Další zkušenost mého klienta při práci na sobě, po lekci „lásky k sobě“, lekci „ochrany před energetickým vampyrismem“ a lekci „likvidace strachu z nepřijetí“ tímto světem a lidmi v něm:

O víkendu jsem v sobě našla neuvěřitelně mnoho síly a vymalovala dcerce pokojík, dala jsem se do velkého úklidu a vyházela jsem spoustu starých krámu a oblečeni. Je přímo symbolické, že jak v sobě vevnitř, tak v okolním světě nacházím tolik síly dělat to, na co jsem po léta nedokázala ani pomyslet.

Kompletní text dopisu od H.P.:

Dobrý večer, pane Karpeto,

srdečně Vás zdravím a jak jsem slíbila, píšu aspoň pár řádku před další lekcí, kterou máme plánovánu na příští týden.

Jak víte, mám za sebou lekci „lásky k sobě“, lekci „ochrany před energetickým vampyrismem“ a lekci „likvidace strachu z nepřijetí“ tímto světem a lidmi v něm. Minulé sezeni vypadalo vcelku „nevinně“, ale práce na likvidaci onoho strachu ve mně spustila zase spoustu silných reakcí. Cítím zase další přiliv energie do svého života a mohu vám říct, že je veliký rozdíl mezi tím depresívním stavem, ve kterém jsem dříve roky žila a tím, co prožívám teď.  A to vím, že jsme ještě ne ani v polovině práce na mém nitru, jak jste mi ji představil na začátku.

O víkendu jsem v sobě našla neuvěřitelně mnoho síly a vymalovala dcerce pokojík, dala jsem se do velkého úklidu a vyházela jsem spoustu starých krámu a oblečeni. Je přímo symbolické, že jak v sobě vevnitř, tak v okolním světě nacházím tolik síly dělat to, na co jsem po léta nedokázala ani pomyslet.

A hlavně, tohle všechno děláme spolu s Haničkou, oním nádherným „fyzickým“ vnitřním dítětem ve mně, které jsem měla díky vám možnost poznat a se kterou jsme rozvinuly krásné prožívání vnitřní lásky jedné k druhé. A mohu vám říci, že si svůj nový vztah skutečně užíváme. Zřetelně vnímám, že mi Hanička za lásku, kterou ji teď tak ráda a naplno dávám, dává svůj elán a radost, se kterým se teď po letech depresí a zmaru vydáváme zpět na cestu radosti ze života.

Je až nepředstavitelné, jak skvělé vnitřní pocity radosti a štěstí prožívám či prožíváme již místy ve chvílích vzájemného porozumění, kdy já jako duchovní bytost jen hýřím chválou na její krásu a dokonalost a ona mi to oplácí nádhernými pocity vnitřního klidu a míru i tím, že se ke mně doslova s láskou tiskne a dává mi najevo pocity štěstí a spokojenosti. Protože já jsem i Hana i Hanička v jednom, prožívám veškerou tu radost a štěstí bezprostředně v sobě samé a nic, co jsem kdykoli v životě poznala, se tomu ani náhodou nedokáže přiblížit.

Víte, pane Karpeta, už před lety jsem byla na jednom semináři přivedena ke svému vnitřnímu dítěti. Ale bylo mi / a nám / to podáno zcela jinak a asi naprosto chybně, protože teprve vaše pojetí skutečně skvěle funguje. Ono to vnitřní dítě není žádné duchovní miminko, které bychom měli opatrovat v meditacích / jak mně to kdysi učili /, ono je naší fyzickou přirozeností, kterou máme milovat a s ní prožívat každičký okamžik našeho života tady. Za to pochopení a to, co z toho pro můj život plyne, vám nikdy nebudu moci dost poděkovat. Nikdy bych nevěřila, ze to může být tak jednoduché !!! Jsem tak vděčna, že jste mi ukázal cestu.

Hned po našem posledním sezeni jsem začala pracovat i s kartičkama nových myšlenkových vzorců, které jste pro mne zpracoval. A nebylo to vůbec jednoduché. Ty energie, které jsme odvedli / personifikované v podobě těch žen ze sousedství /, se mi vracely horem i dolem a Hanička z nich byla hodně špatná. Zejména se mi tlačily do snů, hlavně ty nejtěžší v podobě vzorců typu „život je těžký“ a „nezasloužím si hojnost, protože nejsem dost dobrá“. Vrací se mi také příhody z dětství a já si stále více a více uvědomuji, že jsem polovinu svého života prožila podle nesmyslných energií, které do mne vložila má neustále životem frustrovaná matka.

Často jsem se ráno v těchto dnech probouzela fyzicky vyřízena. Před dveřmi domečku naší duše byly ve snu skutečné hromady baliků s nežádoucími energiemi, spousta nepříjemných vzkazů i pomyslných  řvoucích ženských vnucujících mi ty staré vzorce / ach, ta Vaše přirovnáni nežádoucích energií k oněm starým ženským jsou tak trefná, DÍKY!!!! /.

Malá Hanička se pak po ránu ve mně se klepala strachy a v depresi vůbec nechtěla ke mně přijít, byla úplně vyřízena. Většinou se mi podařilo se ji uklidnit až tím, že jsem ji nechala vyplakat nebo vykřičet a potom byl klid. Ale daří se mi ji zklidnit a udržovat v pohodě stále líp a líp.

Přesně se mi dnes propojují její / Haniččiny / strachy a úzkosti typu „tohle nemohu přijmout“ či „tohle si nezasloužím“ ve stále různých obměnách s tím, že mám zdravotní potíže s trávením, kdy mi lékaři říkají, že mé tělo vlastně odmítá trávit to, co mu přichází zvenčí.

Docházím mi také to, proč například neodjedu pravidelně na dovolenou, protože těsně předtím onemocním. Nebo proč ztratím nebo někam založím a za nic nemohu najít klíče od auta, mám-li se vydat někam, kam se mi / Haničce / nechce, protože se toho bojí.

Vite, pane Karpeto, život takový, jak ho teď poznávám v jeho pravé, nikoli iluzorní podobě, neskutečně jednoduchou záležitostí. Dnes už nejen vím o tom, že se mi děje, co si sama přeji, ale nejkrásnější je, že už dokážu to, co si přeji, natolik regulovat, že si do života přitahuji stále světlejší a světlejší okamžiky. A ty okamžiky jsou stále častější, jak se mi daří Haničku měnit, jak mi vyrůstá z dítěte ve velkou holku a cítí se na tom světě líp a líp.

Nádherné je, že si sama mohu pomoci / díky Vašim doporučeným postupům /, že se už stále méně obracím o pomoc ven ze sebe, ale mohu si dobře kdykoli pomoci „sama sobě“ vevnitř.

Když cítím přicházející problém, ponořím se do svého vnitřního světa, obejmu Haničku, uklidním ji a potom jdeme ven z našeho společného domku duše skrze zahradu k moři, kde si užíváme slunce a vody a dobíjíme se ze všech stran energiemi. Cestou si jen tak mimochodem zkontrolujeme naši ochranu před energetickými útoky zvenčí a prošťouchneme emoční bazén.

Potom se ke mne Hanička vždy přitiskne a prožíváme si tu vzájemnost, ten pocit míru a pokoje v sobě, který jsme dříve neznaly. Tam , kde jsem si drive myslela, ze jsem „nedokonalá“, tak teď už vím, ze právě tam je -nejvíce třeba Haničku milovat a posilovat její sebevědomí, aby se dokázala sama ze svého vlastního rozhodnutí změnit k lepšímu.

Nedávno jsem něco hledala na internetu a byla tam reklama na nějaký festival „Oslava života“, klasický esotericky festival tady u nás za hranicemi v Německu. Dříve bych řekla – užasné – a už bych plánovala to tam všechno polítat. Vzápětí mi vsak došlo, že takhle jsem vždycky utíkala ven od sebe samé a k ničemu to nevedlo. Vracela jsem se odtamtud vždycky s tíživými pocity, jak je to duchovno nádherné a jak mi mé nedokonalé tělo překáží v dosažení té dokonalosti.

Když jsem si to uvědomila, velmi se mi ulevilo, přitiskla jsem tu svoji Haničku k sobě a věděla jsem, ze tam nepůjdeme a budeme raději ten čas věnovat jedna druhé. Protože stále více poznávám, že žít pokud možno spokojeně a šťastně tady a teď na Zemi je nejlepší způsob skutečné cesty k duchovnímu osvícení.

Mějte se moc hezky a těším se na úterý v 10 hodin.

H.P.