Pokračujeme ve zkoumání úsvitu civilizace, který nastal po barbarizaci lidstva probíhající po poslední celosvětové katastrofě někdy mezi lety 11000 až 6000 před naším letopočtem. Minulý díl byl mj. o pokročilém sumerském hutnictví, využívání bronzu, textilním a oděvním průmyslu, ale i o lékařství »
Mezopotámie — země hojnosti
Mezopotámie – země mezi řekami neboli Meziříčí – byla ve starověku učiněným rohem hojnosti. Meruňka, která se španělsky řekne damasco („damaškový strom“), nese latinský název Armeniaca, což je slovo přejaté z akkadského armanu. Třešeň – řecky kerasos, německy Kirsche – pochází z akkadského karšu.
Všechny důkazy svědčí o tom, že tyto a další druhy ovoce i zeleniny se dostaly do Evropy z Mezopotámie, stejně jako množství semen a koření: náš „šafrán“ vznikl z akkadského azupiranu, „krokus“ z kurkanu (přes krokos v řečtině), „kmín“ z kamanu, „yzop“ ze zupu, „myrta“ z murru.
Je to dlouhý seznam; v mnoha případech byla řečtina hmotným i etymologickým mostem, přes který se tyto plody země dostaly do Evropy. Cibule, čočka, fazole, okurka, zelí a salát tvořily běžnou součást sumerské stravy.
Stejně impozantní je rozsah i rozmanitost mezopotamských metod přípravy pokrmů – jejich kulinářského umění. Texty i obrázky potvrzují, že Sumerové uměli vyrábět z vypěstovaného obilí mouku, z níž připravovali různé druhy kvašeného i nekvašeného chleba, ovesnou kaši, pečivo, koláče a sušenky.
Z ječmene se kvasilo pivo; mezi nalezenými texty je množství „odborných příruček“ na jeho výrobu. Víno se vyrábělo z vinné révy a datlových palem. Mléko dávaly ovce, kozy a krávy; pilo se syrové, přidávalo se do různých pokrmů a vyráběl se z něj jogurt, máslo, smetana a sýr.
Běžnou součástí potravy byly také ryby, skopové a vepřové maso. Sumerové chovali prasata ve velkých stádech a jejich maso považovali za opravdovou lahůdku. Husy a kachny byly patrně vyhrazeny pro tabule bohů.
Kuchyně Mezopotámie se vyvinula v chrámech, při službě „bohům“
Ze starověkých textů jednoznačně vyplývá, že vybraná kuchyně Mezopotámie se vyvinula v chrámech, při službě bohům. Jeden text předepisoval jako oběť bohům „pecny ječmenného chleba… pecny pšeničného chleba; těsto z medu a smetany; datle, koláčky… pivo, víno, mléko… cedrovou šťávu, mléko“.
Pečené maso bylo nabízeno s úlitbami „prvotřídního piva, vína a mléka“. Podle podrobného receptu se připravoval speciální plátek hovězího, k němuž se podávalo „těsto z jemné mouky smíchané s vodou, prvotřídním pivem a vínem,“ do něhož se přidávaly živočišné tuky, „vonné přísady získané ze srdíček rostlin“, oříšky, slad a koření.
Podle pokynů k „dennímu obětování bohům města Uruku“ se k jídlu mělo podávat pět různých druhů nápojů; pokyny dále přesně popisovaly, co by měli dělat „mlynáři v kuchyni a „šéfkuchař u hnětací díže“. Náš obdiv k sumerskému kulinářskému umění určitě vzroste, když si přečteme básně opěvující výtečné lahůdky. Co dodat k receptu na „coq au vin“, starému několik tisíciletí?
Ve víně lahodném,
ve vodě vonné,
v oleji posvátném
tohoto ptáka jsem uvařil
a snědl.
Velmi pokročilá lodní doprava v Sumeru
Vzkvétající ekonomika a společnost s tak rozsáhlým podnikáním by se nemohla vyvíjet bez výkonného dopravního systému. Sumerové využívali obou velkých řek i umělé sítě kanálů k vodní přepravě osob, zboží a dobytka. Na nejranějších sumerských vyobrazeních jsou první čluny na světě.
Z mnoha raných textů víme, že Sumerové se na různých plavidlech pouštěli také na daleké zaoceánské výpravy, aby ve vzdálených zemích nakoupili kovy, vzácné dřevo, drahokamy a další suroviny, jichž byl v Sumeru nedostatek. Jeden akkadský slovník sumerštiny obsahuje kapitolu o lodní dopravě; uvádí 105 sumerských výrazů pro různé typy lodí podle velikosti, místa určení i účelu (nákladních, osobních i vyhrazených k přepravě určitých bohů). Dalších 69 sumerských výrazů, souvisejících s obsluhou a stavbou lodí, bylo přeloženo do akkadštiny.
Pouze dlouhodobá námořní tradice mohla vyprodukovat taková specializovaná plavidla i odbornou terminologii.
Používání kola v Sumeru, rovněž na špičce civilizačního vývoje
Pro suchozemskou dopravu bylo použito kola – opět světové prvenství Sumeru. Vynález kola i jeho uvedení do praxe umožnily sestrojení nejrůznějších dopravních prostředků – od dvoukoláků po kočáry – a nepochybně se zasloužil o to, že Sumerové jako první na světě využili pro mechanický pohyb „volské a koňské síly“ (obr. 19).
Samuel N. Kramer a jeho dílo „From the Tablets of Sumer“
Roku 1956 shrnul Samuel N. Kramer, jeden z nejvýznačnějších sumerologů naší doby, literární odkaz nalezený pod pahorky v Sumeru. Učiněnou pastvou pro oči je již sám obsah jeho díla „From the Tablets of Sumer“, neboť každá z pětadvaceti kapitol popisuje nějaké sumerské prvenství – první školy, první dvoukomorový sněm, prvního kronikáře, první lékopis, první „zemědělskou ročenku“, první kosmogonii a kosmologii, prvního „Joba“, první přísloví a pořekadla, první literární debaty, prvního „Noema“, první knižní katalog; a také první bohatýrský věk lidstva, první zákoníky a sociální reformy, počátky lékařství, zemědělství a touha po světovém míru a souladu.
První sumerské školy byly založeny jako důsledek znalosti písma
Ani v nejmenším to není nadsázka. První školy byly v Sumeru založeny jako přímý důsledek objevu písma. Všechny důkazy (archeologické, např. školní budovy, i písemné, např. destičky s cvičeními) svědčí o tom, že již počátkem třetího tisíciletí př. Kr. existoval v Sumeru formální systém vzdělávání. V Sumeru pracovaly tisíce písařů – od pomocných až po mistry, královské či chrámové písaře, anebo písaře, kteří zastávali vysoký státní úřad. Někteří působili jako učitelé na školách a v jejich pojednáních se dočteme o školách, jejich cílech, rozvrhu i vyučovacích metodách. Na školách se vyučoval nejen jazyk a psaní, nýbrž také tehdejší vědy – botanika, zoologie, zeměpis, matematika a bohosloví. Studovala se a opisovala literární díla minulosti, skládala se díla nová.
V čele školy stál ummia („odborný profesor“) a učitelský sbor sestával nejen z „vyučujícího kreslení“ a „vyučujícího sumerštiny“, nýbrž také z „pověřence s bičem“.
V sumerské škole panovala zřejmě tvrdá disciplína; jeden její absolvent popisuje na hliněné destičce, jak byl zmrskán za záškoláctví, nepozornost, loudavost, mluvení a vyrušování během hodiny, a dokonce i za neúhledný rukopis.
První dvoukomorový sněm na světě
Jedna epická báseň o dějinách Uruku podrobně líčí řevnivost mezi Urukem a městským státem Kiš. Vypráví se v ní, jak do Uruku přibyli vyslanci Kiše a nabídli smírné řešení sporu. Ale tehdejší urucký vladař
Gilgameš odmítl vyjednávat a chtěl raději bojovat. Zajímavé je, že o celé záležitosti musel nechat hlasovat v shromáždění starších, tedy v místním „senátu“ : Gilgameš před staršími svého města záležitost svou vyložil a jejich odpověď žádá: „Nepodrobujme se paláci kišskému, smeťme jej zbraní!“
Shromáždění starších však bylo pro vyjednávání. Gilgameše to neodradilo; obrátil se proto na „muže zbraně“, na bojovníky, kteří hlasovali pro válku. Význam celého příběhu tkví v tom, že sumerský vládce musel předložit otázku války či míru prvnímu dvoukomorovému sněmu, a to již před 5 000 lety.
Titul prvního dějepisce přiřkl Kramer Entemenovi, králi lagašskému, který na hliněné válečky zaznamenal svůj válečný spor se sousední Ummou. Zatímco ostatní texty byly literárními díly nebo epickými básněmi s historickým námětem, Entemenovy záznamy jsou strohou prózou, napsanou pouze s cílem co nejvěrněji zaznamenat dějinné události.
První zákoník dávno před Chammurapim zavedli sumerští vladaři ve státě Ešnunna a také vládce Isinu — Lipit-Ištar
Jelikož byly nápisy z Asýrie a Babylonie rozluštěny dávno před sumerskými záznamy, dlouho převládal názor, že první zákoník sestavil a uvedl do praxe babylonský král Chammurapi kolem roku 1900 př. Kr. Ale po objevu sumerské civilizace bylo zřejmé, že prvenství za soustavu zákonů i za výkon spravedlnosti náleží Sumeru.
Dávno před Chammurapim uvedl do praxe zákony jistý sumerský vladař městského státu Ešnunna (severovýchodně od Babylonu) a stanovil jimi horní hranici cen za potraviny i za nájem vozy i čluny, aby nebyly vykořisťovány nejchudší vrstvy. Další zákony se týkaly přestupků vůči osobám i majetku, rodinných záležitostí i vztahů mezi pánem a sluhou.
Ještě před ním však vydal zákoník vládce Isinu Lipit-Ištar. Osmatřicet zákonů, jež lze vyčíst z poškozené destičky (kopie originálu vyrytého do kamenné stély), se zabývá nemovitostmi, otroky a sluhy, statky a dědickými právy, pronájmem člunů, nájmem volských potahů a neplacením daní.
Stejně jako později Chammurapi, i Lipit-Ištar vysvětluje v preambuli svého zákoníku, že jedná podle pokynů velkých bohů“, kteří mu nařídili, „aby Sumerům i Akkaďanům zajistil blaho“.
Více než pět set let před Chammurapim
Ani Lipit-Ištar však nebyl prvním sumerským zákonodárcem. Úlomky nalezených hliněných tabulek obsahují opisy zákonů ustanovených uruckým vladařem Ur-Nammou kolem r. 2350 př. Kr., tedy více než pět set let před Chammurapim.
Zákony vyhlášené z pověření boha Nannara měly pomoci dopadnout a potrestat „uchvatitele dobytka, ovcí a oslů z rukou občanů“ a zajistit, aby „se sirotek nestal kořistí boháče, vdova kořistí mocného, aby muž jednošekelový se nestal obětí muže šedesáti šekelů“. Ur-Nammu také uzákonil „spravedlivé a neměnné váhy a míry“.
Ale sumerský právní systém i výkon spravedlnosti jsou ještě starší. Kolem r. 2600 př. Kr. se v Sumeru zřejmě událo tolik věcí, že ensi Urukagina usoudil, že je načase zavést reformy. Jeho dlouhý nápis označili vědci za vzácný záznam první společenské reformy lidstva založené na smyslu pro svobodu, rovnost a spravedlnost – tedy jakési „francouzské revoluce“ iniciované králem 4 400 let před 14. červencem 1789.
Urukagina v dekretu o reformách nejdříve uvádí nešvary tehdejší doby, poté způsob jejich nápravy. Hlavním nešvarem byly machinace úředníků za účelem vlastního obohacení, zneužívání úředního postavení a nasazování přemrštěných cen monopolními zájmovými skupinami.
Tyto — i mnohé další — křivdy dekret přísně zakazoval. Nikdo si již nemohl stanovit vlastní cenu za „dobrého osla nebo za dům“. „Velký muž“ již nesměl zastrašovat prostého občana. Byla v něm postulována práva nevidomých, chudých, vdov a sirotků. I rozvedená žena měla před bezmála 5 000 lety ze zákona právo na ochranu.
-pokračování-