaven jakémusi druhu záření (obr. 15).
Rozvoj textilního a oděvního průmyslu
Jedním z nejranějších sumerských výdobytků je rozvoj textilního a oděvního průmyslu. Naše průmyslová revoluce se obvykle datuje od spuštění prvních spřádacích a tkalcovských strojů v Anglii v 60. letech 18. století. Většina rozvíjejících se národů má od té doby snahu vyvinout textilní průmysl jako první krok k industrializaci. Důkazy svědčí o tom, že takový proces probíhal nejen od osmnáctého století, nýbrž od samého prvopočátku lidské civilizace.
Člověk mohl vyrábět tkané látky teprve poté, co se stal zemědělcem a uměl si vypěstovat len, a poté, co si ochočil zvířata, jež se stala zdrojem vlny. Grace M. Crowfootová v díle Textiles, Basketry and Mats in Antiquity vyjádřila shodu vědců v názoru, že tkalcovství se poprvé objevilo v Mezopotámii, a to kolem roku 3800 př. Kr.
Sumerové ve starověku prosluli nejen tkanými látkami, nýbrž také oděvy. Kniha Jozuova (7, 21) líčí, jak během vpádu do Jericha Akán přiznává, že neodolal pokušení ponechat si, jeden pěkný šineárský plášť“, který ve městě našel, i když mu za to hrozila smrt. Oděvy ze Šineáru (tj. Sumeru) se tedy těšily takové oblibě a vážnosti, že lidé byli pro ně ochotni riskovat i život.
Sumerové měli k dispozici bohatou terminologii k popisu jednotlivých částí oděvu i jejich výrobců. Základní oděv se nazýval TUG – střihem i jménem nepochybně předchůdce římské tógy. Takové oblečení se nazývalo TUG.TU.ŠE, což v sumerštině znamenalo „oděv, který se nosí omotán kolem těla“ (obr. 16).
Starobylé nápisy svědčí nejen o úžasné rozmanitosti a hojnosti v odívání, nýbrž také o eleganci, v níž převažuje dobrý vkus a soulad šatů, účesů, pokrývek hlavy a šperků (obr. 17, 18). Další oblastí, v níž Sumerové vynikali, bylo zemědělství. V zemi s pouze sezónními srážkami zavlažovaly půdu řeky spoutané důmyslným a rozsáhlým systémem zavlažovacích kanálů a přinášely tak celoroční úrodu.
Pozn. redakce: Obrázek 18 si zaslouží zpřesňující dodatek — krom úžasného umění a vkusu totiž velmi pravděpodobně poukazuje na neméně důležitou znalost esoteriky a duchovních zákonů…
-pokračování-