Znám se s Romanem už hezkou řádku let. Objevil se u mne kdysi v Praze a přinesl si s sebou totální nelásku k sobě samému a řadu hlubokých bloků a psychických problémů, které doprovázely v té době jeho asi čtyřicetiletý pobyt na této planetě. Nebyl žádné ořezávátko, pravý lesní muž, samotář, který kdesi v Krušných horách se svým koníkem čistil podle pokynu hajného lesní porosty a stahoval dřevo z obtížně přístupných míst k lesním cestám. Bylo zřejmé, že tak trochu uniká z lidské společnosti před nevydařenými manželstvími a vztahy s lidmi vůbec. Na těžkou práci, kterou si vybral, byl nečekaně mužem velmi citlivým, kterého v lese držela i schopnost silného vnitřního napojení na přírodu a její bytosti. Ne nadarmo říkával, že musel žít v minulých životech jako Indián někde v severní Americe. 

Pracovali jsme spolu a po pár lekcích se pak v pohodě rozloučili. Připadalo mi, že odešel spokojen a přál jsem mu, aby komplexní vnitřní změna jeho psychiky, kterou prošel, mu pomohla vyřešit jeho do té doby ne příliš uspokojivý život. Utéci ve čtyřiceti před světem do staré vyřazené maringotky v lese, kde nebyla ani elektřina a pro vodu bylo třeba chodit do studánky, to už je v dnešní době tak trochu extrém. Věřil jsem, že se zase do života mezi lidmi vrátí.

Nijak mne proto nepřekvapilo, když se mi po cca třech čtyřech letech znovu ozval a sdělil mi, že se vrátil do civilizace a žije znovu mezi lidmi. To už jsem zakotvil v jižních Čechách, on bydlel nedaleko a tak jsme se spřátelili. Byl nesmírně zvídavý, toužil toho hodně znát a umět, tak jsem mu při neformálních setkáních hodně vyprávěl o věcech mezi nebem a zemí a on je skutečně do sebe nasával jak ta příslovečná houba. Čím více a čím déle pracoval ve svém nitru na lásce k sobě samému a řešení problémů vlastní psychiky, tím více se mu otevíral vstup do světů vyšších dimenzí a přicházely mu i zvláštní schopnosti.

A dnes již na mnoha případech mých a už i jeho klientů spolupracujeme. Když jsem mu dříve říkával “uč se kamaráde, já tu věčně nebudu a ty to pak vezmeš za mně“, smál se a měl za to, že přeháním. Ale stalo se a jako už tolikrát jsem měl možnost se přesvědčit, že čím hlubší je krize, kterou člověk prožívá, tím blíže je šance se z ní vyhrabat a nasměrovat svůj život k doslova pro něj nečekaným výšinám.

Pro poučení těch z vás, kteří případně stále ještě uvažují o realizaci vibračního posunu svého vědomí směrem vzhůru, jsou v hlubokých či méně hlubokých životních krizích či jen tak hledají pravý smysl svého pobytu zde na zemi, jsem ho požádal, aby hodil svůj životní příběh do klávesnice svého počítače. Že ho vložím do rubriky „Zkušenosti klientů“ a že možná někomu z vás pomůže se rozhodnout se také změnit svůj život cestou rekonstrukce vlastní psychiky, jak zní oficiální název toho, co zde na webu nabízím »

Roman mi vyhověl a jeho životní příběh je zde: 

---

Pamatuji si, že už od dětství jsem byl na kluka velmi citlivý a to, co do mého dětství vnášel všední život dítěte v rodině, do které jsem patřil, jsem mnohdy snášel nepříliš dobře. Lépe řečeno, snášel sem to špatně. Domácí prostředí zrovna neoplývalo láskou a skutečně láskyplné péče se mi dostávalo pouze od mé babičky. Problém nastal při přechodu do školky, cizí prostředí jsem obtížně zvládal a začaly se projevovat první nepříjemné projevy strachu z nepřijetí tímto světem a lidmi v něm, které v pozdějších letech dále sílily. A jak přicházely další a další zkušenosti s lidmi v okolí a poznání, že svět je poněkud tvrdší místo k životu, než je mi milé a příjemné. Paní učitelky v mateřince i prvních ročnících školy na můj vkus až příliš postrádaly pochopení pocitů ,malinkých lidiček, které jim byly svěřeny do péče.

Což u mne už v tomto věku znamenalo nárůst frustrace ze stavu okolí, ve kterém mi bylo dáno žít a vyrůstat a vedlo k řadě traumat, které se na mém stavu v dospělosti tvrdě podepsaly. Například si pamatuji, jak nesnášel způsob, jakým mne u společných obědů ve školce kárala a ponižovala učitelka a já jsem na tyhle chvíle reagoval tak, že se u mne vyvinula jakási alergie, která se stále stupňovala a já už jsem nebyl schopen pozřít nebo prostě v sobě udržet některá jídla, která mi byla nejvíce vnucována. To samozřejmě vedlo ke stále  vyššímu tlaku ze strany paní učitelky a mne před její šikanou nakonec zachránil naštěstí rozumný pak doktor, který se mne zastal a doporučil podstatně omezit tlak, kterému jsem byl za strany těchto údajně školených pedagogů vystavován. Dobře si vzpomínám, jak mě jako caparta už tenkrát napadlo, že sem zde na zemi zrozen jaksi omylem, že se někdo šeredně spletl, když mne tu poslal do toho bordelu.

Na základní škole moje snášenlivost a schopnost adaptace na obvyklé agresivní přístupy spolužáků vůči mně, ale i vůči sobě navzájem, i chování některých dospělých na mé nespokojenosti s tímhle světem dále přidávalo na intenzitě a já si stále více s přibývajícím věkem kladl otázku, co tu dělám, proč tu jsem a co mám vlastně dělat, k čemu je to všechno dobré. 

V učení a nástupu do zaměstnání se prožíval pocity cizince, který je zcela sám, samotinký mezi množstvím lidí, kterým nerozumí a kteří zase nerozumí jemu. Určitá naděje mi svitla, když mne oslovila přitažlivost druhého pohlaví. Domníval jsem se, že snad najdu spřízněnou duši u nějaké ženy a jednu jsem si vyhlédl a vzali jsme se. Ale už do roka se ukázalo, že tudy cesta nevede a nastal pro nás oba a pro mne zvláště velmi obtížný rozvod.

Následovalo druhé manželství, kdy já poučen z toho prvního jsem se sice pokusil dbát na to, abych zvolil typově jinou partnerku, ale i tato naděje na život konečně prožívaný v lásce a klidu se beze zbytku a krutě po několika letech rozplynula.

Tušíte asi správně, podobně jako já už dnes vím, že okolní svět a vztahy s lidmi v něm nám prostě zrcadlí vnitřní svět našeho nitra a vztah oněch dvou bytostí v něm, a že tohle prostě nemohlo ani dopadnout jinak. Následoval druhý rozvod za poměrně dramatických okolností a já se ocitl v podstatě na dlažbě téměř bez prostředků. V té době jsem začal tušit, že ani tudy cesta nevede.

Mým koníčkem byly hermetické vědy, šamanizmus a esoterika všeobecně a já s radostí přijal nabídku mého kamaráda na možnost žití na samotě v lese ve staré odstavené maringotce v domnění, že budu mít v klidu a o samotě čas a prostor najít v esoterických vědách návod na život. Prostě jsem utekl od lidí a vrhl se na studium všeho, co mi přišlo pod ruku. Zkusil jsem snad vše, co lze v knihách najít, absolvoval jsem mnohé kursy a zvládl spoustu esoterických technik, které mne měly podle slibů mých guru přivést na cestu ke štěstí a spokojenosti.

Opak byl pravdou. Místo poznání a vnitřního klidu zhruba po pěti letech osamělého bytí v lese se dostavilo něco, čemu se dnes odborně říká syndrom vyhoření. Za jedné opravdu kruté zimy, kdy mi pod hromadou sněhu v lese prakticky došlo jídlo a dokonce byl problém si zpracovat i dřevo na otop a já mrznul jako pes, přišla krize a já nevěděl, jak dál.

Před konečným řešením dobrovolným odchodem ze světa mne zachránilo jen tehdy už ve mně jasné vědomí toho, že se tím nic nevyřeší, protože tam nahoře mi prostě dají po držce a šoupnou mne tu zpátky s osudem ještě o to těžším. Za mlada jsem slýchával od dříve narozených, že když je nouze nejvyšší, bývá pomoc boží nejbližší. Nikdy jsem tomu nevěřil, dokonce ani netušil, co to znamená. Ale v jednu chvíli právě na vrcholku té hrozné devastující vnitřní krize svého bytí jsem pochopil, že tomu tak je. Při čtení na internetu jsem totiž narazil na www.ragauian.cz a to, co jsem tam nalezl, mne hluboce oslovilo a doslova magicky přitahovalo.

Tušení, že ten, kdo píše ty články o lásce k sobě a všechny ostatní, opravdu ví, jak lidská psychika funguje a může mi pomoci, se ve mně nějakou dobu potýkalo s dosavadními nedobrými zkušenostmi posledních let zoufalého hledání něčeho opravdu funkčního, co by stálo za to a skutečně fungovalo. Mezi tím se však začal prudce zhoršovat můj zdravotní stav a aby toho nebylo málo, přišel jsem o práci. Prostě životní krize jak vrata od stodoly a doslova pád na absolutní dno, kdy jsem se ptal sám sebe, proč ten, kdo řídí naše životy zde, rozhodl zničit zrovna mne.

Zhroutil jsem se neschopen ničeho a telefonní číslo na pana Karpetu jsem vnímal jako snad už poslední nitku, které mi může dát nějakou naději. Moje váhání najednou bylo pryč a jako ve snách bez dalšího váhání vytáčím číslo. V podstatě ihned slyším, jak na druhé straně někdo zvedá telefon a já bez úvodu či pozdravu vyhrknu ze sebe jen něco o tom, že se potřebuji objednat na kontzultaci. Na druhé straně se ozve naprosto klidný hlas, který říká — co kdybychom využil vašeho nadšení a přijedete hned zítra? Druhý den roztřesen a pln očekávání a zvědavosti klepu ve stanovenou hodinu na dveře. Otevře mi starší člověk, usmál se na mne a já věděl, že jsem konečně našel někoho, kdo skutečně ví a umí.

Pan Pavel Karpeta, z mého dnešního pohledu skutečný znalec všech možných záhybů lidské duše, mág a vizionář, mne citlivě, ale nekompromisně začal vést po oné pověstné Kristově „úzké“ stezce k Bohu, který, jak jsem postupně zjistil, nesídlí pouze na nebesích, ale má svého zástupce v podobě božské Jiskřičky v mém srdci. Podrobně mne seznámil s tím, jak vypadá lidské, a tedy i mé nitro, kdo v něm vlastně je, kdo v něm je ještě, kdo je kdo a podle jakého vzorce či programu vlastně fungují. A nejen že mi vše vysvětlil, ale nechal mne také přímo prožít a procítit si vzájemný vztah obou samostatných bytostí v sobě, božského či duchovního člověka a pozemského či zvířecího člověka. A prokázal mi na mé vlastní zkušenosti prožitím, že všechny mé psychické a je doprovázející hmotné potíže vyplývají především z toho, že ti dva ve mně se nejen nemají rádi, ale doslova se nenávidí. A proto já jako ten viditelný člověk v této realitě se cítím tak mizerně a je mi tak šoufl.

Ukázal mi, co je to skutečně mít se rád bezpodmínečnou láskou, tedy mít rád sebe sama » A byl tak jediný ze snad dvaceti případů lidí, kteří mi schopnost mít se rád předvést slibovali, ovšem bez praktického výsledku. Po tomto prvním a základním kroku na této cestě k rekonstrukci vlastní psychiky následovaly kroky další: ochrana před energetickým vampýrismem, lidvidace strachů, odhalování a likvidace bloků a skrytých traumat, zpracování karmy, odpouštění po dlouhé časové linii s absolutní účinností, a posléze i pročištění emocí a náprava nesprávných mentálních vzorců.    

Během této práce na rekonstrukci mé psychiky se někdy až s překvapivou rychlostí začal měnit můj život. Asi vás nepřekvapí, že jsme dostali zpět svou práci, pomalu se začal měnit k lepšímu můj vztah k bývalé ženě a mým dětem, protivní lidé se začali z našeho života vytrácet a získávali jsme s Romčou nové skvělé kamarády.  

Život se začal uklidňovat a dostavil se pocit klidu a pohody. Krásné a zajímavé změny nyní pod taktovkou lásky k sobě ovšem nekončí. V té době jsem bydlel na samotě v lese bez elektrické energie, voda pouze z pramene, topení v kamnech, obstarávání mého koně vše ručně jako za starých časů v lůně a tichu lesa, matky přírody. Po čase jsem si začal všímat zajímavého fenoménu. Čas od času bylo nutné zajet vlakem do města pro zásoby atd. Při návratu zpět do mého ůdolí po překročení potůčku ze silnice se dostavil pocit vítání doma.

Tento pocit se začal opakovat se železnou pravidelností, což ve mně probudilo zvědavost Začal jsem se na tento jev soustředovat a brzy jsem pochopil, že běžnými smysly toto uchopit nelze a naučil se hmotné smysly vypínat a vnímat situaci v okolí srdcem a intuicí. Došla tak daleko že bylo možné po návratu domů zjistit zda někdo navštívil údolí v mé nepřítomnosti, což se několikrát ověřilo i zpětně v realitě. Pochopil jsem, že změny přišlé do mého života otevírají další hranice vnímání světa do té doby netušených rozměrů.

Zpětně se začalo dostavovat pochopení informací z knížek například o indiánských šamanech o přírodních národech všeobecně. Celému procesu samozřejmě napomáhalo mé žití v lůně matky přírody bez rušivých vlivů civilizace. Tyto nově získané zkušenosti vzbudily moji zvědavost a touhu objevovat další hranice možného.

Nastal čas experimentování s nově získanými zkušenostmi. V té době jsem pracoval v lese jako dřevorubec a mou nejoblíbenější prací byla tzv. prořezávka mlaziny při utváření nového budoucího lesa. Začal jsem aplikovat ve své práci jiný přístup. Před začátkem práce proběhla mentální domluva s duchem přírody daného místa s prosbou, ať vede mé kroky v prořezávání tak, aby byly ku prospěchu lesu. Za pár týdnů sám polesný uznal, že svou práci ovládám tak dokonale, že není potřeba dohledu lesníka a dostal jsem v této činnosti naprostou volnost.

Další fází mého objevování se stala komunikace se zvířaty. Začalo to nečekaně sršněm. Čas od času zavítal do mé maringotky sršeň, příčilo se mi ho zabít, ale zároveň jsem se cítil trochu nesvůj v uzavřené místnosti. Při jedné takové nezvané návštěvě jsem milého sršně mentálně pozdravil, poděkoval mu za návštěvu, vysvětlil jsem mu, že se necítím v jeho přítomnosti nejlépe a požádal ho, ať v míru odletí ven. A to se také vzápětí stalo. A to, že se tak stalo pokaždé, to je asi třicet krát za celé léto, svědčí o tom, že to nebyla náhoda. Následovalo mnoho pokusů s různými zvířaty. Ovšem největším učitelem napojení byl můj kůň, skvělý partner, kamarád a spolupracovník. V práci jsme si rozuměli beze slov. Poznal jsem, že s rostlinou i zvířecí říší lze komunikovat efektivně pomocí obrazů a pocitů či citů, nikoliv ve větách, jak to činíme my lidé.

Takto jsem trávil několik dalších let svého života v přírodě, až se začala objevovat touha po změně. Do mého života vstoupila fáze návratu do civilizace.

Shodou okolností jsem se v Praze seznámil s člověkem praktikujícím nápravu těla pomocí akupresury a na svém těle jsem prakticky vyzkoušel blahodárné účinky jeho umění. To mne uchvátilo natolik že jsem nastoupil k němu do učení s touhou toto řemeslo provozovat. Po několika letech učení a praxe pomalinku přišla zručnost a sám tuto metodu dělám a pomáhám tak ostatním lidem.

Pracoval jsem nejdříve s lidmi z blízkého okolí a nyní i pro širší okruh klientů. Během své praxe jsem zaznamenal, že i když odstraním bolest či jiné potíže uvedením fyzického těla do rovnovážného stavu, většinou se lidem potíže po určitém čase vracejí.

Konzultoval jsem tyhle případy s panem Karpetou, který mi objasnil, že je to proto, že nemoci fyzického těla mají svůj prapůvod v poruchách lidské psychiky a pokud s prací na fyzickém těle neodstraním i příčinu v psychice člověka, nutně se problémy opět vracejí po určitém čase do původního stavu a je třeba fyzický zásah opakovat. Opět tedy s jeho pomocí jsem rozpracoval způsob práce, který mi umožňuje poznat samotnou příčinu problému u klienta a poradit mu, v čem nebo jak musí změnit své mentální nebo emocionální návyky především ve vztahu ke svému tělu a k lidem kolem sebe, aby byla příčina jeho potíží odstraněna.

Dostal jsem také darem magické postupy při léčení vnitřních orgánů prostřednictvím přímých energetických zásahů bytostí z vysokých vibračních rovin, kteří stáli u zrodu uniformy lidského těla a dokonale zvládají metodu jeho uzdravování se všech jeho detailech. Věřili byste třeba, že je možno požádat o přeléčení jizev na srdci způsobených infarkty?

Nabízím tedy nyní svým klientům komplexní přístup k odstranění jejich potíží, který je svým rozsahem skutečně výjimečný a plně funkční. Rád bych využil této příležitosti a nabídl i vám, čtenářům tohoto webu, tuto možnost a své zkušenosti k řešení potíží vašeho fyzického těla, duše i ducha »

Mohu vám pomoci odstranit bolesti fyzického těla akupresurou či reflexní terapií. Můžeme spolu léčit obtížné stavy všech vašich vnitřních orgánů, a to jak na fyzické, tak i na energetické úrovni. Nalezneme spolu i příčiny těchto stavů ve vaší součtové duši, kde sídlí duch spolu s egem — vědomím vašeho těla — a odstraníme je. Mohu vám předat způsob dokonale prováděné ochrany před energetickým vampýrismem i způsobu, jak si dokonale pročistit vlastní emoce. Nabídnu vám i způsob zrychleného vyrovnávání vaší karmy a komplexního odpouštení všem, i těm, o mnichž byste nikdy neřekli, že je odpuštění vůči ním třeba realizovat.

Pokud si se mnou chcete o věcech těla, duše a ducha popovídat, navštivte mne nebo zavolejte. Pokud vás zaujala má nabídka nařešení vašich problému s psýchou a fyzickým zdravím, udělejte totéž.

Děkuji vám za pozornost a přeji štěstí v roce 2021.

Roman J., od Plzně