Dnes to bude „lehčí“ text. Podíváme se na hlavní téma tohoto webu optikou úplně jiného autora. Všem hledajícím duším bychom chtěli nejen připomenout tuto úplně nejzásadnější věc — a současně ukázat, jak často jsou lidé blízko jádru věci — ale přitom jim cosi chybí a proto jejich rady zákonitě nejsou tak účinné a efektivní, jak by mohly být. Naštěstí je zde ragauian.cz 😉 Budeme citovat z textu Petra Casanovy (firstclass.cz), který se věnuje především vztahové problematice. Nakonec vám ukážeme ten chybějící kousek Poznání. Následuje citace:
Proč sebeláska není sobectví aneb tři způsoby, jak být sám sobě nejlepším přítelem
Když mi bylo dvacet, stál jsem na železničním mostě a přemýšlel, zda všechno neukončit. Kvůli holce, jak jinak.
„Ty se nemáš moc rád,“ řekl najednou někdo za mými zády. Pejskař.
Změnil mé soustředění. Měl jsem nutkání mu to vysvětlit. Tehdy jsem pochopil, jak je důležité s člověkem, kterému se zhroutil svět, mluvit. Respektive K NĚMU mluvit.
„Svět není ráj,“ dodal a zapálil si cigaretu. Opřel se o zábradlí, na kterém jsem stál, a klidně odklepával popel dolů do řeky. Jako bych tam nebyl. Jako by mu bylo jedno, jestli skočím. „Jenže, kamaráde,“ pravil nato, „to, že neexistuje ráj na Zemi, ještě neznamená, že nemůže existovat ve Tvém srdci.“
Mluvil tak, že jsem ho chtěl poslouchat dál. Odmala jsem v sobě měl spíše negativní vnímání sama sebe. Bylo to dáno tím, že jsem se narodil 30. srpna a do školy šel bez odkladu, takže jsem v první třídě byl nejmladší a nejmenší. Spolužáci mi to dávali pocítit. „Nejsem dost dobrý. Nemám se rád. Nikdy nebudu jako oni.“ To byly moje běžné myšlenky. Při každém neúspěchu se mi vracely. Jako když mě ta holka podvedla s někým „mnohem lepším“.
„Ano, nemám se rád,“ odpověděl jsem tomu pejskaři. „Protože mě nemá ráda moje holka.“
Zasmál se. „Víš, kamaráde, jaký je rozdíl mezi láskou a sebeláskou?“
To druhé slovo jsem do té doby neslyšel. Tak jsem mlčel.
„Láska je uvědomování si potřeb druhých a sebeláska je uvědomování si potřeb vlastních.“
Pak na mě poprvé pohlédl, ale klidně, bylo mu jedno, kde sedím. „Ty trpíš ne nedostatkem lásky, protože je určitě mnoho lidí, kterým na Tobě záleží. Ty trpíš nedostatkem sebelásky. Nedostatek sebelásky je základem utrpení, zatímco dostatek sebelásky je základem štěstí.“
Měl neholenou tvář, kabát ledabyle přehozený jako havelok, ale slova, která mě vtahovala zpět do života. „Víš, sebenenávist i sebeláska jsou nekonečné. Vždycky tady můžeš stát, protože na sobě v každém okamžiku najdeš něco, co Ti vadí. Člověk není dokonalý. Jenže sebeláska je o pochopení, že úplně stejně tak na sobě v každém okamžiku můžeš najít to, co se Ti líbí. Je to jenom o tom, jestli přicházíš ze Země dostatku, nebo ze Země nedostatku.“
Tehdy jsem poprvé slyšel tyto klíčové pojmy. A poprvé mi někdo řekl, že záleží hlavně na mém vlastním myšlení. Že nikdo není proti mně. Že i když to tak může vypadat – že mi někdo cíleně ubližuje –, řešení je ve mně. Že když nebudu sám proti sobě, nepřidám se na stranu toho, kdo mi ubližuje, pak mi SVÝMI slovy nebo skutky nikdo neublíží, protože můj vztah k sobě, ta moje vnitřní láska, překoná mou posedlost upozaďovat to, co si o sobě myslím já, a upřednostňovat to, co si o mně myslí druzí.
„Nechala Tě holka?“
„A proč nejsi rád, že ses zbavil člověka, který Tě hodil přes palubu?“ dodal. „Proč se nenávidíš, lituješ, myslíš si o sobě, jak strašný jsi, jenom proto, že Tě někdo nechal? Nikdy se nezavděčíš všem. Ani těm, které miluješ. Měl bys přemýšlet, co udělat spíše pro ty, kteří milují Tebe. A to, co tady nacvičuješ, rozhodně není nic dobrého pro ty, kteří Tě milují. A té holce to bude jedno…“
Svou největší překážkou ve štěstí jsi TY
Na velkých setkáních, kde se potkávám s lidmi, říká PC, je běžné, že slýchám věty jako „Nenávidím svůj život“ nebo „Nesnáším své tělo“ od osob, které mají z mého skromného pohledu krásný život a nádherné tělo. Ptám se: Jak je možné, že ONI to NEVIDÍ?
Ten pejskař mi vysvětlil, že takoví lidé se při pohledu v zrcadle soustředí jen na to špatné. Vidí vrásky, protože je hledají. Nacházejí to, co v jejich životě nefunguje, protože se na to zaměřují…
Muž na mostě mi řekl: „Nesnaž se mít dobrý vztah se všemi lidmi na světě, nejde to. Snaž se mít v první řadě dobrý vztah se sebou. To je první vztah, na kterém v životě záleží. Od něj totiž začínají všechny ostatní vztahy.“
„Respektuj to, že Tě někdo nemá rád. Ale víc se jím nezabývej…“
„Nikdo Tě nezná tak dobře, jako se znáš sám. Tudíž jedině Ty se můžeš nejlépe ocenit. Ano, sebe můžeš vždycky ocenit víc a lépe než kdokoli jiný. Začínej tedy u sebe.“
„Ale jak?“ ptal jsem se znovu.
Investuj do sebe
„Poslyš, co máš v životě rád?“ zeptal se… Načež dodal: „Co je Tvoje momentální potřeba?“
„Aby mě někdo měl rád…“
„Sebeláska, kamaráde, není sobectví. A už vůbec ne to, když do sebe investuješ. Sebeláska je péče o sebe. Když jdeš na masáž, když se jakkoli jinak hýčkáš, prostě když pro sebe vyrábíš dobré pocity – to je sebeláska.“
Někdo si sebelásku vykládá jako cestu proti davu, proti všem. Jenže sebeláska je především o tom uvědomit si, že nikdo není jako my. Že se klidně můžeme odpojit od davu, že není třeba kopírovat kohokoli druhého…
-konec citace-
Co v textu Petra Casanovy chybí?
Díky církevnímu vlivu je pojem „sebe-láska“ vnímán v naší společnosti značně negativně. Platí to i pro ty, co se již s církví dávno rozešli… máme to všichni za 2000 let zažrané hluboko v podvědomí…
Ve skutečnosti je totiž lidská podstata duální a jednou její polovinou je právě ego-tělo-podvědomí, jakožto svým způsobem nezávislá část naší mysli » …přesně tady, mezi egem a duchem, se uplatňuje ona většinově nepochopená „láska k sobě“ — TOHLE je ten veledůležitý detail, který vám skoro nikdo neříká.
Právě ono podvědomí funguje a reaguje velmi často automaticky, NEMÁTE jej vědomě pod kontrolou…
Nemůžete jej přemoci rozumově-vůlí — namísto toho byste ono emocionální „vědomí těla“ měli brát jako partnera — komunikovat s ním — pak jej můžete kultivovat nepodmíněnou láskou sami-k-sobě… Podobenství o vnitřním dítěti je velmi příhodné na tomto místě » Následně, a to relativně rychle, se ve vašem životě začne uplatňovat jeden ze základních energetických zákonů našeho vesmíru, který zní asi takto: „Svět vám zrcadlí to, co máte uvnitř své mysli“. A také obráceně — to, co máte uvnitř budete vyzařovat do svého okolí! Pokud mezi těmi „dvěma v jednom domě vašeho těla“ bude boj, dostanete boj. Pokud tam bude nepodmíněná láska, dostanete lásku, vaše podvědomí se stane vaším spojencem…
…a pak se konečně stanete pány své reality!
- http://www.ragauian.cz/co-to-v-praxi-znamena-mit-radi-sami-sebe-dejte-pozornost-sami-sobe-aneb-zivot-v-pritomnem-okamziku-najdete-sami-sebe-poznejte-sami-sebe/
- http://www.ragauian.cz/cesta-ke-svobode-jak-prevzit-kontrolu-nad-svym-zivotem-jak-pracovat-se-svymi-emocemi-jak-se-zbavit-traumat-ulozenych-v-podvedomi-zakladem-je-gnosticky-pristup-sebe-poznani-poznejme-sami/
😉 🙂 palec hore 😉 🙂 dík oz 89 P.S. : poprvé a naposled takový komentář 😉 🙂 nemusí se ani „zveřejňovat“ milý Me
💗 děkujeme. PS: zpětná vazba je pro nás důležitá, nejenom ta konstruktivně-kritická 🙂 Pozitivní energie je velice důležitá v tomto světě, každý, kdo se nebojí svítit, má neskutečně velkou cenu.