Tomáš 24 — Kristovi žáci se ptali: „Pouč nás o místě [na] kterém jsi, neboť je nám nutností po něm pátrat.“

Řekl jim: „Kdo má uši ať slyší: Je světlo uvnitř člověka světla a svítí celému světu. Pokud nesvítí, je temnota.“

Nedávno jsme zde uvedli Abdrushinovo vysvětlení o tom, jak krev a DNA tvoří most pro činnost ducha v hmotě na Zemi »

Podíváme se nyní podrobněji, jak to funguje a jak to můžeme ovlivnit ke svému prospěchu. Navážeme na starší sérii pohledů na svět a člověka v něm » Posuneme se na ryze osobní rovinu bytosti zvané pozemský člověk. V minulých dvou textech jsem se vám snažil předat informaci, že lidská duše se pohybuje ve tmě a to jí brání realizovat skutečnou svobodu, kterou má od Boha. A také uvádím řadu údajů o tom, kdo a jak se o temnotu v duších lidí postaral a proč mu tento stav vyhovuje. Dnes se zaměříme na to, abych vás přesvědčil o tom, že je jen a jen na vás, zda si opět ve své duši rozsvítíte světlo a začnete užívat svobody.

A protože mnoho, velmi mnoho lidí na této Zemi už ani netuší, co to ta pravá člověčí svoboda znamená, řekneme si něco i o tom.

Co je duše

Nejdříve si však areál duše jako takový popišme. Je těžké uklízet v prostředí, které neznáme, ve kterém se neorientujeme a ve kterém vlastně nevíme, co kam patří. Podle mých zkušeností informace o duši nejsou běžně dostupné nebo jsou zkreslené, představa o ní je neurčitá a to nijak neslouží k tomu, aby člověk lépe pochopil sebe sama a sám sobě porozuměl. A když o sobě nic nevím, může mi každý nakukat, co chce a manipulovat se mnou podle libosti. Co tedy je duše? »

Co je aura

Pojem „aurické vejce“ nejspíše znáte » Aurické vejce v sobě má obsaženu kompletní energii multi-dimenzionální lidské bytosti, tedy vás samotných. Ony tři samostatné bytosti v ní /fyzické, jemnohmotné a duchovní tělo/ si představte v podobě tří známých ruských panenek typu „matrjoška“, které jsou zasunuty jedna v druhé. Jen s tím rozdílem, že „součtová“ duše /denní vědomí člověka/ tvoří nejen samostatnou vrstvu energie jemnohmotných vibrací obalující hmotné tělo /ego/, ale tím hmotným tělem i proniká. Podobně duchovní tělo /duch/ kromě toho, že tvoří samostatný vnější obal, proniká i tělem hmotným a duší.

Součtová duše

My si dnes budeme všímat výhradně té střední elipsy vyplněné jemnohmotnou energií lidské duše. Ve svých textech vždy hovořím o lidské duši jako duši součtové, spojující samostatné bytosti ega a ducha /s jejich rovněž samostatnými vědomími/. Z výše uvedeného popisu je zřejmé, že vibrace energií duše jsou posazeny mezi vysokými vibracemi ducha a nízkými vibracemi těla někde uprostřed. Všechna tři tato pásma vibrací jsou propojena energií přechodových pásem. V praxi se často uvádí informace o tzv. „energetických“ tělech vibračně odstupňovaných mezi hmotným tělem a duchem » Tato těla odpovídají 7 úrovním čaker. Pro náš účel je ale nejpodstatnější již uvedené rozdělení na 3 vrstvy, tj. ego, duch a součtová duše, která ty dva spojuje — tvoří mezi nimi most.

Emocionální a mentální tělo

Důležité je říci, že ta část duše, která přiléhá k egu, má poněkud nižší vibrace energií než má část duše, která přiléhá více k duchu. Rozdíl ve vibracích je dosti výrazný. Je natolik výrazný, že můžeme hovořit o dvou samostatných částech duše. V literatuře můžete najít pro tento případ pojmy „emocionální /citové/“ tělo, označující tu vibračně nižší část přilehlou k egu, případně „nebeské /duchovní/“ tělo, označující tu vibračně vyšší část přináležející k duchu. Již jsme si dříve mnohokráte řekli, že duše je ta část lidské bytosti, která prochází vývojem mezi hmotnými a jemnohmotnými světy v opakovaných zrozeních » a je podmíněně nesmrtelná /čili nepodléhající smrti postihující tělo hmotné/.

Duše, to jste vy, pozemský člověk, to jste tedy vy tak, tak, jak myslíte, cítíte a vnímáte sebe a tento svět. Duše ve vás je tím, kdo říká: To je mé tělo, to je moje ruka. Duše ve vás je tím, kdo ve vás /případně/ říká: Tohle je můj duch.

Pozn.: Pro zajímavost jen tak na okraj — povšimněte si u lidí kolem sebe /a u sebe též/, kam míří jejich /váš/ prst, když například vyslovíte větu: To jsem já! Míří na úroveň třetí čakry /ego/ nebo čakry čtvrté /duch/? Nebo někam mezi třetí a čtvrtou čakru? A umíte si směřování toto gesta vysvětlit? Chytrému napověz, hloupého nakopni!

Pro názornost si představte rozdělení energií duše v aurickém vejci na ona dvě těla takto: Vibračně nižší /a tedy těžší/ část energií duše, jinak řečeno „emocionální“ energie, proniká a obklopuje spodní část vašeho fyzického těla, vibračně vyšší /a tedy lehčí/ část energií vaší duše, jinak řečeno „duchovní“ energie proniká a obklopuje horní část vašeho fyzického těla. Detaily jsou zachyceny na obr. č. 2. Dáte-li si tyto údaje dohromady s údaji na obrázku č. 1, který jsme již nejednou zveřejnili, bude vaše představa úplná. Z obou obrázků je zřejmé, že čakry jedna až tři patří skutečně k fyzickému člověku a k emocionálnímu tělu příslušejícímu k egu, čakry pět až sedm pak člověku duchovnímu a nebeskému tělu příslušejícímu k duchu.

Přechod mezi životy

Vás přemýšlivé jistě již mnohdy napadlo, jak se v případě, že ego je vědomím hmotného těla a ztrácí svoji funkčnost při smrti tohoto těla, přenáší faktor zpracování podílu ega a ducha z předchozích inkarnací do té inkarnace budoucí?

To právě díky duši, která je ve vás nositelkou duality vašeho vědomí. Duše si do období mimo inkarnaci » nese s sebou ve své emocionální části vibračně sníženou nebo naopak vibračně zvýšenou kvalitu emocionálního prožívání v dané inkarnaci, která tak doplňuje kvality /či nekvality/ v ní obsažené již z inkarnací minulých.

Pokud za života na fyzické rovině bytí se v chování a jednání daného lidského jedince uplatňují především prvky sobeckého chování a nedostatku lásky, takový člověk prožívá převážně negativní emoce související s řadou osobních vlastností nízkých kvalit /závist, nenávist, hněv, naštvání, zlost/. To se projeví jako „vyšší tíha“ emocionální části jeho duše po odchodu z této Země a duše jako celek pak nutně nemá šanci vystoupit do vyšších světlých světů v onom „moři jemnohmotnosti“, kde je jí dáno žít mezi inkarnacemi. A přesně úměrně této „tíži“ emocionální části duše je při návratu do inkarnace upravován genetický profil jedince, jeho zařazení do inkarnace podle data narození /viz horoskop a jeho dispozice/, i výběr rodičů a prostředí, ve kterém se nově zrodí. Jinak řečeno, za každý průser v životě, za každou ránu do palice si můžete jedině vy sami chybami ve svých životech minulých!

Světlo = láska

Takže pokud jsem vám předal informaci o tom, že určitá část vaší duše žije ve tmě se všemi důsledky z toho plynoucími, nechechtejte se prosím, až se za břicha popadáte, ale vezměte v úvahu, že zdrojem světla na této Zemi ve viditelném spektru je Slunce a v širokém spektru vibrací pak univerzální energie tohoto stvoření, které bývá obvykle zvána energií božskou. A do vaší aury se tedy nutně dostává shora, klesá od sedmé čakry přes šestou a pátou k čakře čtvrté /spojené s láskou/, kde u dnešního pozemského člověka naráží na minimální prostupnost nebo přímo totální neprůchodnost lidské 4. /srdeční/ čakry pro energie světla směrem dolů.

A to je problém, který vytváří situaci, kdy v emocionální části vaší duše pod čtvrtou čakrou panuje těžké přítmí nebo dokonce úplná /energetická/ tma. A chudák vaše ego je z toho přirozeně hezky v p*deli.

Ta blokace světla na čtvrté čakře je fenoménem, který je možno rozebrat a vysvětlit nekonečně mnoho způsoby. Řadu těchto příčin jsem na webu již dříve zmínil, nebudeme se k nim tedy vracet. Řekneme si pouze to, že omezený nebo žádný průnik světla čtvrtou čakrou směrem dolů souvisí právě s tím, zda člověk žije nebo nežije skutečnou bezpodmínečnou láskou k sobě. Proč takto? Je to jednoduché: Božská láska a světlo jsou prakticky totéž. A nemiluje-li lidský duch /mužská energie ve vás/ svou partnerku ego /ženská energie ve vás/ Kristovými slovy „bezpodmínečně“, nepředává mu lásku /světlo/ a to pak k egu do jeho emocionální části duše přes čtvrtou čakru neproudí, tedy ego /žena/ žije ve tmě…

Blokace energií lásky a zvíře v nás

Když bych vám přece jen měl alespoň trochu přiblížit důvody blokace energií lásky /světla/ na vaší čtvrté čakře, pak si představte silné proudy negativních emocionálních energií, které vaše emoční tělo produkuje pod vlivem stejně temných energií na něj útočících z vašeho pozemského okolí. Tyto proudy negativních energií, podobně jako výbuchy sopek na Zemi, směřují směrem vzhůru. Tedy do prostoru, který je schopen onen přetlak absorbovat a uvolnit. Přirovnáme-li tyto výrony negativních energií z emocionální části vaší duše k výronům sopky, pak pochopíte, že snahou mentální části duše /ve spojení s duchem/ je tyto výrony spalujícího a vše ničícího ohně, lávy a popele udržet pod pokličkou. A to se také děje. A protože tento pohyb energií souvisí s pohyby energií v páteřním kanále, tak tato pomyslná „zátka“ brání pohybu energií v obou směrech.

Hovořili jsme výše o možnosti existence „přítmí“ v emocionální části duše i o možnosti úplného temna v ní. Tyto dva stavy přímo souvisí s existencí nelásky k sobě v řadě prvé — a s určitým stupněm nenávisti k sobě v případě druhém. První případ nelásky k sobě podle mých zkušeností v naší populaci není příliš frekventovaný, pouhá neláska k sobě představuje již nutnost určitého duchovního povznesení člověka směrem ke zjemnění ega a příklon k pozitivnímu přístupu k životu. V převážné většině případů /a to ke mně přicházejí již duchovně vyspělí lidé/ registruji u lidí přímo nenávist k sobě, tedy nenávist ducha k egu.

A jak jsem již předeslal, tento stav není vůbec výjimečný i u lidí, kteří již kráčeli či kráčejí po tzv. „široké“ cestě k Bohu a mají o stavu svého nitra často fatální iluze, kterých se pak těžce a pracně zbavují. Charakteristickým stavem prožívání těchto stavů na úrovni ega je za těchto podmínek strach a agresivita ega z tohoto strachu vyplývající. A tento stav je u člověka stavem velmi blízkým stavu zvířecí existence.

Sebeduchovnější nátěr mizí ve skutečně emocionálně vypjaté situaci, kdy ego dostane zvenčí plný zásah negativity a je vrženo silou do negativních emocí. Pak se i ti, kteří si myslí, že už jsou za vodou, nestačí divit, jak s nimi ego nezvladatelně mává.

Divíte-li se, v čem je tento stav blízký stavu zvířecímu, pak vezměte v úvahu, že zvíře jako takové nemá individuální duši a není přímo spojeno se samostatnou duchovní bytostí. Psychika zvířete nemá přímý vnitřní přístup ke světlu, protože mu chybí duchovní tělo i k němu přináležející mentální část duše. Jedná prakticky automaticky na povel instinktu, což je nástroj /program/ ega. A totéž se děje u člověka, který má na čtvrté čakře zablokován přístup světla do emocionální části své duše.

Proč u duší na „široké stezce“ trvají chvíle štěstí a radosti jen krátce?

Pokud někdo z vás namítá, že přece bývají v životě lidském chvíle, kdy je naše duše radostná a šťastná, namítá to správně. Emocionální část duše může reagovat pozitivně na případy dění kolem sebe radostí a pocity štěstí. Tyto případy jsou ovšem striktně vymezeny situací, kdy duch při naprostém klidu ega /tedy při momentální neexistenci negativních podnětů zvenčí/ nepředpokládá možnost výronu negativity z emocionální části duše do části mentální a při takto prožívaných okamžicích pohody pootevírá až otevírá onu „záklopku“ na čtvrté čakře. Světlo pak proniká k egu a dostavují se spontánní radostné emoce.

Stačí ovšem velmi málo k tomu, aby nějaký podnět zvenčí aktivoval opět těžké energie strachu ega a duch na to reaguje opět okamžitým zablokováním čtvrté čakry směrem vzhůru do mentální části duše a odstřižením proudění světla směrem dolů. To proto, aby nebyl zneklidňován protiproudem negativních energií.

Dovolte mi malé odbočení — tohle je chvíle, kdy vám nejlépe mohu poukázat na rozdíl mezi Kristovou bezpodmínečnou láskou a tzv. lidsky podmíněnou láskou. Tu lidsky podmíněnou prožívá váš duch vždy tehdy, když při neexistenci negativních výbuchů ega pootevírá onen páteřní kanál směrem dolů a společně s egem prožívá radost a pocity štěstí… a tou lidsky podmíněnou je jeho láska k egu také vždy, když při opětovném výronu negativity ega tu zátku opětovně chvatně uzavírá a od svého ega se odstřihává a nechává se ho v tom plácat samotné… u lásky bezpodmínečné zátku v žádném případě neuzavírá, nechává negativní výrony ega k sobě proudit přes veškerou jejich ošklivost a posílá egu směrem dolů vědomě a neúnavně proud své lásky /světla/ egu ku pomoci při zvládání strachu, úzkostí a depresí…

Proto trvají chvíle štěstí a plné radosti u lidí žijících lidsky podmíněnou láskou tak krátce a jsou tak zřídkavé. Jen při žití bezpodmínečnou láskou se postupně přes negativitu ega propracujete k oboustrannému prožívání svého bytí v této inkarnaci v pozici, která vám nutně vůči dřívějšku připadá jako procházka růžovým sadem. 

A vy, kteří díky pasivitě vaší duše z neznalosti nijak nezasahujete do automatiky reakcí v jednání duch-ego, lítáte ve svých emocích jak na horské dráze — jednou dole, jednou nahoře. Je pravidlem, že s postupem let a s rostoucí životní zkušeností se hloubka a doby trvání pobytu duše v negativitě zvyšuje a pobyt v pozitivních emocích zkracuje, mnohdy načas docela mizí /životní krize/.

Vy sami jste svými životními zkušenostmi mými svědky, že ve chvíli sebemenšího ohrožení naše ego reaguje strachem, negativitou, případně agresí a ta se zcela vylučuje s prožíváním radosti a pocitů štěstí.