Motto: Zbav se prachu Země, chceš-li porozumět Vesmíru. Zbav se hvězdného prachu, chceš-li naslouchat /Ivo Wiesner/
Moje poznámka: Vážení čtenáři, vracím se na stránkách svého webu k již tak trochu tradičnímu zveřejňování myšlenkového bohatství z knih vynikajícího českého spisovatele Ivo Wiesnera. Pro tentokráte jsem si vybral jeho knihu s názvem „Alchymie a teurgie svatého ohně“, která přináší řadu pohledů na skutečné historické události v dějinách osídlení této Země a v níž autor na základě vlastních hlubokých analýz vyslovuje i řadu zajímavých předpokladů o dějích, které mnohdy nejsou jinde v podobném rozsahu zpracovány. Tentokráte jde jen o volné využití těchto materiálů, doplněné o informace, kterých se mi v průběhu let intuitivní cestou a na základě mé praxe v magii dostalo. Věřím, že váš niterný obzor bude prostřednictvím těchto řádků výrazně obohacen o řadu poznatků, které takto ve zkratce podány byste možná jinde jen obtížně hledali.
„Věda“ zvaná antropologie tvrdí, že současné lidstvo pochází z kromaňonského člověka, jehož pozůstatky a artefakty nalezené převážně v západní Evropě mají stáří přibližně 40 000 let, nálezy na americké pevnině pak jsou zhruba snad o 15 000 let starší. Podle teorie odvozené z idejí darwinistů se současné lidské rasy vyvinuly z kromaňonského člověka teprve za posledních 40 000 let. To, poměřováno z hlediska známých biologických a genetických mechanizmů, je úkol, který je velmi pravděpodobně nad síly zdejší přírody… Genetické odlišnosti rasových znaků jednotlivých částí lidstva jsou tak výrazné, že by se musely přirozenou cestou vyvíjet po statisíce či až miliony let…
Podle Ivo Wiesnera staré „svaté“ knihy, jako je například Kniha Dhyanů a Thand Avesta, jakož i řada dalších starých manuskriptů, ve shodě uvádějí, že předkové dnešního lidstva přišli na Zemi před 80 000 až 90 000 roky, a to v pěti výrazně rasově odlišných národech majících bílou, žlutou, měděně červenou, hnědou a černohnědou barvu kůže. Informace ze zdroje, který sám sebe označuje pojmem Germane a je zřejmě shodný s Univerzálním informačním polem, hovoří v podobném duchu. Podle Germane většina dnešní lidské populace na Zemi je potomky několika hvězdných národů, které byly součástí některé ze tří velkých civilizačních entit uváděných jako Královská dynastie souhvězdí Lyry, Královská dynastie souhvězdí Orionu a Královská dynastie systému hvězdy Sirius.
Tyto hvězdné národy přišly na Zemi nebo sem byly deportovány v několika vlnách, počínaje obdobím, od něhož uběhlo přibližně 80 000 let. K tomu je třeba dodat to, čeho se ve své době ani autor knihy neodvážil, byť podle mého náhledu to bylo částí jeho vědění. Verze minulosti této Země tak, jak vám ji teď jen krátce nastíním, je ještě dnes ve vědeckých kruzích /a nejen v nich/ velikým tabu a téměř nikde o ní nenajdete ani zmínku.
Vyprávění o původu člověka a jeho předcích můžeme správně pochopit jen tehdy, když si historii promítneme na pozadí zatím zcela opomíjených skutečností, ale jejichž význam pro pochopení toho všeho do značné míry klíčový.
Tímto opomíjeným faktorem, který není brán v úvahu, je v poměrně historicky krátké době proběhlý pád této Země do hmoty, promítnut ovšem do důsledků, kterých si zatím „věda“ a většina komentátorů minulosti i dějin lidstva na Zemi nevšímá.
Veškeré zkoumání historie ve všech oblastech je totiž ochuzeno o rozměr postupné kontinuální, resp. případně skokové změny hodnot tíhového zrychlení v gravitačním poli Země. Toto tíhové zrychlení představuje rozdíl mezi vektorovým součtem gravitačního zrychlení přitahujícího dané těleso směrem do středu Země a odstředivého zrychlení, které je předmětu udělováno rotací Země.
Hodnota tíhového zrychlení se samozřejmě poněkud liší podle aktuální zeměpisné šířky, ale rozdíly jsou nepatrné. Aktuální hodnota v současnosti činí na rovníku g=9,81 metru za sekundu na druhou. A že k oněm pozvolných změnám dochází, o tom prosím nepochybujte.
Tíhové zrychlení je základní hodnotou určující kvalitu jednotlivých jemnohmotných dimenzí až po naši dnešní realitu dimenze hmotné. Přihlédneme-li k naprosto reálné možnosti, že i naše planeta spolu s celou sluneční soustavou prochází v rámci pouhých desítek milionů let /podobně jako lidská bytost/ jednou z mnoha inkarnacÍ, můžeme si představit, že procházela v poměrně krátké historické době postupně přeměnou z horké plynné koule přes všechna přechodná stadia postupného zhmotňování /tekutý, plastický stav/ až do současného stavu s danou hodnotou gravitační síly.
Což ale také znamená, že tato gravitační síla projevující se na povrchu Země se po celou dobu plynule měnila směrem k vyšším a vyšším hodnotám v souladu s růstem hmoty Země. Logicky vzato tak Země postupně procházela mnoha jemnohmotnými dimenzemi.
A aby to nebylo málo, docházelo i ke skokovým změnám hodnoty „g“. V historii amerických civilizací se zřetelně dozvídáme o tom, že v určitých obdobích historie měl klasický rok rozdílné délky a měnila se podle všeho i délka dne.
Není podle mne sporu o tom, že ony skokové změny v rotaci Země jsou spojeny s kosmickými katastrofami, jako byl například pád obrovského asteroidu do dnešního Mexického zálivu. Dnešní vědecké teorie pracují s možností, že podobná událost ukončila prostřednictvím následné „nukleární“ zimy zastřením atmosféry mraky prachu vládu do té doby dominantních praještěrů a dala šanci vývoji savců.
Milí čtenáři, zamyslete se spolu se mnou: Na Zemi si poskočíte při váze do sto kilogramů snožmo možná dvacet třicet centimetrů. Na Měsíci až šestkráte více. Proč asi? Na Měsíci máme šestkrát menší hodnotu „g“! A nyní si to promítněte do historie Země: Co mohlo vést k tak gigantickým rozměrům praještěrů? Proč mohli mít někdejší humanoidé na Zemi výšku i desítky nebo více metrů, jak o tom svědčí nálezy obrovských koster po celém světě?
Protože tehdy zde bylo mnohem nižší „g“, tíhové zrychlení. Dnes by se zvíře typu brontosaura nedokázalo postavit na nohy a tyranosaurus by se ploužil po tíhou své váhy jako stařec.
Takže podle mých informací je právě skoková změna tíhového zrychlení příčinou odchodu dinosaurů ze světové scény. Vědátoři to jistě taky jednou zjistí a nezapomenou vás včas informovat.
A teď se vraťme k oněm hvězdným národům, které se tehdy na Zemi objevily. Vzhledem k tomu, že Země tehdy byla ještě ve fázi jemnohmotnosti, je více než pravděpodobné, že struktura těl těchto entit v době příchodu na Zemi odpovídala svojí konzistencí jemné hmotě tehdejší planety. Osídlili tuto Zemi a po určítou dobu ji obývali. Nebyli ale zas tak pitomí, aby neviděli tendenci planety Země ke zhmotňování ve stále nižších dimenzích. A dokonce jim pobyt zde dělal postupně stále větší problémy, například s nutností se vyrovnat se se zvyšující fyzickou zátěží při obstarávání svých životních potřeb. To nakonec vyřešili způsobem, který znáte i z knihy Dvanáctá planeta Zecharia Sitchina.
Představte si to jako dnes: Prakticky všechny velmoci se dnes zabývají umělou inteligencí a roboty podobnými člověku. Dá se předpokládat, že i ony hvězdné národy řešily v jedné době jak své aktuální potřeby pro zajištění vlastní obsluhy, tak pro pokračování své civilizace poté, kdy se budou muset z reality tohoto světa vzdálit… A vyrobili si proto z dostupných surovin této Země, nebo sem dovezli odjinud, člověka stvořeného k obrazu svému, který byl schopen následovat vývoj Země i do těch /dnešních/ nejnižších vibrací, protože měl v sobě hmotu vibračně totožnou s touto Zemí a schopnou se dalšímu zhmotňování přizpůsobit.
O těchto původních hvězdných národech se podle Ivo Wiesnera dochovalo velmi málo informací. Já je nazývám lidstvem čtvrté rasy, zatímco lidstvo naše je lidstvem rasy páté. Z pohledu historie, jak ji znáte, to jsou ti dnes už zmizelí elfové, po tisíciletí žijící bytosti, o nichž se dozvídáte v některých filmech.
Naskýtá se dobrá otázka, kam tyto bytosti jednoho krásného dne zmizely. Zde prosím vezměte v úvahu, že oni zde na Zemi byli cizinci a zjednodušeně se dá říci, že „hmota“ jejich těl nedokázala do stále nižších vibrací „doprovázet“ zhmotňující se realitu této Země. Pokud tedy neodletěli zpět do vesmíru, prostě zůstali v oněch vyšších jemnohmotných dimenzích této Země, které pro jejich život byly vibračně přístupné. Jsou tu tedy stále s námi, sledují nás, své stvořené, svým způsobem nás hlídají a kontrolují. Je pro ně nepřijatelné, abychom spáchali nukleární sebevraždu, protože ta by nezničila jen nás, ale i je. Což ovšem nemusí nutně znamenat, že se nám to nakonec nepodaří.
Ivo Wiesner, který se těmito mýty a historií, na rozdíl ode mne, zabýval velmi podrobně celý svůj život, uvádí, že o hvězdných národech hovoří například mýty starých Řeků. Umísťují je na dnes již potopená souostroví Indického oceánu s názvy Sansára, Rutas či Argolida. V oněch mýtech se traduje existence prastarého národa Pélasgů, kteří měli na Zemi sestoupit v oněch dávných časech, kdy na nebi ještě nebyl Měsíc, Slunce bylo rudé a málo hřálo.
Podle těchto mýtů byl prvním králem Pélasgů Foroneus. A shodou okolností právě Foroneus měl být tím, kdo přinesl z nebe Oheň (rozuměj: Oheň bohů). Od jeho dcery jménem Niobé pak počínají pozemské dějiny Pélasgů, kteří sídlili na ostrovech Argos a Boiotia. Tak lze Niobé považovat za pramatku Pélasgů, jedné z oněch starších civilizací Země hvězdného původu.
Zjevnou paralelu těchto starořeckých mýtů lze vnímat i ve védských manuskriptech, když vyprávějí o prabohu Súrjovi či Suernovi, který byl jedním ze synů matky bohů Aditi a jako první přinesl na Zemi v dávných časech Oheň Slunce. Založil velkou říši Suernii, o níž jiné prameny hovoří jako o říši Velkého Bílého společenství, či Velkém společenství Světla.
Čas zrodu této říše zakryl závoj věků, z díla našeho autora máme kvalifikovaný odhad o tom, že trvala přibližně do roku 24 000 př.n.l. Do té doby se datují války mezi Sury a Asury, kdy společenství východních národů vyznávajících Světlo bylo napadeno západními národy vedenými Atlanťany /Trigardy/, kteří vyznávali temno.
Trigardi, v řeckých manuskriptech nazývaní Daimones /Démoni/, byli další z oněch tzv. hvězdných národů, které přišly na Zemi. Byli aliancí atlantských Toltéků /Telchinů, Tlillanů, Tzolkinů/ s černomořskými Ásy a gobijskými Uigery. Byli bytostně zcela jinak /již svým hvězdným původem/ založeni a na rozdíl od říše Suernů, která vyznávala duchovní netechnickou civilizaci, rozvíjeli civilizaci technickou /nikoli ovšem našeho typu/ a intenzívně se zabývali hmotou.
Ivo Wiesner ve svém díle uvádí, že to byli právě Atlaňťané, kteří narazili na staré opuštěné základny staré civilizace třetí rasy lidstva /Shan.Sunů/ a zmocnili se technických znalostí tam uložených. Takto připraveni a vyzbrojeni poté zahájili válečnou kampaň známou jako „války démonů“ zasahující postupně všechny kontinenty a nakonec i vojenské základny Trigardů na Měsíci.
Manuskripty pocházející z tibetského kláštera Bönn-po v Nakalu, které nalezl a přeložil J. Churchward, hovoří o Suernech jako o Nagasech, kteří přišli na Zemi v dávných časech z hvězdných systémů souhvězdí nám známého pod jménem Lyra, jejichž emblémem byl drak či okřídlený had. V čínských manuskriptech je Suemie (Nagaland) neboli říše Velkého společenství Světla nazývána císařstvím Hsi Wang Mu.
Informace ze zdroje Germane, přijaté v chanellingovém centru Lyssa Royal Priest Research (Královské kněžské studijní středisko Lyssa), podle Ivo Wiesnera hovoří o tom, že rozvoj říše Velkého společenství Světla (Suernie) má bezprostřední souvislost s rasou hnědých Lyranů, která působila nejen v Nagalandu, ale i v celé Přední a Zadní Indii, Pákistánu, východní Africe, archipelagu Rutas a Sansára, ale i v oblasti Peru a pacifických souostroví. Egyptské prameny jejich říši povšechně pojmenovávají Východní říší, nebo říší Velkého Bratrství Světla.
-pokračování-