Moje cesta s „ragauianem“

Psal se říjen 2015, kdy jsem po nesčetných pokusech přijít na příčinu mých depresí, či alespoň jejich zmírnění, otevřela webové stránky ragauian.cz. Tehdy jsem si ještě myslela, že se tak stalo náhodou. Tento okamžik beru bez přehánění jako jeden z hlavních mezníků v mém životě. Vedena jen intuicí, jako můra jdoucí za světlem, jsem pročetla pár uvedených textů, které se doslova dotkly mého srdce. Bez pochybností jsem pak vyhledala kontakt na pana Karpetu a požádala ho o pomoc.

Za krátký čas jsme se dohodli na prvním sezení, v mém případě telefonickém, kvůli hodně vzdálenému bydlišti. Během dvou hodin příjemného povídání se vše, co jsem znala, předpokládala, prožívala, obrátilo naruby. Byla jsem otřesena, udivena…ale v tom nejlepším slova smyslu! Konečně mi věci začaly dávat smysl! Vždyť my jsme dvě v tomto těle a já o tom dosud nic nevěděla!!! A ty dvě si prostě nerozumí a perou se mezi sebou!!! Tak proto můj život připomíná horskou dráhu!!! Jednou  dole, jednou nahoře!!!

S ragauianovou pomocí proběhlo první, velmi emotivní setkání uvnitř mne samotné s mou tělesnou polovičkou, do té doby zanedbávanou, nevyslyšenou, nemilovanou, až nenáviděnou Leničkou. S Leničkou, o níž jsem do této chvíle nic nevěděla. Na konci tohot setkání došlo na první ostýchavé, z její strany nedůvěřivé, z mé strany trochu váhavé objetí provázené však ihned poté nevýslovnou úlevou a pocitem štěstí. Můj slib, který jsem ji ještě při onom prvním setkání dala o tom, že už ji nikdy neopustím, platí dodnes a platí navždy…

V tento den jsem se rozhodla, že tohle je cesta, po které mám a chci společně s Leničkou jít. Po cestě, po které, jak jsem se dozvěděla, kráčí jen nemnozí, která však jediná vede k cíli. Zjistila jsem, že to je mnohdy (a hlavně zpočátku) cesta trnitá, nikoli pohodlná a rovná, často cesta osamělá, bolestivá, pro mnohé nepochopitelná, někdy cesta proti všem v našem okolí. Je to cesta paradoxů, kdy místo ven, jdete dovnitř… Nicméně jsem nikdy nelitovala jediného kroku, naopak. Děkuji za každý krůček, za každé škobrtnutí i pomyslné rozbité koleno. Na této cestě jsem totiž našla a pomalu poznávala sama sebe. Můj život se změnil k lepšímu po všech stránkách. Většina lidí mi nerozuměla, ale já se přesto necítila sama. Ano, skutečně. Už nikdy potom jsem necítila samotu. vždyť už jsme na to navždy dvě!!!

Prošla jsem rekonstrukcí vlastní psychiky pod laskavým vedením pana Karpety skládající se ze šesti okruhů. Pro sebe jsem si je pojmenovala: Seznámení, Bariéra, Emoční bazén, Bloky z dětství, Strachy + Znovuobjevení ženství, Sebehodnocení. S odstupem času jsem přesvědčena, že každý z těchto okruhů byl a je pro mě nesmírně důležitý, neobešla bych se bez jediného z nich. Po každé telefonické lekci jsem se vždy cítila báječně. Byly mezi nimi časové prodlevy, ty jsem si určovala sama. Samozřejmě bych je bývala nejradši absolvovala všechny v jeden den, trpělivost nepatřila mezi mé ctnosti, ale je třeba dostatek času na vstřebání všech vjemů a informací, na zažití a to je naprosto individuální. Můj život běžel dál se všemi jeho radostmi i starostmi. Každý den jsem v praxi používala vše, co jsem se od pana Karpety dozvěděla a věřte mi, děly se opravdové zázraky.

Po druhé lekci jsem si prošla i těžkým obdobím, kdy nám během krátkého období odešli čtyři blízcí, včetně mého milovaného tatínka. Bez lásky k sobě bych tohle období zcela jistě nezvládla. Byla to velmi tvrdá zkouška nabytých vědomostí v praxi. Já s mou tělesnou polovičkou jsme ji absolvovaly společně a uspěly jsme. Moc za tuhle lekci děkuji (chystám se popsat pro vás svůj zážitek, protože umírání k našemu životu patří a třeba to někomu pomůže…).

Po absolvování posledního sezení jsem stále navštěvovala webové stránky ragauian.cz, četla si pravidelné i starší příspěvky a vždy v nich našla něco přesně pro mě. Potřebovala jsem být ve spojení s lidmi, kteří sdílejí podobné zkušenosti, neměla jsem ve svém okolí nikoho, kdo by k nim patřil. Moc jsem toužila osobně poznat podobně naladěné lidi, moci s nimi promluvit, poradit se a chvíli s nimi pobýt. Když pak pan Karpeta napsal na webu článek, ve kterém se objevil tento text /cituji/: „Přišel čas, kdy se vás ptám: chcete spolu se mnou před zlem ochránit nejen svět svůj, ale i světy těch, kteří po tom touží, ale ještě to sami nedokáží?“, nezaváhala jsem ani na chvíli: „Ano! Chci! Na tohle jsem čekala!“ Konečně snad budu moct i já přispět, třeba někomu pomůžu, stejně tak jako pan Karpeta pomohl mě.

Lidé zoufale potřebují pomoc… Věřím, že hodně z nich je připraveno na změnu, jen sami nevědí, jak na to a informací je víc než mravenců. Bohužel valná většina z nich je spíš na závadu. Nabídnou pomocnou ruku, dodávají kvanta „zaručených“ informací, na seminářích vyzývají k pozitivitě a sebelásce… A vy studujete dnem i nocí těžko konzumovatelné texty, omíláte do zblbnutí afirmace, trénujete před zrcadlem americký úsměv, meditujete, chodíte i v zimě naboso, pořizujete drahé amulety, omlouváte se všem a všemu – snad to zabere – podstupujete všelijaké praktiky od regrese po výplach tlustého střeva…  a za vše samozřejmě platíte a platíte… Někdy přijde i chvilkový pocit úlevy, jakéhosi nadhledu, ale ten pramení jen z přesvědčení, že za tu vaši snahu a jejich nehorázné ceny přece musí přijít odměna. Po čase jste však zase na dně…

Návod, jak se v sobě vyznat, jak se mít skutečně rád, co znamená žít tady a teď v pozitivitě, vám ale nikdo z nich nedá. Jsou to jen náznaky, nic konkrétního. Cítíte, že jste na stopě, ale jako byste chodili v kruhu…Alespoň z mé zkušenosti. Nikdo pro mne neměl ten tolik potřebný návod, kromě ragauiana…

Napsala jsem panu Pavlovi, že bych moc ráda patřila k jeho pomocníkům, že jsem připravena. Samozřejmě se mi pak do podvědomí začaly vtírat pochybnosti ohledně mých schopností. Ale naštěstí mě pan Karpeta na tyhle stavy připravil při našich sezeních. Nejdřív jsem ty negativní pocity v sobě našla, pojmenovala a pomocí vizualizace je s láskou vyprovodila. Když jsou ty nepříjemné pocity pryč, je to neskutečná úleva.

Zanedlouho mi na e-mail přišlo pár informací ohledně toho,co se v našem světě děje a jakou má pan Karpeta představu o naší spolupráci. Představil nám nádhernou živlovou bytost, kterou k tomu účelu stvořil a která se měla stát vykonavatelem žádoucích změn ve světě příčin. A dal dohromady skupinu podobně laděných lidí, kteří se mu, stejně jako já, přihlásili plni touhy a odhodlání pomoci. Když se ustálil počet jejich členů, zorganizoval osobní schůzku. Přestože jsem z nich nikoho neznala a pana Karpetu jsem osobně viděla jen na dvou přednáškách (naše schůzky probíhaly přes telefon), nemohla jsem se dočkat. Já, která by mezi cizí lidi jinak rozhodně nevlezla, jsem se těšila, jak malá holka. Ona nádherná živlová bytost mě začala navštěvovat pár dní před schůzkou. Nejdřív se projevovala jen jako silné světlo (dva dny předtím, než mi o ní pan Karpeta napsal), později už jako majestátní tvor v podobě Českého lva…

Jela jsem téměř 300 km, aniž bych tušila, co z toho setkání vzejde… Atmosféra v místní hospůdce byla velmi příjemná. Šest hodin strávených vzájemnými rozhovory ve společnosti báječných, stejně naladěných lidí uteklo jako voda. A byla to osvěžující, živá voda, takový pocit souznění jsem dlouho necítila. Ani zakousnutý citron by můj úsměv neobrátil… Dozvěděla jsem se spoustu užitečných informací, včetně plánu na ochranu území České republiky a byla řeč i o dalších perspektivách změn na této planetě. Přiznám se, nechtělo se mi domů…

Od té doby už uplynula řada týdnů. Světem otřásá pandemie koronaviru, lidé jsou v izolacích nuceni přemýšlet o svých prioritách, přehodnocovat svůj dosavadní život i vztahy, jsou zastaveni… Svělo, které i naším přičiněním rozráží a likviduje stále silněji a dokonaleji tisícileté závoje tenma kolem naší republiky a planety jko takové prostě začíná působit a lidé dostávají jedinečnou možnost věnovat svůj čas sobě. Pro většinu z nich je to děsivé, tolik pocitů, strachů… Já jsem nadšena, užívám si každou minutu času pro sebe…

Naše skupina je v neustálém kontaktu přes chat. Připojí se, kdo zrovna chce a může. Přejeme si dobré ráno, smějeme se spolu, potěšíme se milým slovem, sdílíme spolu každodenní zážitky ve fyzickém i duchovním světě, radíme se, podporujeme, rozvíjíme své schopnosti, směřujeme naši láskyplnou energii tam, kde je jí nejvíc třeba, navzájem se doplňujeme a tvoříme úžasný celek. To vše v upřímné lásce. Naším cílem je šířit tuto lásku dál. Je jako hřejivé světlo našeho srdce, u kterého se může ohřát každý, které prosvítí každou temnotu a může být ukazatelem směru pro ostatní. Živlová bytost má již spoustu pomocníků a s naší podporou koná v zájmu Boží vůle. Odvádí neskutečně náročnou, záslužnou práci.

Mám tyto krásné lidičky upřímně ze srdce ráda. Cítím, že jsem našla svou duchovní rodinu a vím, že chci jít životem v jejich blízkosti.

Děkuji za vše, nejmilejší ragauiane