Další pokračování zajímavého příběhu osobního vzestupu dvojice Petr a Petřík, kteří se vám ve svých vstupech již dvakrát v této rubrice představili v textech svých zpráv.

Pokud jste je nečetli, najdete je v rubrice „Příběhy ze života“ pod čísly 14 / název : je to úžasné… /, dále pod číslem 15 / název : petr a petřík… / i 17 / název : měním se… / a  18 / název : konflikt s astrální silou… / a konečně i 19 / název : velký úklid… /.

Podívejte se, jak jednotlivé kroky vnitřního probouzení u pana Petra na sebe dokonale navazují v jeho vnitřním prožívání transformace sebe sama a zkuste si v této souvislosti uvědomit důležitost kroku prvního, od kterého je vše ostatní odvozeno. Totiž kroku, kterým je přijetí sama sebe skutečnou láskou k sobě.

Všimněte si prosím, že bez toho, aby pan Petr svého Petříka, své vědomí těla, prozářil a pozvedl k sobě jako duchu vibracemi své osobní lásky a vyčistil Augiášův chlív v jeho podvědomí / tedy vědomí těla /podle mých zásad rekonstrukce vlastní psychiky, s pravděpodobností hraničící s jistotou by nikdy nedostal možnost setkat se s Jaspee, svým vysokým duchovním Já z horních pater duchovních světů. Celé to je o sjednocení, o návratu do Jednoty již na tohoto pozemského života. Tedy o tom, co mnozí hledáte na falešných stezkách odhazování svého hmotného ega a jednostranným příklonem ke konzumaci pouze duchovních vibrací. Vlastní komentář, o který mne Petr požádal, připojuji dole. Čtěte prosím :

* * * * * * *

Dobrý den Pavle,

opět uplynul nějaký čas od našeho posledního kontaktu a tak bych Vás rád pozdravil a popřál vše nejlepší v novém roce. Období vánoc jsme s Petříkem prožili poměrně v klidu. Pak se mi ale stalo se mi ale něco velmi zvláštního a rád bych se s Vámi podělil o své vjemy a prožitky. Nevím, jestli to nějak souvisí s přechodem nultého galaktického pásma, jak se o tom často před koncem minulého roku psalo, ale několik dnů před 21.12. jsem se cítil opravdu velmi divně. Bylo mi v podstatě stále mizerně, ale zvláštním způsobem. A ani Petřík, ani Peťan jsme nevěděli proč. Jakoby se něco ze mě odlupovalo a zároveň i vypouštělo. Vládnul uvnitř sice klidný, ale velmi divný a prázdný pocit. Jako bych tu byl, ale zároveň nebyl.

No, jsem opravdu rád, že i tohle nakonec pominulo a situace se víceméně zklidnila. To jsem ale nevěděl, co přijde za pár dní.  Hned krátce po Novém roce se nám s Petříkem přihodilo    něco velmi zvláštního. Nenapadá mě jiné pojmenování než setkání s mým vlastním „světelným Já“.

Všechno to začalo tak, že se mi zjevila ona bytost  Valetudinarian, kterého dobře znáte z mých předchozích zpráv. A řekl mi, že by mě chtěl s někým seznámit a že jestli prý ještě mám ten zlatý klíč, který mi před časem předal.

Byl jsem z toho trošku překvapený a i lehce vystrašený, to musím přiznat, protože dřív jsem vždycky chodil „já s Petříkem“ za ním nežli on ze své vůle za námi. Nu stalo se. Moje odpověď zněla : samozřejmě že klíč mám a rád ho budu následovat, jen s jednou podmínkou. Totiž že bez Petříka jít nemůžu.

Usmál se, pokýval hlavou a pokynul mi,  že souhlasí. A pak jsme se ocitli ve světlé mlhovině nebo jakémsi oparu. Valetudinarian kolem nás s Petříkem rukama udělal něco jako vajíčko, jen jsem stačil zpozorovat, jak sílí žluté a zelené světlo vycházející ze středu našeho „těla“.

Petřík najednou byl opět v mém srdci v žlutozeleném krystalu a to co jsem viděl, pak bylo jako bych se na vše díval skrz nějakou kameru nebo prostě jinýma očima, očima nějakého pozorovatele. Nevím jak to popsat. Najednou jsme stáli před mohutnou pastelově duhovou bránou a Valetudinarian pokynul směrem dolů na středně veliký kámen. V tom kameni byl vytlačený půdorys klíče. Intuitivně mi došlo, že zřejmě mám zde položit ten svůj klíč.

Světe div se, padnul tam jako ulitý. Těžko se mi nyní popisuje síla všech těch vjemů, protože potom se opravdu stalo něco velmi zvláštního. Připodobním to k tomu, jako když je člověk ve skleníku a dívá se ven. Jen ten skleník není ze skla, ale igelitu. Je sice vidět ven, ale není to čirý pohled, vše se zdá jakoby v mlze a oparu.

Jakmile zapadl klíč do toho kamene, vše se zčistajasna neskutečně vyjasnilo a zaostřilo. Opadl ze všeho ten všudy přítomný opar a i když tam zdaleka nebyla tma, bylo to jako když vypínač sepne kontakt a v momentě, kdy se ty dva kontakty spojují, v ten moment nastane všude světlo, rozlije se do nekonečna slunce, láska třpyt, blahobyt … jakási nová vibrační entita která začíná žít svým vlastním vědomím. Cítil jsem, že její posilování je zdrojem bezmezné lásky, spokojenosti, harmonie, klidu štěstí vnitřního bohatství, prosperity a růstu. Růstu ve smyslu rozvoje a vývoje. Vývoje na cestě z bodu A do bodu B.

Prošli jsme tou branou a najednou jako ve filmu vidím scénu : Petřík s Peťanem jako dva nejlepší kámoši při západu slunce v jakémsi babího podzimu jdou po vlakových kolejích, smějí se a drží se za ruce. Každý jde sice po té své koleji, ale ani jeden není dál k tomu druhému, vždy na dosah rozestupu těch kolejí. Na lehce mrakovité nebeské klenbě se spojují odlesky a stíny v barvách duhy s nedalekým polem, s úrodou a spokojenými lidmi … a vše odchází v dál, menší a menší a světlejší,  až se vše rozplývá v teplé mlhovině. Najednou jak tak spolu ti dva jdou, mi přichází velmi zvláštní pocit. Jakoby začínalo svítat. Sluneční paprsky pronikají čím dál více, častěji a silněji. Úplná sprcha, vodopád, lavina až šeď a tma zcela mizí, mizí i všechny ty odstíny šedé a obaluje je růžová pára, vlahá teplá láska a vítr odfukuje a rozmetá tak, aby tato stará a přežilá kombinace energií nemohla znovu již vícekrát nastat.

Posiluje žlutá a zelená barva stále více až se prolnutím mění do bílé, bělejší nejbělejší bílé, jako svářecí světlo oblouku koukané bez brýlí při svařování kovů. Jako vlásek, sílící pramínek, sílí až je z něj strouha, potok, řeka, moře, oceán. Všude se rozlévá zvláštní éter té nejúžasnější teploty, klimatu a neskutečně hlubokého míru, klidu a pokoje, který vyplňuje prostor tamtoho bytí všude donekonečna. Uprostřed této nádhery se postupně zjevuje světelná bytost. Naprostý úžas!  Stál proti mně muž. Šok nastává, když vidím, že jeho tvář je jakoby moje, jen možná o pár let starší. Najednou ale zjišťuji, že je to jako bych se díval do zlatého zrcadla a viděl sebe jen o pár let staršího a ve světelném těle.

Valetudinarian se usmál, pokynul hlavou jako že „mám jít dál“ a začal se pomaloučku rozpouštět. Zůstali jsme tam stát sami – dvě těla, jedno takové jakoby z hustější mlhy olemované stříbrnou nití a to druhé zářící bílozlaté jako slunce o letním poledni. Zavládnul krásný pocit, jako bychom se znali už mnoho let. Po chvíli jsem to nevydržel a v úžasu ze mě vypadlo :  kdo jsi? A on odpověděl, že je také já. Chvíli jsem trošku nechápal, ale potom mi to docvaklo.

Chvíli jsme si povídali, on mi říkal, že je mnou, ale v jiné rovině vibrací a že je tu proto, aby mi pomáhal na cestě. Přirozeně z mojí strany následovala otázka, jak se s ním zase můžu spojit, načež následoval smích a odpověď, že prý jaké spojování, že jsme už spojeni a tak že to zůstane už napořád.

Já odpověděl, že to je úžasné a říkám mu, že jestli se tedy stal naším novým spolubydlícím v tomto těle. On na to přikývl a dodal, že prý ano, ale že s námi bydlet uzavřený v duši nebude, protože on patří sem a my zase tam. Ale že se od teď rozšířila jeho působnost díky naší společné lásce a našemu sjednocení až k nám dolů a prý že i když v duši nebude, je to jakoby tam permanentně byl.

Zní to asi trochu zmatečně, ale ani jsem se tomu nijak nedivil. Jen jsem se zmohl na otázku,  zda-li má nějaké jméno. On se usmál a nechápavě pokrčil rameny. Došlo mi, že asi ani ne a tak jsme mu s Petříkem navrhli, jestli ho můžeme oslovovat „Jaspee“ (zkráceně jen pí). Nevím, kde se to tu vzalo, ale on souhlasil, že prý i jemu se to líbí, když se to líbí nám. Potom se vše začalo nějak pohybovat jakoby po spirále, viděl jsem jen v dálce něco jako světelný bod a jako bych letěl nějakým tunelem, ten bod se přibližoval, až jsem jím doslova proletěl, za ním se mi vyjevila přelévající se monáda a nakonec ji vystřídal pentagram v kruhu. Naprosto nechápu zatím souvislosti těchto symbolů, jen popisuju co se dělo. Potom jsem nevím co, ale řekněme, že procitnul.

Nespal jsem, ale přitom to bylo jako bych se vzbudil. No a od té doby je všechno teď takové jiné. : Jaspee se mi už několikrát zjevil a komunikuje s námi velmi dobře. Posledně mi tuhle říkal, že bych měl pomoct mně jako Petříkovi s tělem v hmotě jarní očistou a detoxikací těla a mne jako Peťanovi že by velmi prospěl trénink mysli. Především cvičení na posílení koncentrace a disciplíny. U toho se vyjevily symboly prázdného poháru a otevřeného srdce.

Nevím čím to je, ale výrazně se mi také změnily chutě: Skoro teď nejím, hodně mi chutná teplá voda buď holá a nebo s medem a třeba jen zelenina nebo ovoce. To jsem nikdy takhle neměl. Prostě nechápu, ale je z toho najednou „zdravý jídelníček“. Známá z ničeho nic mi dala dokonce kontakt na výživového poradce, prý že ho mám navštívit.

No co k tomu dodat. Je to divné, jen kouření mne ale zatím nepustilo, takže teď prostě každý den jen se nechávám na vším žasnout. Výrazně se mi zlepšily vztahy s manželkou a dcerou. Najednou je tu zpátky láska a vzájemná potřeba. Doslova mi „Jaspee“  vyjevil s důrazem slovo SPOLU. Ve své ženě vidím teď jakoby její ego a jejího ducha a všichni spolu komunikujeme, jako bychom byli jedno. Prostě něco se ve mě stalo, nedokážu to víc popsat.

Pavle, víte, nemám s kým tyhle věci rozebrat, protože chvílemi je to silné kafe i pro mě samého, tak jen doufám, že Vás tím neobtěžuju. Pokouším se to vše teď nějak zpracovávat a za každou radu, postřeh nebo cokoliv k tématu jsem více než vděčný. Děkuji za Váš čas, pokud jste mě dočetl až sem.

Petr, Petřík, Peťan a Jaspee

* * * * * * *

 

Petře,

vámi popisované prožití kontaktu s vaším vyšším Já / Jaspee / je dalším dokladem vaší postupující transformace. Mohu vám potvrdit, že jsem se setkal podobným způsobem osobně se svým Já na této rovině bytí již někdy před cca patnácti lety. I u mne platí, že toto Já je v kontaktu s mou bytostí na této pozemské rovině pouze skrze jemnou stříbrnou pásku a není ponořeno do mé aury. Važte si toho, jeho existence svědčí jednoznačně o tom, že patříte mezi tzv. nepravé lidi tohoto světa a o tom, že jste přišel této Zemi pomoci ze skutečně vysokých rovin duchovních světů. Nevylučuji, že i vás čeká ještě do budoucna zkušenost kontaktu s ještě vyšší rovinou vlastního bytí. Tou rovinou je rovina, na níž už tato vaše duchovní bytost nemá svoji pevnou formu a proto ji můžete vnímat pouze jako energii. Je často velmi obtížné tento kontakt uskutečnit,  protože výška a intenzita vibrací těchto částí vlastního Já je tak vysoká, že její vnímání je na hranici možností člověka této Země. Mohu vám pouze říci, že tuto část svého Já mají za sedmi miliard lidí žijících tady a teď na této Zemi doslova jen jednotlivci a pokud ji v sobě objevíte, může být váš další život nečekaně zajímavý. Samozřejmě vzhledem k problémům, se kterými se potýkáte v běžném životě, berte v úvahu, že míře Světla ve vás odpovídá v pozemských podmínkách i míra temna, která se toho světlo snaží uhasit. Takže buďte v pohodě a mějte se sebou samým a tímto světem trpělivost.

Pavel Karpeta