Postřehy a komentáře

Demokracie u nás? Vyřeší to nové volby?

Nevyhnutelné se stalo skutkem. Nečas odchází do zapomnění, naši politici se rojí a chystají přerozdělování koryt. Do budoucna si můžeme být jisti jedině tím, že bude zase hůř. Tahle z řetězu utržená smečka predátorů se dobrovolně nikdy nerozhodne sloužit svému lidu. Slouží jen sobě. Cítí moc a prachy, jako vlci cítí krev a jdou za ní hlava nehlava bez ohledu na nás.

Padni komu padni, s oblibou říkával náš již naštěstí v historii zvěčnělý premiér Nečas. Jemu už padla. Ti ostatní zatím jedou. A nedělejte si prosím iluze! I dále hledí a budou hledět jen na sebe a zvyk přitunelovávat si neschválené „sociální“ dávky pro vlastní „vysokopříjmovou“ skupinu ze společné státní kasy rozhodně dobrovolně nikdy neopustí.

Co tedy s těmi obtížnými parazity na těle naší společnosti? Vyřeší to volby?

Ne, nezbavíme se jich ani ve volbách

Volby a demokracie jsou totiž dokonale maskovanou formou diktatury mocných tohoto světa. S demokracií jsme obdrželi jsme šidítko zdánlivě svobodné volby z předloženého výběru tam, kde ovšem skutečná volba neexistuje. Samotný výběr tváří na kandidátky je zatížen zásadní a pro tuto společnost a nás všechny tragickou chybou. Uchazeč musí projít sítem stranického výběru a tím projde jen ten, kdo je z materiálu odpovídajícího vůdcům těchto uskupení. Ten nový prostě zapadne do staré party a jede se dál.

Místo divení se a rozčilování se nad tím, že tunelování a korupce je u nás samozřejmostí jako slunce či déšť, zkusme poodhrnout závoj, který skrývá před námi již po staletí a možná tisíciletí pravdu o skutečných zdrojích lidského chování. Podaří-li se nám odhalit pravou tvář tvora, kterého si nazvěme pracovně jako „homo politicus“, není vyloučeno, že pak si s ním poradíme a vykážeme ho tam, kam patří.

Kdo vlastně tedy „homo politicus“ jako takový je?

Možná se budete divit, ale z mého pohledu je tento tvor stejnou duální /dvojnou/ bytostí jako každý z nás, tak jak je podrobně popsáno na jiném místě tohoto webu. Proč duální či dvojnou? Což neříkáte běžně např. „to je moje tělo“? Asi tedy nejste to tělo vy, když ono je vaše. Už jste někdy uvažovali, čí tedy je? A když na to přijde, kdo vlastně ve vás takhle uvažuje?

Horní elipsa, čakry 5–7 patří duchovnímu člověku, duchu; Spodní elipsa, čakry 1–3 patří hmotnému člověku, egu; 4. čakra lásky mezi nimi tvoří most – ze dvou činí jedno.
Horní elipsa, čakry 5–7 patří duchovnímu člověku, duchu; Spodní elipsa, čakry 1–3 patří hmotnému člověku, egu; 4. čakra lásky mezi nimi tvoří most – ze dvou činí jedno.

Ano, věřte nevěřte, je to tak. Jste v tomhle těle dvě skutečné bytosti, každá s vlastním vědomím. Představme si je, ty dva ve vás. První je nízkovibrační bytost fyzického těla vyšlá z pozemské přírody s vlastním vědomím v solar plexu, druhá je vysokovibrační bytost duchovních světů s vlastním vědomím v /sedmerém/ srdci člověka. Zbývá tedy odpovědět už jen na otázku, kdo vlastně jste vy jako ta zhruba metr šedesát až dva metry měřící a nějakých padesát až sto kilo vážící postava muže či ženy.

Vy tak, jak se vnímáte, jak přemýšlíte, cítíte a chováte v běžném životě, jste tou třetí, součtovou bytostí mezi nimi dvěma. Jste tedy duší se svým třetím, tzv. denním vědomím, se sídlem v hlavě a vibračně někde uprostřed mezi těmi dvěma základními / tj. nadvědomím a podvědomím /. Ony ty dvě bytosti ve vás mají pro vás připravenu každá svůj jedinečný program chování v této realitě a každá z nich se ten svůj snaží za normálních podmínek prosadit ve vašem denním vědomí duše na úkor té bytosti druhé. A vy právě tady a teď, v každičké chvíli, se chováte, myslíte a cítíte tak, jak máte v sobě z výronů těchto dvou vědomí do vašeho denního vědomí namixován aktuální soubor myšlenek a emocí.

O tom, jak myslíte, cítíte a chováte se v běžném životě, rozhodujete ovšem vždy vy sami, protože jste jako duše vybaveni svobodnou vůlí vybírat si mezi těmito dvěma programy zdola a shora. Že mnohdy tento rozhodovací proces nezvládáte, je věc jiná.

Nízkovibrační vědomí hmotného těla / ega / ve vás představuje program, který je možno charakterizovat slovy „sobectví a oddělenost“ a představuje ve své čisté podobě na této Zemi „zlo“, protože staví váš zájem nad zájmy ostatních kolem vás a do konfliktu s jejich zájmy. Vysokovibrační program vědomí ducha je možno nazvat „láskou a sjednocením“ a představuje v denní realitě dobro, protože vás s okolím sjednocuje a umožňuje s ostatními sdílet vše dobré.

Jen si vzpomeňte, kolikráte jste se na něco těšili a zároveň báli, že to nevyjde? Proč když něco uděláte, vzápětí toho litujete? Kdo ve vás si věří a kdo ve vás o sobě pochybuje? Proč se váš život podobá sinusoidě s chvílemi pohody a lásky k sobě i celému světu s následnými propady do depresí a starostí? To vše souvisí s prosazováním se oněch dvou programů podvědomí a nadvědomí do vašeho denního vědomí duše. A naprostá většina lidí této země tohle ani netuší. A když o tom nic netušíte, nevíte přirozeně, co se dá s tím dělat.

„Homo politicus“ — co s ním?

A nyní zpět k tvoru zvanému „homo politicus“. To je prostě člověk, který se svobodně ze své vůle / byť často pod tlakem okolí a neodolatelných příležitostí kolem / ve své součtové duši rozhodl dát zásadně a výrazně přednost nízkovibračnímu programu ega a tedy „zla“. Přijmete-li jako fakt, že vědomí ega je v podstatě vědomím „zvířete“ v člověku, pak jistě pochopíte, proč tvorové mnou zvaní „homo politicus“ žijí ve smečkách zvaných strany, navzájem se stále koušou, škrábou a napadají. A proč společně ve smečkách nahánějí kořist a proč se o ni perou, až z nich chlupy lítají.

„Homo politicus“ z vlastní vůle dává zásadně průchod programu té zvířecí části sebe sama v sobě samém. Velmi rychle propadne pocitu své výjimečnosti a přesvědčení, že jako zákonodárce stojí nad zákony. A pak se chová, jak se chová. Moji milí, viděli jste už vlka, lišku či hyenu sázet a sklízet nebo je možno je nalézt výhradně všemi packami v cizím kurníku? No a o tom to je!

Prostě si to uvědomíme a jednou tuhle sběř do kurníku nepustíme! Jinak budeme splakávat nad jejich výdělky na náš úkor i mnohá další volební období. Oni se prostě neumí chovat jinak. Ještě totiž neprošli v mnoha inkarnacích dostatečně svým vývojem zde na Zemi, aby pochopili, že tohle se nedělá. A mějte je rádi, nešťastníky! Přece se také nezlobíte na děti, když nadělají do plíny. A tihle na tom nejsou mentálně o mnoho líp než vaše děti.

Ale do politiky rozhodně nepatří. Potřebujeme místo nich jiný typ lidí. Skutečných lidí, ne těch z řad příslušníků smečky pažravých hovad a smrdutých kojotů, řídících se zákony ega s jeho sobectvím. Potřebujeme ty, kteří dávají v sobě přednost programu lásky a sjednocení ducha.

Co to znamená, jak na to a kde tyto lidi vzít, k tomu se postupně dostaneme…

Související texty: