Dobrý den, pane Karpeto,
děkuji za Váš čas minulý týden. Jak jsme se domlouvali, píši, co se dělo s mým strachem z mimozemšťanů po absolvování lekce u Vás. Email k celkovému svému vývoji se pokusím napsat v dohledné době.
Pracovali jsme postupně v jednotlivých lekcích na rekonstrukci mé psychiky. Šlo to dobře, stále k lepšímu, přetrvával však jeden obtížný problém. a to můj strach z mimozemšťanů, který mne neopouštěl a zejména v noci měl občas tendenci se stávat panickým. Tenhle strach se táhl od dětství a pokud se mi v paměti matně něco vybavovalo, snad jsem byl přítomen únosu svého mladšího bratra mimozemšťany z uzavřeného pokoje v noci, nebo jsme snad byli uneseni oba?
V každém případě strach tu byl a ani láska k sobě a uklidňování mého ega duchem, ani klasická bariéra proti energetickým vampýrům nepomáhala. Nepomohlo ani klasické přemazání strachu obvyklou metodou změny průběhu děje v okamžilu vzniku onoho strachu. Vy jste velmi vážil danou situaci, než jste se definitivně rozhodl. Pravděpodobně má k energiím vaší aury přístup démonská energie některé mimozemské bytosti. Ono mezi slovo démon a temný mimozemšťan si můžete prakticky položit rovnítko, řekl jste. Budeme se na to muset podívat, zněl váš závěr.
Podle vašeho vhledu do situace se mohlo jednat o nějaký druh čipu instalovaný tehdy v dětství v mém těle, který po uvedení do aktivního stavu démonem tento strach spouštěl. A to dělal onen démon vždy tehdy, když prostě onu moji vysoce negativní energii strachu potřeboval. Informoval jste mne také, že tyhle bytosti temných sfér se živí našimi negativními emocemi tak, jako si my dáváme baštu v závodní jídelně. Za předpokladu existence onoho úpisu /něco jako ovladač onoho čipu/ je pro jeho působení moje bariéra pro něj prostupná a on si s mými emocionálními energiemi i skrze klasickou bariéru proti lidským energetickým vampýrům může pohrávat, jak chce. Je to prostě jiná liga. Nikoli pozemská, ale vesmírná liga.
Jen připomenu, co se událo. Vydali jsme se za ním, za tím démonem, do nepříliš přitažlivých oblastí astrálu a navštívili ho v něčem, co mi připadalo jako jeho firemní kancelář. Nebyl to žádný lumen, ten démon, vypadal děsně, lezl po zdi jako veliká ještěrka a když slezl, snažil se dost pouštět hrůzu. Bylo zajímavé, že já byl naprosto klidný, přesně, jak jste říkal. Vaše přítomnost mu viditelně bránila v pokusu o přímé násilí na mé osobě a mně dodávala absolutní klid a jistotu. Když jste ho vyzval, aby nám odevzdal onen symbolický úpis, který ho opravňoval k přístupu k energiím mého emocionálního těla, nechtěl ho vydat a dost vyváděl. Vás, a kupodivu i mne, to nechalo absolutně v klidu.
Démon zuřil, váhal, váhal, ale nakonec se rozhodl přece jen onen úpis vydat. Zřejmě jím zatřáslo to, když jste mu sdělil, že pokud ho nevydá dobrovolně, požádáte pro mne o boží milost a že určitě nebude rád, když mu tady ten kutloch prosvítí božské světlo. Zdá se, že ho tyhle bytosti v lásce vůbec nemají, to božské světlo. Přijal jsem od něj onen úpis a na vaši výzvu ho zapálil nad něčím, co připomínalo umyvadlo. V poslední chvíli se ten krasavec z podsvětí pokusil urvat mi aspoň kousek úpisu z ruky a skutečně se mu to podařilo. Ale já jsem se v tu chvíli cítil najednou silný jak silnice – že můžu přemoct všechny démony světa! Tak jsem byl nekompromisní a on mi ten kousek nakonec, ač velmi nerad, vrátil. Zčernalou hmotu úpisu po spálení jsem pak rozemlel v ruce a spláchl do onoho umyvadla.
Když tak na to vzpomínám, byla to zřejmě vaše přítomnost, která mne zcela zbavila strachu, že jsem to vše zvládl udělat. Když jsme odcházeli, krčil se ten brácha démon v koutě, zuřivostí bez sebe a bylo mu zřejmě pěkně mizerně.
Po návratu do naší reality a po skončení oné lekce jsem s napětím očekával večer, kdy se pravidelně onen strach z mimozemšťanů dostavoval. Byla to zvědavost, ale byl v tom i stín obav, co se stane. Zpočátku se nic nedělo, normálně jsem usnul. V noci jsem se probudil asi tak ve 2 hodiny. Měl jsem úplně strnulou ruku, i když jsem na ní neležel. Kontroloval jsem okolí, Péťa /moje holčičí půlka v tom bříšku/ se trochu bála, ale né moc.
Cítil jsem jakoby démonovu přítomnost poblíž a nebylo to příjemné. Ale rychle jsem si zopakoval a naplno uvědomil fakta o našem setkání s démonem v tom jeho kanclu i to, co se tam stalo a řekl jsem mu, že ať toho vyčihování tam někde ve tmě nechá, že na mě stejně už nemůže. A jasně jsem si uvědomoval svoji ochranu, která tentokrát byla naprosto pevná a pro démona neproniknutelná na rozdíl od minulosti.
A také jsem si uvědomil, že dříve se ke mne přikrádal vždy zezadu a pak na mne skočil. Tentokrát to o to po chvíli taky pokusil, ale moje bariéra ho odrazila. Cítil jsem se najednou opět velmi silný, jako když jsme ho navštívili v jeho sféře bytí. Uklidnil jsem Péťu, požádal o pomoc Boha Otce a ten mi dal do rukou takovou hůl, která při bouchnutí o zem vyslala světelnou energii do okolí. A bylo jasné, že tu hůl vydávající světlo ten démon opravdu nemusí. A já jsem mu jasně řekl, že je konec a jestli mně nepřestane srát, tak mu ukážu! A ať okamžitě vypadne a už se neukazuje. Hajzlík si přivedl i nějaké kamarády, tak jsem trochu zabouchal holí o zem a bylo hotovo. Všichni šli k čertu.
Další noc jsem čekal a nic. Až asi za dva dny, jsem se v noci probudil a cítil jsem, že kolem někdo šmíruje. Ale jen jsem si uvědomil, že už nejsem pod jeho mocí, svoji ochranu jsem si ani nemusel připomínat, protože jsem opět jasně cítil, jak jsem chráněn a silný se jemu nebo jim postavit. Démoni, pokud to byli oni, se tentokrát ani neodvážili přiblížit. Schoval jsem Péťu do sebe a v klidu usnul. Od té doby už nic. Je klid. Občas v noci zkoumám okolí, ale je to v pohodě. Sem tam se něco přiblíží, ale to je spíše jakoby náhodou něco letělo kolem. Nicméně zůstávám raději připraven
Jen tak na okraj: jak jsme se připravovali na vstup do kanceláře démona a vy jste mi říkal, ať v duchu požádám Boha, Stvořitele nebo Otce (ať už ho nazývám jakkoliv) o pomoc, tak při vyslovení slova Otce jsem si nějak víc uvědomil, že je to skutečně můj otec, tedy ten, kdo mě stvořil. To jsem doposud tak jasně nevnímal.
Moc Vám za všechnu Vaši obrovskou pomoc na mé cestě děkuji! Jste skvělý! Doufám, že se v tomto životě ještě odhodlám Vás navštívit.
Teď se těším, co dalšího přijde.
Mějte se fajn,
JH
Při čtení tohoto příběhu se mi vybavila pohádka z dětství „Hrátky s čertem“ https://www.csfd.cz/film/6290-hratky-s-certem/prehled/ kde na konci pohádky vchází anděl do pekla a říká něco jako „Jestli mi nevydáte Martina, tak sem vtrhne nebeská jízda“.
Je krásné, jak nám pohádky dávají návody na práci na sobě sama.
lidová moudrost, která se táhne staletími v obdobných pohádkových příbězích, bývá dnes už mnohdy zapomenuta… díky za vaši poznámku na toto téma… stejně tak, ale mnohem horší pro lidstvo a naprostou většinu z nás je fakt, že jsme už zapomněli, proč říkáme například, že bychom měli mít rádi sami sebe… a už neslyšíme a nevnímáme, že v řeči zděděné od předků slyšíme něco o tom, že ten nějaký „sám“ v nás by měl mít rád v sobě /tedy opět v nás/ toho „sebe“… že prostě jsme dva v jednom, kteří by podle se Krista /kterého nám křesťané k nepoznání zku*vili ve svém křesťanství/ měli díky našemu vlastnímu úsilí stát jen jedním /tedy dvěma jdoucími ruku v ruce stejným směrem/… jsme dvě samostané bytosti v jednom těle, jak nás kdysi stvořili bohové z vesmíru ke „svému obrazu“ vložením schopnosti ducha myslet do původního pozemského zvířecího člověka lovícího mamuty s jeho pudy a instinkty… jsme spojením duchovního a zvířecího člověka, každý individuálně v přesně v mnoha inkarnacích díky vlastní práci na sobě mamixovaném podílu zvířecího ega a láskyplného ducha… žádný Kristus si pro nás nikdy nepřijde… zeptejte se pana faráře, až vám na to téma bude kázat, jestli náhodou nezná i tu o Budulínkovi… to my máme v sobě kousíček Satana /své vědomí ega v břiše a jeho sobectví a kousíček Boha, božskou jiskru v srdci a jeho lásku a je jen a jen naší věcí, abychom láskou prosvětlili své sobectví a učinili se tak způsobilými ke znovuzrození v duchu… jsme tu každý sám za sebe a tohle můžeme udělat i tehdy /nebo právě proto/, že svět kolem nás směřuje do pekel… jedině tudy totiž pro ty, kdo to dokáží, vede z té cesty do pekel odbočka ven směrem vzhůru… pojďte po ní jste tu sami za sebe a tohle byste měli udělat… nechte ostatní jejich svobodné vůli… i oni jsou božími dětmi a tuto možnost mají… pokud si ji nezvolí, jejich věc a jejich plné právo… i vy i oni dostanou, co si zaslouží…
ještě poznámečku: netuším, jak dlouho ještě mi dovolí dnešní Satanovi poskoci na tomhle webu pro vás tyhle věci psát… a taky tuším, že jim to co nevidět nějaká vyšší síla vrátí i s úroky… proto se rozhodujte rychle, nebo se už nerozhodnete vůbec… to, co přichází, padne na všechny… tohle rozhodně není poplašná zpráva… to je predikce, předpověď, něco jako předpověď počasí na příští dny pro lidstvo ve velkém…
Ďakujem za všetky články aj skvelú prácu..pán Karpeta..pred niekoľkými mesiacmi som aj ja prešla Vašou školou a odvtedy sa nám żije ľahšie s mojou Ivetkou…veľa som pochopila a vďaka za cestu(,úzku,)na ktorú ste ma nasmeroval…stále pracujeme na sebe a spomíname na Vás…s láskou..prajem Vám veľa zdravia a čo najviac takých ľudí ktorí si zaslúžia Vašu pomoc….s pozdravom a zo srdca…Iveta zo slovenska
děkuji za pozdrav… je skvělé, že si ve vás Ivetky rozumí… blahopřeji… hodně krásných dní do konce roku vám přeji…
S vědomím nejdál dojdeš 😉