Tak se v tomto čtvrtém pokračování » dopracováváme k závěru příběhu paní Jany a její Janičky. Časově se posouváme zhruba do závěru roku 2016, tedy čtyři až pět měsíců od chvíle prvního kontaktu. Jana s Janičkou zvládly naučit se vzájemné bezpodmínečné lásce. Zpracovaly příčinu svého postižení bulimií a tu jako již nepotřebnou prakticky odložily. Dokončily také přepracování celého prenatálního období a odstranily ze svého podvědomí strach z nepřijetí lidmi a tímhle světem. Mají za sebou taky pročištění svých emočních struktur a změnu nesprávných myšlenkových schemat z mládí.

No, a teď ještě pro vás vyberu pár pro vás jistě zajímavých a místy i úsměvných situací, které jsme s paní Janou prožili v průběhu naší spolupráce právě při zpracovávání bloků v emocionální a poté mentální části její součtové duše »

Vraťme se ještě dvěma vstupy k samotné bulimii. Neuvěřitelná doba trvání tohoto onemocnění v délce patnácti let — při vysoké intenzitě tří až čtyř záchvatů denně — to člověka, který je aspoň trochu znalý problematiky, skutečně může vyděsit. Nebyla to rozhodně pro Janu a Janičku procházka růžovým sadem, ale dobrá věc se podařila.

Práci na odstranění bulimie děvčata zahájila v průběhu června 2016. V záplavě zpráv od paní Jany, věnované problémům a úspěchům vlastní práce na sobě, se zmínky o bulimii postupně vytrácejí. Zde máte několik kopií jejích zpráv na WhatsApp/u/ z období závěru roku:

[22:23 6. 10. 2016] : „Janička už nechce zvracet…chce být šťastná a zdravá…“

[22:29 8. 10. 2016] : „Dobrý večer, jen chci podat info, že je vše v naprostém pořádku! Po přejídání a zvracení ani stopy, s Janičkou jedem učení víry a odpouštění… a v do sálu chodí míñ a míň lidí. Jana“

[12:44 13. 10. 2016] : „Jinak co se týká posledních dnů, musím říct, že se to vyvíjí dobře. I když je to týden velmi náročný, nemám tendenci to řešit přejídáním se. Jím úplně normálně a netrápí mě ani celodenní myšlenky na jídlo.“

[15:51 25. 11. 2016] : „Janičce dost chutná, takže má tendenci se občas přejídat… zvracení se dostaví už jen naprosto výjimečně…“

Tím zmínky o bulimii jako takové vymizely a těsně po Novém roce 2017 a po skončení poslední šesté lekce se paní Jana odmlčela. Dobrá věc se tedy podařila. Zase jeden život obrácen k normálu a k prožívání štěstí a pohody. A to je myslím dobře.

Práce s paní Janou díky její mimořádné schopnosti sdělovat své prožitky, příhody a pocity přinesla ještě řadu zajímavostí. O některých vám tady rád něco napíšu. Čtěte prosím dále.

Paní Jana jednou odeslala svoji devítiletou dcerku k babičce a projevila obavu, aby tam nebyla babičkou příliš energeticky „vysávaná“, jako se dříve stávalo jí osobně. A požádala mne, abych ji poradil, jak může dcerku chránit. Poradil jsem jí posílat kuličky lásky a to, aby zahrnula svou dcerku do svého ochranného energetického obalu. Ten se automaticky rozdělí a chrání tu druhou bytost i v případě, že se od matky vzdálí.

A postupně přicházely zajímavé zprávy: „Ty kuličky lásky skutečně skvěle fungují… tak jsem mluvila přes Skype s Kájinkou… je veselá a upovídaná… máme k sobě jakoby blíž… paráda 🙂 o den později pak: „A teď mi ještě sama od sebe napsala »miluju tě!« To ještě nikdy neudělala… No krása…„

Ovšem ještě před zprávou o funkci kuliček lásky mne paní Jana informovala o tom, co se dělo bezprostředně poté, kdy zahrnula při tvorbě své bariéry do ní i dceru Kájinku. Podle ní to bylo vzápětí dramatické: „Musím Vám dnes napsat, jak to probíhá… Tak se mi ty dvě cácory — Kájinka /ego dcery/ a Janička /ego paní Jany/ v mé auře ráno docela pohádaly. Bylo to velké, ani jedna z nich nechtěla připustit žádný kompromis. Janička trvala na tom, že Kájinka musí z jejího ochranného obalu pryč a hotovo! Kájinka namítala, že jsem ji já jako duše od ochranného obalu dobrovolně pozvala. Zeptala jsem se Kájinky, zda se cítí na to jít ven jen se svou ochranou, která bude s ní do zítra, a zda souhlasí s tím, že když si já budu dělat tu svou, udělám i jednu zvláště pro ni každé další ráno. Souhlasila a v pohodě odešla se svou ochranou ke své větší Káje. S Janičkou se udobřily a slíbily si, že si zase budou spolu hrát, ale bydlet, to ne /no jo… dvě ega/. Tak jsme teď zase v klidu a Janička okamžitě opustila svůj protest, totiž zase touhu se přejíst a zvracet. Opravdu prožívám neskutečné příběhy, to mi věřte.“

Vzápětí přišel dovětek: „Ale než jsem na to přišla, tak Janička  dvakrát zvracela… ale zlepšuju se v komunikaci s ní, chápu, co se jí nelíbí a dokážu se s ní shodnout už mnohem rychleji než dřív.“

To však nebylo k této události vše. Nějak tak za dva dny se v té věci ozvala paní Jana písemně ještě jednou. „Pane Karpeto, nejde mi to pořád z hlavy. V té první chvíli jsem vám nenapsala všechno. Tak to teď doplním, ať to máte pohromadě, snad se v tom nějak vyznáte. Ještě bych chtěla více doplnit informace k tomu, jak byla Janička s Kájinkou v ochranném vajíčku spolu (moc dlouho sice ne, ale zato intenzivně). Když se pohádaly poprvé, tak jsem tam za nimi přišla a zkoušela je udobřit. Pak mi bylo jasné, že to nepůjde a tak jsem jim nabídla, že bych jim ten pokojík rozdělila na dvě části takovým kouzelným závěsem, který když zatáhnou, tak se neuvidí a ani neuslyší a když ho roztáhnou, můžou být spolu. Tak prý jo, ale jenom, povídá  Kájinka, že jen když její závěs bude zelený a Janička zase chtěla žlutý. Žádnej problém… v mentální oblasti to jde ráz na ráz. Tak jsem jim to tam rychle zařídila a šla pracovat. Asi po hodině to se mnou začalo šít ve stylu, že jsem byla hodně nervózní a všechno mě začalo jakoby štvát. Dvakrát jsem zvracela a až doma — to už jsem byla opravdu v depresi, jsem se koukla dovnitř, do toho pokojíku. Byla jsem v šoku… obě seděly se zkříženýma rukama a protaženýma ksichtama na obou stranách pokoje a vrhaly na sebe nesnášenlivé pohledy. Závěs byl na třičtvrtě stržený a v pokoji byl teda neskutečnej bordel. To si prostě nevymyslíš!“

I já jsem žasl. Už jsem mnoho zažil se svými klienty v jiných dimenzích, ale takovouhle dívčí válku, té jsem byl svědkem poprvé. A stále ještě tomu příběhu nebyl konec. Paní Jana pokračovala hned další zprávou: „Když jsem se zeptala, co to jako má bejt, tak začala Janička rázně říkat, že tohle prostě nejde a že Kájinka musí pryč. Bylo mi Kájinky líto a na chvíli jsem se musela zamyslet, jestli to chci, aby šla pryč, když je to moje dcera? Ale hned mi bylo jasné, že Janička je opravdu moje, jsem to já a nic důležitějšího není a že Kájinku ochráním i tak a vždyť má přece svojí Karolínu, která jí potřebuje. Tak jsem Kájinku vybavila samostatnou ochranou a ona s úsměvem odešla. Ještě předtím se s Janičkou udobřily a musely uklidit ten svinčík. No a bylo to, konečně jsem byla v klidu.“

Tenhle příběh je docela poučný. Proběhl ve vnitřním světě paní Jany a byl soubojem jejího ega s egem její dcery, jako odraz nesprávně pochopené a realizované mateřské snahy jí samotné, ve snaze jako duše chránit vlastní dítě /jeho ego, tedy tělo/ za každou cenu.

Paní Jana byla schopna tento konflikt v sobě identifikovat díky své dokonalé práci na rekonstrukci své vlastní psychiky, která ji naučila znát a řešit energetické procesy ve svém nitru. Paní Jana ovšem současně popisuje vnější a nikterak příznivé příznaky konfliktu v podobě nervozity a rozladění, které zcela zřetelně negativně ovlivňovaly její život v daných prožíváních onoho vnitřního konfliktu.

Za normálních okolností, nejste-li vzděláni ve znalostech struktury fungování vlastního nitra, by vše normálně proběhlo s oněmi nepříznivými vnějšími příznaky bez jakékoli vědomí příčiny toho „rozladění a nervozity“ a tento stav Janiny psychiky také mohl trvat pěkně dlouho bez toho, že by jej dokázala vyřešit. Prakticky až do odeznění, kdy jiný podobný nepříznivý konflikt přehluší ten původní, nebo se ten původní energeticky vyčerpá…

Vnější konflikty mezi dvěma lidmi vlastně nejsou ničím jiným než střetáváním se našeho ega s egem lidí okolo nás v našem nitru!

Konflikt se odehrává v nitrech obou účastníků konfliktu a snad by se dal přirovnat setkání dvou agresivních hafanů někde v parku, které jejich páníčci /duše a duch/ nemají pod kontrolou a oni se do sebe pustí jak čerti, až chlupy lítají. A vůbec není podstatné, jestli děje hádky probíhají přímou výměnou kvant negativních energií nebo výměnou pomocí citů a myšlenek navzájem na sebe útočících na dálku.

Pozn. redakce: Dejte si to prosím vše do kontextu se znalostí fungování naší energetické podstaty a Božské jiskry, jak je rozepsáno zde »

Paní Jana vám dává návod k řešení. Na jejich slovech o tom, jak se konflikt těch dvou „cácorek“ /jak je nazývá/ podepsal na jejím psychickém stavu /viz: byla jsem hodně nervózní a všechno mě začalo jakoby štvát. Dvakrát jsem zvracela a až doma — to už jsem byla opravdu v depresi… jsem se koukla dovnitř, do toho pokojíku/… pro nás je důležité poznání, že když seznala pravou příčinu svého stavu, dokázala nepříznivé děje ve své psychice  promptně vyřešit. A byl klid!

Kolikráte se vy osobně plácáte v depresích, nervozitě a úzkostech vyvolaných konfliktem s člověkem či lidmi kolem vás celé hodiny, neřku-li dny či týdny, možná i roky? Aniž to tušíte, vaše ego uvnitř vás stále dokola poštěkává na ego někoho jiného, cizí ego mu to vrací a obě se hádají — a vyhrožují si jak dva bezdomovci v hádce o litr krabicového vína…

Váš duch tyto hádky nesnáší, zaleze tedy někam do kouta vaší aury, zacpe si uši a nechá ego řádit. A vy jako součtová duše prožíváte takové své menší peklíčko na Zemi, aniž tušíte, proč! To Jana se svým poznáním vlastního nitra je jiný kabrňák! Její duch prostě mezi ta dvě ega vtrhl a zjednal pořádek a klid v domě. A člověk Jana se vzápětí vrátil zpět do pohody.

Ponaučení?

Milí čtenáři, mnozí z vás asi vůbec netuší, že od schopnosti řešit rychle a účinně podobné konflikty probíhající ve vás — a tím se přiblížit prožívání radosti a štěstí ve vašem denním životě — vás dělí jen úplná maličkost: Tou maličkostí je nutnost provedení rekonstrukce vaší psychiky. Ta vám otevře tyto možnosti práce v „sobě-samých“ a vy se naučíte tyto, pro vás nepohodlné stavy, s nadhledem řešit.

Mnozí duchovní vůdcové vám vyprávějí pohádky o tom, jak je to krásné, když můžete žít láskou k sobě, přijmout sama sebe, žít tady a teď, žít a myslet pozitivně, řídit si svůj život sami… Řeči se mluví, pivo se pije… ale jednoduše je třeba doopravdy VĚDĚT. Na tyhle věci je dobré mít praktický návod, jak se to dělá. U mne ho dostanete.

Praktická ukázka, jak vzorec chování, naprogramovaný v podvědomí ega, ničí život člověka, aniž by lidé něco tušili

Jindy zase došlo k něčemu, nad čím jsem i já, starý kozák věci znalý, kroutil nevěřícně hlavou. Bylo to jednou pozdě večer, paní Jana mi volala, něco jsme řešili, děkovala mi a já jsem najednou pocítil touhu dát jí dát znát svou náklonnost. I popřál jsem na dobrou noc velké Janě pac a malé Janičce, že posílá Pavlík hubana…

Poslechněte si, co následovalo o pár dnů později: „Dobré ráno pane Karpeto, ráda bych Vám o něčem řekla… myslela jsem si, že to není důležité, ale ono asi je. Pamatujete, jak jste mi předevčírem poslal pac a Janičce od Pavlíka hubana? Nevím, jestli je Janička v pubertě nebo co, ale od té doby ke mně vysílá asi toto: Cccccc, nějakej Pavlík mi tady chce dávat hubana, jo? To ať si ho strčí někam a neotravuje mě. Od té doby se její vztah k Vám trochu změnil. Chce moc pokračovat ve vývoji dál, váží si toho, co jste především pro ni udělal, ale je uražená na Pavlíka... Snažila jsem se jí vysvětlit, že je to přece hezké, když se jí někdo otevře a sdílí s ní radost … lásku a vše hezké. Ona, že prý jo, ale taky je to pěkná drzost, že se jí Pavlík ani nezeptal, jestli tu pusu chce. Pane Karpeta, já se z tý holky asi zvencnu… Taky mě napadlo, že je to ale ukázkový příklad toho, že neumí přijímat lásku … jakoukoliv… Je jak ledovec, který když by mohl o kousek roztát, zapne mrazící zařízení a spálí druhého mrazem.“

A pokračuje: „Vzápětí jsem si uvědomila, že vlastně přesně takové byly i mé vztahy s muži. Vybírala jsem si ty, kteří mi nějakým způsobem ubližovali. A já jsem se mohla přetrhnout a zavalovat je láskou a oni se ke mně chovali neuctivě a já se trápila… a když se ke mně přiblížil muž, který mi otevřel, podobně jako váš Pavlík mojí Janičce, opravdu upřímně své srdce a byl ochoten mi ve všem pomoci, tak jsem si ho nevážila já a utekla jsem před ním! Vím, že to Janička takhle má nastaveno, protože jsem si za celou tu dobu, kdy jsem nedostávala lásku a uznání od svého otce, vytvořila si ten ledový krunýř, aby tu bolest raději už moc necítila. Určitě to v  prvopočátku pochází ze vztahu s tátou. Já bych to ale teď chtěla změnit.„

A jako obvykle přišel během pár minut dodatek: „Pochopila jsem to. Díky Pavlíkovi, který měl radost, že je tak šikovná a chtěl to s ní sdílet, se Janička trochu „napružila“, aby jí zase náhodou někdo nechtěl ublížit. Já se musím smát, protože mi to přijde jako v mateřské školce, ale ono to tak s těma egy asi je… Mohli bychom to ještě probrat předtím, než se pustíme do další lekce? Děkuji a Pavlík ať se nezlobí.“

I tohle se děvčatům stává. Natahají si do své aury přemíru mužských energií a pak mají problém se jako ženy u mužů uplatnit. I tohle jsme u paní Jany vyřešili. Odstranili jsme emocionální blok ve vztahu s otcem a zpětným přijetím kdysi odhozené části vlastních ženských energií posílili schopnost přijímat mužské energie jako energie naprosto rovnoprávné s energiemi ženskými a vhodně je doplňujícími! Tedy šlo o to už nikdy jako dříve těmto energiím konkurovat a negativně se vůči ním vymezovat! Podle mých zkušeností máte vy, ženy v produktivním věku, podobné problémy jako mělo ego paní Jany až nepříjemně často. A přitom je tak jednoduché se jich zbavit!

Mohli bychom takto pokračovat líčením dalších případů prožívání vnitřních dějů Jany a Janičky a sledovat spojitost vnitřních dějů s ději v okolním světě. Myslím si, že bychom si měli zcela určitě i na základě tohoto malého „vzorku“ uvědomit, jak energetické děje na rovině kontaktu dvou zcela samostatných živlových bytostí, tedy našich vlastních lidských fyzických těl/ ať už v přímém kontaktu nebo na dálku/, determinují to, co a jakým způsobem právě teď, za chvíli nebo kdykoli prožíváme. A rozhodně bychom měli sami pro sebe přijmout jako fakt, že žít šťastně a spokojeně tady a teď, pozitivně myslet a řídit si svůj život sami v každičké chvíli svého života, to může jen ten, kdo zvládne řídit ve svém nitru ty energetické procesy, o kterých pravidelně píši.

Ostatní prostě ve své nevědomosti a neumětelství na to nemají a těchto aspektů žití nikdy natrvalo nedosáhnou. To mi můžete věřit. Děkuji za pozornost!

 -konec-