Rozhodl jsem se vám nabídnout excelentní pohled na zásadní problematiku svého webu — na člověka, lidskou bytost jako takovou a na její místo v tomto stvoření » — ze strany bezesporu krásné lidské bytosti v inkarnaci, ženy, která VÍ, konkrétně Denisy Vaňkové, překladatelky channelingových textů na www.jeshua.cz. Ve svých textech v této rubrice promluví k vám ze své pozice dokonalé znalosti problematiky probírané Jeshuou a předá vám svůj osobní nemalý přínos k hlubokému pochopení dějů, které jsou i předmětem mého podání vám na tomto webu. Pevně věřím, že využijete možnosti konfrontovat dva poněkud rozdílné pohledy ze strany muže a ženy na mnohé aspekty lidského bytí, které se ne vždy musí zcela shodovat. A věřím, že vy dokážete sami pro sebe vyhodnotit určitý náboj rozdílnosti, ale především pak souladu toho, jak vám oba každý ze své strany podáváme totéž. Totiž cestu, prostou lidskou cestu ke štěstí, onu pověstnou Kristovu „úzkou“ cestu k Bohu. Čtěte prosím:

Milí Přátelé,

poslední dobou mě to vede k tomu, abych napsala svůj pohled na věci, které se kolem nás dějí. Poselství od Jeshuy prostřednictvím Pamely a Gerrita jsem od prvního okamžiku vnímala jako „pravou cestu“. Cítila jsem v nich to, co v každém z nás je. Cítila jsem jejich pravdivost, lásku a hloubku, kterou při čtení srdcem cítíte. Poselství mi od prvního okamžiku byla jasná, neboť jen potvrzovala to, co jsem cítila. Věděla jsem, že Ježíš pojatý církví a tradicemi je někdo jiný. V hloubi duše jsem cítila jeho „obyčejnost!“, lidskost a jeho smutek nad zbožným uctíváním. Když se ke mně dostala tato poselství, vše do sebe krásně zapadlo.

Vnitřní cesta, cesta k sobě sama je vždy těžší a někdy i trnitou cestou. Když se však na ni člověk vydá, začnou se dít „zázraky“, když otevře své srdce, začne pociťovat všemožné nuance života. To, proč vnímám tato poselství jako „opravdová“ a „skutečná“ je proto, že mluví právě o lidství, o životě tady na Zemi, o tom, jak přijmout sami sebe včetně temných stránek, o tom, jak si užívat života, jak vychutnávat život, jak pochopit a rozhodnout se být sám sebou a tím dojít zmiňovaného Kristovství.

V těchto poselstvích necítíte útěk do jiných sfér, dimenzí, světů – tato poselství nám pomáhají žít tady na Zemi, žít šťastný a radostný život na Zemi naplněný láskou, hojností a štěstím. A k tomu, abychom tak mohli učinit, je jen a jen potřeba nás samotných. Naučit se naslouchat svému srdci, své duši, objevit svou vlastní jedinečnou cestu a kráčet po ní s vírou. Pro každého je ta cesta jiná a každá je stejně důležitá. Tato poselství nám pomáhají najít víru v sebe sama, učí nás naslouchat své duši, svým pocitům a svému srdci. Nejsou vedením, které je třeba následovat a dělat přesně popsané postupy, abychom dosáhli toho či onoho. Jsou inspirací, nikoli dogmatem, vytváří svobodný prostor, respektují a tolerují naše cítění a vnímání, nestraší nás tím, co bychom měli nebo neměli dělat a stejně tak nedávají prostor pro pocit nadřazenosti, pakliže je čteme skutečně srdcem. Je z nich cítit pokora, lidskost a přijetí všeho, co jest.

Rozhodla jsem se napsat tyto řádky proto, že je mi úzko z toho, jak se duchovno stalo za poslední roky velmi moderní. Každý den přilétá nepřeberné množství poselství, stále přibývá lidí, co se označují za vůdce, za mistry, za ty, co vědí, za ty, které je třeba následovat, za ty, kteří kráčí do x-té dimenze. Proč bychom měli žít tady na nádherné planetě Zemi jako lidi, kdyby jediným cílem mělo být dostat se co nejrychleji mimo ni či mimo naše lidství? Pro mě znamenalo duchovno vždy ŽIVOT! Nikoli to, zda má někdo nadpřirozené schopnosti a zda umí to či ono. Pokud je člověk skutečně „mistrem svého života“, nemá potřebu o tom přesvědčovat ostatní, nemá potřebu se s někým hádat a vysvětlovat. Takoví lidé většinou žijí v klidu a pokoře, v míru s ostatními a především sami se sebou. Takoví lidé prostě a jednoduše ŽIJÍ bez potřeby útěku do vyšších sfér. Jeshua tak činil také.

Na druhou stranu vše, co se děje, je tak, jak má být. Duchovno se stalo moderní a je třeba, aby si všichni prošli oběma jeho póly, oběma stranami téže mince. Někdy však máme tendenci chytnout se do pasti tak silně, že je třeba nějakého popostrčení. Cítím, že mám napsat, abyste zkusili vše, co k vám přichází vnímat srdcem. Pokud k vám dorazí poselství od jakéhokoli nanebevzatého mistra či archanděla, zkuste vnímat srdcem, zda je to pro vás to pravé a zda z tohoto poselství skutečně danou bytost cítíte. Některá poselství jsou tak složitá, že ani srdcem vnímat nejdou. Většina rozšiřovaných poselství v sobě sice nese nějaké obecně známé moudro, nicméně dotýká se pouze naší mysli. Zprostředkovávat poselství může dle mého pouze člověk, který je čistý a který nemá potřebu jakékoli zásluhy, manipulace a uznání za své schopnosti. Takový člověk je schopen přijmout skutečnou energii průvodců a pomocníků a nezkresleně ji interpretovat dál. A upřímně, myslím, že takové lidi si skuteční nanebevzatí mistři či archandělé vybírají.

Cítím, že mám napsat také to, abyste se víc než na všechna tato poselství zaměřili sami na sebe, na svůj život, na to, abyste vnímali, co se s vámi děje uvnitř a šli SVOU VLASTNÍ CESTOU, kterou znáte jen vy sami a nikdo jiný. Všechna ta poselství vás mohou snadno z vaší jedinečné cesty svést.

Stejně tak je velmi snadné chytit se do pastí ega. Je jasné, že egu se líbí příslib krásné, zázračné budoucnosti, příslib toho, že vyvolení se stanou mistry a budou cestovat prostorem a časem, že budou konat zázraky a tvořit na základě pouhé myšlenky, že vyvolení jsme právě my, protože tato poselství čteme, protože následujeme vše, co je v nich obsažené — pocit důležitosti narůstá. O to víc, když jsme názoru, že Ti, co podle našeho soudu „nevědí“, skončí v zapomnění. Proč by tomu tak mělo být?

Všichni jsme si prošli nespočtem životů a nespočtem životů si ještě projdeme. Proč by duše, které jsou velmi mladé a potřebují velké množství životů k tomu, aby probudily svá pravá já, měly být nějakým způsobem znevažovány a neměly by mít možnost projít si tím, čím si prochází každý z nás? Proč by naopak staré duše měly být jedinými znalci života a vesmíru? Na úrovni duší jsme si všichni rovni. Navzájem se učíme, navzájem se inspirujeme a pomáháme si. Nikdo není výš a nikdo není níž. Celé je to stále jen a jen o nás samotných. Není třeba následovat „mistra“, jediné, co je třeba, je následovat svoji duši, poslouchat své srdce a s vírou se vydat po vlastní cestě. Nikdo jiný nemůže vědět, co bychom měli dělat, kam bychom se měli ubírat, víme to jen my sami. Pakliže se otevřeme ŽIVOTU, nalezneme odpovědi v čemkoli, co nás potká, v jakémkoli člověku, se kterým se setkáme. Jen my sami si tvoříme svůj život a vybíráme si, kam se bude ubírat. Snad Vás tímto inspiruji k tomu, abyste zkusili nalézt cestu k sobě prostřednictvím SEBE. Abyste věci, které k vám přichází „filtrovali“ skrze své srdce a nikoli mysl, abyste našli dostatek síly vydat se dovnitř namísto ven a abyste se nechali tím, co je kolem vás a co k vám přichází pouze inspirovat a konečná volba byla na vás a Z VÁS.

O tom celém je život a o tom jsou právě Jeshuova poselství. Jsou inspirací na vaší cestě, jsou inspirací k tomu, abyste byli sami sebou, jsou inspirací ke svobodě a přijímání. Nebudou Vám slibovat zázraky na počkání, nebudou Vám slibovat získání nadpřirozených schopností, pakliže si však zvolíte cestu srdce a pokory, budou vám věrným společníkem, útěchou a inspirací k tomu, abyste neztratili víru v sebe sama a pochopili. Abyste věřili tomu, co cítíte v hloubi své duše, navzdory okolí a navzdory všem informacím, které k vám proudí a které se vám snaží vtisknout svoji vůli.

Je mi útěchou, že pro Vás mohu překládat a vytvářet stránky s Jeshuovými poselstvími a tím dát každému možnost podpory na opravdové cestě k sobě sama a předat ohromnou sílu lásky, která z těchto slov plyne.

Napadá mě otázka: ?Jaký je první obrázek, který se vám vybaví při pomyšlení na Ježíše, Jeshuu??

Řekla bych, že to o Vás samotných řekne mnohé. My všichni máme Kristovství v sobě a tím, jak vnímáme Jeshuu, toto  Kristovství uvnitř sebe vnímáme. Vidíme ho jako mistra Ježíše, před kterým je třeba se pokořit? Vidíme ho jako přítele, jako obyčejného člověka s velkým srdcem a ohromnou pokorou?

Chceme se stát Tím Mistrem Ježíšem nebo chceme být tím nenápadným, skromným a pokorným člověkem, který rozdává lásku, radost a útěchu? Být mistrem, být tím, koho lidé následují a konat zázraky se zdá být vždy lákavější.

Věřte, že mistrem se stáváte ve chvíli, kdy o tom nemáte sebemenší tušení, ve chvíli, kdy zvládáte každodenní život tady na Zemi, ve chvíli, kdy jste v souladu sami se sebou a se svou duší. Právě v těchto chvílích konáte zázraky, právě v těchto chvílích jste schopni uzdravit srdce druhých. Nejsou to zázraky, kterými ohromujeme druhé, nejsou to zázraky, kdy dokážeme létat, cestovat dimenzemi, mluvit se všemožnými bytostmi. Zázraky konáme tehdy, když jsme sami sebou, konáme je svou přítomností, svým úsměvem, vřelým slovem a srdečným objetím.

Tohle skutečně stačí k tomu, aby byl svět lepší, aby náš život byl lepší a abychom umožnili naší planetě uzdravit se a žít s ní ve vzájemné bezpodmínečné lásce. Všichni se jednoho dne vrátíme zpět domů do jednoty, nyní je však čas na to, abychom dokázali ŽÍT na planetě ZEMI a probudili zde lásku, soucit a harmonii. Je čas na to, abychom umožnili Zemi dostat se do vyšších vibrací a to tak, že otevřeme své srdce, své vědomí a budeme věřit své vlastní cestě duše, která nás do vyšších vibrací vede taktéž.

Buďme lidmi, mějme soucit, mějme otevřená srdce a pojďme cestou sebepoznání, upřímnosti a přirozenosti. Buďme tím, kým ve skutečnosti jsme, protože takoví jsme potřeba.

S láskou,
Denisa