Jako úvodní motto si dovolíme ocitovat životní zkušenost jednoho našeho spolupracovníka při hledání pravdy. Dotyčný pod přezdívkou „anakin“ v roce 2012 napsal následující:
Vážení přátelé, tak jako mnozí z vás v dnešní době, i já jsem si již dlouho kladl otázky o příčinách toho, co se děje kolem nás. I já mám pocit, že tohle není normální! …a že je potřeba s tím něco udělat. Ale co? A jak? Rozpravy na témata o politice, životní úrovni, společnosti, životním prostředí, kapitalismu, vykořisťování, ekonomice, hospodářství, a pod… s mnoha mými přáteli nejenom z Česka, ale taky ze Slovenska a Německa byly vždy ukončeny bez nějakého konkrétního závěru. Mnoho otázek zůstalo otevřených a nezodpovězených. Jelikož mi moje povaha nedovolí klidně spát s vědomím, že nějaký problém zatím nemá řešení, začal jsem hledat. A z toho, co jsem našel, se mi nejednou zvedl žaludek, nejednou jsem nechtěl věřit svědectvím lidí, kteří riskovali svůj vlastní život tím, že řekli a nebo napsali to, co slyšeli na vlastní uši, viděli na vlastní oči a prožili na vlastní kůži.
Nechtělo se mi uvěřit, že by to mohla být pravda!
Dnes, se smutkem nad organizovanou ukrutností a bezohledností těch, ke kterým mě moje matka i babička v dobré víře vedly jako k silám světla, musím napsat, že to, co se navenek jeví jako bílé je mnohokrát černější, než černé!
Posoudit to můžete sami, když budete hledat, přátelé!
Nevím, jak hluboko vede tahle nora, ale jedno vím jistě: Je nutno studovat minulost — protože v ní má kořeny strom přítomnosti. Je nutno studovat minulost a měnit své myšlenky a činy v přítomnosti, jestli chceme ovlivnit svou budoucnost! … Naštěstí vždy existovali lidé, kteří stáli na straně světla a měli odvahu říkat PRAVDU. Čest jejich památce!
-konec citátu-
Minule jsme mluvili o zfalšované historii bolševické revoluce, která ve skutečnosti nebyla vůbec marxistická » Je dobré dodat, že ani ideje marxismu ve skutečnosti nejsou tak úplně Marxovy a rozhodně není náhodou, že mnozí nacházejí v ideologii posledního a současně jezuitského papeže marxismus. Po přečtení tohoto článku pochopíte proč… Jen pro pořádek si ocitujme např. ihned.cz z 11. 12. 2013 »
Kapitalismus s Boží tváří — Stopy Marxe u papežů: Sociální nauka katolíků je už od 19. století zaměřena na kritiku sociálních a jiných externalit, které kapitalismus vytváří. Už v té době papež Lev XIII. vyčítal podnikatelům, že své zaměstnance považují za stroje a upírají jim tím lidskou podstatu. Karel Marx by to asi o mnoho jinak nenapsal. Stopy marxistické společenské teorie jsou čitelné i v Benediktových názorech a ještě silněji nyní, v nejnovější apoštolské exhortaci papeže Františka…
A nyní zpět k reálné historii… Právě proto, že ona historie je našimi mocipány tak moc překrucovaná, právě proto teď přinášíme ještě jedno doplňující svědectví na dané téma. Minule jsme si ukázali pohled z USA: Profesor Sutton provedl velmi důkladný historický průzkum a v archivech objevil děsivá fakta, která dokazují, že naše novodobá historie je kompletně zfalšovaná, zfalšovaná ve smyslu skutečných příčin dění. Ve skutečnosti v pozadí pracují společně síly symbolizované jako dvě šelmy Janova Zjevení »
V minulém díle byla ukázána moc bohatých bankéřů, globalistických sionistů, z WallStreetu. Nyní se podíváme na další mocnost v pozadí, která pracuje v ještě větším utajení… Svědectví je málo — ale o mnohém svědčí samotný fakt, že ti, co prozradí skutečnou činnost jezuitského řádu, ti se nedožívají dlouhého věku… například Edmond Paris, který jezuity spojuje přímo s tzv. ilumináty:
Kdo byl Edmond Paris?
Dr. Alberto Rivera svědčí: Prorockými slovy knihy Zjevení se stal Edmond Paris mučedníkem pro Krista. Když odkrýval to, co bylo úmyslně zamlčováno, položil svůj život za pravdu; za to, aby uvedl ve známost prorocká znamení. Edmond Paris byl za své knihy a zvláště pak za tuto poslední zabit jezuitským řádem. Svou vlastní krví tak zpečetil pravdu, kterou psal. Edmond Paris mne osobně nikdy neznal, ale já jsem ho osobně znal, a to velmi důkladně, aniž bych se s ním kdy setkal. Když jsem byl ještě jako jezuita, a to dokonce pod nejpřísnější tajnou přísahou a zasvěcením, měl jsem informace o jménech institucí i jednotlivců v Evropě, kteří jsou nebezpeční pro cíle římskokatolické instituce. Dostali jsme i jeho jméno…
Tajné dějiny jezuitů, svazek 5
1. Další plány tajných jezuitů
Když rozpoutali jezuité prostřednictvím svých nástrojů [1. světovou] válku a zaměstnali všechny evropské národy, rozhodli se začít naplňovat svůj další plán, který chystali již od konce 19. století. Jezuité potřebovali, aby bylo do „trestné“ války vtaženo co nejvíce států. Jejich největším tajným plánem pro začátek 20. století bylo odstranit poslední zbytky papežské moci v Evropě a sami se ujmout vlády prostřednictvím slabého a bezmocného Vatikánu. Tak jako ve všech francouzských revolucích i nyní se nejmocnější jezuité rozhodli tajně postavit proti Vatikánu a intenzivně ho zaměstnat tak, aby tahy jezuitů, které by Vatikán určitě odsoudil, nestačil sledovat.
V té době sice Loyolův řád Vatikánu už vládl, ale nyní potřeboval víc. Potřeboval důkladně změnit svou katolickou podobu na revoluční, na komunistickou a na socialistickou. I když jezuité v této době 20. století kontrolují vatikánský propagační materiál, i když pevně stojí v čele nejvyšší duchovní akademie katolické církve – Gregoriánské univerzity založené Loyolou, i když rektorem této univerzity je generál jezuitského řádu a i když se profesorský sbor skládá výhradně z jezuitů, potřebují tajní jezuité dosáhnout ještě větší moci.
Bílí papežové, Lev XIII., a pak později Pius X., Benedikt XV., Pius XI. a Pius XII. jsou nejen odchovanci Gregoriánské univerzity jako žáci a chráněnci jezuitů, ale jsou to přímo jezuité pod zvláštní nejtajnější přísahou.
Jezuité potřebují, aby se funkce bílého papeže a černého papeže sloučila
Ani to však jezuitům nestačí. Jmenovaní papežové jsou pouze jezuitští žáci. Není tedy nikde zárukou, že se náhle nerozhodnou jít svou cestou. Jezuité potřebují, aby se funkce bílého papeže a černého papeže natrvalo sloučila v jedno a to tak, aby svět nic nepoznal. Potřebují, aby bílým papežem byl navždy volen generál jezuitského řádu.
Pozn. redakce: Nyní na „Konci věku“ se jezuitům skutečně podařilo vyrobit svého, černého papeže a dosadit ho na vatikánský trůn » Můžeme tedy říci že dějinný vývoj potvrdil to, o čem citovaná kniha svědčí:
Generál řádu také jasně věděl, že éra slavného, ortodoxního římského katolicismu plného inkvizice, veřejného mučení, poprav, plného výhradního politického monopolu papežů a neomezeného řádění jezuitů prozatím skončila. Revoluční nálada v Evropě sílila a jezuité chtěli všechny zárodky revoluce podchytit dřív, než by je sama smetla a navždy vyřadila z dějin. Z obránců katolicismu se museli stát hlasatelé revolučních myšlenek a v této úloze pak papežskou stolici oslabit co nejvíce. Bylo cílem stolici úplně vyřadit tak, aby se trvale stala stolicí jezuitského generála jako jediného oficiálního papeže. Chtěli oficiální papežskou diplomacii úplně sloučit s jezuitským řádem v jedno s tím, že před světem „slupka“ bílého papeže zůstane, ale uvnitř bude černý papež.
Bylo proto nutné najít takovou zemi, ve které by se mohly zkoncentrovat všechny revoluční tendence v tehdejším světě. Taková země měla být hlasatelnou revolučních zásad a tím k sobě připoutat všechny revolučně laděné myšlenky.
2. Jezuité jednají bez papeže
Francie však již nemohla být tou zemí – tou šedesátiletou zkumavkou, která novou revoluci vděčně přijme. Revoluční dění zde bylo nyní oslabeno a církev veřejnost nezajímala. Živná půda se však nabízela v Rusku. Podchytit všechny revoluční zárodky bylo téměř nemožné, ale v Rusku se nabízelo veliké pole působnosti. Bylo potřeba, aby se všechno revoluční dění koncentrovalo do jednoho místa, které by měli jezuité pod svojí přímou kontrolou a aby byla všechna revoluční ohniska propojena a jezuity důkladně infiltrována.
Jezuité se rozhodli, že Evropě sami podstrčí revoluci, ke které se pak nasměruje všechen revoluční svět již sám. Tím by jejich vliv na světové dění mohl zesílit ještě víc, než jen pod hlavičkou katolické církve. Byl to ve skutečnosti i boj proti samotné existenci bílého papeže.
Jezuitský řád byl oficiálně navždy zrušen v r. 1773 — podle církevního práva je totiž papež „neomylný“. Jezuitský řád je proto dnes de-facto NELEGÁLNÍ
Revolucemi sledovali jezuité vždy jen své záměry. Sílu revoluční myšlenky si vyzkoušeli hned několikrát za sebou ve Francii a pak roku 1848 v Anglii. Když byli jako řád papežem Piem IX. opět zrušeni v samotném církevním státu a jejich majetek zkonfiskován, rozpoutali jezuité jako odvetnou akci proti papeži revoluci přímo v Římě, odkud se papež zachránil jen útěkem do Gaëty a pak do Portiči. Generál jezuitů Roothaan byl však jako utečenec v Anglii, a proto se nemohl zmocnit papežského trůnu. Prostřednictvím svých tajných sil vedl tedy události tak, aby v katolických zemích vznikaly protikatolické revoluce. Bylo to velice riskantní, avšak nadmíru ziskové. V roce 1850 se Pius IX. vrací do Říma a ihned povolává jezuity do zbraně, aby po celé Evropě uhasili revoluční požár. Nevěděl, že jej jezuité sami založili a udržovali, aby pokořili Řím.
Pius IX. se pak stal ochotným jezuitským nástrojem. Když mu ale jezuitské špičky jen zčásti oznámily svůj návrh na zničení pravoslavné církve prostřednictvím rozpoutání revoluce, nesouhlasil. Takového otevřeného nevěrectví a protipravoslavného komunistického tažení se zalekl. V případě papeže Lva XIII. byli jezuité ještě opatrnější. Vykonali v Rusku celou řadu příprav, aniž by to papež a jeho kurie věděla.
3. Ruská revoluce r. 1905
V roce 1903 nastoupil nový papež, Pius X. Situace v Rusku začala rychle zrát do otevřeného povstání proti carskému režimu. Přípravy tajných spřeženců jezuitské moci vrcholily. Bylo nutné, aby získaly aspoň minimální papežovu podporu. Za vatikánskými zdmi tajní jezuité opatrně papeži oznámili, jaká je situace v Rusku a co všechno by mohl Vatikán získat, kdyby revoluci podpořil. Jezuité potřebovali, aby ke své skutečné akci, kterou před papežem zatajili, to je uchopení vatikánského trůnu, získali jeho nic netušící souhlas. Taková akce, jako rozpoutat novou evropskou revoluci přeci jenom nešlo před papežem utajit.
Carský režim byl velmi pevný a navíc silně podporovaný pravoslavnou církví se všemi pravoslavnými biskupy a knězi. Jezuité proto věděli, že svržení cara a tím i pravoslaví nebude jen místní konflikt, ale že to zasáhne také celý Balkán.
Pius X. nechtěl o vměšování do případné revoluce v Rusku ani slyšet. Netušil, že i když nedá v tomto směru jezuitům žádný souhlas, že na plánu a činnosti jezuitů v Rusku to nic nezmění. Nevěděl, že revoluční náladu v Rusku mají jezuité již pod svou kontrolou a že přímo i nepřímo ovlivňují vůdčí postavy, aby se svržení cara a jeho pravoslavného náboženství stalo celoruskou záležitostí. Proto, když vypukla r. 1905 ruská revoluce, liboval si, jak je dobře, že Vatikán není do revoluce vtažen. Netušil však, že je to pouze řetězovité pokračování revolucí jedněch a těch samých tvůrců s počátečním článkem ve Francii.
Revoluce se vlekla 2 roky a zkrachovala. Jezuité se okamžitě stáhli do ústraní a dali průchod spravedlivým carovým trestům. Hlavní z vůdčích postav, revolučně talentovaného Vladimíra Uljanova však urychleně ukryli do exilu.
4. Jezuitské zákulisí před první světovou válkou
Generál tovaryšstva a jeho tajní náměstci, zasvěcení do celého plánu se však nevzdávali. Po uklidnění situace v Rusku se znovu vrátili, aby svůj záměr dokončili. Věděli, že car má velikou podporu a sympatie i v zahraničí. Proto zvolili další plán, pomocí něhož chtěli tuto zahraniční pomoc carovi odříznout. Potřebovali, aby ve státech, které oficiálně i neoficiálně cara podporovaly, nastal chaos. Státy musely být zaměstnány samy se sebou, ale na druhou stranu to nesmělo být vlivem lokálních revolučních povstání. Zbývala tedy jediná možnost — válečná vichřice na delší dobu, dokud by nebyly tyto státy zcela ekonomicky, vojensky, hospodářsky i politicky oslabeny.
S největší intenzitou se jezuité pustili do příprav na rozpoutání světové válečné mašinérie. A Vatikán jejich počínání přijal s nejvyšším uspokojením. Papež věděl, že válka jako trest na státy, které s carským pravoslavným Ruskem sympatizovaly, je nevyhnutelná, dokonce přímo nutná.
Nyní konali jezuité dvojí tajné přípravy. Na jedné straně chystali vypuknutí světové války, na druhé straně znovu podnítili revoluční náladu v Rusku. Podchytili nové talentované řečníky, kterým pak dopomohli k vůdcovské úloze na veřejnosti. Avšak hlavní úlohu v další chystané revoluci svěřili znovu Leninovi.
Opět velmi opatrně a postupně papeži namlouvali, že kdyby bylo možné v Rusku vyprovokovat revoluci, která by byla Vatikánem kontrolována, pak by se oslabilo balkánské pravoslaví. Navíc vůči francouzské revoluci by vznikl protipól. Další výhodou by mohlo být získání majetku pravoslavné církve pro Vatikán.
Papež Pius X. měl však z této akce opět veliké obavy. Dával přednost budoucímu válečnému řešení. Když ale pak začala revoluční nálada socialistů v době války sílit dokonce i v samotném Německu, urychleně dal jezuitům tajný podnět k zahájení navrhované akce. Nemalým podílem k tomuto rozhodnutí přispěla i vidina ohromného majetku pravoslavné církve, který měl spadnout Vatikánu do klína.
5. Vysoká hra jezuitů
Ale jezuité na papežovo povolení nečekali. První kroky z důvodu svých plánů podnikli už dlouho před tím. V přestrojení byli tou dobou již plně zapojeni do revolučního dění v Rusku. Aniž to kdo věděl, navázali jezuité na práci svých ruských kolegů z let 1887, 1897 a pak z let první ruské revoluce 1905–1907.
Vůdčí osobou se v Rusku před r. 1905 stal za tajné podpory jezuitů V. I. Lenin. V emigraci r. 1900 za jejich finanční pomoci psal, vydával své revoluční myšlenky a připravil založení bolševické strany r. 1903. Jeho politickou a teoretickou činnost jezuité bedlivě sledovali a snažili se podněcovat spodní vrstvy v Rusku k tomu, aby měl Lenin co největší podporu veřejnosti. To v tehdejším zbídačeném Rusku nedělalo téměř žádný problém.
Sám Lenin však sotva tušil, kdo ho ve skutečnosti podporuje a kdo stojí za ním v pozadí. Jezuité v něm viděli silnou vůdčí osobnost, která byla schopna zrealizovat jejich plány. Zúčastnili se každého zasedání, každé politické schůze, každého shromáždění, které s revolucí a Leninem nějak souviselo a ovlivňovali každé hlasování ve prospěch Lenina.
Po porážce revoluce 1907 odešel Lenin za skryté pomoci jezuitů do emigrace. Zde ho mohli podporovat, sledovat a kontaktovat ještě lépe. Lenin se prostřednictvím jejich kontaktů dostal do užšího styku s mezinárodními revolučními silami.
Účastnil se různých mezinárodních kongresů, zasedání a jednání o socialistické podobě světa. Nevěděl, že se tím přímo stýká s ilumináty, svobodnými zednáři a jezuitským řádem v jednom „balení“. Byl dokonce r. 1912 i v Praze, kde řídil konferenci Sociálně demokratické dělnické strany Ruska. V této době také napsal stále za nepřímé finanční podpory jezuitů prostřednictvím iluminátů největší množství své revoluční literatury. Ta byla tajně a nepřímo dotována právě z některých rakouských, německých, švýcarských a belgických jezuitských kolejí. Dotováno bylo i řízení revolučních sil v Rusku, které Lenin řídil ze Švýcarska, Anglie, Polska, Čech a Finska – podle toho, kde právě pobýval.
Lenin kopíroval jezuitské totalitní praktiky — loyolismus
Tajná jezuitská síť byla okolo Lenina utažena velmi pevně, proto Lenin nic netuše přesně kopíroval jezuitské praktiky. Jeho strana měla tytéž charakteristické rysy organizačních stupňů, diktátorství, panovačnosti, neomylnosti a touhy po světové moci jako řád Ignáce z Loyoly. Leninova ideologie (leninismus) byla ve skutečnosti moderním loyolismem. (Více viz: M. Martin: The Jesuits, 1987, str. 26 a 183–187). Byl to dokonalý produkt iluminátů (nejvyšších tajných jezuitů) a jejich infiltrace.
Stále si ještě [z doby socialismu v ČSSR] pamatujeme, že například podmínkou vstupu jakékoliv komunistické země do Kominterny je zajištění toho, aby vedle oficiální komunistické strany byla zorganizována a zřízena její ilegální větev a křídlo, pokud možno opírající se o ozbrojenou složku. Proto musely být ustanoveny Lidové milice. Vzpomeňme si také na vědecký komunismus, který hlásal, že vrcholem komunistické společnosti je zrušení peněz, dále, že nejvyšší radostí člověka — tedy již nikoliv nutností, ale radostí — bude práce na svou obživu a na vytváření hodnot, dále, že každý si bude brát jen přesně tolik prostředků k životu, kolik bude opravdu sám potřebovat, dále, že nebude existovat závist … apod. A všechno bude řídit, organizovat a ovládat pouze malá skupina lidí, která bude díky své „vysoké uvědomělosti“ všemi respektována.
Není to věrně okopírovaný model jezuitského řádu, co se pracovní činnosti a ideálů týká?
Kroky Lenina osobně řídil prostřednictvím své sítě sám černý papež. V letech před válkou žil Lenin ve mnoha západních státech. Tam ho jezuité kontaktovali prostřednictvím svých německých průmyslových magnátů a nabídli mu finanční krytí celé revoluce. Podmínkou však byla likvidace pravoslavného náboženství v Rusku a ponechání katolické církve. Lenin souhlasil a podepsal tajnou dohodu, o které Vatikán tehdy nic nevěděl. Jezuité provedli svůj plán v nejvyšší opatrnosti a tajnosti. Kdokoliv byl v podezření, že tento plán nějakým, byť i sebemenším náznakem vyzradil, byl okamžitě odstraněn. Jednalo se o nejvyšší politickou hru, o které neměly zdání ani tehdejší nejvyšší oficiální politikové. A až teprve nyní začínají archivy hovořit:
Útok na Zimní palác zaplatilo Německo. Archivy ukazují nová fakta o VŘSR
„Bolševici dostali tři ponorky. Odhalení dokumentaristy. Nově objevené dokumenty ukazují na propojení mezi Rudou armádou a císařským Německem. Berlín – 80. výročí bolševické říjnové revoluce, kterou si v těchto dnech nostalgicky připomněli ruští komunisté, uctila německá televizní síť Ostdeutsche Rundfunk Brandenburg (ORB) mimořádným pořadem. Postupimská televizní stanice v něm podrobně doložila, že Německo prakticky financovalo útok na petrohradský Zimní palác v roce 1917. Přes prostředníky a krycí firmy v Kodani a Stokholmu německé banky údajně napumpovaly do bolševických pokladen zhruba 50 milionů zlatých rublů. Cílem bylo svrhnout carskou říši, ulevit tak německé východní frontě, která se dostala do tísně. Berlínskému režisérovi Jochenu Trauptmannovi se podařilo zachytit rudou nit z klubka transakce století, kterou obě strany dosud tajily, a filmově ji rozplést. Ve svém 45 minutovém dokumentárním filmu Ruská ruleta – Lenin a německé peníze Trauptmann s pomocí originálních dokumentů dokazuje, že celou transakci zosnoval už v roce 1915 německý generální štáb a pak ji spletitými cestami uskutečnily banky » Nešlo přitom jen o peníze, nýbrž i o zbraně. Bolševikům byly dodány dokonce i tři ponorky. Na příslušné materiály narazil Trauptmann při rešerších ohledně tajné spolupráce mezi říšskou armádou a Rudou armádou a díky odkazům v britském tisku. Zlatou žílu objevil pak v archivech bonnského ministerstva zahraničí, a to v podobě pořadačů s nápisem Tajná akta války 1914 uložených v oddíle podnikání a tajné pobuřování. Po druhé světové válce je konfiskovali Britové, kteří je Německu vrátili koncem 50. let. Trauptmann udělal jeden téměř kuriózní objev: USA díky tak zvaným Sissonovým listinám o německo-rakouské transakci věděly, rovněž ji ale tajily. Americký novinář Edgar Sisson koupil od politického vyžírky Ferdinanda Ossendowského dokumenty, v nichž byla údajně tato spolupráce autenticky doložena, a odvezl je do Ameriky.“ (Lidové noviny, 14. 11. 1997, str. 20).
VIDEO: Dokumentární film Ruská ruleta — Lenin a německé peníze, režisér Jochen Trauptmann
- http://www.ragauian.cz/video-prof-antony-c-sutton-wall-street-a-bolsevicka-revoluce-1917-proc-nam-oficialni-historie-lze-klic-k-budoucnosti-spociva-v-pochopeni-minulosti-jen-pravda-nas-osvobodi/
- http://www.ragauian.cz/skryte-priciny-vzniku-hitlerovskeho-fasismu/
- https://en.wikipedia.org/wiki/Sisson_Documents
- DOCUMENTS PROVE LENINE AND TROTZKY HIRED BY GERMANS; Communications Between Berlin and Bolshevist Government Given Out by Creel. BERLIN FINANCED REVOLT Commander Selected by GreatGeneral Staff „Defended“ the Russian Capital. 70 OFFICIAL PAPERS GIVEN Edgar Sisson, Special Agent of Bureau, Obtains and Verifies Evidence of Treachery. LENINE AND TROTZKY HIRED BY GERMANS. Sept. 15, 1918
- https://www.nytimes.com/1918/09/15/archives/documents-prove-lenine-and-trotzky-hired-by-germans-communications.html
- SISSON BOOK SAYS GERMANS PAID REDS; Wilson Representative Declares He Obtained Documents on Deal on Feb. 2, 1918. RELATES DRAMATIC EVENTS „One Hundred Red Days“ Tells of Rise of Soviet After the Downfall of Kerensky. Scattered in Path of Germans. Manoeuvres at Brest-Litovsk. April 17, 1931
- https://www.nytimes.com/1931/04/17/archives/sisson-book-says-germans-paid-reds-wilson-representative-declares.html
6. Ruská revoluce dokonale infiltrována
Tímto způsobem jezuité infiltrovali ruskou revoluci od samého počátku. Již samo o sobě to bylo jejich velikým vítězstvím, neboť se dostali do těsného styku s ideovým vykonavatelem revoluce. Už v r. 1915, jak píše Erzberger, který vedl německou katolickou stranu (středu) těsně spjatou s Vatikánem, vyjadřoval papež otevřeně své obavy: „Jestliže se válka protáhne, vzniknou sociální revoluce, jaké svět ještě nezažil.“ (M. Erzberger: Německo a Dohoda, 1932, str.54). I sám Erzberger se vítězství revoluce obával.
Jezuité podporovali v zákulisí Lenina i po jeho návratu zpět do Ruska. V této době již přesně a konkrétně věděl co chce a jakým způsobem musí revoluci provést, aby nezkrachovala. V únoru se však revoluce opět nepodařila a Lenin musel znovu uprchnout. Ale již v červenci se vrátil zpátky a řídil přípravu na nové ozbrojené povstání s novou finanční pomocí. Po celou dobu příprav a během revoluce měl za sebou mocnou ochranu.
Jezuité nyní potřebovali válečné běsnění v Evropě udržet co nejdéle, stejně tak jako chaos a zmatek v ostatních státech mimo Evropu. To všechno zatím zabraňovalo vzniku jiných revolučních povstání a navíc to dokonale izolovalo carské Rusko od evropské pomoci.
Měsíc před příjezdem Lenina do Ruska, se nuncius Pacelli dne 29. června 1917 obrátil na Německo a osobně s císařem Vilémem II. vyjednával podmínky míru. Při tomto projednávání i sám císař několikrát projevil obavy z vítězství revolučních živlů a socialistů. Jasně poukázal na to, že „Pokud papež neučiní nic ve prospěch míru, pak vzniká nebezpečí, že mír bude dosažen úsilím socialistů a pak nastane konec svrchovanosti papežovy a římské církve, a to dokonce i mezi katolíky.“ (H. Jonson: Vatican diplomacy in the world war, str. 25).
Císař Vilém II. se bál revoluce stejně tak jako papež. Měl jen kusé informace o tom, že němečtí podnikatelé jsou jakýmsi záhadným způsobem do dění v Rusku zapojeni. Přesto se jezuitům podařilo udržet mnoho informací v tajnosti ještě dlouho po skončení revoluce.
7. Tajné archivy o revoluci
O průběhu příprav a některých detailech revoluce vypráví i exjezuitský kněz Dr. Alberto Rivera svým přátelům. Hovor byl zapsán, proto je Riverovo svědectví psáno formou vyprávění. Jako církevní hodnostář používá Rivera i symboly z biblické knihy Zjevení sv. Jana:
„Jako jezuita vázaný přísahou jsem se dozvěděl pravdu jak o nacistech tak i o komunistické straně. A tehdy jsem se dozvěděl, proč byly miliony bezbranných Židů poslány na smrt. Po dobu tří let jsem pracoval pod vedením vynikajícího německého jezuity Augustina kardinála Bea, který nám předával nejtajnější informace. Byl to pohled na historické události, jež se nikdy neobjeví v žádných historických knihách. Kardinál Bea, osobní zpovědník papeže Pia XII. (který byl také jezuitou pod přísnou přísahou), pracoval v r. 1963 v římskokatolickém ekumenickém hnutí. …
»Mátě všeho smilstva« má mnoho svých dětí. Povím o dvou z nich. Obě jsou satanovým výtvorem a prostřednictvím Vatikánu způsobily smrt a utrpení milionů lidí. … Toto je jedno z nejutajovanějších tajemství moderní doby. Těmi dvěma dětmi jsou: NACISTICKÁ a KOMUNISTICKÁ STRANA. … Na jednom zvláštním setkání ve Vatikánu jsme se dověděli, co doopravdy předcházelo komunismu. Pro oddané členy komunistické strany by bylo velikým šokem, kdyby se někdy dozvěděli pravdu o jejich velkých hrdinech, Marxovi a Engelsovi, kteří sepsali MANIFEST KOMUNISTICKÉ STRANY. Na počátku 19. století tyto muže vedli a přímo řídili jezuitští kněží. (Viz také: L. H. Lehmann: Behind the Dictators, Angora Publishing Company, NY, 1942)
Augustiánský kardinál Bea nám vyprávěl, že jezuité založili komunistickou stranu s jejím úkolem: V příhodný okamžik měli zničit ochránce nenáviděné pravoslavné církve – ruského cara. Mělo to být dílo pomsty. Komunistickou stranu tajně financovali římští agenti (ilumináti [iluminátoři] – osvícenci – alumbrados), aby tím založili další mocnost poddanou Vatikánu. … Počátkem 20. století se Vatikánu znelíbila Francie. Navázala politické styky s ruským carem. Papež i jezuité zuřili. Francie byla na jejich indexu od té doby, co svrhla katolického krále a vyhlásila republiku. Avšak styky s carským Ruskem – to bylo přeci jen trochu silné kafe.
Mezitím se moc pravoslavné církve rozšířila do Bulharska, Rumunska, Řecka, evropské části Turecka a srbské Jugoslávie. Vatikán se pokusil pokořit Francii a potlačit náboženské soupeření na Balkáně. Řešení bylo pro ně jednoduché – Vatikán rozpoutal první světovou válku.
Papež vsadil na Německo, a tak když císař Wilhem (Vilém) (dobrý to katolík) požádal Vatikán o rozšíření německých hranic, dostal k tomu požehnání od jezuitů i od papeže Pia X. Dne 20. srpna 1914, krátce po vypuknutí první světové války, papež Pius X. umírá a uvolňuje místo dalšímu »božímu otci«. Stal se jím papež Benedikt XV. I on byl přátelsky nakloněn Německu a tím byly zmařeny všechny pokusy o zastavení války. Jezuité vedli a nutili německé katolíky, aby zabíjeli francouzské katolíky. A papež jako »svatý otec« se ve skutečnosti málo staral o to, kolik katolíků zahynulo. Toužil pouze po odvetě a po moci. Německo bojovalo s Francií, Anglií a Ruskem. Teprve potom se přidaly Spojené státy. Válka trvala 4 roky od r. 1914 do r. 1918. Zničila celou Evropu. … 10 milionů oficiálně padlých, 20 milionů raněných, ztráty za 332 miliard dolarů. A to vše díky Vatikánu.
Zatímco lidé křičeli v agonii, umírali v blátě a za ostnatými dráty, rozerváni granáty a kulkami, dušeni jedovatými plyny, jezuité již plánovali druhou světovou válku. Bez vědomí německého lidu jezuité obětovali římskokatolické Německo i jeho vládu, aby přinesli Evropě novou inkvizici. … Protestantská Anglie a protestantská Amerika je bila hlava nehlava. Jezuité se dodnes snaží zničit Ameriku. Jen si vzpomeňme na slova Abrahama Lincolna: »To nám jezuité nikdy nezapomenou, ani neodpustí!« (Fifty years in the »Church« of Rome, Chiniqui, str. 472 nezkráceného vydání).
8. Rasputin
V Rusku hájili pravoslavnou církev car Mikuláš a jeho žena Alexandra. Císařovna měla syna Alexeje, který měl být následovníkem trůnu. Chlapec trpěl nemocí zvanou hemofilie. To znamená, že se mu při poranění nesrážela krev. Kdyby upadl při hře, sebemenší rána mohla vyvolat vnitřní krvácení. Matčino srdce tím trpělo. Lékaři mu nemohli pomoct. Chlapec tím velmi trpěl.
V té době žil v Rusku mnich jménem Rasputin, který měl podivuhodný dar uzdravování. (Podobně jako dnešní kněží, kteří tvrdí, že mají stejnou moc.) … Rasputin měl vidění od Boha a Panny Marie. Když se pak k chlapci přiblížil, krvácení ustalo. …
Augustiánský kardinál Bea nám vyprávěl, že císařovna ve slabé chvíli prozradila Rasputinovi místo, na kterém car ukryl své veškeré zlato. Rasputin tuto cennou informaci poskytl patriarchům pravoslavné církve těsně před tím, než byl úkladně zavražděn. … Kardinál Bea nám doslovně řekl: »Během naší dlouhé, tajné a pečlivé přípravy na ruskou revoluci jezuité úzce spolupracovali s Marxem, Engelsem, Trockým, Leninem a Stalinem. (Viz také: Von Bergen and Parvus: Germany and the Revolution in Russia 1915–1918)
Německá armáda a jezuita Diego Bergen v dubnu 1917 tajně připravili vlak, který dovezl Lenina na ruské hranice — tuto informaci potvrzuje také Sutton
Naši klíčoví lidé tajně převezli naše zlato do Ruska. Věřili jsme, že náš úhlavní nepřítel bude brzy zničen a že rychle vyroste nová dcera Vatikánu — světový komunismus.« Lenin, když se dozvěděl o tom, že v Rusku vypukla revoluce, právě pobýval ve Švýcarsku. Německé velení spolu s dalšími v dubnu 1917 připravilo tajně zvláštní vlak, který měl převézt Lenina a další jeho spolu-revolucionáře do Ruska, aby tam zničili nepřátele revoluce.
Na přípravě vlaku se nejvíce podílel muž jménem Diego Bergen, německý římský katolík vychovaný v jezuitských školách — a tedy jezuita. Později, v údobí Weimarské republiky a za Hitlerovy vlády se stal německým vyslancem ve Vatikánu. Kdyby se revoluce zdařila podle plánu, znamenala by smrt milionů lidí včetně cara a jeho rodiny.
Než Lenin přicestoval do Ruska 1917, revoluci řídili jeho spolupracovníci (tajní jezuité nebo Rusové s podporou tajných jezuitů). Car byl přinucen abdikovat (vzdát se trůnu) a s celou rodinou byl v domácím vězení. Jeho vláda se rozpadla a většina armády dezertovala. Všude vládl zmatek. Lidu, který i nadále stál při carovi se říkalo »Bílí Rusové« a revolucionáři byli označováni jako »Červení«. Byli to nepřátelé k smrti, bojujíce o holý život. Lenin získal kontrolu nad revoluční vládou a 10. března 1918 ji přestěhoval do Moskvy.
9. Carská rodina
V červnu se carská rodina z bezpečnostních důvodů přestěhovala do Uralského Jekatěrinburgu. K tomuto městu, kde tato rodina nyní dlela, se blížila česká (bílá) armáda. Byla naděje na její osvobození.
17. července 1918 provedla skupina zvaná »Uralský sovět« (jiní ji nazývají neznámou skupinou Marauderů) rychlý útok na město a odhalila carský úkryt. … Bylo nám řečeno, že někteří z této skupiny byli jezuité v komunistických službách. Konečně nastal okamžik, na který papež čekal.
Ochránce ortodoxní církve naposledy dlouho hleděl do tváře římských jezuitů, kteří bez slitování poslali jeho nebohou a vyděšenou rodinu na věčnost zavražděním. Později v noci naložili jejich těla na vůz a zavezli k dolu nazvaného Čtyři bratři. Tam je posekali, spálili, polili kyselinou a vhodili do staré uhelné šachty.
Tuto akci provedli jezuité s takovou rychlostí, že komunistické vedení nestačilo ani cara ani jeho rodinu postavit před soud. Bylo to veliké triumfální vítězství Vatikánu. Řekli nám, že tento i pozdější hon na patriarchy (náboženské vůdce), kněze, jeptišky a mnichy ortodoxní pravoslavné církve byl proveden v horlivosti.
Toto tažení bylo, podle Dr. Rivery, pouhou zkouškou. V případě úplného zničení ruské církve by následovalo tažení proti anglikánské církvi, která se stále zdráhala přijmout falešné učení »dobrého« jezuity, kardinála Newmana Hovera. Anglie však nakonec vpadla do náruči Vatikánu o 60 let později skrze Ekumenické hnutí.
Vatikán netrpělivě očekával zprávy o zničení tohoto náboženského systému. Sověty útočily na kláštery. Vraždění započalo. Pouze zvláštní souhra událostí zachránila ruskou církev. Její starý patriarcha byl totiž nadmíru vypočítavý.
Když rudá armáda — Červení přišli zabít starého patriarchu pravoslavné církve, přivítal je tento s otevřenou náručí a zvoláním: »Konečně soudruzi přicházíte. Už na vás čekáme. Ukrýváme vám zlato našeho cara, drazí soudruzi! Nastalo veliké podivení a překvapení. Komunisté byli ohromeni tím, co slyšeli. Sklonili zbraně, přijali zlato a s patriarchou navázali přátelství. Okamžitě také přestali v zabíjení kněží, mnichů a jeptišek. Tak byla pravoslavná církev zachráněna. Komunisté však pobrali nejen zlato od cara, ale i od papeže. Cena zlata, které se do Ruska přes Německo z Vatikánu dostalo se odhaduje na téměř 700 milionů dolarů. Když se toto papež dozvěděl, málem dostal srdeční infarkt. Byl podveden vlastními lidmi — komunisty.
Vatikán nepředstavitelně zuřil. Byl podveden. A bylo rozhodnuto, že za tento zločin komunisté zaplatí, ať to stojí cokoliv. …
10. Krytí jezuitů
Když byla moc v Rusku revolučními silami vydobyta a předána 7. listopadu (26. října) 1917 do rukou sovětů, museli ze země utéct všichni, kdo s revolucí nesouhlasili. Mezi nimi bylo také mnoho oficiálních členů tovaryšstva a mnoho katolíků. Tak jako dříve i nyní jezuité použili svůj oficiální řád k tomu, aby se důkladně kryli. Papež a císař se chvěli o svou moc, Německo a Maďarsko začalo vřít, celá Evropa s napětím začala sledovat, kam se revoluce nyní přenese.
Zvítězila země, která se později stane mocností. Plán jezuitů byl naplněn tak, jak ho generál řádu ve spojení s mocnostmi temnot pochopil a jak ho pak žádal na svých iluminátech uskutečnit. …
Závěr a ponaučení
Možná už teď vážení a milí lépe chápete, proč je současný jezuitský černý papež v čele satanské Agendy 2030 » Nezapomínejte prosím: Jen poznání pravdy nás, lidské duše, může vysvobodit. Ale začít musíme každý sám-u-sebe. Času k poznávání moc nezbývá, jste připraveni? »
Zdroj a další informace:
- Jiří Novotný, František Polák. 1998. Edmond Paris: Tajné dějiny jezuitů, PDF ke stažení. http://www.musculus.cz/tdj/
- https://www.chick.com/products/item?stk=191
- https://www.chick.com/products/item?stk=199
- http://www.ragauian.cz/smrtelne-nebezpeci-prichazi-agenda-2030-je-realizovana-i-v-cr-vite-kdo-jste-vy-jako-lidske-bytosti-jen-pravda-vas-osvobodi-aneb-poznejte-sami-sebe-1/