Vše nasvědčuje tomu, že náš Věk a naše doba nazrává pro Definitivní řešení. Vám, čtenářům ragauian.cz, jistě nemusím blíže vysvětlovat, jaká doba nazrává a o jaké Definitivní řešení se jedná. Soustřeďme se raději na to podstatné, co by nyní mělo zaznít.

Jakýmsi spouštěčem mého rozhodnutí napsat tuto sérii textů byla zdánlivá maličkost. V minulých dnech naše redakce dostala pod článkem s názvem „Vznik Nového Zákona: Tomášovo evangelium je písmo maximálně autentické a je nejblíže originální Kristově nauce! Kým byl pisatel Tomášova evangelia? Můžeme mu věřit?“ reakci od přispěvatele, který se představil jako Jirka.

• http://www.ragauian.cz/vznik-noveho-zakona-kym-byl-pisatel-tomasova-evangelia-muzeme-mu-verit/#comment-2276

Pan Jirka podle svých vlastních slov „pouze tak trochu zabloudil“ na náš web a měl potřebu se k tomu málu, co /jak sám píše/ pouze přelétl, ze své pozice křesťana vyjádřit. Učinil tak kultivovaně, s entuziasmem pravděpodobně mu vlastním. Podle svých vět je věřícím křesťanem, který již zpřetrhal vztahy s oficiální církví z důvodů jejích prokazatelných pochybení a soustřeďuje se na víru v Krista a jeho poslání na tomto světě tak, jak ho osobně on vnímá.

Zdá se, že podle těch pár napsaných řádek rozhodně nijak netrpí ve svém nitru pochybnostmi a je připraven nás podle něj marně hledající o správné cestě ke znovuzrození v duchu a roli bohočlověka jménem Ježíš Kristus na ní aspoň trochu poučit a naznačit nám, kde děláme chybu.

Po reakcích nás v redakci poté zřejmě pochopil, že házet /promiňte mi ten výraz/ perly „sviním“ našeho typu je zbytečná ztráta času a zdá se, že v polemice nemíní pokračovat a našimi argumenty se zabývat nehodlá…

Pravděpodobně jsem k tomu přispěl nejvíce i já sám zřetelně projevenou neochotou rozvíjet diskusi na téma, kterému se věnuji již tři desetiletí, s člověkem, který ač údajně osvobozen od zátěže církevních dogmat, se nás podle mého pohledu právě těmito dogmaty pokusil přesvědčit o něčem, co vybaveni všemi těmi argumenty zde na webu shromážděnými naprosto nemůžeme přijmout.

Diskuse tedy byla sice zajímavá, ale krátká a můžete se s ní, pokud máte zájem, seznámit  v originále pod oním článkem:

Vznik Nového Zákona: Tomášovo evangelium je písmo maximálně autentické a je nejblíže originální Kristově nauce! Kým byl pisatel Tomášova evangelia? Můžeme mu věřit?

Já ale využívám této příležitosti, abych pro vás /s odkazem na předmět této diskuse/ zásadním způsobem zpracoval podklady k poznání, které je skryto právě v textu tolik diskutovaného Tomášova evangelia, a k jeho přínosu pro člověka současnosti.

Přestože je mým zvykem ponechávat ty, kteří jdou mimo mnou doporučenou Kristovu „úzkou stezku“ k Bohu, jejich vlastnímu osudu a reaguji pouze na ty, kteří dozrají k poznání, že jedině práce na sobě samém je cestou k osobnímu štěstí a povznesení vlastní duše ke znovuzrození v duchu, chci pro tentokrát učinit výjimku.

A v rámci této výjimky chci oslovit opět i všechny ty, kteří uvázli na pozicích „víry“ bez důrazu na skutečné poznání a svojí stagnaci vydávají za přednost.

Jejich postoj by se dal velmi dobře vyjádřit Kristovými slovy o tom, že /cituji/ „jsou slepí ve svém srdci a nevidí, že přišli na svět prázdní a hledají zase, jak by prázdní vyšli ze světa“. A řečeno tamtéž Kristem, činí tak proto, že /cituji/ „ještě nevystřízlivěli z iluzí tohoto světa a jsou stále ještě tímto světem opilí“. A spolu s nimi chci oslovit i vás, kteří již mnohé víte, i ty ostatní, u nichž je stále případně byť jen malá šance, že /cituji/ „setřesou své víno a budou činit pokání“.

Tak totiž zní Kristův výrok v bodě 28 Tomášova evangelia nalezeného v Nag Hammádí v padesátých letech minulého století. Tedy jeden z výroků textu evangelia uschovaného po dobu dvou tisíc let v amforách v egyptské poušti a proto textu nijak nedotčeného běžnou církevní praxí upravovat tyto staré zdroje poznání po staletí při příležitosti jejich ručního opisování v klášterech. A upravovány byly zásadně za dohledu špiček církevní hierarchie — a ne k většímu pochopení Kristových slov, nýbrž právě proto, aby Kristův odkaz co nejlépe zamlžily a využily v zájmu svých mocenských ambicí.

Kristus netrpěl na kříži, nýbrž při pohledu na lidskou nevědomost

A tato konfrontace tzv. apokryfního Tomášova evangelia a v bibli dostupných tzv. „kanonických“ evangelií bude i předmětem řádek a odstavců tohoto textu. Jako jakousi ochutnávku toho všeho, čím se budeme dále zabývat, si řekněme, že výše v úryvcích citovaný text z Tomášova evangelia zní v plném znění takto:

Ježíš řekl: Stál jsem uprostřed světa a zjevil jsem se jim v těle a našel jsem všechny opilé. Nenašel jsem mezi nimi jediného žíznivého a moje duše pocítila bolest nad lidskými syny, že jsou slepí ve svém srdci a nevidí, že přišli na svět prázdní a hledají zase, jak by prázdní vyšli ze světa. Ale teď jsou opilí. Až setřesou své víno, budou činit pokání. /Tomáš 28/

A tento původní Kristův výrok z období prokazatelně před dvěma tisíci lety se po staletích cenzorského úsilí katolické církve při úpravách biblických textů objevuje již pouze v Janově evangeliu a to v podobě naprosto nekompatibilní s původním Kristovým výrokem, jak je zachycen výše.

Například v Bibli jednadvacátého století je k dispozici podle specialistů týmů kolem emeritního profesora Dr. Jamese M. Robinsona, bývalého ředitele Institutu pro antiku a křesťanství (Institute for Antiquity and Christianity, IAC) při univerzitě v kalifornském Claremontu a organizátora expedice v Nag Hammádí, již jen jediná věta odkazující na tento původní Kristův výrok, a to v Janově evangeliu ve znění:

Poslední den, velký den svátku, Ježíš stál, zvolal a řekl: Jestliže je někdo žíznivý, ať přijde ke mně a pije. /Jan 7,37/

Zbytek utek a pravý význam textu, jak ho máte před sebou v podání původního Tomášova evangelia výše, je z biblického podání Janova evangelia rozostřen a vymazán. Jistě nemusím tuto situaci nijak dále komentovat, vše je jasné.

A protože poukaz na jedinečnost a neměnnost textů bible jako slova božího /či psaného přímo Bohem/ jsou častým argumentem věřících, pokusím se tento mýtus rozbít poukazem na fakta vyplývající ze srovnání Tomášova evangelia a tzv. kanonických evangelií na straně jedné a ze srovnání samotných těchto kanonických evangelií mezi sebou v bibli na straně druhé.

Budu tak reagovat i na věty pana Jiřího z oné výše zmiňované diskuse, kdy píše v reakci na odpověď ME ve svém příspěvku /cituji/: „Pokud věříš ve všemohoucího Boha, proč máš dojem, že si nepohlídal tak důležitou věc, aby v Bibli bylo, co do ní patří a co do ní nepatří, aby v ní nebylo? Má potom nějaký význam argumentovat apokryfem?“ /Dotaz, zda si přečetl naši studii o cenzuře bible ignoroval./

Postoje pana Jirky, stejně jako tisíců jemu podobných lidí věřících v to, že to byl Bůh osobně, který dohlédl na to, aby bylo v bibli psáno přesně to, co tam psáno má být, jsou tak neuvěřitelně naivní, jako když děti věří, že je nosí čáp.

Ježíš řekl: Když dva učiníte jedním, stanete se Syny člověka

Podívejme se na další dva základní Kristovy výroky z Tomášova evangelia, na nichž je postavena má praxe skutečné lásky k sobě tak, jak jste ji měli možnost již mnozí poznat a mnozí do jejich tajů alespoň nahlédnout při rekonstrukci či pokusech o rekonstrukci vaší vlastní psychiky. A porovnejme si je podobně jako v případě výše se zaznamenanými výroky tak, jak jsme s nimi seznamování po dvou tisících letech neustálého pozměňování v současné bibli.

Zde je máme:

Ježíš řekl: Když dva spolu uzavřou mír v jednom domě, pak mohou říci hoře: „Pohni se“, a ona se pohne. /Tomáš 48/

Ježíš řekl: Když dva učiníte jedním, stanete se Syny člověka. A když řeknete: „Horo, pohni se“, tak se pohne. /Tomáš 106/

Reálný význam těchto dvou výroků v mém podání je pravidelným čtenářům tohoto webu znám. Noví zájemci mohou podrobnosti o OPRAVDOVÉM poznání sebe-sama a o struktuře lidské psychiky nalézt např. zde » Jen si všimněme, že tyto  výroky v Tomášově evangeliu jsou hned dva a hovoří prakticky o tomtéž. A spolu s dalšími podpůrnými výroky na dané téma „nutnosti učinit dva jedním“, které uvedu níže, směřují k hledání na místě pro dnešního člověka naprosto neobvyklém — totiž v sobě.

Upozorňuje na to, že uvnitř sebe má člověk /coby duše, tedy bytost duálního jemnohmotného světa/ dvě jiné samostatné bytosti, tedy ducha /bytost ryze světa duchovního/ a ego /bytost ryze světa hrubohmotného/, které je nutno učinit jedním. Tedy že je nutno je dát do souladu /či jinak řečeno do rovnováhy, resp. do opětovné „jednoty“/ pomocí Kristovy bezpodmínečné lásky.  

A nyní se podívejme, co z těchto jasných a zřetelných výroků po dvou tisíci letech zbylo v dnešní církevní bibli. Zde dále níže máte odpovídající rádoby „citace“ Kristových slov v podání dnešních přepisovačů bible tak, jak je „vyzobal“ se svým týmem již výše vzpomínaný profesor Dr. James M. Robinson, ředitel Institutu pro antiku a křesťanství (Institutefor Antiquity and Christianity, IAC) při univerzitě v kalifornském Claremontu a organizátor expedice v Nag Hammádí.  

Pozn.: Detailněji si o panu profesorovi a o jeho týmu, jakož i o samotném nálezu textů Tomášova evangelia v Nag Hammádí můžete přečíst zde: 

• https://magazin.gnosis.cz/pdf/Tomasovo_evangelium.pdf
• http://www.ragauian.cz/vznik-noveho-zakona-tomasovo-evangelium-z-nag-hammadi-v-egypte-nejblize-k-jezisi/

Tento tým však v církevní kanonické bibli našel jen níže uvedené okleštěné fragmenty, u nichž si jistě povšimnete toho, že hlavní /a pro pochopení Kristova odkazu klíčový/ tam zaznamenaný výrok je již o něčem absolutně jiném než jeho původní předloha. Podívejme se na to spolu:

Amen, říkám vám, že kdokoli by řekl této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře,‘ a nepochyboval by v srdci, ale věřil by, že se děje to, co říká, stane se mu to. /Mk 11,23/

Říkám vám také, že pokud se dva z vás na zemi shodnou ohledně čehokoli, za co by prosili, stane se jim to od mého nebeského Otce. /Mt 18,19/

Ježíš jim odpověděl: „Amen, říkám vám, když budete mít víru a nebudete pochybovat, nejenže budete moci tohle udělat fíkovníku, ale i kdybyste řekli této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře!‘ stane se to. /Mt 21,21/

Tolik tedy k tomuto zásadnímu tématu Kristova odkazu v biblických kanonizovaných evangeliích vám mají co říci Marek a Matouš blahé paměti. Jejich parťáci Lukáš a Jan jakýkoli fragment či parafrázi tohoto původního Kristova výroku raději vynechali zcela bez náhrady.

Ti kluci pitomí v sutanách ve vedení římsko-katolické církve snad nikdy nepochopili, či záměrně nechtěli, a zřejmě stále nechtějí pochopit fakt lidské duality těla a ducha a hledají ony dva, které je třeba učinit jedním, ve vnějším světě či všude jinde než tam, kde k nalezení jsou, tedy ve světě vnitřním. A právě vy sami, kteří jste již dokázali v praxi svých životů ty dva v sobě /ducha a ego/ pod mým vedením najít a učinit jedním, jste živoucím důkazem toho, že mám pravdu.

Tolik k porovnání autenticity a kvality daného aspektu apokryfního /mimo bibli existujícího/ Tomášova evangelia a jeho obrazu v kanonických evangeliích do bible zařazených.

A dovolte mi, pane Jirko, ještě kontrolní otázku. Ne, nemějte obavy, nebude o kadenci ruského samopalu Špagin. Je o tom, proč jsou zprávy jednotlivých evangelistů na totéž téma významově tak naprosto rozdílné? Jak je možné /dovolím si parafrázovat vaši větu z diskuse/, že „pokud tedy věříte ve všemohoucího Boha, proč si On sám nepohlídal tak důležitou věc, aby evangelisté v /údajně jeho/ Bibli hovořili jedním hlasem?  

Dokážete na ni odpovědět jinak, než slepou vírou v to, že je to právě tak přece normální ?!?!

-pokračování-