Neodolal jsem a přetiskuji pro vás dopis nešťastné ženy, která se snaží žít a její minulost ji stále dohání, děsí a straší těžkými depresemi. Hledá východisko a podle toho, co píše, nepochybuji o tom, že ji její průvodci shora vedou na správnou adresu. Její problémy jsou přesně těmi, které se za pomoci mých pracovních postupů úspěšně řešit dají. Odpověděl jsem jí, absolvovala první lekci a  a já nepochybuji o tom, že během dvou tří měsíců se její život změní. Věřím, že se pak opět o stav svého nitra s vámi na mém webu podělí.

Čtěte prosím:

Dobrý den,

našla jsem si vás na internetu a prostudovala mnoho věcí z vašich stránek. Mnohému rozumím jen částečně, ale můj celkový dojem je velmi dobrý a myslím si, že byste mi opravdu mohl pomoci. to, co vy píšete, je o něčem úplně jiném, než jsem se setkávala dosud.

Je mi čtyřicet let a mám velké problémy. Chtěla bych znát váš názor a ujistit se, že s tím s vaší pomocí dokážu něco udělat. Ale napište mi prosím naprosto pravdivě a upřímně. Slibů, které se nakonec ukázaly jako marné, jsem si za posledních deset let vyslechla víc než dost.

V dětství jsem byla týrána svými rodiči, zejména svojí matkou. A to doslova. Málokdo si dovede představit peklo dlouhodobého brutálního týrání hlavně vlastní matkou po fyzické i psychické stránce, to vše znásobeno psychickým týráním ze strany otce. Je to ta nejhorší noční můra, kterou dítě může prožít a já si následky toho nesu dodnes.

Moje matka se nikdy přede mnou netajila tím, že mne nenávidí už od narození, zavrhla mne prakticky od chvíle, kdy po porodu zjistila, že nejsem kluk. A otec to samé. Ten mne i matku pak opustil, když mi byl jeden rok, ale pokud si mně později někdy vzal k sobě na dovolenou či jinak, nijak se o mne nestaral a věnoval se jen hrátkám se svými přítelkyněmi, kterých jsem často musela být svědkem. Matka mne do čtrnácti let věku brutálně mlátila, nevybíravě mi nadávala a říkala při každé příležitosti, že lituje, že jsem se kdy narodila. A to je jen setina toho hororu, který jsem s ní celé dětství prožívala. Kromě snad znásilnění tam bylo absolutně všechno, na co si vzpomenete. Vyhodila mne z domu v době, kdy mi bylo šestnáct let a musela jsem se starat o sebe.

Oba hodně pili, otec je dnes ve vězení za podvody, matce později diagnostikovali psychickou chorobu a je dnes v péči jednoho ústavu pro choromyslné. Vím, že víte, co to pro mne všechno znamenalo. Všechnu tu hrůzu z toho, co jsem prožívala, jsem našla popsánu na vašich stránkách. Jsem cizinka, abych tomu všemu unikla, odstěhovala jsem se tady k vám do Prahy. Neumím stále dobře česky, dopis za mne píše kamarádka. Tady jsem začala nový život, mám rodinu, dobrou práci, ale… táhnu si pořád své problémy za sebou a nedaří se mi zatím s tím něco udělat.

V minulých letech jsem kontaktovala tady u vás numerology, šamany, mágy, léčitele a další specialisty, ale kromě určitého přínosu pro můj duchovní vývoj to v tom základním, řešení mých bloků z dětství bylo k ničemu. Nedostala jsem ani rozumné odpovědi na své otázky ani pomoc či návod, jak se těch hrozných bloků zbavit.

Byla jsem na regresní terapii a chtěla jsem nahlédnout do minulých životů. Je možné, že jsem byla Hitler nebo někdo tak špatný a zacházeli se mnou tak proto, že je to má karma ? Je v tom něco jiného ? Bohužel jsem se nedozvěděla vůbec nic. Můj vnitřní zrak zůstal uzavřený, nefungovalo to, viděla jsem jen tmu a nic necítila. Paní krčila rameny, že prý asi nejsem dost zralá a musí to vydržet.

Obrátila jsem se na numeroložku. Kromě rady, že mám  svým rodičům poděkovat za skvělý tvrdý trénink do života, mi neřekla nic podstatného. A to, že mám rodičům odpustit, to je přesně to, co člověk, který byl v dětství těžce týrán, potřebuje slyšet ! Ptala jsem se té paní, zda byla někdy těžce opakovaně bita, zda klečela hodiny na studené podlaze, že dává takové rady. Ona na to, že prý ne, ale ona VÍ, co je nutné dělat. Copak někdo může dávat takové rady někomu, kdo má v sobě tu hrůzu a tu nenávist za to všecko ? Jak odpustit a přestat nenávidět, to už jsem se od ní nedověděla.

Obrátila jsem se k šamanskému hnutí. Nechtěla jsem, aby mne někdo litoval, hledala jsem pomoc a pochopení. Když jsem řekla, že při těch obřadech nic nevidím a své pocity neumím analyzovat, pokrčili rameny a neudělali s tím nic. Pak jsem se obrátila na andělskou terapeutku, která mne informovala o tom, že mám milovat svoji maminku a svého tatínka, a to proto, že ti chudáci nezvládli vlastní život ! Což jim zřejmě podle ní dalo právo mně týrat a já si prý nemám stěžovat, protože čím větší bolest, tím blíže k bohu.

K tomu, že mezi nezvládání matčina života patřilo i to, že jsem jí musela pravidelně při provinění, o kterém jsem nic nevěděla, líbat prsty u nohou, aby mi odpustila a přestala mne mlátit, mi neřekla nic.

A tak hledám. Hledám pochopení a cestu k osvobození. Nevěřím, že jsem tak zkažená, abych musela tak trpět bezdůvodně. Chci vědět, proč to bylo a jen se zbavit těch častých depresí, strachů a těžkých snů. Proč právě jsem tak trpěla a trpím ? Odpovíte mi vy a poradíte, jak z toho ven ?

Víte, osud členů mé rodiny je docela tragický. Předpokládám, že tady jde asi o těžkou kolektivní karmu.  Vím, že moje babička, matka mé matky, jí dělala to, co ona pak dělala mně. A pokud vím i babička v dětství trpěla u své matky, mojí prababičky. Nějaká karma po ženské linii ? I po mužské linii to nevypadá líp. Všichni muži z rodiny obecně jsou nezodpovědní a velmi špatně plní svou mužskou roli. Alkohol, gamblerství, prostitutky, podvody, násilí, vězení. Muži v rodině plodí děti, ale nestarají se o ně. Můj bratr je homosexuál, v rodě jsou schizofrenie, tragické nehody i nešťastná úmrtí v mladém věku. Mám též pocit, že jsou ovladáni temnými bytostmi, proto jsou zbaveni citu, soucitu a schopnosti milovat.

Pamatuji si, že vždy když mne matka mlátila, byla tím aktem tak unesena a byla z toho šťastná, že mi může ubližovat ! A je to tak dodnes, když ji navštívím. Dává mi najevo, že za nic nestojím a že by mne nejradši zabila. Nesnáší tom, že mám celkem hezký vztah s manželem, že mám rodinu a dítě a jsem jakž takž spokojena. Když se s ní vidím na návštěvě v ústavu, jsem pak pár dnů energeticky úplně vyřízena.

Řeknete mi, proč vůbec je dovoleno mi takovým lidem děti ? Proč to vesmír dovolí? Proč otec znásilňuje malou dceru? A potom prý andělé radí, aby to dítě mu znásilnění odpustilo nebo aby jim dokonce poděkovalo za to, že mu ubližovali. Nerozumím tomu a už tak dál nemůžu.

Mám po tolika zklamáních u vás šanci se konečně dozvědět, proč se mi to stalo na místo všeobecné informace, že je to v podstatě skvělé a mám být za to vděčná ? Je šance, že mi můžete pomoct ?  Že mi to všechno vysvětlíte a poradíte mi, co s tím ?

Vaše články jsem četla a daly mi naději. Odepíšete mi ? Můžete mi pomoct ?

Omlouvám se za ten chaos tady, píšu, jak to cítím.

Děkuji za odpověd !

 

J.D.