Tohle je další z Kristových výroků tak, jak byl zachycen v Tomášově evangeliu, které bylo křesťanskou církví v historii dokonale potlačeno a dochovalo se pouhou náhodou /?/ v Nag Hammádí v Egyptě, kde bylo nalezeno v padesátých letech minulého století »

¹¹³ Jeho učedníci mu řekli: Kdy přijde království? (On pravil:) Nepřijde, když bude očekáváno. Neřekne se: „Hle, je tady!“, nebo: „Hle, tam!“. Vždyť království Otce je rozšířeno po celé zemi a lidé ho nevidí.

Pozor, velmi důležité! V Kristových slovech výše se k vám dostává možná nejdůležitější informace ve vašem zdejším životě tady a teď! Zkuste zbystřit pozornost a pronikněte do významu několika níže napsaných vět!

Před dvěma tisíci lety, stejně jako dnes, je to, co Kristus nazýval „královstvím božím“, vám plně k dispozici již na této Zemi. Je všude kolem vás, to království! Máte ho na dosah ruky, dnes a denně! Stejně jako tehdy! Je ale jinde, než ho hledáte, pokud ho vůbec ještě hledáte! Není ve vnějším světě, jak vás to učí všichni ti manipulátoři ve vládách, církvích, školách a nakonec v dětství a mládí i u vás doma. Je ve vás, uvnitř vás, dnes a denně okamžitě k dosažení. A vede k němu právě ona „úzká“ stezka dovnit sebe sama, na kterou musíte vyšlápnout. Sděluji vám to posté, přesto většině z vás stále a asi už napořád zbytečně. A to už nemluvím o těch, kteří na tento web nezabloudí ani náhodou. Ty se už ani nenapadne zeptat, jak jsou ponořeni do hmoty bez šance někdy pozvednout svůj zrak směrem vzhůru. Je to sice jejich právo, ale…

Onen den přijde. Nikdo /ani Kristus, a už vůbec ne vy/ nemůže vědět, kdy to bude. To ví podle Krista jen Bůh na nebesích. Abych pravdu řekl, dobře že já to samozřejmě také nevím. Člověk ve mně by asi tuhle informaci neunesl. Vím jen, že to bude za mého života. Protože právě kvůli tomu jsem tady. Abych vám ukázal, tedy těm z vás, kteří o to stojí, z toho tu jedinou jistou cestu ven. A počítejte se mnou: v říjnu tohoto roku mi bude sedmdesát let. Jak dlouho tady mohu ještě být? Ldyby to bylo na mně, tak jsem tu do sto dvaceti, Dál ani hodinu. Po stodvacítce je totiž chlap už škaredý a tak to nestojí to za to. Ale záleží to na tom, co já chci?

V rámci přípravy na tento den se dnes podívejme v rámci pozornosti, kterou věnujeme shodě materiálů na www.jeshua.cz a www.ragauian.cz, na další stať vyjadřující postoj Matky Země k člověku a jeho bytí zde na Zemi. A v komentářích si opět více připomeňme shodu těchto postojů s praktickou realizací „úzké“ cersty k Bohu a ke štěstí v provedení, které vám nabízím.

Takže nechme k vám opět perem Pamely Kribbe v překladu Denisy Vaňkové hovořit Matku Zemi:

---

Drahé lidské dítě,

Hovořím k tobě Já, Země. Jsem tvojí matkou a držím tě ve svém klíně po celý tvůj život. Jsi mnou ochraňováno, i když si to neuvědomuješ a jsi příliš zaneprázdněné a uchvácené svými každodenními záležitostmi. Držím tě a zvu tě, aby ses se mnou spojilo, neboť si přeji probudit tvoji paměť a něco ti připomenout. Je to něco starého a drahocenného, jenž se zdá být v moderním světě zapomenuto. Je to o přirozeném bezpečí bytí na Zemi.

Aby sis připomnělo přirozené bezpečí bytí, stačí se podívat na přírodu kolem sebe. Pozoruj roční období, jak sama od sebe přichází a odchází, pozoruj rostliny a zvířata, jak žijí svůj každodenní život, naslouchej šelestění větru nebo bublání vody. Takto si snadno připomeneš, že nejdůležitější věci v životě se dějí automaticky jako důsledek toho, že příroda plyne svým tempem. Příroda je všude kolem a stejně tak v tobě, protože máš také svoji přirozenost a ta je součástí přírody jako celku.

Zvláště na západě jste se příliš zaměřili na žití z hlavy a zapomněli na to, že jste přírodní bytosti stejně jako rostliny a zvířata. Podívejte se na zvířata, jak se přirozeně vzdávají životu. Nemohou konat jinak. Znají emoce jako strach a vzdor, ale nemohou se životu bránit tolik jako lidé. Lidské bytosti mohou nadměrným přemýšlením vytvářet klec pro svoji vlastní přirozenost a to po chvíli způsobí problémy. Život nemůže být organizován a kontrolován lidským myšlením. Prvotní síly přírody jsou ohromnější než to. Dříve či později to zjistíte. Nastane chvíle, ve které se budete muset vzdát přírodě.

Pozn.: žijete z hlavy, připomíná vám Matka Země…zapomínáte, že kromě „řeči hlavy“ /myšlení/, kterou si přináší váš duch od Boha Otce, máte v sobě i „řeč srdce“ /city, cítění/, kterou vás vybavila právě vaše Matka Země… v meditacích se mnozí pokoušíte si tam nahoře vyprosit boží milost a doufáte, že to Bůh ocení a rezervuje vám tam nahoře slušný flek… nechcete pochopit, že mají ohledně vás s Matkou Zemí střídavou péči, a že pokud jste v těle, je na ní, aby se o vás starala… a když místo přijetí její péče meditujete směrem k Bohu Otci a hážete na ni a na její dar – tedy tělo – hazky zvysoka bobek, nedivte se, že třeba dostanete po tlamičce… prvotní síly přírody jsou opravdu mocné… dříve nebo později ve stresu z psychických energetických bloků vašeho přebujelého myšlení a nulového zájmu o své tělo, produkt matky Země, to slíznete i s úroky… vaše podělaná psyché ovlivní vaši sómu natolik, že se nestačíte divit, co to na vás padá… 

Často takové chvíle dosahujete prostřednictvím krize, situace, kdy uvíznete a která od vás žádá, abyste se zbavili kontroly, neboť již nemůžete ovládat věci uvnitř nebo okolo sebe. Zbavení se kontroly bolí a může to být boj. Přesto vás přivede domů. Myslíte si, že jste ztraceni a topíte se v chaosu, ale ve skutečnosti se přibližujete přirozenému bezpečí samotného Bytí. Život vás drží a miluje. Krize se často zdají být kruté a nespravedlivé, ale ve skutečnosti uvnitř vždy nesou přírodní, či chcete-li Božské pozvání, které praví: „vrať se domů, vrať se zpět ke mně“. Uvnitř krizí je vedoucí ruka, která se snaží vás podpořit a ukázat vám cestu.

Vy všichni, co tohle čtete, jste na vnitřní cestě k celistvosti a k naplnění sebe sama. Usilujete o to, abyste přivedli svou duši k životu v lidském těle z masa a kostí. Na této cestě procházíte různými fázemi. Duše se ztělesňuje – či sestupuje do – těla v různých stupních. Když vaše vnitřní cesta teprve začala, pravděpodobně se s ní budete seznamovat prostřednictvím své hlavy. Například, můžete být přitahováni k jistým knihám či lidem, kteří vnáší zcela jiné světlo na myšlenky a hodnoty, které jste vždy braly za samozřejmost. Můžete být otřeseni jejich novými myšlenkami a přesto podivně přitahováni. Bude vás fascinovat číst a slyšet o tom více. Propustíte některé z nejstrnulejších struktur myšlení a otevřete se něčemu novému. Čtení a mluvení s jinak smýšlejícími lidmi může být v tomto procesu užitečným podnětem. Takto začíná vnitřní cesta mnohých. Hltáte spirituální knihy jako sušenky. Uvnitř vás se chce něco probudit a změnit a to se nejdříve projeví jako potřeba po novém způsobu myšlení.

Pozn.: nahlédněme znovu ještě trochu hlouběji do alchymie lidského nitra… lidské tělo v dětství má k dispozici brzlík… brzlík je dvoulaločná žláza, která je plně vyvinuta někdy kolem druhého roku dítěte a později se zmenšuje… a lékařská věda nás informuje o tom, že v dospělosti ztrácí své funkce, které přejímají jiné orgány a brzlík jako takový se mění a je nahrazován vazivem a tukem… tolik o brzlíku vědí materialisté v bílých pláštích… brzlík však z hlediska duše v dětství je oknem malého človíčka do vyšších světů… působí, že děti běžně vnímají duchovní i jemnohmotné bytosti a útvary ve svém okolí a jsou s nimi ve spojení… s dospíváním spolu s poklesem činnosti brzlíku obvykle prostor pro ono okno vnímání duchovního a jemnohmotného světa mizí a člověk se zcela ponořuje do hmoty… brzlík však u lidí duchovně vyspělých z předchozích inkarnací neztrácí svůj duchovní význam ani po ztrátě své fyzické funkce… Matka Země vám předpovídá, že když vaše vnitřní cesta teprve začíná, pravděpodobně se s ní budete seznamovat prostřednictvím své hlavy… duchovní děj v lidském těle probíhá takto: touha člověka začíná tím, že jste přitahováni na úrovni myšlení k informacím duchovního typu… touha po Světle, která se ve vás v dospělosti po absolvování onoho kolečka plného ponoření se do hmoty v mládí probouzí, vede k nové aktivaci funkce brzlíku v těle takto disponovaného člověka… brzík začíná produkovat něco, co by se nejlépe dalo nazvat „hormonem“ světla… a produkuje tento „hormon“ do velkého krevního oběhu oběhu… „hormon“ sice proudí i tepnami směrem k dolní polovině těla, ale tam je zachytáván játry a slezinou jako látka tělu cizí a nepřátelská.. volně tedy proudí pouze tepnami zásobujícími mozek a právě tento „hormon“ stojí za tím, o čem píše Matka Země takto: /cituji, viz výše/:  „můžete být přitahováni k jistým knihám či lidem, kteří vnáší zcela jiné světlo na myšlenky a hodnoty, které jste vždy braly za samozřejmost. Můžete být otřeseni jejich novými myšlenkami a přesto podivně přitahováni. Bude vás fascinovat číst a slyšet o tom více. Propustíte některé z nejstrnulejších struktur myšlení a otevřete se něčemu novému. Čtení a mluvení s jinak smýšlejícími lidmi může být v tomto procesu užitečným podnětem. Takto začíná vnitřní cesta mnohých. Hltáte spirituální knihy jako sušenky. Uvnitř vás se chce něco probudit a změnit a to se nejdříve projeví jako potřeba po novém způsobu myšlení.

Po nějakém čase začnete toužit po něčem větším. Začnete přemýšlet: dobře, chápu, o čem se v těch knihách hovoří, ale jak to všechno aplikuji na svůj vlastní život? Jak tyto vědomosti zrealizuji a jak je doopravdy převedu do svých pocitů a činů na Zemi? Tato otázka vás může pronásledovat a dohnat k zoufalství, ale nemůžete život nutit. Přesto dojde k jistému okamžiku, kdy se ve vašem životě něco stane a pomůže vám učinit průlom od hlavy k srdci. Často je to nějaký druh krize. Mohou se odehrát změny v zaměstnání, vztazích, zdraví nebo může dojít ke ztrátě milované osoby. Ať je to cokoli, v jisté chvíli ve vás vyvstanou pocity, které jsou tak intenzivní, že nemohou být ignorovány. Musíte je připustit a dovolit transformaci, aby se odehrála. To je tehdy, když se vaše duše inkarnuje hlouběji do vašeho srdce.

Nejdříve duše sestoupila do vaší hlavy, inspirovala vás, abyste přijali nové myšlenky skrze knihy, rozhovory, atd. Pak duše klepe na dveře na hlubší úrovni, úrovni pocitové. Seznámíte se s vrstvami emocí, které jste předtím neznali. Krize tohle podnítí; může přinutit staré emoce z dětství, aby přišly na povrch, možná i vzpomínky z dřívějších životů. Budete tyto vrstvy emocí zkoumat a tak se střed vašeho srdce otevře. Vaše duše se inkarnuje ještě hlouběji, naplňujíc srdeční čakru svou energií.

Transformace, která se v této fázi odehrává, může dát vzniknout několika komplikacím. Začnete se dívat na svět jinými očima a vaše vztahy s druhými se změní stejně tak. Hluboko uvnitř se probouzí vědomí jednoty. Vědomí jednoty znamená, že si uvědomujete, že všichni z nás, lidé, zvířata, rostliny, příroda jsme vzájemně spojeni božskou silou, že jsme provázáni a všichni jsme si zrcadlem. Toto uvědomění může být silné a pro mnohé z vás může průlom z hlavy do srdce způsobovat ohromnou vnitřní citlivost. Tato vysoká citlivost může vytvářet nerovnováhu. Hranice s druhými se zastřou, můžete přijímat emocionální záležitosti druhých lidí nevěda, jak je propustit a vaše nálady se mohou pohybovat od velmi krásných k velmi nízkým. Průlom od hlavy k srdci, i když mocný a podstatný, přesto není poslední fází v inkarnaci duše. Duše chce sestoupit ještě hlouběji, do břicha.

Když duše sestoupila na úroveň vašeho srdce, částečně jste se probudili. Jste si vědomi svých pocitů, odvážíte se pohledět na své emoce, jste připraveni jít dovnitř a čelit vnitřním zraněním. Stejně tak se však cítíte oslabeni svoji vysokou citlivostí a labilitou, která díky tomu nastává. Protože je vaše srdce plné pocitů, ztrácíte chvíle uzemnění, a to může být těžké. To se děje mnohým z vás. Když se srdeční centrum radikálně otevře, vaše citlivost se vám může zdát přespříliš a vy se můžete chtít stáhnout ze světa. Nebudete se již vyjadřovat tvořivě, neboť toho bude příliš a bude to příliš silné. Tohle může způsobit, že se budete cítit úzkostlivě a na dně.

Pozn.: prostě vám jednoho krásného dne přestane stačit znát a vědět /hlavou, na úrovni myšlení/, jak to může být krásné, když člověk tím duchovnem žije… a začnete postupně toužit tím Světlem, o kterém zatím pouze hlavou něco málo víte /máte to naštudováno/, také naplnit svůj život… vaše hlava, to je myšlení, záležitost vašeho ducha… srdce však, byť je sídlem vaší božské jiskry, patří k tělu, tělu řízenému vaším malým „já“, egem… a touha, to je emoce… emoce, o níž Matka Země říká, že může být natolik silná, že pro mnohé z vás může tento průlom z hlavy do srdce způsobovat ohromnou vnitřní citlivost a vaše nálady se mohou pohybovat od velmi krásných k velmi nízkým… je to emoce vašeho ega, které neví, zda se má radovat nebo se bát toho, co se ve vaší společné duši děje… pokud tato fáze se prodlužuje a vám se nedaří pokračovat, zažíváte obvykle to, co psychologové označují jako „stav vyhoření“… 

Odpověď na tento problém není jít zpět do hlavy. Odpověď je ve vašem břiše. Jste připraveni pro další krok v inkarnačním procesu duše: v přeměně od srdce k břichu. Duše chce proudit ještě hlouběji do vašeho těla. Uprostřed vašeho břicha je místo či bod ticha. Nyní, jak o tom mluvím, běžte do tohoto bodu svým vědomím. V tomto prostoru neexistuje jazyk, žádné myšlení, žádné koncepty. Můžete slyšet šelest větru nebo zvuk vln. Tyto zvuky vám mohou pomoci uvědomit si ticho, které je uvnitř tohoto centra.

Pozn.: skutečně žít duchovnem znamená ho prožívat citem svého srdce… a to se nikdy nepodaří pořádně a naplno nikomu, kdo nenajde své malé „já“ a nedá mu svou bezpodmínečnou lásku… protože je to právě tato láska, která vaše malé „já“, onu vnitřní ženu starající se ve vás o tělesné pochody, přesvědčí o tom, že onen „hormon“ z brzlíku jí není nebezpečný… a naopak, že prožívat lásku svého ducha a sama ho milovat je nádherné… a stáhne jako ten, kdo řídí pochody v těle, blokaci jater a sleziny a propustí „hormon“ do celého krevního oběhu… a je to… od této chvíle je váš vnitřní muž a vaše vnitřní žena na cestě konečné transformace ke znovuzrození v duchu…

Na této úrovni se stává vaše vědění a cítění instinktivní, anebo se dá říci, druhou přirozeností. Neexistuje zde potřeba myslet nebo dokonce cítit. Je přítomno hluboké vědění, z kterého jednáte, a život skrze vás proudí snadno. Vaše duše se vám pak stává přirozenou, sestupuje na úroveň instinktivního vědomí. To vám dává rovnováhu, kterou potřebujete! Můžete zůstat ve středu a klidní uprostřed náročného a neklidného prostředí. Vaše pocitové centrum (vaše srdce) se chce spojit s vaším břichem, abyste se skutečně zakotvili a cítili se na Zemi bezpečně.

Pojďme nyní navštívit toto místo ve vašem břiše. Věřte, že tam je. Řekněte své duši, že je zde vítána. Dovolte své duši proudit z vaší hlavy, kde inspiruje vaše myšlení, ke svému srdci, kde vyzařuje lásku a laskavost k vašemu břichu, kde vám dává víru, sebeúctu a hluboké vnitřní vědění, že jste tím, kým jste a že jste skvělí takoví, jací jste. Pociťte, jak se vám otevírá břicho. Vnímejte, jak zlaté světlo vaší duše stéká k vaší kořenové čakře a spojuje se se mnou, se Zemí. Běžte hluboko dovnitř. Buďte centrem ticha a vězte, že odtud vaše vysoká citlivost bude vyvážena mírem a tichem. V tomto rovnovážném stavu, poznáte, jak stanovit kolem svých pocitů hranice. Poznáte, kdy se otevřít a kdy udržovat odstup a zůstat při sobě. Určujete, kdy říci „ano“ a kdy říci „ne“, kdy se spojit a kdy propustit. Klíč je ve vašem břiše.

Pozn.: ano, zde je vám k dispozici vaše živoucí bytí, vaše ženské energie, protiváha a  doplnění vašich myšlenkových pochodů…vaše myšlenky utichají a vy prostě nádherně jste… jako duch, muž, spočinete v náručí své ženy /těla/ a je vám skvěle /nakonec, vezměte to podle příkladu z hmotného světa: kde je vám líp než v partnerově či partnerčině náruči?/… dostane se vám, toho, po čem jste vždy marně toužili: tenhle stav vám dává víru, sebeúctu a hluboké vnitřní vědění, že jste tím, kým jste a že jste skvělí takoví, jací jste… tedy potvrzení toho, co jste vždy čekali zvenčí od lidí kolem vás a čeho se vám nikdy nedostalo… a pochopíte, jak je to jednoduché být šťastni, když milujete sami sebe onou Kristovou bezpodmínečnou láskou… a dnes a denně se nepřetanete divit, jak jste mohli dříve žít jinak, bez onoho vnitřního souladu svých mužských a ženských energií, bez onoho ponoření se do míst klidu uprostřed břicha, jak o tom mluví vaše Matka Země…  

Abyste se spojili s tímto centrem, navrhuji vám představit si zvíře, které znázorňuje vnitřní sílu sídlící ve vašem břiše. Vezměte první zvíře, které vám přijde na mysl. Pamatujte, zvířata jsou velmi spontánní stvoření, která žijí na základě svých instinktů, svých přirozených reflexů. Toto zvíře odráží vaše instinktivní vnitřní vědění. Už existuje. Čeká na vás. Nemusíte ho vytvářet, potřebujete ho jen vidět a rozpoznat. Pozvěte toto zvíře blíže, pozdravte ho a podívejte se mu do očí. Nyní se zeptejte, zda pro vás má nějakou zprávu, která vám pomůže sestoupit hlouběji do svého břicha.

Nechte zvíře mluvit. Zvíře ztělesňuje instinktivní moudrost a tuto moudrost můžete přijmout, protože máte hlavu a srdce. Můžete cítit a vyslovovat tuto moudrost. To je krása kooperace hlavy, srdce a břicha. Ani jedno z nich není lepší či vyšší než druhé. Spíše je to jejich vyvážená kooperace, která vás činí celistvé a úplné. Vaše hlava vám může dát mnoho potěšení. Myšlení může být užitečné a zábavné. Dává vám možnost komunikovat s druhými prostřednictvím společného jazyka. Srdce nabízí možnost prožívat radost a celou škálu pocitů, kterou lidský život zahrnuje. Je to překrásný dar. Břicho vám dává základ, vaše Já, pokud se to tak dá říci. Umožňuje vám být skutečně sami sebou, pevní a zakořenění, stanovujícími si vlastní hranice a používající svoji pronikavost. Z tohoto základu se může stát souhra mezi srdcem a hlavou radostnou hrou. Pakliže jsou tyto tři vrstvy v souladu, cítíte celek a život na zemi stojí za to. Může být plný inspirace, lásky a štěstí. Můžete se odevzdat tomu, co vámi hýbe a co vás inspiruje, zatímco neztrácíte svoji základnu, svůj vnitřní bod ticha. Můžete zůstat nablízku sami sobě a zároveň svobodně dávat a přijímat, co život nabízí.

Pozn.: ano, a jsme u toho… Vaše Matka mluví o zvířátku… mluví tedy právě o tom pejskovi, kterého vám představuji ve vaší kuchyni na lekcích lásky k sobě a kterého se učíte milovat… a to další nebudu opakovat, je to naprosto přesně řečeno, matka Země prostě umí!!! jen jsem to pro vás barevně odlišil… přečtěte si to ještě jednou v onom odstavci výše…

Všechny vás zdravím. Moje láska a soucit jsou vám vždy nablízku. Hraji tuhle hru společně s vámi a jsem její součástí. Jste překrásné a drahocenné lidské bytosti. Mějte víru v krásu a sílu nástrojů, které jsou vám dostupné, nástrojů myšlení, cítění a bytí.

Miluji vás. Vaše Země.

Zdroj: Pamela Kribbe 2009
www.jeshua.net

Překlad: Denisa Vaňková
www.jeshua.cz