Podívejme se ještě hlouběji pod pokličku na ty, kteří si dnes dělají nárok na to být námi uznáváni jako very important person /VIP/ a dělají nám všem, normálním lidem, ze života peklo. Je to smutný pohled na to, kam to tahle civilizace nakonec dopracovala. Přečtěte si něco o tom, že jsou to v podstatě v každé generaci ti největší zku*vysyni, kteří se derou do popředí a touží lidstvu vládnout. Slavně neslavně známým římským císařem Nerem počínaje, přes kreatury typu Alexandra Velikého, Napoleona, Stalina, Hitlera, Churchilla či dnes Macrona, Merkelové, Trumpa, papeže Františka či Babiše a Kalouska. A také vám vládnou, a obsazují při jinak sotva pětiprocentním zastoupení v lidské populaci většinu předních míst v politice, ekonomice, státní správě, ale i ve školství a v kultuře. Podívejme se, proč vlastně.

---

POKUD ČLOVĚK NEMÁ STRACH, CHOVÁ SE JAKO HOVADO,  PREDÁTOR ČI A PARAZIT. MŮŽE ALE VYPADAT I JAKO SLUŠŇÁK, ŘÍKÁ ZNÁMÝ PSYCHIATR

Zatímco dříve se těchto lidech mluvilo jako o psychopatech, dnes se u těchto „pacientů“ používá termín „disociální porucha osobnosti“. Jsou to lidé prakticky beze strachu, kterým chybí propojení mezi amygdalou a šedou kůrou mozkovou. A jak tvrdí přední český psychiatr Radkin Honzák, v politice je jejich koncentrace nejvyšší.

„Lidé, kteří nemají strach, jsou sociálně nesmírně atraktivní a zdatní, a tím pádem se automaticky všude dostávají na vedoucí pozice. Proto je najdete všude tam, kde se rozhoduje o moci, o penězích, o pravidlech a tak podobně. Nejméně jich je naopak tam, kde se má pomáhat druhým. V pomáhajících profesích se tito lidé moc neuplatní.

Tím, že psychopati nemají strach, neumějí dost dobře pochopit, co strach vlastně je a proč ho lidé mají,“ vysvětluje známý psychiatr. Na otázku, jestli může být na politické scéně vůbec někdo, kdo je duševně zdravý, a není tedy psychopat, Honzák však naštěstí pro nás všechny odpovídá, že přece jen občas /snad/ ano. Bývá ale pravidlem, že nahoře dlouho nevydrží.

PSYCHOPAT MÁ TAH NA BRANKU

Proti jedincům s disociální poruchou osobnosti jsou však slušní politici nejen v minimenšině, ale také ve značné nevýhodě. Psychopati mají totiž tah na branku, který je u nich podmíněn biologicky. V hojné míře je najdeme nejen mezi politiky a válečníky, ale také mezi umělci, vědci, příslušníky sekt a na kulturní frontě. Běžný způsob obživy jim totiž připadá nudný. A vůdci se stávají v podstatě přirozeně právě proto, že nemají strach.

Náš mozek je stavěný na registraci nebezpečí, kterou tito lidé postrádají. Když však člověk nemá strach, chová se jako predátor a parazit. Přitom ale může vypadat jako slušňák. „Dokud s ním nemáte konflikt, nemáte důvod ho neadorovat a nenásledovat. Navíc mají predátorskou a parazitickou přizpůsobivost, takže mají úžasné jednání a bývají považováni za vzory. Mimo jiné proto, že bývají hodně pečliví. Jsou tvůrčí, dokážou geniálně hrát a ve svém výkonu jsou bezchybní. Zajímavé ale je, že to v zásadě není dědičné,“ vysvětluje psychiatr.

KDYŽ CHYBÍ STRACH

Naše výchova je do značné míry založená na strachu, takže spoustu věcí neděláme proto, že se preventivně bojíme, ať už výprasku, poznámky nebo jakéhokoli následku. A postupně to integrujeme do svého chování. Psychopati to však podle Radkina Honzáka od dětství mají jinak. Brzy se u nich objevuje patologické lhaní, záškoláctví, šikanování, krádeže a podobně.

Zatímco běžnému člověku stačí při pocitu nudy zajít si do strašidelného zámku, jim to nestačí. Potřebují být hyperstimulováni, potřebují zažívat reílný konflikt a vítězit v něm, často se dostávají do křížku se zákonem.

Pojem psychopat do psychiatrie a psychologie zavedl Karl Jaspers, /1883-1969/, německý filosof a lékař, specializující se na psychiatrii. V moderní době bylo ze slovníků a diagnostických manuálů vyškrtnuto. Dnes se mluví o disociální poruše osobnosti. Není to totiž hodnoceno nově jako choroba, ale odchylka od normy.

CO JIM CHYBÍ?

Nejznámější badatel v této oblasti, kanadský psycholog Richard Hare /1919–2002/ se domnívá, že psychické odlišnosti psychopatů oproti zdravým lidem vycházejí z odlišné stavby mozku. Nejsou vlastně nemocní, jenom jsou „jiní“, a to v tom smyslu, že jim chybějí některé nervové struktury. Zjistilo se, že lidem s disociální poruchou osobnosti chybí spojení mezi amygdalou – dinosauřím centrem, které tu máme 250 milionů let – a uvědoměním čili šedou kůrou mozkovou.

Pozn.: Neměl jsem to v úmyslu, chtěl jsem nechat původně vaše myšlenky volně plynout až k závěrečné stati… ale tady prostě musím něco dát do placu, nemohu jinak: ono dinosauří centrum, centrum vědomí prehistorického predátora, zvířete non plus ultra, u některých bytostí ponořených v lidských tělech prostě nemá spojení s šedou kůrou mozkovou, která je produktem vývoje lidství na této planetě… i onen badatel, jinak omezen mnoha faktory vědeckého vidění světa, ač si to neuvědomuje, říká, že někteří lidé tělem nejsou lidmi svojí podstatou, ale lidozvířaty se vším všudy, superpsychopaty, bytostmi přišlými odjinud, pro které jsou praví lidé kuřaty v jejich kurníku, prasaty v jejich vepříně či v nejlepším případě pravidelně o vlnu /vlastní lidské zdroje emocí/ připravované pobekávající ovce seroucí ve velkém na pastvinu, která je živí a tím znehodnocující přírodní zdroje všude tam, kde se vyskytnou… a k nim se cítí přitahováni oni sice již lidé, klasičtí psychopaté, lidé s převahou zvířecího ega v duši, jakési  podržtažky oněch superpsychopatů, odměňováni jimi mocí nad pravými lidmi a lidstvem jako takovým a drobky ze stolu svých pánů…    

Ti první i to druzí jsou typickými predátory a všechny své blízké vnímají jako kořist. Na své okolí dovedou však působit velmi úspěšně, mají neobyčejné kouzlo osobnosti a neodolatelný šarm.

Proto tito jedinci vykazují zcela odlišné reakce na nebezpečí, ale také na bolest. Jsou impulzivní, nechápou vinu a trest a zcela jinak než ostatní lidé také vnímají mezilidské vztahy. Postrádají pocit lítosti nad čímkoliv a jejich city jsou ploché a krátkodobé. Nemají sebemenší empatii a citovou prázdnotu zaplňují promiskuitou. Na jedné straně jsou tito lidé neobyčejně odvážní, ale na druhé straně jsou emocionálně velmi chudí.

Do přízně druhých se umějí vetřít takovým způsobem, že oklamou i profesionály. Dále je pro ně příznačné, že mají potřebu neustálého vzrušení, protože jinak pociťují nudu. Vyhovuje jim pohybovat se „na hraně“, a proto se mnoho z nich dopouští kriminálních činů, přičemž nejdůležitější je pro ně adrenalin a napětí. Proto je provází různá míra asociálnosti a agresivity.

PATOLOGIČTÍ LHÁŘI

Dále to jsou často patologičtí lháři, kteří umějí fabulovat nejrůznější historky a mají neobyčejně vyvinuté manipulativní schopnosti. Přesvědčivě předestírají svoje plány a nic je nevyvede z míry. Na otázku, zda je pro běžného člověka zdravé sledovat politiku, kde se to těmito lidmi jen hemží, Radkin Honzák odpovídá, že ke sledování politiky je třeba postavit se radostně. Nejlepší je prý brát ji jako divadlo a šou.

Podle všeho však existují i dobří psychopati, kteří nemají strach, ale také nemají potřebu být asociální, disociální a škodit. Ti se včak nestávají politiky, to v žádném případě. Často je najdeme mezi záchranáři, chirurgy a byl to i případ astronauta Neila Armstronga, kterého měli v NASA vyhlédnutého. „Vybrali ho jako člověka bez nervů, a to je přesně ono,“ dodává Radkin Honzák.

SETKÁNÍ S PSYCHOPATEM JE NEJNEPŘÍJEMNĚJŠÍ A NEJNEBEZPEČNĚJŠÍ ZÁŽITEK. ŘEKNĚME SI, JAK JE IDENTIFIKOVAT.

Server psychopatie.cz mluví o psychopatech jako o bezcitných lidech s mělkými emocemi, kteří postrádají schopnost empatie a necítí vinu. Jdou bezohledně za svými cíli – v práci i ve vztazích, ovšem dovedou být velmi šarmantní. Studie uvádějí, že psychopatické rysy vykazuje až 5 % populace, tři čtvrtiny z nich pak tvoří muži. V dnešní době navíc kulturní elementy, jakými je materialismus, sociální netolerance, potlačování vlastní citlivosti a násilí, psychopatické projevy chování povzbuzují. Preston Mi, expert na efektivní komunikaci, uvedl pro server Psychology Today sedm vlastností, podle kterých odhalíte psychopata ve svém okolí dřív, než duševně vykrvácíte na následky jeho drastických praktik.

1. Patologické lhaní a manipulace

Pokud lež opakujete dostatečně často, stane se pravdou.

Tohle jsou jen některé z praktik, ke kterým se psychopat uchyluje. Namísto faktických tvrzení vám bude pořád dokola předkládat lži. Důkazy o jejich nepravdě bude ignorovat a pohrdavě odmítat. To vy si zážitek špatně pamatujete a jediná pravdivá verze minulosti je ta, kterou vám předkládá on.

2. Nedostatek morálky a sklon k porušování pravidel

Pravidla jsou tady od toho, aby se porušovala – jedině tak můžeš zvítězit.

Většina lidí má vrozený cit pro to, co je dobré a co špatné. Laskavost je dobrá, krutost špatná. Zdravé vztahy jsou v pořádku, zatímco toxické a manipulativní ne. Poctivá práce ano, krádeže a podvádění ne. Víme. Ale psychopati nevědí. Mají jen malý nebo žádný smysl pro morálku. Jsou náchylnější k porušování lidských práv a překračování zákona. Lidskost a etiku vnímají jako slabost. Svědomí? Chybí. Když pak někdy mluví o morálce a spravedlnosti, dělají to jen kvůli své image, nebo aby odškrtli další položku na svém seznamu, co je kde potřeba říct, aby se zase o krůček posunuli blíž ke svému cíli. Jde spíš o další prostředek manipulace než vyznávanou hodnotu.

3. Žádná empatie a srdce z ledu

Psychopatie je v každém svém aspektu ledově chladná.

Výzkumy provedené neurovědcem Adrianem Rainem ukazují, že lidé s antisociální poruchou osobnosti mají méně buněk v prefrontální části mozku, která je považována za nejvyvinutější. Tahle část je kromě jiného zodpovědná taky za chápání pocitů druhých lidí (empatie), utváření základních soudů (etika) a za schopnost učit se z vlastní předchozí osobní zkušenosti (reflexe). Vzhledem k tomu, že psychopati u sebe empatii, etiku a schopnost reflexe postrádají, jsou necitliví a chladní k bolesti a utrpení ostatních.

To má za následek několik věcí:  

• psychopat se dopouští prohřešků, aniž by v sobě prožíval jakýkoli morální konflikt
• to, že vidí utrpení své oběti, nevede k tomu, aby toho nechal. Právě naopak – povzbuzuje ho to k pokračování, protože vidí, že nad obětí vítězí
• zneužívá ostatní bez lítosti a výčitek
• z předchozí zkušenosti se poučí jenom v případě, že jej odvedla od jeho cílů, dle toho pak své příští chování upraví. Ve všech opačných případech spíš oběť označí za viníka a sám zaujme její místo

4. Narcismus a pocit vlastní nadřazenosti

Narcismus je napůl cesty od psychopatie.

Ne všichni narcisové jsou psychopati, ale většina psychopatů projevuje narcistické rysy, jako je například velké zaujetí sám sebou, domýšlivost, falešný komplex vlastní nadřazenosti, vědomý šarm atd. Pocit toho, že jsou lepší než ostatní, je pak v jejich hlavách opravňuje k tomu ostatní zneužívat a špatně zacházet s lidmi. Ti nižší si totiž zaslouží trpět a psychopatovi nezbývá než jimi pohrdat.

5. Mistři psychologické šikany

Pokud vás někdo konstantně shazuje a ponižuje tak dlouho, až se nakonec cítíte, že nejste schopni udělat správně vůbec nic a připadáte si bezcenní, ano, jedná se o emoční zneužívání.

Psychopati jsou schopni tak obratné manipulace, že nakonec máte pocit, že ti špatní jste vy. Konstantní brainwashing, který způsobuje, že o sobě oběť začne pochybovat, až nakonec přijde o vlastní identitu a veškerou sebehodnotu.

Když vám někdo neustále tvrdí, že na to nemáte, že jste odporní a že vás nikdo nechce, je to jedna z nejhorších forem psychopatie. 

Tento druh manipulace představuje tu nejhorší formu kontroly mysli a psychického šikanování. Jde o neustálé opakování uměle vytvořených soudů ohledně vaší nedostatečnosti, odpudivosti a nežádoucnosti. Jde o degradaci identity jednotlivce nebo skupiny a stigmatizaci jejich hodnoty. A není od věci mluvit o psychickém znásilňování.

6. Nedostatek lítosti a stylizování se do role oběti

Když psychopata přistihnete při činu, nijak jej to nerozhodí. Právě naopak – bude agresívnější, více nepřátelský, popře odpovědnost a obviní všechny okolo. Často si vymyslí příběh, ze kterého vyjde jako oběť manipulativního plánu druhé osoby. Role oběti totiž pomůže psychopatovi alibizovat jeho nemorální chování.

7. Své psychopatické rysy nemusí projevovat vždy a proti všem

Zatímco k některým se psychopat chová srdečně a s úctou, s jinými zachází krutě, bez náznaku lidskosti. Některé skupiny nebo jednotlivce považuje za slabší nebo za něco míň  – tohle může být založeno na faktorech, jako je pohlaví, rasa, sexuální orientace, sociální postavení atd. Některé lidi pak nevnímá jako lidské bytosti, ale pouze jako komodity a prostředky.

Pokud máte podezření, že jste ve spárech psychopata, raději tento vztah ukončete dřív, než ztratíte to nejdůležitější, co máte – totiž sebe sama. V tomhle vztahu byste totiž skutečně mohli „ztratit hlavu“. 

Britský psycholog a spisovatel Kevin Dutton vypracoval ve své knize Moudrost psychopatů: Praktická lekce od svatých, špionů a sériových vrahů žebříček deseti povolání, kde je koncentrace psychopatů nejvyšší. 

10. Státní zaměstnanec

Pracovat jako státní zaměstnanec je podle Duttona desátou nejčastější volbou povolání mezi psychopaty. Britská vláda dokonce v 80. letech minulého století došla k závěru, že psychopati by měli být do služeb státu přijímáni záměrně, protože „jsou dobří během krizí“, „nemají empatii a morální zábrany“ a navíc jsou „velmi inteligentní a přijímají logická rozhodnutí“.

 Policisté mají vysoce stresující a nebezpečné zaměstnání. Zřejmě právě proto je kariéra policisty mezi psychopaty tolik populární.

I k takovým závěrům došli autoři tajného experimentu z roku 1982, označeného jako Operace regenerace. Ten simuloval schopnost Velké Británie vypořádat se s následky nukleárního útoku. Ukázalo se, že právě psychopati byli schopni se se vzniklou situací vypořádat nejlépe.

9. Kuchař

Většina psychopatů nemá motivaci ubližovat jiným lidem. Nemusíte se proto bát kuchařů, kteří mají volný přístup k nožům a otevřenému ohni. Kuchyně může být naopak prostředím, ve kterém jejich pozitivní schopnosti náležitě vyniknou. Nejde totiž o žádné klidné pracoviště, zpravidla na něm vládne chaos, spěch nebo hluk.

8. Duchovní

Bývalý příslušník americké FBI Joe Navarro ve svém blogu na portálu PsychologyToday.com uvádí několik důvodů, proč se psychopati někdy rozhodnou pro kariéru duchovního. Třeba proto, že církevní organizace jsou jako stvořené pro ty, kteří rádi využívají druhé. Navíc církve prý mají tendenci takové jednání legitimizovat. Podle Navarra není také nic těžkého vytvářet vazby, kdy jedni manipulují druhými, a manipulátoři tak mimo jiné získávají citlivé informace o svých „ovečkách“.

7. Policista

Psychopati si toto povolání zpravidla nevybírají kvůli nějakým nekalým úmyslům nebo vidině příležitosti léčit si mindráky z dětství. Právě naopak. Některým vyhovuje být řízen a pod tlakem. Policisté mají vysoce stresující a nebezpečné zaměstnání, což jim dává prostor k seberealizaci. A zřejmě právě proto je kariéra policisty mezi psychopaty tolik populární.

6. Novinář

Kevin Dutton mimo jiné ve své knize vyjmenovává charakteristické rysy, které se u psychopatů vyskytují. Patří k nim šarm, soustředění, všímavost, bezcitnost nebo akce. Toto jsou vlastnosti, které lze efektivně využít v žurnalistice. Zejména když novinář pracuje v režimu pevně stanovených termínů nebo když je třeba získat informace či klást nepříjemné otázky zpovídaným osobám.

5. Lékař

Studie z roku 2015 publikovaná časopisem The Bulletin of the Royal College of Surgeons of England dokázala, že mezi lékaři je skutečně větší procento psychopatů.  Nejčastěji se u zkoumaného vzorku lékařů vyskytovala imunita vůči stresu, chladnokrevnost a nebojácnost. V menší míře také machiavellismus nebo nonkonformita. Odolnost vůči stresu však jasně dominovala napříč všemi lékařskými obory.

4. Obchodní zástupce

Často můžete slyšet, že obchodníkem se člověk musí narodit, že se to zkrátka nedá naučit. Do značné míry to bude pravda. Lidé, kteří se živí prodejem, zpravidla nemají stud (v dobrém slova smyslu), jsou přesvědčiví v prezentaci sebe sama i nabízeného produktu, nemají problém navazovat kontakt a současně nejsou příliš týmovými hráči.

Psychopati mají to, čemu se říká odolnost vůči stresu, ale také odolnost vůči chaosu.

Pokud takového člověka chcete zaměstnat, měli byste si uvědomit, že mít obchodního zástupce-psychopata může být vaším nejlepším, ale také nejhorším rozhodnutím.

3. Televizní či rozhlasový moderátor

Psychopati také rádi a ochotně exhibují. Narcisismus se však k povolání člověka, jenž se má ukázat na televizní obrazovce nebo pravidelně hovořit do mikrofonu, vyloženě hodí. Současně také platí, že televizní i rozhlasový moderátor či hlasatel zpráv nesmí být trémista, který se během přenosu složí jak domeček z karet.

2. Právník/advokát

Kevin Dutton tvrdí, že arogance, bezcitnost, nepoctivost, manipulace a charisma mohou právníkům pomoci být ve svém oboru těmi nejlepšími. Také jiné průzkumy ukazují, že mezi právníky se psychopati vyskytují výrazně častěji než mezi běžnou populací, což této profesi zhoršuje už tak poměrně pošramocenou pověst. Jenže k čemu je právník, který překypuje empatií, když není schopen činit logická a racionální rozhodnutí?

1. Výkonný ředitel

Jak už bylo řečeno, psychopati mají to, čemu se říká odolnost vůči stresu, ale také odolnost vůči chaosu. To ale neznamená jen zachování si chladné hlavy, když jde do tuhého. Někdy je také potřeba přenést chaos a stres na lidi kolem sebe a následně se vyžívat v pozorování ostatních, jak si se situací dokážou poradit. Někteří psychopati tuto metodu využívají jako žebřík, po kterém se šplhají na vrchol své kariéry.

Psychopatické korporáty

„Korporace jsou právnické subjekty, které mají z pohledu práva status osoby samostatné. Jako taková mají vlastní právní osobnost, vnitřní poměry korporace se pravidelně řídí jejími vlastními stanovami„, informuje nás Wikipedie. „Korporace jdou nemilosrdně za svým egoistickým zájmem bez ohledu na to, že poškozují druhé lidi, životní prostředí atd.“ píše se v úvodní prezentaci jedné české významné konference o psychopatických korporacích.

Korporace totiž psychopaty údajně přitahují. Ba co víc, dokonce je aktivně poptávají a samy nadšeně přijímají do svých řad. Jsou pro psychopaty jak stvořené.

Psychopati můžou přitom být pro firmu značným rizikem. Jsou totiž velmi odolní vůči následkům, které plynou z jejich činů, někteří se dokonce těmito následky baví. Přesto je korporace aktivně poptávají a nadšeně přijímají do svých řad.

Hledá se psychopat. Na plný úvazek

Podívejme se kupříkladu na následující inzerát: Firma hledá kandidáta na pozici do TOP managementu a ideálního kandidáta by si představovala takto:

• energická a dynamická osobnost
• vedoucí schopnosti
• sociální zdatnost, dobré vystupování
• schopnost rychle jednat a rozhodovat se
• psychická odolnost
• schopnost rychle se přizpůsobit změně

Pokud dáme tyto požadavky do psychopřekladače, tak firma hledá uchazeče, který je:

• Bezohledný
• Dominantní
• Manipulativní
• Impulsivní
• Necitelný
• Bezpáteřní

…což jsou, a to nikoli náhodou, základní charakteristiky psychopata.

Profil korporátního psychopata

A teď se dozvíte něco genderově totálně nevyváženého: ženy z toho vychází vlastně dobře, protože korporátní psychopati jsou většinou muži kolem 40 let, velmi dobře/nadprůměrně kvalifikovaní, sociálně nenápadní a ve firmě jsou delší dobu. Tito lidé v podstatě můžou za hospodářskou kriminalitu – jejich profily totiž perfektně sedí na členy top managementu, kteří mají na svědomí až 25 % finančních podvodů.

A světe div se, psychopat z toho většinou vyjde nejen bez záznamu v trestním rejstříku, ale často i s nemalým obnosem peněz. Je totiž mistrem v tzv. neutralizaci – to jsou postupy, které mu umožňují chovat se kriminálně (psychopaticky) a přitom vinu přesměrovat jinam. Cílem je zachovat si dobrou tvář před sebou i okolím, zabránit konfrontaci a odplatě a přiřadit činu smysl, případně přesvědčit okolí, že vlastně o nic nešlo.

Od koho se učit neutralizaci?

Nefalšovaný psychopat problém nebagatelizuje, jen mistrně obrátí ve významu (vždyť to dělali pro blaho firmy/vztahu, hodně se angažovali, odvedli dobrou práci, mají právo, nasbírali pozitivní body…). Odmítá újmu (co se stalo, nikoho nepoškodilo), odpovědnost (to byla nehoda, nevěděl jsem o tom), následky (firma to unese), když jde do tuhého, pomáhají si potvrzením autoritou (experti mi dají za pravdu) či spiknutím (všichni se proti mně spikli).

Na přednášce zazněly i velmi pěkné konkrétní, až učebnicové neutralizační výroky, jejichž autorem je nejmenovaný premiér v demisi. Zde je jejich stručný výčet:

„Udělal jsem to jen pro lidi.“

„Vůbec nic jsem z toho neměl.“

„Dělají to všichni.“

„Nikoho jsem nepřipravil o peníze, teprve když se do toho přimíchala policie, tak to tak vypadá.“ – odmítnutí újmy

„Výčitky svědomí nemám.“

Nemáte psychopaty? Vyrobte si je

Co se stane, když čerstvý absolvent nastoupí do korporátu? Buďto to dá a stane se z něj manažer (a je s největší pravděpodobností psychopat), nebo to nedá (protože je normální a nechce si nechat zruinovat život) a je společností vyhodnocen jako neúspěšný nebo v lepším případě nepřizpůsobivý jedinec. Samozřejmě i zde existuje třetí, zlatá střední cesta. Zůstat a přizpůsobit se. Jak říká Zimbardo, zlu podléháme. Uvnitř (některých) korporátů fungují specifická pravidla, která jsou psána na míru psychopatům. Psychopati totiž nepotřebují osobní život, skvěle zvládají stres, umí se vymluvit z každé situace, umí se učinit nepostradatelnými. A tím nastavují novou normu. Jsou obrazem toho, jak by měl zaměstnanec fungovat.

Psychopatická organizace manipuluje zaměstnance k ústupkům, vytváří kompetitivní prostředí a posouvá hranice normálního. Proto se z normálního politika nejdéle do roka a do dne stane stejně roztomilý výlupek všech stvností jeko z těch služebně starších. 

„Normální“ člověk však takovým způsobem fungovat nemůže. Ale může přijmout novou normu, vzít ji za svou (když to ostatní akceptují, jsou tu už léta, asi bych se měl/a přizpůsobit). Psychopatická organizace tak dělá ve vztahu k zaměstnanci totéž, co psychopat v osobním kontaktu. Manipuluje zaměstnance k ústupkům, vytváří kompetitivní prostředí a posouvá hranici toho, co je normální, do míst, kde je jí to prospěšné. Když psychopat někoho zlomí, odkopne ho a jde hledat novou oběť. Když zlomí (lépe snad sedí výraz vytěží) korporát zaměstnance, vyhodí ho a nahradí mladším, výkonnějším, neopotřebovaným.

Společensky prospěšný psychopat

Na závěr trochu optimisticky: Psychopatie může být v určitých situacích ku prospěchu. Například při propouštění zaměstnanců. Komu by se chtělo sedět celý den v zasedačce a oznamovat lidem, že nebudou mít na chleba? Psychopatovi. Další profesí, která je pro psychopaty jak dělaná, je vymáhání pohledávek. Psychopat nemá soucit, nenechá se ukecat a je velmi, velmi vytrvalý.

Co z toho plyne? Že kdyby čeští politici změnili zaměstnání, mohli by pravděpodobně dostát svým předvolebním slibům a být společnosti alespoň částečně ku prospěchu. Ale to by museli „trpět“ sebereflexí, což nefalšovaným psychopatům nehrozí. A snad také ponaučení, že není moudré nechat stát v rukou někoho, kdo ho chce řídit jako psychopatickou firmu.

---

Moje poznámky: No, tak jsem se vás nechal pokochat tímto rozborem našich bližních psychopatů dosyta… pokud jste došli k názoru, že normální člověk nemá proti těm /no šak vy víte/ tam nahoře v podstatě žádnou šanci, protože ti hajzlové se navzájem podporují podle zásady ruka ruku myje a nedají na svá privilegia dopustit, máte pravdu… mnozí se skoro zoufale ptáte, koho tedy mám volit, když ti všichni jsou na jedno brdo… dám vám radu… a vy mi za ni rozhodně nepoděkujete… protože rada zní: změňte se… nikdy totiž nemůžete změnit psychopata… a ten po vás jako každé správné zvíře vyjede vždy, když vycítí váš strach a ten vy máte pořád… ta banda psychopatů tam nahoře vás v tom strachu trvale udržuje… neříkejte, že ne… papež vás s tím svým přiblblým ansáblem  děsí už dva tisíce let božími tresty, Washington a Moskva vás k vaší malé radosti stále dokola přesvědčují o tom, kolikrát vás mohou použitím svých sofistikovaných zbraní zabít na pokračování, Brusel vám bere jistotu vaší státnosti a národní identity a posílá na vás muslimy i s jejich nezničitelnou většinovou touhou vás přijmout pod svá ochranitelská křídla, tedy do svého stáda, vaši politici bez rozdílu stranické příslušnosti vás dnes a denně zbavují jakékoli iluze o své příčetnosti a zdravém rozumu… celé to roztomilé stádečko /všeho/schopných psychopatických otlemených tyranosauřích individuí svým vnitřním nastavením si na vás netroufne a vzdá to jedině tehdy, když se jich přestanete bát… oni rozumí tomu, jak vládnout strachem, ale před těmi, kdo se nebojí jsou absolutně bezradní… a tuhle maličkou změnu v sobě s obrovským dosahem dokáže udělat jen ten člověk, který kráčí a dojde na konec své „úzké“ cesty v sobě samém a začne v sobě žít to, čemu se obecně říká „království boží“… bohužel, co to znamená, to nikdy nepochopí ten, kdo touto cestou neprojde a těch – kteří jsou ochotni tu túru sami absolvovat – je množství víc, víc a ještě víc než malé… a součástí toho, co teprve pak pochopí, je to, že tenhle pozemský život je jen epizodou v běhu jeho vlastního nekonečného žití věčného života, ke kterému právě opětovně získal klíč… a takového člověka nezmanipulujete strachem ani nezaženete do kouta i kdyby jste byli Soros nebo Rockefeller… pro něho případná smrt na pozemské rovině bytí je pouhým přechodem k žití jinam, k žití nepoměrně krásnějšímu než v prostředí soužití s tou psychopatickou bandou jedovatých zmijí zde na Zemi… a kde pak je, smrti, tvé království? Ano, přesně tam! Takový člověk je pak naplněn láskou, Světlem a pochopením i pro ty, kteří se snaží ostatním dělat ze života tady peklo, i pro ty, kterým se sice v tom pekle obtížně žije, ale nemají potřebu z ní hledat cestu ven… pokud vrhá v čase, ,který je mu po dosažení znovuzrození v duchu zde ještě vymezen, Světlo poznání na věci vezdejší, dělá to opět s láskou pro ty, kteří případně jsou schopni to pochopit nebo o to stojí… ale nezáleží mu na tom, absolutně na tom není nijak závislý… nechce být guru a věšet na sebe osudy jiných, jeho vlastní svoboda je mu vším… přijměte prostřednictví lásky k sobě tento život jako komedii na pokračování a zvítězíte na celé čáře…