Čerpám dnes ze svého bohatého archivu a sáhl jsem do něj po dvou textech z období před osmi lety, které nějak tehdy zapadly mimo moji pozornost a nebyly zveřejněny. Toto je první z nich. Myslím, že uvítáte můj pohled na další otázky především kolem církve či obecně církví tohoto světa a zároveň některé mé osobní pohledy na to, co se bude v budoucnu dít tak, jak jsem to viděl tehdy před těmi osmi lety. Sami jistě posoudíte, kde jsem se dostal blízko dnešní skutečnosti…

Ponechal jsem textům původní formu odpovědí na otázky mé tehdejší spolupracovnice. Kladla je a já na ně odpovídal. Do tehdejší podoby textu nijak nezasahuji a pevně věřím, že vás i dnes zaujme. Zde máte samotný text, otázka první. Čtěte prosím:

Pavle, zaujaly mne na tvém webu články o historii církve. Tvůj pohled církev a náboženství vůbec je přinejmenším velmi kritický. A při tom na druhé straně stavíš svůj pohled na svět a na člověka na mnoha atributech toho, co je též částí tohoto náboženství. Totiž na Kristu a jeho výrocích zachycených v bibli a dalších zdrojích. Nechtěl bys k tomu něco říct?  A zajímalo by mně, jak hodnotíš snahu řady těch lidí, kteří opouštějí křesťanství a vrhají se do náruče východních náboženství.  Oblíbeným se stává zejména buddhismus. Vím, že máš na to svůj názor. Můžeš se s námi o něj podělit?

Vidím to tak, že podobně jako jsou rozdíly mezi jednotlivci, stejně tak i určité celé civilizační okruhy na této planetě stojí na různých stupních duchovního vývoje. V bibli a v křesťanství se traduje, že lidstvo prožívá dlouhodobě stále hlubší pád do hmoty. Což z hlediska mého poznání znamená trvalý postupný odklon lidských duší od vlády vysokých vibrací ducha v součtové duši a příklon k nízkým vibracím ega. Jinak řečeno: člověk stále více se odklání od cesty k Bohu a pomalu, ale zcela jistě se blíží zpět ke zvířecímu stavu.

Co to znamená v praxi lidských životů? Díváte-li se kolem sebe a jste-li sami k sobě upřímní, jistě pozorujete obecně ústup od pohody a klidného života /tedy prožívání vysokovibračních energií/ k stále většímu pracovnímu vytížení, stále větší ekonomické nejistotě, k růstu strachu z toho i onoho, tedy toho, co vás posouvá stále více do prožívání nízkovibračních energií.

Radost, láska, pocity štěstí a sounáležitosti s lidmi vám blízkými a ve vašem okolí se vytrácí a s tím se vytrácí krok za krokem i podíl ducha na vašem zdejším životě. A naopak, rozpad mezilidských vztahů v rodinách, rostoucí izolace lidských jedinců, kteří jsou stále více jen sami pro sebe /děti a mladistvé s jejich mobily a počítači/, vládami diktované a realizované lockdowny uzavírající vás doma, nasouvání statisíců a milionů lidí, kteří jsou mnohdy zcela nekompatibilní s majoritou občanů dané země, to vše má vést a taky vede k trvalému růstu nadvlády lidského ega a tedy příklonu k jeho nízkým vibracím.    

Onen pád do hmoty má přirozeně řadu souvislostí, spojených s pohybem sluneční soustavy pod či nad úrovní roviny ekliptiky naší galaxie a řadou dalších vlivů, z nichž mnohé dosud neznáme. A je to vývoj, který byl již v minulosti řadou k tomu disponovaných lidí předvídán. Stejně tak, jako je dnes, v čase konce věku /přechod ze znamení Ryb do znamení Vodnáře/ předvídán jistý zlom va vývoji a zpětný návrat v vysokým vibracím.  

Dá se tedy říci, že vývoj planety Země a lidstva jako takového je možno vidět v čase jako jakési velké „V“, kde od tzv. Zlatého věku až k dnešnímu věku Kalí-Yugy se pohybujeme na první sestupné linii /levé čárce/onoho „V“ a právě nyní v rámci tzv. konce věku očekáváme zlom právě v onom nejnižším bodě onoho „V“ a přechod na pravou, vzestupnou čárku směrem do vyšších vibrací.   

Jde tedy o to, že lidstvu /resp. jeho části/ bude dána příležitost k realizaci vnitřní změny. Když hovoříme o návratu do vyšších vibrací, mnozí z vás budou na pochybách, o čem je vlastně řeč. Budu konkrétní: vy, kteří sledujete mou práci, víte, že v součtové lidské duši působí duálně dvě samostatná vědomí. Nízkovibrační vědomí ega a vysokovibrační vědomí ducha. Hovořím-li proto o možnosti realizace vnitřní změny v člověku /tedy lidské duši, kterou člověk zde na Zemi bezesporu je/, je to o tom, že ději v našem okolí bude vyvolána v příštích letech obrovská krize /ostatně její projevy jsou už tady/, které bujícímu lidskému egu vládnoucímu v naprosté většině lidských duší prostě nakope prdel.

Životní jistota stálého růstu blahobytu a dvou tří dovolených ročně se z pozice lidského ega bude hroutit, nedostatek zdrojů energií a potravin uměle zesilovaný mocnou klikou temných hybatelů tímto světem zamává zaběhaným způsobem života lidí v západní civilizaci do té míry, že lidská ega zděšená tím, co se děje, přestanou pod vnějším tlakem hrát v lidské součtové duši svoji dosavadní roli suveréna a člověk se bude jeho prostřednictvím propadat  postupně do stavu deprese, beznaděje a pocitu, že si se svým  životem neví rady. A právě onen ústup vyděšeného ega z místa suveréna v lidské duši otevře u řady lidí prostor pro hledání východiska z této duševní krize.

Tam, kde ego úpí a ztrácí svoje bohorovné přesvědčení, že nepotřebuje ničí pomoc a zvládá svůj pobyt na této zemi podle svých představ, přichází chvíle, kdy má člověk šanci zaslechnout obvykle již pouze slabounký hlas svého ducha a z nezbytí mu začne naslouchat. A bude-li mít štěstí a dostane se mu správného vedení na úzké stezce lásky k sobě do vlastního nitra, může se nasazením vlastních vnitřních sil dostat ze smrtelného sevření iluzí tohoto světa a v nejnižším bodě onoho výše vzpomínaného „V“ nastoupit cestu směrem vzhůru ve vibracích. Uklidní své ego, dá mi svojí láskou sílu a pochopení toho, co se vlastně kolem něj děje a získá ho ke spolupráci při onom obratu. Obratu ke směřování k Bohu, k cestě do vyšších vibrací vědomí své duše.  

Nevím, jak konkrétně a v jakých časových parametrech se tohle všechno bude dít, ale informace, které mi chodí již řadu let, rezonují s děním kolem nás stále dokonaleji a tohle vše předvídají. Nejde o to, zda se tohle vše vůbec stane, jde jen o to, kdy se to stane. Otřese to celou zemí. Ve starých textech je toho období nazýváno apokalypsou a vždy v minulosti se na světě rodili lidé, kterým bylo dáno do těchto příštích dějů nahlédnout. Aby vás varovali, aby vás přiměli hledat skutečný smysl vašeho bytí zde.     

Podívejme se spolu na šance lidí soustředěných ve velkých náboženstvích na  dosažení zvratu k pravému duchovnímu poznání, tedy v podstatě k vykročení zpět vzhůru ve vibracích po linii pravé čárky onoho „V“. Asi se mnozí z vás budete divit, že nejvyšší šanci na rozdíl od obecného povědomí mnoha lidí odvracejících se od křesťanství k východním náboženstvím mají právě lidé žijící jako příslušníci západní křesťanské civilizace.

Veliký okruh vývoje nás všech a každého z nás jako duše při ponořování do hmoty za účelem hledání a nabírání zkušeností je totiž právě v naší západní civilizaci doveden k dokonalosti. Když říkám k dokonalosti, mám tím na mysli to, že právě zde dosahuje náš pád do hmoty a pád do ega své největší hloubky. Tedy právě v křesťanství je největší šance k tomu, aby se lidé dotekem onoho spodního bodu v onom „V“ zastavili svůj pád ve vibracích a vydali se zpět směrem vzhůru.

Ptáte-li se proč, pak odpověď je velmi jednoduchá. Totiž jedině  ten, kdo úplně propadne spolu se společností, jejímž je členem, do naprosté vlády ega, opravdově zatouží svou duší se z jeho vedení vymanit. A proto má taky šanci to reálně provést.

Osobně vnímám, že právě tady a teď má každý z nás tu nejlepší příležitost otočit vývoj ve svém vlastním mikrokosmu směrem opačným tomu dosavadnímu. Právě nyní, ve fázi, kdy se naše mezilidské vztahy atomizují a tříští, kdy se kolem nás rozpadají partnerské a rodinné a jiné společenské po staletí a tisíciletí existující vazby, máme k tomu tak trochu paradoxně vytvořeny ty nejlepší podmínky. Právě teď, kdy se podle mého předpokladu během několika let dostaví obrovská globální krize, která prostě nemůže nepřijít. 

Globální krize, která pravděpodobně rozmetá dosavadní stále ještě existující určité životní jistoty mnohých a učiní přicházející noc jejich duše nejčernější. A to je právě onen bod zlomu, spodní bod onoho „V“, kdy je šance uvědomit si, že cesta soupeření našeho ega s egy jiných lidí v malém i velkém měřítku nevede nikam. Že klid a mír v západní společnosti se vytrácí a je pouze iluzí a půjdeme-li dosavadním směrem, ztratíme postupně vše. Tedy ve chvílích, kdy se lidé stále více a hlouběji budou pod tlakem oligarchické neviditelné světové vlády propadat do materiálního a psychického zoufalství.

Ale jak se říká, když je nouze nejvyšší, pomoc boží nejbližší. Lidské ego, zbavené toho, nač je zvyklé, bojící se a zoufalé z rozvratu hmotného světa kolem sebe, si zoufá a přestává si věřit. A ustupuje stranou a pronásledováno depresemi, strachy a úzkostmi ztrácí sílu i chuť dále vládnout v duši člověka. A tady nastává šance pro onu dosud potlačenou část lidské duše, pro samotného lidského ducha. Je tu veliká šance, že to místo v lidské duši, které vyklidí zoufalé a nevěřící si ego, nám vyplní probouzející se duch a duše hledá řešení dané situace zcela jinde než dosud.

Při této příležitosti tebe i všechny, kteří chtějí naslouchat, velmi vážně ujišťuji, že žádné automatické převedení někam do vyšších dimenzí s okamžitou či postupnou změnou nás samotných bez naší důsledné spolupráce na rekonstrukci vlastního mikrokosmu nepadá v úvahu. Ti, kteří /vedle církví, samozřejmě/ tuto iluzi dnes šíří, jsou oněmi v bibli vzpomínanými falešnými proroky a nemají pravdu.

Buddhismus, islám a řadu dalších převážně východních náboženství vnímám jako ideologickou berličku těch, kteří křesťanství jako základ svého pohledu na sebe a svět odmítají, ale zůstávají tak nějak na půl cesty.

Vezměte si prosím např. Čínu nebo Indii. Jsou to země, které po tisíciletí žily tradičními strukturami určitého sociálního společenství kmenů, rodů, rodin či vesnic a v nichž byl a z veliké části dosud je jedinec mnohem více příslušníkem určité skupiny lidí, příslušníkem klanu či rodu než aby byl pravým individuem západního typu.

Například v klasickém islámu není výjimkou, že dva tři lidé s příjmy z nějaké činnosti živí celý široký okruh rodinných příslušníků a příbuzných, aniž by si dělali nárok na plné přisvojení si svého přínosu vlastním egem jako my zde na západě.

Podobně je tomu třeba v Indii, kde tradičně nebývá člověk stále ještě vnímán jako jedinec, ale jako člen širšího kolektivu, do kterého patří: je tím z téhle vesnice, tím z tohohle klanu atd. Těchto pohledů by bylo jistě možno uvést více.

Teprve západem silou prosazovaná demokratizace hluboce zasahuje do těchto tradičních struktur východních zemí a spouští něco, co by se dalo nazvat masovou „egoizací“ čili tříštěním tradičních společenských struktur.

Pokud by byl dán další prostor vývoji tzv. demokracií v zemích dnešního třetího světa, budeme svědky toho, kterak tato náboženství se dostávají postupně na okraji společnosti a pod tlakem západu se v nich prosadí stále více a více křesťanství se svým individualismem založeným na sobectví a oddělenosti od ostatních ve své dnešní či jinak modifikované podobě.

Ostatně, tzv. ekumenické úsilí dnešních papežů neusiluje o nic jiného než o podřízení ostatních světových a jiných náboženství římsko-katolické církvi a velmi dobře rezonuje se snahou Spojených států amerických vnutit tzv. demokracii všem bez rozdílu ve světovém měřítku. Chcete-li, můžete to nazvat světovým spiknutím obou apokalyptických šelem, tedy církve a světové vládnoucí finanční oligarchie, s cílem ovládnout svět a očipovat vás všechny.

Takže příslušníku západní civilizace nemohu duchovní návrat k východním náboženstvím doporučit. Právě proto, že ona ještě neznají skutečnou sílu a pozici ega v životě člověka a přesto silně preferují jeho atomizací a rozpouštění. To je ovšem cesta zpět, cesta, která nevede k cíli. Připomínám, že je to můj pohled a nedělám si nárok na jeho absolutní platnost.

-pokračování-