Věřili jste, že vztah, který máte, bude navždy? Věřili jste, že když stojíte před oltářem a skládáte manželský slib, už to nic nezmění?
Proč se tedy každý druhý oddaný pár dříve nebo později rozvádí? Kam zmizelo to navždy? Proč se ti, kteří se bezpodmínečně milovali, najednou bezpodmínečně nenávidí? Kde se co pokazilo?
Kde vzniká ta pochybnost, že možná nejsem v tom nejlepším vztahu, že jinde by tráva mohla být zelenější, že mi něco schází, ačkoli jsem tomu druhému původně sliboval modré z nebe?
Proč se člověk zamiluje do jiné osoby, přestože žije řadu let ve spokojeném a šťastném manželství? Přece, jestliže ono je spokojené a člověk je v něm šťastný, není možné se zamilovat do někoho jiného!? Nebo ano?
Tato životní realita je všem dobře známá… ženy nevědí co chtějí a nedají pokoj, dokud to nedostanou 😉 Muži pro změnu často podléhají svému sexuálně-pudovému naprogramování a vůbec jim přitom nevadí, že už doma mají jednu stálou partnerku…
Chtěli bychom tím poukázat na jednu úplně nejzásadnější věc, která se nachází v jádru lidské duše. Je tak běžná, že se nad ní mnoho lidí ani nezamýšlí. Ti, kdo nejsou na těchto stránkách poprvé, jistě už vědí 😉 kam míří tato úvaha…
Budeme citovat z textu Petra Casanovy (firstclass.cz), který je považován za odborníka ve vztahové problematice a pokouší se tento jev v níže uvedeném textu vysvětlit. Žel jen velice povrchním způsobem, který ve většině případů v praxi moc nefunguje… Nakonec vám ukážeme to, co vám pořádně neřekne a nevysvětlí ani Casanova. Ale nejen to – ragauian má pro vás jak vysvětlení, tak i návod k řešení. Následuje citace:
Co časem může chybět v každém vztahu?
Nemylte se, prosím, myšlenkou, že dlouhodobému spokojenému vztahu nic nechybí. Jedno mu časem může začít chybět, ať je sebeúžasnější.
Zamilovanost ≠ láska
Pokud mluvíme o skutečně dlouhodobém vztahu, pak v něm už nebývá tzv. „zamilovanost“ — tak se označuje počáteční fáze vztahového života, ve které se teprve poznáváme, objevujeme, a především NEKRITICKY jeden druhého „milujeme“. Zamilovanost je do značné míry zaslepenost, v níž zveličujeme přednosti a přehlížíme nedostatky, a to jen proto, aby vůbec mohlo vzniknout citové pouto mezi dvěma odlišnými a nedokonalými bytostmi, jež ale v zamilovanosti považují jedna druhou často naopak za zcela identickou, spřízněnou a dokonalou.
Pozn. redakce: Zde je nutno předeslat, že Petr C. v dalších odstavcích používá slovo „láska“ nikoli ve významu pravé nepodmíněné kristovské Lásky — ale spíše ve významu „vztahové lásky“, to jest stavu, kdy partneři spolu začali žít tzv. „v jednom domě“… Každopádně nezapomínejme na Petrovu neobvyklou terminologii, abychom si v budoucnu ušetřili případná nedorozumění.
Casanova dále tvrdí: Tam, kde zamilovanost ustoupí, začíná tzv. „láska“, a to už je jiná forma poznávání, objevování, především je o tzv. „KRITICKÉM milování“.
Zamilovanost je idylická mimo jiné proto, že v zamilovanosti si jeden na druhého děláme čas tehdy, když nám to plně vyhovuje, to znamená jsme spolu hlavně tehdy, když je nám dobře, když se jeden na druhého těšíme, máme na sebe náladu, nemáme starosti, chceme spolu být. Zatímco v lásce jsme spolu bez ohledu na to, jestli na sebe máme čas, chuť, energii.
Tzv. láska je více o praktické formě soužití než o romantice. Tzv. láska je už společné bydlení, společné závazky, společná odpovědnost, společné problémy, společné hádky, krize, jež musíme zvládat bok po boku. V zamilovanosti, když ztratíme náladu, řekneme: Promiň, dnes nemám svůj den, měj se hezky, zavoláme si jindy, uvidíme se jindy. Ale když máme společné úkoly, děti, jen tak nejde říct: Promiň, dnes není náš den. Jestli jsou děti nemocné, nebudu rušit, přijdu za měsíc.
V zamilovanosti člověk často zůstává na své osobní problémy sám, a až když si je vyřeší, volá partnerovi. Kdekdo uvažuje tak, že nechce druhého obtěžovat, kontaminovat vztah, nechce o něj přijít, chce, aby jim spolu bylo jen dobře. Ale v lásce spolu partneři musejí být a zůstávat právě tehdy, když jim není dobře. Právě láska je to, co jim pomáhá řešit problémy, zvládat víc, držet při sobě, i když to vůbec nemusí být pro jednoho pohodlné a příjemné. Právě tehdy, v lásce, poznáme skutečného člověka, zatímco v zamilovanosti ho nepoznáme skoro vůbec.
Problém přesycení
A tak, když dedukujete, že ve šťastném manželství člověku nic nechybí, není to pravda. Kromě jiného mu může chybět právě zamilovanost. Je krásná, ale přichází jen s novým, neokoukaným partnerem. S takovým, který je pouze „dokonalý“, protože ho vidíte jen tehdy, když Vy chcete a když chce on – jen když je načančaný, usměvavý, soustředěný, má na Vás náladu. Je to Pan Božský nebo Slečna Božská, protože „nechrápe“, „neprdí“, „nepotí se“, „nedělá chyby“. Nejsou mezi vámi žádné spory, pnutí, vždycky jste spolu jen chvilku (z dlouhodobého hlediska) a on se zvládne ovládat. Jenže láska, to je něco jiného. Láska nemá časové hranice, v lásce jste spolu pořád. A tehdy se opravdu poznáváte. Ne jen ten dočasný lesk, vůni deodorantu, co vydrží zaručeně 24 hodin, povrchní krásu, ale také všechno, co je za tím – hlavně skutečný charakter.
Jen si položte otázky:
- Proč si ženy kupují neustále nové oblečení, i když mají oblečení plný šatník? Copak mají všechno potrhané? Ne, je láká nové. Tamto už přece vyšlo z módy, po jedné sezoně!
- A chlapi na tom nejsou líp. Okukují například nová auta, fascinuje je ten odér novoty a nádech nepoznaného uvnitř. Stará auta nejsou nezbytně jen horší, vždyť veteráni mají často mnohem vyšší cenu a jsou řemeslně zajímavější. Jenže nemají nové technologie.
- A to je ten problém: Nás prostě láká nové. A pikantní je, že takřka pokaždé sníme o tom, že „tohle“ už budeme mít navěky. Nebudeme. To nové oblečení dříve či později žena zase založí s tím, že už je obnošené, a to nové auto chlap jednou zase vymění. Všechno nové je potenciální smetí. A to i proto, že vše nové se okouká a všeho, co máme příliš dlouho, se přejíme.
- Dokud jsme takto nastaveni – nechat se nasytit a pak hledat nové – pak si neuvědomujeme, jaký poklad máme v člověku, s nímž jsme spokojeni v dlouhodobém funkčním vztahu. Jenom proto, že objevíme nějaké mouchy – jako kdyby snad někdo jiný mouchy neměl, jenom proto, že postřehneme, jak stárne – jako kdyby snad někdo jiný nestárnul, jenom proto, že už je okoukaný – jako kdyby se snad někdo jiný neokoukal, jsme schopni toho člověka vyměnit.
Užitečná zkušenost
Takže ano, je možné se kdykoli zamilovat do někoho/něčeho nového, ale taky je dobré se ponaučit, že ta zamilovanost i u nové osoby/věci časem vždycky pomine…
Někteří si myslí, že s někým jiným to bude lepší. Nebude. Ten růžový opar zamilovanosti se vždycky rozplyne. Musí. Protože člověk se přejí toho, co má.
Život je už takový. Je založen na změně… Tedy pozor na naivní oblak zamilovanosti. Je lákavý, omamný, pokaždé má krátkodobý potenciál přebít vztah, který máme dlouhodobě… Problém je, že s takovým vnitřním přístupem si dlouhodobě nebudeme vážit ani člověka, který nás právě teď zatáhl do toho krásného růžového oparu…
Proto si pamatujme: Láska není zamilovanost. Proto také láska není emoce [či] pocit, že s někým můžeme žít.
Láska je naopak dřina, čin, a touto nesnadnou cestou nabyté přesvědčení, že bez té konkrétní osoby nemůžeme žít. Protože ona to prokázala. Ne slovy, ne emocemi, ale skutky.
-konec citace-
Ten závěr textu Petra C. je sice docela dobrý, ale jeho vysvětlení i „řešení“ kulhá na obě nohy…
Co v textu Petra Casanovy chybí?
Prakticky všechny jevy, které popisuje Casanova v předchozím citovaném textu, mají JEDNO velmi jednoduché vysvětlení: Každému upřímně hledajícímu pozorovateli ty jevy mohou být důkazem duální podstaty člověka. Té podstaty, na kterou ragauian.cz poukazuje již dlouho. Ano, ty důkazy máme každý den na očích při pozorování svých bližních… a ten nejdokonalejší důkaz máme v sobě! Přímo ve své mysli můžeme najít tu druhou bytost, ono malé „já“ alias vnitřní dítě »
Pro přehlednost si shrňme výše uvedené:
- Proč si ženy kupují neustále nové oblečení?
- Proč chlapi stále okukují například nová auta…?
- Proč si lidé často myslí, že s někým jiným to bude lepší?
Ano lidi prostě láká nové! Chtějí stále více! Proč?
Nee, Život není takový, takové je ego!
Vše výše popsané má jeden společný jmenovatel — egoistický princip, který v podvědomí lidské duše pohání k neustále vyšším výkonům ve všech myslitelných směrech. Je to podvědomé, proto si mnoho lidí ani neuvědomuje, co je vlastně řídí. Je to princip přírody alias Matky Země — „sežer nebo budeš sežrán“ nebo „žer abys přežil“ nebo „urvi JEŠTĚ bohatšího partnera, abys lépe zabezpečila rodinu“… Tento prvek představuje pomyslný motor pro rozhýbání vývoje v přírodě této Země… Další pudové programy jsou např. sexuální atraktivita nebo emocionální přitažlivost, která působí spíše na ženy, ty jsou obecně více emocionální než muži.
Hezky to říká David R. Hawkins, který tento mechanismus ve svém díle výstižně popisuje jako „PRINCIP NEUSTÁLÉHO RŮSTU“ a píše mj.: „První formy živočišného života byly velice primitivní a neměly vlastní, vnitřní zdroj energie. Přežití tudíž záviselo na získávání energie zvenčí… Živočichové museli vše potřebné získávat z okolního prostředí, a na tomto principu tedy stojí základy ega…“
„Ego se nedá překonat, pokud je vnímáme jako nepřítele. Je naším biologickým dědictvím a kdyby jej nebylo, nežil by již na Zemi nikdo, kdo by si na ně mohl stěžovat…“
Tento „přírodní“ vývoj je v pořádku, pokud se děje v souladu s duchovním principem Jin-Jang, pokud daný jedinec dodržuje zákony karmy a nezískává energii na úkor svých bližních. David R. Hawkins naneštěstí nedává návod k řešení… Ten návod je ale obsažen v Kristově výroku „miluj bližního JAKO SEBE-SAMA“. Dalo by se říci, že tohle je tak „provařené“ a „nudné“, že „není co řešit“. Nicméně háček je právě v praktické aplikaci — jen málokdo dokáže tuto vyváženost prakticky realizovat. Církev vám totiž cosi tají… A tají vám to většinově i „východňáři“.
Jsou i tací, kteří se snaží jít na druhou stranu způsobem, kdy duch násilně svou vůlí tělu vnucuje, co je třeba dělat a jak jednat, řekněme „nesobecky“ sloužit druhým. Tato zdánlivě správná cesta má ovšem své háčky — málokomu se totiž podaří ji setrvale v životě realizovat a praktikovat. Proč? Zjednodušeně řečeno, nemůžete diktovat tomu menšímu, nemůžete obrazně fackovat někoho, koho svou vůlí z větší části nejste schopni ovládat. Je to proto, že vědomí těla = persona = ego = podvědomí = emoce! Větší část akcí, které ve svém životě děláte, je v režii ega! To ten menší „uvnitř“ je pomyslným kapitánem lodi! Na ragauian.cz můžete na toto téma najít vysvětlení ze všech úhlů pohledu »
Řešením je skutečná pravá NEPODMÍNĚNÁ kristovská Láska
V případě partnerských vztahů je řešení samozřejmě komplikovanější, jelikož se musí setkat a sladit dvě duální duše a jejich svobodné vůle. Každá rada drahá, ale pokud chcete trvalou pravou lásku i na partnerské rovině, nejspíše bude nutné hodně spoléhat na intuici a dobře naslouchat sami-sobě, abyste se pokusili rozpoznat toho, který bude sladěn nejen pudově-emocionálně (dočasně), ale i na vibrační úrovni duše… Samozřejmě, praktikování pravé kristovské lásky, to je nezbytný fundament pro vše, co chcete úspěšně učinit.
Ano, lidská podstata je nezpochybnitelně duální a jednou její polovinou je právě ego-tělo-podvědomí, jakožto svým způsobem nezávislá část naší mysli » Přesně tady, mezi egem a duchem, se uplatňuje ona většinově nepochopená „láska k sobě“.
Podvědomí NEMÁTE vědomě pod kontrolou…
Nemůžete jej přemoci rozumově-vůlí — namísto toho byste ono emocionální „vědomí těla“ měli brát jako partnera — komunikovat s ním — pak jej můžete kultivovat nepodmíněnou láskou sami-k-sobě… Následně, a to relativně rychle, se ve vašem životě začne uplatňovat jeden ze základních energetických zákonů našeho vesmíru: „Svět vám zrcadlí to, co máte uvnitř své mysli“. Pokud mezi těmi „dvěma v jednom domě vašeho těla“ bude boj, dostanete boj. Pokud tam bude nepodmíněná láska, dostanete lásku, vaše podvědomí se stane vaším spojencem…
…a pak se konečně stanete pány své reality!
- http://www.ragauian.cz/co-to-v-praxi-znamena-mit-radi-sami-sebe-dejte-pozornost-sami-sobe-aneb-zivot-v-pritomnem-okamziku-najdete-sami-sebe-poznejte-sami-sebe/
- http://www.ragauian.cz/cesta-ke-svobode-jak-prevzit-kontrolu-nad-svym-zivotem-jak-pracovat-se-svymi-emocemi-jak-se-zbavit-traumat-ulozenych-v-podvedomi-zakladem-je-gnosticky-pristup-sebe-poznani-poznejme-sami/
Dobrý den.
Východní filozofie tento aspekt pojímá poněkud jinak.Kdy jedna polovina (duchovní aspekt člověka)Já a polovina duše tíhne po blaženosti ve spojení s Bohem, ale tíže ega jeho stahuje do nízké vybrace hmoty. Tedy člověk hledá tuto blaženost v krmení stále většího a nenasytnějšího ega, ega které ovšem nemůže poskytnout kvantitativně i kvalitativně blaženost ve spojení s Bohem.
Tedy člověk, který si není vědom své duchovní podstaty marně hledá blaženost v pomíjivém(rolexky, Porsche, motýle) a nestará se o naplnění vlastní duchovní podstaty neustále strádá.
Po překročení meze dharmy se začíná zamotávat do sítě negativní karmy.
Naplňte ducha a vše ostatní Vám bude přidáno.
Pěkný den Petře, v tomto bodě se stále pokouším dívat na otázku duchovního vývoje prakticky. Ten váš úvod z Východní filozofie je principielně správně, ale praktický přínos tam není.
Přijde mi tento komentář skoro, jako byste nečetl nic z textů, kde se snažíme ukazovat, co je to lidská duše » Když už to víte, že tam „uvnitř“ jsou dvě, de-facto nezávislá vědomí (duch a ego), která spolu soupeří, tak je průzračné, že každá ta polovina prostě chce prosadit to svoje směřování. Nejde o nějaké abstraktní a nedefinovatelné „naplnění ducha“. Nutné je sjednocení! Jak to popsat jinak? Co na tom není jasné?
Cesta kristovské lásky k té naší menší polovině, právě vede ke spolupráci s vědomím těla-ega, ke KULTIVACI ega, jakkoli to někomu může znít paradoxně. Víte, pokud už jednou vývoj duše dospěje tak daleko, že se přesytí egoistického boje o „statky pozemské“, že to ego už toho má po krk, pak může být přístupné pomoci a kultivaci ze strany ducha. Nejde o nějaké „naplňování ducha“, nýbrž o kultivaci vědomí ega ve SPOLUPRÁCI S DUCHEM a následný vibrační posun ega „nahoru“, směrem k návratu do Jednoty. A té kultivace dosáhnete právě prakticky snadno pomocí kristovské lásky k sobě-sama » Vedlejším efektem je tzv. „šťastný život“ 🙂
Bohužel nemáte pravdu Mé, nejsem to já kdo nechápe dualitu o které píšete.A píšete o ni velmi dobře a já nemám problém se v tomto pojetí Krista orientovat.Já jsem psal o tom proč lidé trpí.Psal jsem o tom, že drtivá většina lidi nemá ani tu nejmenší představu o dualitě své osoby.A co je horší, źe je tato dualita a pochopení sebe sama ani nezajímá. Oni nemají co kultivovat, protože ke kultivaci a spojení potřebujete dva.Většina lidi se pokládá pouze za ego, v lepším případě za mysl+ tělo. tedy zase jen za ego.
Není to tak dávno co jsem četl průzkum jednoho významného periodika o tom jaký žánr si čtenáři a posluchači přejí slyšet a číst.Výsledek byl předem jasný 0,1% respondentů si přála téma duchovno.Oni nemají problém potěšit ego, protože po 5 minutovém rozhovoru na téma duchovno vás pošlou kamsi a spěchají na hamburger, koupit rolexky, nějaké to porše a motýle v krabičce pro milenku.
Psal jsem Vám, že jste moc daleko.Vy chápete dualitu lidské duše a znáte cestu o tom nepochybuji.Většina lidi ale svojí duchovní podstatu nezná a ani ji znát nechce, protože se neblýská jako nové auto, není slušivá jako nové šaty a nedá se s ní nacpat bankovní trezor.
Neznají z čeho ego povstalo a tedy není ani kam se navracet a podle koho čeho kultivovat.
Tedy game over.
Tak to pardon, asi se bavíme každý o něčem jiném, reagoval jsem pouze na Váš výrok, který vyzněl jako úplný souhlas s tím: „Východní filozofie tento aspekt pojímá poněkud jinak.Kdy jedna polovina (duchovní aspekt člověka)Já a polovina duše tíhne po blaženosti ve spojení s Bohem, ale tíže ega jeho stahuje do nízké vybrace hmoty. Tedy člověk hledá tuto blaženost v krmení stále většího a nenasytnějšího ega, ega které ovšem nemůže poskytnout kvantitativně i kvalitativně blaženost ve spojení s Bohem.
Tedy člověk, který si není vědom své duchovní podstaty marně hledá blaženost v pomíjivém(rolexky, Porsche, motýle) a nestará se o naplnění vlastní duchovní podstaty neustále strádá.
Po překročení meze dharmy se začíná zamotávat do sítě negativní karmy.
Naplňte ducha a vše ostatní Vám bude přidáno.“
Je to skutečně o lásce, s láskou k tomu přirozenému zvířeti závislém na hmotě – a té lásky je schopen asi jen člověk duchovně už formovanejsi – no a s touto láskou jde naše malé ego vychovat – opět laskavě, step by step. Je to jen o důslednosti, trpělivosti a nepadat do programů, podle nichž to tady tak bolestně na tom světě válčíme ty stovky let! A kdo to pochopí, tak je na začátku té úzké cesty. Osobně po ní ještě neumím jít, jen ji vidím a cítím, co mi může dát. A je to neskutečná vzpruha! Jen nepadat do programů, být důsledný, trpělivý!
Děkuji panu Karpetovi, že tu důslednost v textech zvýrazňuje, že trpělivě opakuje. Že nabízí vypínač na tu destruktivní programovou nabídku, co tak ochotně sjíždíme každý den… Jenže někdo nemůže být bez seriálu, někdo bez kostela, někdo bez fotbalu, někdo bez esoteriky matoucí apod. Snad nebudu dlouho to tele a vize nebudu už sjíždět na široké sjezdovce do nikam.
Ano, já sám skutečně často vidím, že pro mnoho lidí je velkou překážkou skutečnost, že nejsou ochotni nebo schopni přiznat reálnou existenci té druhé „zvířecí“ bytosti…
Brát to skutečně jako partnerství nebo spolupráci „dítě-rodič“ to mi také pomáhá k realizaci…
Tak, tak.Nelásku ke svému malému já můžete brát jako rouhání k Bohu.Hmotné povstalo z ducha a ne obráceně. Ale jako lodivod a loď musíte znát přístav, tedy svojí podstatu a cíl.Jinak ztratíte smysl plavby a nakonec začnete svojí loď která nemá cíle nenávidět.
Pokud znáte cíl budete přirozeně milovat svojí loď, protože pochopíte že ona jediná vás do cíle může dopravit.
Jojo, je mnoho podobenství jak tělo-ego popsat: Vozidlo, loďka, skafandr… koneckonců máme i úžasné poznání o merkabě »
Víte, ale čím více si tohle uvědomuji a prociťuji, tím více se to stává průzračné, jak úžasně jednoduchá je ta myšlenka a pochopení podstaty: Vždyť přece skrze ono tělesné malé já-ego tuhle realitu zažíváme » Vždyť ono to vlastně ani nijak nejde, pokud na svou realitu chceme mít vliv!
Dobrý podvečer.
Ano, lidé neznají svojí podstatu.Země, ego je Vaše matka a Duch je Váš Otec.Ve skutečnosti je to projev jedné energie, Boží energie.Vysoká a nízká vybrace, ale pořád to je Boží vybrace a Boží energie.Je to to čemu říkáme Bůh a jeho projev Duch svatý.Na východě Šiva a Šakti
Nelze nemít rád svoje ego, podívejte z jaké nádhery a moudrosti povstalo.
Vezměte list javoru a dívejte se a staňte se listem javoru.Vnímejte tvar, vůni, barvy, strukturu, energie ven, energie dovnitř, fyzika, chemie, život a smrt… to je zázrak to jste vy a ta všechna nádhera a dokonalost okolo to je Vaše ego.To je Vaše jedinečnost.
Nezabarvujte svoji mysl chtěním, lpěním a touhou, ale jenom v tichosti a s pokorou vnímejte svoji Matku.Pak poznáte a pochopíte kdo je Váš Otec.
Já a já, vědomí jedné energie a vědomí jedinečného života… to je zázrak.
Myšlenky patří duchu? Pouze duchu? Jak se v nás projevuje náš duch? Myšlenkou, emocí činem? Emoce patří egu. Čím nebo jak se v nás projevuje duch? Některé myšlenky vznikají na základě lásky/nepodmíněné lásky. Některé myšlenky vznikají na základě strachu, nenávisti atd. Duch přeci není zlý (nenávistný, ustrašený). Vzniká v nás nejdříve myšlenka nebo emoce?
Děkuji za případnou odpověď. Věra ☺️
Věro prosím zkuste se do svých emocí vžít a skutečně pečlivě je pozorujte.
Emoce pozitivní i negativní a také pudy jsou samozřejmě ego » Podle emocí můžete rozpoznat, co pochází od ega.
Ducha já vnímám jako pozorující vědomí a on je také láska. On je pozorovatel, který vnímá realitu dekódovanou skrze ego. Samozřejmě se snaží v duální duši prosazovat své myšlenky, nicméně protože ego je samostatná bytost, záleží na tom, nakolik se s egem je schopen dohodnout a spolupracovat.
Tzv. součtová duše je naše denní vědomí a tato duše je jakoby prostředníkem mezi těmi dvěma. Mozek slouží oběma dvěma v naší duši, v našem těle — a proto v mozku každý může dobře vnímat onen vnitřní dialog mezi těmi dvěma.
Pokud chcete více chápat jak to funguje, prosím ke studiu je k dispozici podrobnější vysvětlení zde »
No a pokud to myslíte vážně s hledáním, můžete se podívat i na ragauianovo vysvětlení, které je více z duchovního úhlu pohledu »
Dobrý večer.
Kristovská láska, Kristovské srdce.
Je to prakticky sattvický stav mysli, podvědomí, stav ega.
Tamas, radžas a sattva.Tři stavy mysli, tři guny a jejich vzájemný tanec.
Sattva neboli Satta v jazyce Pali se nachází v buddhistických textech, například v Bodhi-sattva . Sattva v buddhismu znamená „živá bytost, stvoření, osoba nebo vnímající bytost
Sattva je kvalita rovnováhy, harmonie, dobroty, čistoty, univerzalizace, holistického, konstruktivního, kreativního, budování, pozitivního přístupu, zářivosti, vyrovnanosti, bytí, mírumilovnosti, ctnosti.
Pokud v člověku převládá Kristovská láska, sattvický stav ega pak prostřednictvím Šakti, Ducha svatého dochází ke spojení Šakti a Šivy.
Toto je sattvické samadhi, spojení ega a ducha které vede k osvícení a osvobození člověka a vede ke čtvrtému stavu vědomí Turija.
Turija=osvobození, kdy sledujete tanec mysli ale jste pevně ukotveni a ne necháváte se strhnou touhou, chtěním, vášní, zlobou atp.
V tomto stavu bytí a vědomí jste schopni vidět Boží království na zemi.
Buďte nepřipoutaní, buďte procházející.
Při vší úctě, znovu musím připomínat, jak buddhismus silně pokulhává v praktické realizaci kristovského sebe-sjednocení. Dokonale praktickou podobu zato nabízí ragauian »
Zrovna včera jsem na nejmenovaném rádoby osvíceném webu v komentářích zahlédl stížnosti jakýchsi dušiček, jak že u meditace usínají únavou, protože jsou přepracovaní… To se vám na kristovské Cestě nikdy nestane, protože věnovat sobě kristovskou lásku, znamená dávat pozornost sobě, nikoli „vypínat“ to malé vědomí „já“ při poletování na vysokovibračních růžových obláčcích…
Téměř nikdy si Ti východní „experti“ neopomenout kopnout do ega — přitom je ta základní myšlenka a podstata kristovské Cesty tak úžasně jednoduchá: Vždyť přece skrze ono tělesné malé já-ego tuhle realitu zažíváme » Vždyť ono to vlastně ani nijak nejde, než s tím malým vědomím „já“ spolupracovat, pokud na svou realitu chceme mít vliv!
Jak to ve skutečnosti Buddha myslel se už nedozvíme. Jeho učení bylo tak nějak sepsáno po jeho smrti a jak toto učení zabarvila mysl učedníků je už jenom spekulace.Nejenom učení Kristovo si prošlo cenzurou koncilů, ale i podobně patrně dopadl i Buddha.
Zabarvená mysl to je ta mája o které Buddha hovořil.Tak jako když malujete vodovkama a máte špinavou vodu( mysl) na vyprání štětce.Nanášení dalších barev pak mění obraz na jeden velký černý flek na bílé čtvrtce
Kristus to říkal o starém měchu a novém víně.
Omlouvám se Všem to byl můj poslední dílek do skládačky, která se započala v první hodině kreslení na ZŠ.
Ano PŘESNĚ, jak to B. myslel se už nedozvíme, a taky přesně proto je zbytečné jakkoli to řešit… víme co propagují buddhisté dnes a čím ovlivňují své následovníky 😉 to jediné je podstatné pro tuto debatu. Stejně jako – že je to falešná, široká cesta do nikam. Stejně jako všemožné církvičky a sekty, tak i buddhisté vedou své slepě věřící „filozofické“ následovníky do nikam!
A my máme kristovskou gnózi z první ruky, jak jste si jistě dobře povšiml, když tak poctivě hledáte fakta. Neustále se snažíme zdůrazňovat že my tady lidem nepředáváme nějakou slepou víru nýbrž doložitelně autentické STAROVĚKÉ Poznání, které sepsal v rodinném kruhu Ježíšův bratr » A aby toho nebylo málo, tak máme i další nezávislý důkaz, každý kdo upřímně hledá, jej dokáže najít ve své mysli, uvnitř sebe. To je ten vtip 😉
přečetl jsem si několik vašich příspěvků a marně pátrám po jejich smyslu… jde vám o porovnání východního učení a pravým křesťanstvím?.. jde vám o rozšíření vědomí toho, kdo se tzv. „úzkou“ cestou snaží kráčet k osvícení?.. zatím vidím pouze slohová cvičení s výňatky frází z dostupné literatury… chybí mi váš skutečně osobní příspěvek do diskuse, rozumíte mi?.. chybí mi podnět, který by mi osobně stál za vstup do diskuse s vámi… budu rád, když se pokusíte mne přesvědčit, že na obsah článků, ke kterým se vyjadřujete, svůj názor nějaký máte… nástřely podobného typu, které zatím pozoruji, mne nudí…
Nemohu říct, že můj komentář by se týkal jen tohoto článku. Každý jsme na jiném stupni duchovního vývoje, tzn., že mnohdy zdánlivě stejnou „věc“ chápeme každý jinak a s ohledem na ten stupeň duchovního vývoje máme každý svou pravdu, kterou ten druhý pochopí, až se úrovně těch dvou jakž takž vyrovnají, až dojde k rovnováze. Když se vrátím k výše uvedenému :
Pro přehlednost si shrňme výše uvedené:
Proč si ženy kupují neustále nové oblečení?
Proč chlapi stále okukují například nová auta…?
Proč si lidé často myslí, že s někým jiným to bude lepší?
tak první dva body mohu hodnotit buď samostatně, tj.když budu hodnotit jen důsledky, ženy chtějí nové oblečení a chlapi auta. Když ale budu hodnotit příčinu obou, dojdu k jednomu a tomu samému, dojdu k potřebě i když důsledek obou stejných potřeb, jako takových, je rozdílný. V návaznosti na první dvě otázky, nebo spíš odpovědi, se mohu dostat k odpovědi na otázku třetí : Protože nejsou v rovnováze se svou vniřní mužskou a ženskou energií (principem). Dokud v sobě každém budou tyto dva principy proti sobě „bojovat“, tak si budou ti dva myslet, že to s jiným bude lepší.
Je třeba pochopit, že moudrost rovnováhy bytí lze najít neustálým hledáním. Vždyť je psáno „Kdo hledá najde…….“ S odstupem se člověk dostane k poznání, že kdysi dávný problém není žádný problém. Vždy je řešením rovnováha těch dvou, každý musí trochu couvnout, aby nastala ta rovnováha.
Není možné porovnávat hrušky (příčinu) s jablkama (důsledkem). Vše je totiž možné otočit o 180°. Není možné např.v rámci prosazované emancipace hodnotit, že jeden je chlap a druhý žena. Hodnotím vlastně důsledky „bytí“. Když budeme hodnotit vlastnosti „bytí“, což je společný jmenovatel, tak můžeme dojít k překvapujícímu závěru.
Dostal jsem se k zajímavému videu „Pradávná mimozemská knihovna https://www.youtube.com/watch?v=OtLQ3VmrDJA&t=3s To mě znovu přivedlo na „Smaragdové desky“ https://probud.se/atlantida , které jsem po čase mého hledání nyní pochopil úplně jinak a lépe než když jsem jejich znění objevil poprvé. Když člověk začne hledat, tak už nepřestane, protože s rostoucím vědomím roste i počet otázek. Ne nadarmo se říká, že „Opakování je matka moudrosti“. Proto je potřeba stále hledat a někdy se i vrátit a dát se po lepší cestě, která vede k Pravdě. Pak je člověk zase o něco moudřejší.
Jen malou poznámečku či shrnutí: Cítím velmi silně že ten „neklid, nespokojenost, to chtít stále víc“… toť princip nekultivovaného ega. A cílem duchovního vývoje je právě to, že právě za spolupráce ducha s egem (vědomím těla) dojde ke zvyšování vibrací ega, k jeho kultivaci, a ti dva nakonec spolu-sjednoceni, projdou „nahoru“. Tak prosté to je. Jinak samozřejmě dualitu máme všichni, muži i ženy — jen se lišíme (zjednodušeně řečeno) vyvážením jin-jang energií…
Je to přesně tak. Záměrem stvoření je jednoznačně život v rovnováze. A zde hodnotíme rovnováhu mužského a ženského principu v sobě. Rovnováhou jsme v pokoře k dalšímu vnímání lásky, tedy všeho kladného k růstu vědomí. Pokud rovnováha chybí a je v nadvládě ego je naše vědomí v pádu do hlubin nízkých vibrací hmoty. A návrat k dobru je vždycky náročnější, než pád za pomocí ega. Názorným příkladem toho je fenomén dnešní doby, kvantita místo kvality. Čím více toho člověk namluví nebo napíše, tím dostane „větší“ papír na svoji hlavu. Tím se chci dostat k 3.dílu „Nekonečného příběhu“ v rozhovorech s ragauianem, konkrétně k fiktivnímu rozhovoru s příslušníkem globálních elit, který svého času nevědomky potvrzuje vlastnosti kolektivního vědomí na růst vědomí celé planety. Vše tedy souvisí se vším a počátek tohoto růstu vědomí je rovnováha v sobě každého konkrétního jednotlivce načež následuje následování příkladem na každé následující hmotné úrovni obyvatel Země. Nechci to ale rozvádět svým pohledem. Pro pochopení celkového „ducha“ videa a i celkového problému je potřeba vnímat celé video i když se k „hlavnímu tématu“ dostáváme cca od poloviny. Základem je opravdu začít každý sám u sebe. Není na co čekat, soudíme vlastně sami sebe a je potřeba se dostat tam, kde jsme kdysi byli než jsme upadli. Protivník dobra také nezahálí, ale už nějakou dobe je ve skluzu http://priznakytransformace.cz/index.php/duchovni-filmy-tipy-databaze/video/1230-zacala-blizka-setkani-pateho-druhu