Přehled vědeckých zpráv o objevu nové 10. planety Sluneční soustavy. Planeta X má gravitační pole silnější než VŠECHNY ostatní planety! WOW! Plus další podpůrné důkazy

Ačkoliv se někteří nejmenovaní zkostnatělí škarohlídi brání myšlence na převratný objev doposud neznámé planety, důkazů je neskutečné množství… a to až tolik, že jsme byli přinuceni jejich přehled oddělit od předchozího článku o objevu Planety X a tímto dílem to ještě nekončí, těšte se 😉

Planeta číslo 10, nikoliv 9

Úmyslně neustále zdůrazňujeme, že je třeba o nové planetě uvažovat jako o Desáté, z mnoha již zmíněných důvodů a podezřelých machinací ze strany vládnoucí americké NASA…

Extrémně zajímavé je především to nepsané „mezi řádky“ — když se totiž např. podíváme na zúčastněné osoby, které se nejdříve účastnily vyškrtnutí Pluta ze seznamu planet a NÁSLEDNĚ prakticky okamžitě jakoby potvrdily onu novou planetu, která měla být Desátá (ale kvůli této manipulaci není) — zkrátka, když si fakta propojíme, tak nám souvislosti perfektně potvrzují analýzu ruských vědců z ADF, kterou jsme citovali v minulém díle »

Shrňme si to…

Proč má označení „Planeta X“ nebo též „Desátá planeta“ mystický a prorocký význam? A jak to souvisí se Sitchinovou 12. planetou? Vždyť jde o dvě různá čísla?! Nebo ne?

Zecharia Sitchin: DVANÁCTÁ PLANETA | This cylinder seal, VA-243 in the Berlin Near Eastern Museum, shows the sun in the center (!), surrounded by eleven orbiting bodies that include the Moon, Pluto and the yet to be recognized Planet X — Nibiru.
Zecharia Sitchin: DVANÁCTÁ PLANETA | This cylinder seal, VA-243 in the Berlin Near Eastern Museum, shows the sun in the center (!), surrounded by eleven orbiting bodies that include the Moon, Pluto and the yet to be recognized Planet X — Nibiru.

Pozn. redakce: Jak dokazuje mj. výše uvedený obrázek sumerské pečetě, existuje 11 planet ve Sluneční soustavě. Sumerové totiž mezi ně počítají i Měsíc a samozřejmě i Pluto! Dále nám sumerské záznamy říkají, že na počátku historie Sluneční soustavy byla jedna planeta zničena (pravděpodobně se jmenovala Tiamat, viz též epos Enuma Eliš). Proto Sitchin píše o 12 planetách… No a přesně tohle je důvod, proč americká NASA vyškrtla Pluto ze seznamu planet… a udělala to přesně proto, aby znovu a opět obelhala lidstvo a zatajila ovečkám ten fantastický — a přitom dokonale dokázaný fakt,  že 10. planeta byla nedávno znovu-objevena — jak o tom píšeme na tomto místě. A nejenom to, že byla znovu-objevena — byla objevena právě proto, že se momentálně znovu nebezpečně blíží Zemi — a americká Druhá šelma Janova Zjevení » tento vědecky dokázaný fakt ovečkám v žádném případě nehodlá prozradit…

Našli jsme Desátou (Devátou) planetu sluneční soustavy, oznámili američtí vědci Brown a Batygin z Caltechu

Právě Brown se totiž svou prací podílel i na odebrání statusu planety Plutu… takže ti stejní vědci, kteří pomáhali zbavit Pluto statutu planety, teď oznámili, že našli novou, doposud neobjevenou desátou (devátou) planetu naší sluneční soustavy…

Pozoruhodná shoda okolností, nemyslíte? 😉

Je rovněž pozoruhodné, že tito škrtači planet najednou tak horlivě propagují planetu novou — viz např. Brownův výrok, který zdůrazňuje: „nejplanetovatější ze všech planet…“ Není to třeba náhodou proto, aby lidičky vůbec nenapadlo, že to vůbec nemusí být „planeta“? …nýbrž klidně třeba i „velká kometa“ — objekt který přilétá z galaktického prostoru!

Něco tu smrdí…

Konstantin Batygin a Mike Brown z Kalifornského technologického institutu Caltech, kteří svůj „objev“ 20.1.2016 oznámili, uvádí, že vesmírné těleso má zhruba desetinásobek hmotnosti naší Země a je pětsetkrát těžší než Pluto. Své poznatky zveřejnili v odborném časopise The Astronomical Journal (PDF). Brown dokonce výslovně řekl že má gravitační pole silnější, než ostatní planety!

Pozn. redakce: Tito podezřelí ve skutečnosti nebyli objeviteli, nebyli ani první, kdo mluvili o Planetě X. Ona Planeta X byla dokonce již v roce 1992 fotografována jinými astronomy! Vnucuje se nám tu domněnka, že někdo „nahoře“ v NASA, resp. ve vládě USA, viděl nemožnost utajení této skutečnosti a tak místo toho lidstvu VELMI HLASITĚ VNUCUJE FALEŠNOU verzi, kterou USA-NASA chce lidem předložit k věření. Proč falešnou? Třeba proto, abychom se nedozvěděli skutečnou letovou dráhu Planety X! A proč bychom se ji vlastně neměli dozvědět? Velmi dobrá otázka 😉

Více podrobností a vědecké zprávy naleznete níže v tomto textu…

Těleso je podle výpočtů Caltechu/NASA od Slunce asi dvacetkrát dále než Neptun… Důvod, proč planetu zatím nikdo nemohl zaznamenat, spočívá podle nich právě mimo jiné v tom, že kvůli obrovské vzdálenosti od Slunce jej oběhne jednou za deset až dvacet tisíc let. Některá média píší o tom, že první náznaky, že ve sluneční soustavě se pohybuje ještě jedna planeta, zaznamenali astronomové už v roce 2014. Tehdy totiž odhalili zvláštnosti v oběžných drahách malých ledových těles za Neptunem. Ve zprávě vědci z Caltechu uvádějí, že by tyto anomálie mohly být způsobeny přítomností zatím neobjeveného obřího tělesa, respektive jeho gravitací.

Pozn. redakce: Ve skutečnosti se zprávy o objevu 10. planety objevily už v roce 1992 — viz níže. A znovu se musíme ptát proč to úmyslné matení lidstva? K čemu má sloužit?

Předpokládaná teoretická dráha nové Desáté (Deváté) planety ve Sluneční soustavě podle NASA. Správnost výpočtu závisí na správném fyzikálním modelu — teoretický předpoklad, že Planeta X je součástí Sluneční soustavy nemusí platit... Zdroj: NASA
Předpokládaná teoretická dráha nové Desáté (Deváté) planety ve Sluneční soustavě podle NASA. Správnost výpočtu závisí na správném fyzikálním modelu — teoretický předpoklad, že Planeta X je součástí Sluneční soustavy nemusí platit… Zdroj: NASA

Co když je to jinak? Co když má Planeta X jinou dráhu — daleko blíže k Zemi?

Také bychom měli předem jasně říci, že existuje i jiné vědecké vysvětlení pro podivnou dráhu Planety X… a to takové, že tato „planeta“ přilétla z galaktického prostoru mimo Sluneční soustavu —  v takovém případě by lepším, přiléhavějším názvem byla (VELKÁ) KOMETA! V případě matematického modelování obecně záleží na správnosti modelu… vědci použili předpoklad velmi excentrické a dlouhé oběžné dráhy… ale vzhledem k tomu, že nemáme dostatek dat z minulosti… stejně dobře by výpočetní model mohl pracovat s předpokladem, že ona dráha skutečně může přicházet zvnějšku Sluneční soustavy

A teď POZOR: Tato hypotéza by současně vyřešila i další námitku proti existenci Planety X — totiž že tak daleko od Slunce by se „planeta“ neměla z čeho zformovat, protože tam není dostatek hmoty… vidíte, milí čtenáři, jak do sebe fakta hezky zapadají?

Nejplanetovatější ze všech planet.
Planeta X má gravitační pole silnější než VŠECHNY ostatní planety!

„Poprvé za více než 150 let máme nevyvratitelné důkazy, že dosavadní poznání naší sluneční soustavy je neúplné,“ řekl Batygin.

„Od starověku jsme objevili jen dvě skutečné planety a toto by byla třetí. Je to dost podstatný kus naší sluneční soustavy, který ještě musíme nalézt,“ připomíná Brown.

Vědci Caltechu se opírají výlučně o matematické modely a počítačové simulace. Podle nich ale není sporu o tom, že jde o planetu.

Brown dokonce Planetu Devět označil za „nejplanetovatější ze všech planet v celé sluneční soustavě“, protože má gravitační pole silnější, než ostatní planety.

Kuriózní na celé věci je, že Brown a Batygin tvrdí, že původně údajně chtěli tuto teorii vyvrátit. Loni na jaře s ní přišli španělští astronomové. Ve vědeckém časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society Letters publikovali studii, která tvrdí, že daleko za Neptunem by mohly být dokonce dvě velké planety — jejich velikost odhadli na dvoj až patnáctinásobek hmotnosti Země.

Zdroj: http://technet.idnes.cz/nasli-jsme-devatou-planeta-slunecni-soustavy-oznamili-americti-vedci-1ei-/tec_vesmir.aspx?c=A160120_230030_tec_vesmir_kuz

Následuje citace podle ČAS:


Objevena nová devátá planeta
Sluneční soustavy?

Michal Hron, ČAS: Astronomové z Caltechu (Pasadena, CA) uveřejnili v časopise Astronomical Journal článek, který popisuje jejich práci na průzkumu těles Kupierova pásu, vedoucí k popisu hypotetické veliké planety obíhající za daleko za oběžnou drahou Neptunu. Těleso je zatím předpovězeno matematickým modelem, následovat bude vizuální hon po Planetu Deset Devět.

Předpovězená planeta je podle matematického modelování pět až desetkrát těžší než Země při dvou- až čtyřnásobném průměru Země. V prvních odhadech se dokonce mluvilo o velikosti podobné planetě Neptun. Vzdálenost oběžné dráhy u této planety by byla dvacetinásobná oproti Neptunu (asi 90 miliard kilometrů u nové planety oproti 5,5 miliardám kilometrů u Neptunu). Rok (doba oběhu) by na nové planetě trval mezi 10 000 až 15 000 lety. Rok na Neptunu trvá 165 let.

Mike Brown (vlevo) a Konstantin Batygin — autoři práce vedoucí k teoretickému objevení Planety Devět. Autor: Lance Hayashida/Caltech
Mike Brown (vlevo) a Konstantin Batygin — nikoliv první autoři práce vedoucí k teoretickému objevení Planety Devět. Autor: Lance Hayashida/Caltech

Autoři výzkumu výzkumu, Mike Brown a Konstantin Batygin, se aktivně podíleli na iniciativě vedoucí k přeformulování pojmu planeta podle Mezinárodní astronomické unie (IAU) a tím zapříčiněné deklasifikaci Pluta do nově definované kategorie trpasličích planet v roce 2006. Pro mnohé je tedy poněkud ironické, že jejich pozdější práce možná povede k “obnovení” počtu planet ve Sluneční soustavě na devět. V každém případě hypotetická Planeta Devět by podle všeho splňovala aktuální definici planety co do hmotnosti, velikosti i pročištěností své oběžné dráhy.

Vědce navedl k objevu planety výzkum malých těles Kupierova pásu, konkrétně článek publikovaný v roce 2014, který upozorňuje na zvláštní koordinaci oběžných drah třinácti z jeho drobných objektů. Šestice těchto těles se prakticky dokonale shodovala v úhlu přísluní (perihelionu) oproti rovině Sluneční soustavy i ve vzdálenosti přísluní od Slunce. Toto pozorování bylo obtížně možné vysvětlit jako náhodné. Pozorovaná konfigurace, ve které se shodují v obou parametrech by měla nastat s pravděpodobností 0,007 %. Následné matematické modelování vedlo vědce k utvrzení se v tom, že je ve hře gravitace dalšího hmotného tělesa — Planety Deset alias Planety X.

Teoretický fyzikální model Caltechu pro výpočet dráhy Planety X. Masivní těleso s gravitací převyšující všechny ostatní planety NEPOCHYBNĚ EXISTUJE. Nemusí ale platit předpoklad, že je součástí Sluneční soustavy. Tzv. Planeta X tudíž nemusí obíhat okolo Slunce… a to je největší slabina tohoto výpočtu. Zdroj: Konstantin Batygin
Teoretický fyzikální model Caltechu pro výpočet dráhy Planety X. Masivní těleso s gravitací převyšující všechny ostatní planety NEPOCHYBNĚ EXISTUJE. Nemusí ale platit předpoklad, že je součástí Sluneční soustavy. Tzv. Planeta X tudíž nemusí obíhat okolo Slunce… a to je největší slabina tohoto výpočtu. Zdroj: Konstantin Batygin, www.caltech.edu
Teoretický fyzikální model Caltechu pro výpočet dráhy Planety X. | A predicted consequence of Planet Nine is that a second set of confined objects should also exist. These objects are forced into positions at right angles to Planet Nine and into orbits that are perpendicular to the plane of the solar system. Five known objects (blue) fit this prediction precisely. Credit: Caltech/R. Hurt (IPAC) Source: www.caltech.edu
Teoretický fyzikální model Caltechu pro výpočet dráhy Planety X. | A predicted consequence of Planet Nine is that a second set of confined objects should also exist. These objects are forced into positions at right angles to Planet Nine and into orbits that are perpendicular to the plane of the solar system. Five known objects (blue) fit this prediction precisely.
Credit: Caltech/R. Hurt (IPAC) Source: www.caltech.edu

Jak by se Planeta Deset Devět dostala na svou předpovězenou dráhu, není jisté. Není pravděpodobné, že se zformovala ve své aktuální vzdálenosti od Slunce, protože v takto vzdálených oblastech Sluneční soustavy by nejspíše nebyl dostatek materiálu. V raných fázích Sluneční soustavy se těžký materiál koncentroval primárně poblíž centrální hvězdy, kde z něj vznikly terestrické planety, zatímco lehčí prvky a materiály byly “odváty” dál od středu akrečního disku, aby zformovaly plynné planety. Je pravděpodobné, že se předpovězená planeta zformovala na bližší orbitě a později byla nějakou gravitační interakcí vystřelena na svou současnou dráhu.

Nebylo by to poprvé, kdy se planeta prozradila gravitačním působením na své okolí. Objev Neptunu Johannem Gallem v roce 1846 byl uskutečněn na základě předpovědi Le Verriera odvozené z deformačních vlivů, kterými jeho gravitace působila na pohyb již tehdy známého Uranu.

V tuto chvíli jsou na stole teoretické argumenty pro existenci deváté planety, nicméně dokud nebude k dispozici důkaz v podobě ověřeného pozorování, zůstává objev pouze teoretickým. Brown a Batygin tuto práci světové astronomické komunitě usnadnili tím, že propočetli oběžnou dráhu tělesa. Planeta se může ovšem nacházet kdekoliv na této dlouhé lince.

-pokračování-


Zdroje:


Malý přehled oficiálních vědeckých zpráv
o objevu nové planety

New Planet Found in the Outer Solar System

2 October 1992: A new planet has just been found in the outer solar system. Although the observations do not yet allow an accurate determination of its orbit, it appears that it is situated about 6,000 million km away, outside the orbit of the outermost, known planet, Pluto. No other object has ever been found this far out in the solar system.

27 Sept 1992: New Planet Found in the Outer Solar System. Extremely Distant Minor Planet 1992 QB1. Source: European Southern Observatory (ESO) | This photo is a composite of three 5-min exposures of the probably most distant object known in the solar system. They were made on September 27 and 28, 1992, with the ESO 3.5 m New Technology Telescope at La Silla.These images were obtained by astronomers Alain Smette (ESO) and Christian Vanderriest (Observatorie de Meudon, Paris). The new object was discovered by American astronomers in late August 1992 and has been given the provisional designation {it 1992 QB1}.  The faint image of the 23-magnitude object is indicated by circles.  The diameter is estimated as about 200 km. The very slow motion (about 75 arcseconds/day) corresponds to a distance of more than 6000 million km from the Sun. This places it just outside the orbit of the planet Pluto.The sky field shown the photo measures 3.3 arcminutes across. North is up and east is to the left. The exposure times are indicated in Universal Time (UT).
27 Sept 1992: New Planet Found in the Outer Solar System. Extremely Distant Minor Planet 1992 QB1. Source: European Southern Observatory (ESO) | This photo is a composite of three 5-min exposures of the probably most distant object known in the solar system. They were made on September 27 and 28, 1992, with the ESO 3.5 m New Technology Telescope at La Silla.These images were obtained by astronomers Alain Smette (ESO) and Christian Vanderriest (Observatorie de Meudon, Paris). The new object was discovered by American astronomers in late August 1992 and has been given the provisional designation {it 1992 QB1}. The faint image of the 23-magnitude object is indicated by circles. The diameter is estimated as about 200 km. The very slow motion (about 75 arcseconds/day) corresponds to a distance of more than 6000 million km from the Sun. This places it just outside the orbit of the planet Pluto.The sky field shown the photo measures 3.3 arcminutes across. North is up and east is to the left. The exposure times are indicated in Universal Time (UT).

Discovery and Follow-up Observations

The new planet, which has received the provisional designation 1992 QB1, was first seen by American astronomers David Jewitt and Janet Luu, working with the University of Hawaii 2.2-metre telescope at Mauna Kea on the Big Island of Hawaii. They noticed the faint object on August 30, 1992 and again on the two following nights, in the constellation of Pisces (The Fish), rather near the celestial equator. The image was star-like and the motion was very slow, indicating that the object might be a very distant minor planet. The brightness of 1992 QB1 was about 23, or 6,000,000 times fainter than what can be seen with the unaided eye. The colour was reddish.

An excellent extrapolation of the motion by Brian Marsden of the Minor Planet Centre of the International Astronomical Union (Cambridge, Mass., USA) permitted renewed observations of 1992 QB1 after the full-moon period in mid-September. At the ESO La Silla Observatory, astronomers Alain Smette (ESO) and Christian Vanderriest (Observatoire de Meudon, France) obtained three images with the 3.5 m New Technology Telescope on September 27 and 28. Reproductions of these images are shown on the photo accompanying this Press Release. The brightness was about the same as at the time of the first observations, one month earlier.

These images were transmitted via the permanent satellite data link to the ESO Headquarters in Garching, where astronomer Olivier Hainaut (ESO) accurately measured the positions of the slowly moving planet. With the help of the new positions, Brian Marsden was able to confirm the great distance of 1992 QBl, but due to its extremely slow motion, it must be observed during another couple of months, before a more accurate orbit can be computed.

The Nature of 1992 QB1

On the assumption that it moves in a circular orbit around the Sun, Brian Marsden estimates its distance from the Sun to be about 41 Astronomical Units (AU), or more than 6,000 million km, i.e., just outside the orbit of the most distant known planet Pluto. This corresponds to a period of revolution around the Sun of 262 years. Pluto was discovered in 1930 by Clyde Tombaugh at the Lowell Observatory in Arizona, USA, and no other object that orbit the Sun has ever been found at such a large distance .

From its brightness, the diameter of 1992 QBl is estimated at 200 km. It therefore belongs to the class of Minor Planets. However, almost all Minor Planets move inside the orbit of the giant planet Jupiter (5.3 AU, or only 800 million km from the Sun), and only two are known which are at the distance of Saturn.

It cannot at this moment be entirely excluded that the new object is an extremely distant comet that has undergone an outburst, similar to that of Comet Halley in early 1991 which was extensively observed at ESO. However, the constant brightness during one month does not support this speculation and astronomers believe that it is a planet with a solid surface, probably covered with a reddish residue of organic-rich materials.

1992 QBl is an extremely interesting object and will be intensively observed with large telescopes during the coming months, at ESO as well as at a few other observatories.

Contacts

Richard West
ESO EPR Dept
Garching, Germany

10th Planet Discovered

Pozn. redakce: Povšimněte si prosím vážení čtenáři, že první zprávy mluvily správně o 10. planetě! Načež byla promptně Pluto vyškrtnuta ze seznamu… jen náhoda?

This artist's concept shows the planet catalogued as 2003UB313 at the lonely outer fringes of our solar system. Our Sun can be seen in the distance. The new planet, which is yet to be formally named, is at least as big as Pluto and about three times farther away from the Sun than Pluto. It is very cold and dark. The planet was discovered by the Samuel Oschin Telescope at the Palomar Observatory near San Diego, Calif., on Jan. 8, 2005. Image credit: NASA/JPL-Caltech
This artist’s concept shows the planet catalogued as 2003UB313 at the lonely outer fringes of our solar system. Our Sun can be seen in the distance. The new planet, which is yet to be formally named, is at least as big as Pluto and about three times farther away from the Sun than Pluto. It is very cold and dark. The planet was discovered by the Samuel Oschin Telescope at the Palomar Observatory near San Diego, Calif., on Jan. 8, 2005. Image credit: NASA/JPL-Caltech

29 July 2005: „It’s definitely bigger than Pluto.“ So says Dr. Mike Brown of the California Institute of Technology who announced today the discovery of a new planet in the outer solar system.

The planet, which hasn’t been officially named yet, was found by Brown and colleagues using the Samuel Oschin Telescope at Palomar Observatory near San Diego. It is currently about 97 times farther from the sun than Earth, or 97 Astronomical Units (AU). For comparison, Pluto is 40 AU from the sun.

Artist's concept showing the exploration of the Kuiper Belt so far. New Horizons became the first spacecraft to explore a Kuiper Belt Object — dwarf planet Pluto — up close in 2015. Source: NASA
Artist’s concept showing the exploration of the Kuiper Belt so far. New Horizons became the first spacecraft to explore a Kuiper Belt Object — dwarf planet Pluto — up close in 2015. Source: NASA

This places the new planet more or less in the Kuiper Belt, a dark realm beyond Neptune where thousands of small icy bodies orbit the sun. The planet appears to be typical of Kuiper Belt objects–only much bigger. Its sheer size in relation to the nine known planets means that it can only be classified as a planet itself, Brown says.

Backyard astronomers with large telescopes can see the new planet. But don’t expect to be impressed: It looks like a dim speck of light, visual magnitude 19, moving very slowly against the starry background. „It is currently almost directly overhead in the early-morning eastern sky in the constellation Cetus,“ notes Brown.

The planet was discovered by, in addition to Brown, Chad Trujillo, of the Gemini Observatory in Mauna Kea, Hawaii, and David Rabinowitz, of Yale University, New Haven, Connecticut. They first photographed the new planet with the 48-inch Samuel Oschin Telescope on October 31, 2003. The object was so far away, however, that its motion was not detected until they reanalyzed the data in January of this year. In the last seven months, the scientists have been studying the planet to better estimate its size and its motions.

„We are 100 percent confident that this is the first object bigger than Pluto ever found in the outer solar system,“ Brown adds

The new planet, circled in white, moves across a field of stars on Oct. 21, 2003. The three photos were taken about 90 minutes apart. Image credit: Samuel Oschin Telescope, Palomar Observatory.
The new planet, circled in white, moves across a field of stars on Oct. 21, 2003. The three photos were taken about 90 minutes apart. Image credit: Samuel Oschin Telescope, Palomar Observatory.

Telescopes have not yet revealed the planet’s disk. To estimate how big it is, the astronomers must rely on measurements of the planet’s brightness. Like all planets, this new one presumably shines by reflecting sunlight. The bigger the planet, generally speaking, the bigger the reflection. The reflectance, the fraction of light that bounces off the planet, is not yet known. Nevertheless, it is possible to set limits on the planet’s diameter:

„Even if it reflected 100 percent of the light reaching it, it would still be as big as Pluto,“ says Brown. Pluto is 1400 miles (2300 km) wide. „I’d say it’s probably [about] one and a half times the size of Pluto, but we’re not sure.“

The planet’s temporary name is 2003 UB313. A permanent name has been proposed by the discoverers to the International Astronomical Union, and they are awaiting the decision of this body before announcing the name. Stay tuned!


Evidence of a Tenth (Ninth) Planet

Published 20. 1. 2016: Caltech’s Konstantin Batygin, an assistant professor of planetary science, and Mike Brown, the Richard and Barbara Rosenberg Professor of Planetary Astronomy, discuss new research that provides evidence of a giant planet tracing a bizarre, highly elongated orbit in the outer solar system.


Útoky na planetu Jupiter — stále častější bombardování Jupitera kometami je další důkaz přibližování Planety X ke Slunci

Následují videa, která ukazují bombardování planety Jupiter kometami — to vše jsou evidentní příznaky působení Planety X! Berme též do úvahy že jde o víceméně náhodná pozorování, nevíme, kolik zásahů nám uteklo… jistá je ale jedna věc: Pozorování nárazů komet jsou výrazně častější než kdykoliv v minulosti…

„Something“ BIG Just Hit Jupiter In Amazing New video! 

Published 20. 3. 2016

Jupiter Got Whacked by Yet Another Asteroid/Comet!

Published 29. 3. 2016

On March 17, Gerrit Kernbauer, an amateur astronomer in Mödling, Austria, was taking video of Jupiter using a 20 cm telescope. This is a common technique to capture thousands of frames of an object, so that the best parts of each frame can be teased out to create a high-resolution image, removing the distorting effects of the atmosphere.

But he got more than he expected. At 00:18:33 UTC he captured what looks very much like the impact of a small comet or asteroid into Jupiter! Watch, and keep your eyes on the upper right part of Jupiter’s limb (it might help to change the playback speed to 1/2):

Jupiter impact 17. 3. 2016

Second observation…

Jupiter impact 3. 6. 2010

Jupiter impact 2010-06-03. Photo by Anthony Wesley
Jupiter impact 2010-06-03. Photo by Anthony Wesley

Jupiter gets hit a lot. We’ve seen impacts like this before, many times in fact! The most famous is the string of impacts from the comet Shoemaker-Levy 9 in 1994, which hammered the planet over and again as the comet, broken into a dozen separate pieces by Jupiter’s gravity, slammed into the planet and exploded. In 2009 something relatively big hit the planet (and Hubble caught the aftermath). It was hit again in June 2010 (with a cool color photo this time), and then again in August 2010. A repeat performance was held in September 2012.

Video IP1 12 Comet Shoemaker-Levy collides with Jupiter

Published 11. 12. 2008

A to ještě není vše… každopádně dnes si dovolujeme poprosit čtenáře, kteří by případně znali odkaz na nějaká další pozorování a důkazy — budeme rádi, když se o ně podělíte přidáním komentáře!