Dnes vám přináším pohled pana Františka na to, jak se mu podařilo najít řešení svých problémů na cestě do svého nitra. Jeho výpověď je nádherně emotivní a určitě vás zaujme. Čtěte prosím:

Dobrý den jmenuji se František a chtěl bych vyjádřit zkušenosti s průběhem poznávání sebe sama.

Co mě vedlo k tomu, abych zavolal panu Karpetovi? Velká touha změnit svůj život. Od dětství jsem se zajímal o pravdu a věci duchovní podstaty života.

Takže má nejoblíbenější otázka byla PROČ? Když dostáváte  odpovědi, vynoří se další a další otázky. Pak si řeknete STOP.

Nebudu zde popisovat detailní hledání odpovědí na otázky proč. Bylo jich mraky a nemělo by to konce. Můj život byl plný extrémních okamžiků a nebylo z toho úniku. Věkem se zklidníte, meditace mi pomohla velmi, ale přesto se kruh životních extrémů opakoval, ne sice tolik, ale opakoval.

Když jsem si myslel, že už je to ono, tak mě něco probudilo, že ne. Asi před rokem a půl jsem nalezl stránky tohoto webu, velmi mě zaujaly a četl jsem je ze zápalem  Něco ve mě mi říkalo, tyto stránky pro tebe ještě nejsou, nejsi na ně připravený…

Dnes už vím, kdo mi to ve mně řekl a směji se tomu s pocitem pokory a vděčnosti. Rok a půl jsem balancoval se stavem zjišťování s radostí, že mám ego a že mám i pýchu. Toto zjištění mi pomohlo si uvědomit, že jsem i ten, co vytváří i to špatný. Předtím jsem byl ten, co dělá ty správný věci, vždycky jsem byl jenom ten dobrý, chi chi, fakt sranda vzpomínka,

Druhé jsem bral jako za ty, co potřebují pomoc.

Po zjištění mé druhé polarity mi přicházely věty jako NECH TO PLYNOUT a JE TO JEDNO. Víte, když mi něco takového přijde, vím, že to budu žít, ale neměl jsem absolutní představu, jak toho budu moc schopen prožívat.

Meditace a pět tibeťanů i joga mi pomáhaly, ale nedokázaly odhodit ze mě strach ze smrti, závist, pýchu, bloky, které mě omezovaly ve svobodném projevu sebe sama.

Když jsem se dostal do bodu pokory, to bylo poprvé, kdy jsem si dokázal připustit, že potřebuji usměrnit a pomoc, jak dosáhnout svobody a žít svůj život. Že nemám na to, abych to udělal sám bez pomoci.

Zavolal jsem panu Karpetovi a domluvili jsme si schůzku. Naše schůzky byly formou telefonního rozhovoru a hned poprvé, když jsem slyšel pana Karpetu, jsem slyšel, jak říkám v duchu, že ten pán zní a mluví jako pan Werich. Na konci sezení jsem i tuto informaci sdělil panu Karpetovi.

Pousmál se a řekl pan Werich byl a vlastně je moudrý a krásný člověk. První sezení bylo jako zjevení, zjevení sama sebe a první opravdu prožitý kontakt se sebou samým.

Co vám budu říkat, slzy milosti a sbližování se s Františkem, bylo zázračné a velmi osvobozující zážitek. Další sezení mi přinášely ochranu a léčeni, vztah k sobě a okolí, avšak nejvíce mi přinesly aktivní a milující život.

A důvěru ve Františka a když jsem při třetím sezení promlouval svým sousedkám /při zbavování se negativních mentálních vzorců. pozn. redakce/, věci ve mě dostaly řád a nadhled.

Při čtvrtém sezení jsem zažil to, čemu se říká měnit svůj život před svýma očima. A také řídit si svůj život sám. I strach ze smrti zmizel, je fuč, je prostě fuč.

I strach, co si o mě lidi pomyslí, je fuč. Strach, že si nevěřím a nejsem schopen věci dotáhnout do konce, je fuč.

Byl jsem šťastně v šoku, když mluvím s nadřízeným a jsem v naprostém klidu a necítím tlak ani pochybnosti nad sebou, že bych sám o sobě pochyboval.

Je to nesmírně fajn, když víte, za které páky tahat a jakým směrem jít. Vztah s Františkem prožívám s láskou, teď cítím a žiji to, co to znamená, když někdo řekne: musíš být sám sebou, buď ve svém středu nebo miluj sám sebe.

To je ta cesta, pravda a život. Dočkal jsem se všeho, když jsem přestal honit pouze myšlení hlavou a naučil jsem se prožívat cit srdcem.

Když mě přestalo bavit hledat odpovědi na otázku PROČ, vznikla jiná otázka a to: KDO JSEM. Dneska už to vím, a to co jsem si myslel, i pocituji. Žil jsem duchovně bez respektu k egu a byla to taková šedá procházka. Nyní, když duch s egem se milují, stal jsem se malířem svého vlastní života, který prožívám a nežiju ho jen v hlavě.

Při posledním sezení to bylo, kdy mi pan Karpeta otevřel i pohled na sebe, který jsem si absolutně ani nedokázal představit, že uvidím. Na otázku KDO JSEM mi přišla odpověd JÁ JSEM, nic mín, nic víc,vše ostatní je jen volba a sebeprojevování.

Ač jsem tato slova a význam vnímal a věděl o nich již dříve, věděl jsem o nich jen v hlavě, občas je nevědomě prožil, když jsem si uvědomoval přítomnost.

Teď je JÁ JSEM středobodem vztahu mezi mnou a Františkem a co JSME, to je to, pro co se my dva rozhodneme.

Tímto chci poděkovat panu Karpetovi za to, že mě objal s láskou a moudrým vedením mě zavedl tam, kde mohu prožívat pocit domova.

Vědomě, s egem a s duchem společně.To je to oč tu běží. Dnes jsem člověk, co ví, že bude prožívat slova: já jsem cesta, pravda a život. Je krásné a blažené žít ve smíru se sebou samým. Jsem rád že jsem mohl vyjádřit své pocity a myšlenky, když to budete chtít napsat jinak, dej te mi vědět.

Mohu být i konkrétnější a přímější. Přeji vám krásný večer a děkuji vám, pane Karpeto.

Je mi dobře.

František K.