Dobrý den, pane Karpeto,

zdravím Vás po delší době, kdy jsem se na čas odmlčela, abych pracovala na rekonstrukci vlastní psychiky podle několika lekcí, kterými jsem pod Vaším vedením prošla. Práce bylo hodně, ale naštěstí nebylo větších překážek, které by mi bránily projít si úspěšně všechny čtyři lekce.

Ráda bych nejdříve nastínila historii vlastní snahy o pochopení smyslu svého života. Vesměs se mi děly zvláštní náhody a životní peripetie, které mi nedávaly smysl a já se ptala, co vlastně dělám špatně.

Proč stále nenacházím v meditacích a afirmacích, které mi radili různí duchovní guru, konečně ten vytoužený klid a životní  pohodu. Proč mi nic nepřináší ani nahlédnutí do budoucnosti prostřednictvím karet a má snaha korigovat vlastní jednání podle předpovědí tak, abych se vyhla potížím a přitáhla si do života trošku štěstí. A pořád nic!

Připadala jsem si jako ve slepé uličce. Osud si se mnou pohrával a já byla neštastná, věčně ustrašená, bez přátel i životního partnera. Do práce jsem chodila ze strachem, co se zase stane, rodina se mnou zametala jako s hadrem a ta otázka „proč zrovna já“ mě nutila k pláči a zoufalství.

Je to zhruba rok, co jsem o Velikonocích hledala opět nějakou novou odpověd na mou otázku, která se mi tou dobou honila hlavou, proč jsou tyto oslavy jara pro křestany, tak strašným svátkem? Proč si Bůh přál pro svého milovaného syna kvůli nám tak hroznou smrt?! A narazila jsem na stránky ragauian.cz. Jako první na mě vyskočil článek o Ježíšově životě a o tom jak si ho církev upravila. To bylo přesně ono! Konečně něco co mi dávalo smysl! Pročetla jsem skoro všechny rubriky a každý přečtený článek mě přesvědčoval o tom, že i já toužím jít tou „úzkou“ cestou, která vede k Bohu.

A rozhodla jsem se Vás kontaktovat s prosbou o první lekci.

Ten den jsem poprvé našla moji malou Lidušku. Bože, bylo to tak nádherné a zároveň smutné poznat, že ve mě žije celou tu dobu další bytost, kterou každý den využívám a mnohdy možná i zneužívám a nikdy jsem jí za to neřekla díky. Pomalu jsme se seznamovaly. Ze začátku tam byla velká nedůvěra a strach z její strany, že ji zase nechám na holičkách, ale já jsem to od té doby nikdy neudělala a ted´ bez toho, aniž by jsme se na všem domluvily, neudělám ani krok.

Vnímám ji jako hlas, který ke mě mluví jakoby zespoda. A možná tam byl už i před tím, než jsem Vás poznala, ale já ho neslyšela. Ted´už ji neignoruji, všechno děláme společně, jsem si Lidušky naprosto vědoma a posílám jí do bříška tolik lásky, kolik jen potřebuje. Je to každodenní práce, starat se o ni, ale líbí se mi. Výsledky jsou totiž vidět.

To byla první lekce lásky sebe samé k sobě samé. Zvládla jsem ji a chtěla jít dál. Naznačil jste, že ji také musím chránit, Lidušku, aby jí neubližovali jiní lidé a nekradli jí energii. Takže jsem zhruba po měsíci žádala o další lekci. Vztah s Liduškou byl na dobré cestě a já nechtěla, aby jí bylo jakkoli ubližováno.

Pojmenoval jste tu lekci jako ochranu před energetickým vampýrismem. Znělo to tak trochu pohádkově. Ale Vy jste mi žádné pohádky nevyprávěl, pouze fakta podložená mým vlastním poznáním toho všeho, protože jsem pochopila, že právě tyhle útoky jsem prožívala dnes a denně, mnohdy na hraně únosnosti a nikdy si s nimi nevěděla rady.

Rituál, jak vytvořit a následně udržovat ochranu svých energií mi byl velice logicky vysvětlen. Začala jsem ho praktikovat okamžitě a výsledky? Pocit bezpečí! Nic už ti, Liduško, neublíží! Já tě ochráním! Pár chapadel se snažilo, pár šípů si to k nám namířilo, ale bez úspěchu: Byla to sranda pozorovat jejich snahu a tak jsme je, ty útočníky, pokaždé odměnily alespoń vřelým úsměvem. Protože takto chráněny jsme tyhle naše dřívější nepřátele začaly milovat!

A jako bonus jste k tomu přidal mentální stahování Božího světla do vlastní aury. Víte já si to představuji jako světelný sloup, který projde skrz oblaka a spojí se s mým tělem a tak jsem poprosila Boha, jestli takto můžeme zůstat propojeni napořád. Jeden úžasný zážitek za druhým a já se Vás na konci této lekce ptala, co bude dál. Zeptal jste se zda zažívám strach z nepřijetí okolním světem a strach z lidí. Bez přemyšlení jsem řekla „ano, jak to víte?“ …a tímto začalo naše další povídání.

Společně jsme nakoukli do mé minulosti a pátrali, kdy tento problém začal. „Vy se bojíte celý život“ zaznělo z druhého konce telefonu. Byl to pro mě šok z pravdy, kterou jsem si uvědomila. Tak přišly na řadu pohádky z prenatálu pro Lidušku. Už jen ta první, kterou jste mi vyprávěl jako předlohu… tolik vlídných slov a lásky k Lidušce vyzařovalo z Vašeho hlasu, že jí už v tuto chvíli stačilo k prožívání radosti a štěstí.

Poctivě jsme si pohádky takto vyprávěly každý den, až se konečně opět narodila. A nakonec to dopadlo tak, že naplněna radostí /na rozdíl od skutečného stavu v reálu před mnoha lety/ se na ten svět drala tak razantně, že se tentokráte narodila již cestou v sanitce!!! Prostě jsme to tentokrát  ani nestihli dojet do nemocnice.

K tomu další bonus čištění emočního bazénu. Toto je asi jediná špinavá práce ve vlastním nitru. Špíny a sr*ček jsem tam měla,  jinak se to popsat nedá! Toho, co leželo na dně mého bazénu emocí, jsem se štítila. Proto jsem ze chodila proštouchnout odpadní trubku ve skafandru, ale stálo to za to! Už je pomalinku vidět na dno, špíny a hnusu ubývá, čistí se to a je mi podstatně líp. Jen tak dál, pobízím se s úsměvem.

Ted už se dostávám k poslední lekci, kterou jste nazval jako přepisování nesprávných myšlenkových vzorců. Pokoušela jsem se na tom pracovat již dříve, uklidněním se, že nic z toho co si myslím není pravda, ale Vaše rada, jak si s tím mám poradit byla mnohem lepší a hlavně – skutečně zafungovala.

Všechno musí pryč!  Na co je myšlenka, že „nejsi dost dobrá“, „nic neumíš“ atd.? Proč bych Lidušče měla takovýmito myšlenkami  ubližovat, když už jsme prošli spolu takový kus cesty?! Vysvětlil jste mi, že ty myšlenky si mám představit, jako sousedky, které nás na tohle neustále upozornují. Šly tedy bez pardonu po pár společných schůzkách s prominutím do háje. Sbohem pochybnosti, stydlivosti, nedůvěro, atd.

A další bonus v podobě materiálů ke zpracování, které jste mi poslal na e-mail, to nemělo chybu. Znám je nazpamět, ale radši je mám na viditelném místě kdykoli k přečtení, aby jsme už nikdy nezapomněly na to, jaké vlastně s Liduškou dnes už doopravdy jsme.

Na závěr Vám chci pane Karpeto upřímně poděkovat. Změn k dobrému, bylo od té doby nepočítaně a nebýt Vás, plácám se v životě jako ryba na suchu do ted´. Děkuji, že aspoň s někým si o tomhle mohu promluvit, neznám totiž nikoho, kdo jde nebo alespon chce začít s touhle cestou. Přeji si, aby tento život byl můj poslední a není to tím, že by se mi na Zemi nelíbilo. Ale když pročítám Vaše články, není se tady na co těšit. Brzy Vás budu kontaktovat s prosbou o další lekci.

Zdraví Lidka a Liduška.