Mgr. Petr Hannig, předseda Rozumných a účastník prvního kola prezidentské volby mluví jazykem, kterému rozumím. I vám má co říci. Čtěte prosím:
Chamberlain nebo Churchill?
Neville Chamberlain, pohledný muž s vybraným chováním, politicky korektní, bez hrubostí a vulgarit — versus tlustý, doutníky páchnoucí, jednoho panáka za druhým konzumující Winston Churchill. Koho si vyberete?
Chamberlain ustupoval Hitlerovi. Ostatně nejenom on, ale i další politici vítězných mocností První světové války. V roce 1936 německá armáda vstoupila do oblasti Porúří, které mělo zůstat demilitarizované. Nikdo se ze zodpovědných západních politiků neozval (to byl britským premiérem ještě ovšem Stanley Baldwin) Mlčela Velká Británie, mlčela Francie. V březnu 1938 anektoval Hitler Rakousko. To už byl Chamberlain premiérem. Ticho.
Vůči Hitlerovi Chamberlain uplatňoval politiku appeasementu. Toto neprozřetelné chování vůči agresorovi, který veškeré ústupky západních politiků považoval za slabost, vyústilo až podepsáním Mnichovské dohody 29. 9. 1938. Té největší zrady na jediném demokratickém státě střední Evropy — na Československu. Zbaběle přistoupil na podmínky Hitlera a Mussoliniho, že zástupci státu o jehož hranicích se jednalo museli zůstat mimo jednací místnost, potupně na chodbě.
To je to typické „o nás bez nás“
Pohledný, vždy perfektně se vyjadřující Neville Chamberlain po příletu do Londýna vítězoslavně prohlásil před novináři: „Přivezl jsem vám mír“. A celá Velká Británie jásala a uctívala svého pohledného premiéra. Ano. Britové OSLAVOVALI slušného premiéra. Celá Británie mu provolávala slávu. Za dva roky nato se uchylovali před německými bombami do úkrytů.
Historie pokračovala nebývalým tempem. 15. března 1939 Hitler dokonce i Mnichovskou dohodu porušil a anektoval naše území. A co naši západní „spojenci“? A co Chamberlain? Nic.
Francie a Anglie odmítli poskytnout pomoc Československu — a nebylo to náhodou!
Pozn. redakce: Dne 5. 5. 1939 se v amerických novinách New York Herald Tribune objevil článek, ve kterém Londýn oznamuje, že vzhledem k tomu, že ani Francie ani SSSR nepomohou Československu proti Hitlerově okupaci, nepomůže mu ani Británie. Československo by mělo uznat, že jeho poloha je pro nacistické Německo důležitá a vyřešit co nejdříve sudetoněmeckou otázku mírovou cestou.
Do nebe volající pokrytectví Západu. Skandální historie zrady a napomáhání Hitlerovi
Vidíme zde do nebe volající pokrytectví, kdy nejdříve Londýn de-facto vydal ČSR do rukou Hitlerovi a následně si vytváří alibistické výmluvy proč nemůže pomoci… přičemž Londýn sám je tím, kdo primárně zradil! A aby toho nebylo málo, ten podraz byl na kvadrát: Dalším důkazem o zločinech a drzosti Londýna (falešného prý-spojence ČSR) se staly britské archiválie odtajněné v roce 2013. Ty dosvědčují, že Spojené britské království nejenže zradilo Československo tím, že umožnilo Hitlerovi ho napadnout, ale navíc také dobrovolně předalo nacistickému Německu téměř 9 milionů dolarů zlata, který patřil Československu!
Československé zlaté bulliony (neražený kov) byly okamžitě zaslány Hitlerovi v březnu 1939, když se zmocnil Prahy. A to je skutečný skandál.
Takové kámoše bych chtěl mít také 😉 Konec poznámky.
Německo získalo anektováním Československa špičkové zbrojní podniky [i československé zlaté rezervy] a mohlo se tak připravovat na válku a to i na válku, ke které jí pomohl onen slušný, politicky korektní a vstřícný Chamberlain, který až 3. září 1939, dva dny po napadení Polska vyhlásil Německu válku.
A teď přichází na scénu tlustý, alkoholu holdující první lord admirality — Churchill
Jedinou aktivitou proti Německu vykazoval Churchill. Chtěl obsadit norský přístav Narvik, aby odřízl Němce od přístupu k železné rudě, která se těžila ve Švédské Kiruně. Premiér Chamberlain s touto akcí nesouhlasil a tak německá armáda po obsazení Norska měla zásoby železné rudy, kterou nutně potřebovala k vedení války.
Obrat politiky appeasementu nastal až po zvolení Churchilla do premiérského křesla v květnu 1940, kdy pronesl 13. května svůj legendární projev: „Mohu vám nabídnout jenom krev, dřinu, pot a slzy.“
Pozn. redakce: Pro lepší pochopení dodejme něco z historických záznamů tak, jak o nich napsal technet.cz » Na počátku si Churchil s Hitlerem nevěděl rady. „Je Hitler neškodný blázen, nebo hrdinný bývalý kaprál, který chce obnovit morálku své země?“ Tuhle otázku pokládal kolegům v klubu. Když Hitlera postupem času poznával, vyděsily ho jeho myšlenky… Churchill donekonečna opakoval své obavy z imperialistické Třetí říše, i když jej zesměšňovali a vyčítali mu to — přesně stejně jako dnes, když vědoucí menšina varuje před vražedností islámu — tak je úplně stejně nevědoucími a naivními sluníčkáři zesměšňována » Churchill tušil že Hitler chce ovládnout Evropu. Obsazení Rakouska Německem na jaře 1938 ho vyděsilo. Když se v září vrátil Chamberlain z Mnichova, kde s Hitlerem podepsal diktát nařizující Československu odevzdat Třetí říši pohraničí, kritizoval to v parlamentu jako „totální a neodvratnou katastrofu“, která ohrožuje i Británii. Voliči v jeho volebním obvodu v Eppingu, opojeni propagandou o „míru pro naše století“, ho napomínali za jeho „trvale nevěrné smýšlení“ vůči vládě. Teprve spolknutí zbytku Československa Hitlerem v březnu 1939 zásadně změnilo atmosféru. Churchill se nyní objevil před britskou veřejností už nikoli jako panikář a xenofob, ale jako opomíjený a urážený prorok, jenž konečně dosáhl uznání… A co voliči v ČR v roce 2018? Probudí se také až bude pozdě? Když už bude nepřítel na jejich vlastním území? Nebo se raději rozhodnou přežít?
Je potřeba se poučit z historie. Žádná líbivá slova, žádné slušné chování. Chce to tvrdá slova a nekompromisnost proti tomu, kdo chce zničit váš stát, vaši kulturu, vaše sociální systémy tím, že vás donutí do vaší rodné země přijímat obyvatelstvo, které nebude respektovat vaši kulturu, bude vysávat vaše sociální systémy, bude chtít, aby ženy byly bezpodmínečně podřízeny mužům, bude chtít, aby vaše města byla zaplavena věžemi minaretů, aby zvuk zvonů zanikl v hlasu muezínů.
Vždy jsou 2 cesty
Jakékoliv ustupování, neurčitosti, přijímání byť jen 2600 uprchlíků a jiné nejednoznačnosti jsou cestou ustupování moci. V roce 2009 tehdejší premiér který vyjednával Lisabonskou smlouvu věděl, že je to špatně. Dvě noci prý kvůli tomu nespal. Jiná cesta [prý] nebyla možná. Já ale říkám — vždy jsou cesty dvě — cesta odvahy a cesta zbabělosti. Nakonec tu smlouvu musel po dlouhém oddalování podepsat i tehdejší prezident.
Tento jeho zbabělý ústupek nás nyní staví do pozice, že musíme platit pokuty za nepřijímání uprchlíků. Nemůžeme si už dovolit podepsat sebevražednou smlouvu Dublin 4 i kdyby se všichni v Berlíně, Paříži i Bruselu stavěli na zadní. Tato smlouva vyžaduje jednomyslnost. Musíme mít prezidenta, který umí říct jasné NE, byť by mu kvůli tomu NE spílala celá Evropa. Českou republiku tím ale zachrání.
Dozvěděl jsem se, že kulturní fronta stojící za dřívějšími akcemi „Přemluv bábu“ či „Děkujeme odejděte“ a podporovatelů loňského neúspěšného kandidáta Schwarzenberga stojí za kandidátem Jiřím Drahošem. To se dalo čekat. Jsou to stále ti stejní. Celebrity, které ovšem nestojí za zájmy 10 milionů řadových občanů ČR.
Ovšem dočetl jsem se i jednu velmi povzbudivou zprávu: „Hlava státu musí mít pořádné ego, aby byla schopná se rozhodovat. Miloš Zeman je člověk, který dokázal, že umí číst v duši národa“, tvrdí Eliška Hašková Coolidge, bývalá asistentka pěti amerických prezidentů. Dále říká: „Prezident nesmí čekat na aplaus a dělat jen věci, které mu přinesou popularitu. Musí cítit to, co národ potřebuje, a tím směrem jej vést.”
Dovolil jsem si citovat z výzvy této moudré ženy.
Mgr. Petr Hannig, předseda Rozumných a prezidentský kandidát
Mým prezidentem je Miloš Zeman. Možná není náhodou, že i já někdy použiji slovo, které podobně jako ta Zemanova rozhořčí některé z těch, kteří jsou politicky i lidsky korektní, i když jim strkají hlavu pod gilotinu…
Kdo není zbabělý podívat se skutečnému životu do očí, volí se mnou MILOŠE ZEMANA.
Pavel Karpeta za sebe i za ragauiana…